Fašismus a nacismus
– Bulharsko, Rumunsko a Turecko – Anglie je připravena na invasi
12. února 1941
Tak zase o středu dále —- kolik jich asi bude, než si budeme moci povídat na Masarykově nábřeží, kde za předešlé války chodívali bratří Čapkové a doufali a věřili — a v Revoluční třídě, ale také v nynější Neurathově kanceláři. Málo jich nebude, ale taky ne tolik, kolik očekávají lidé a lidičky, kteří si neumějí představit, že by mohl Hitler pochodit v dohledné době tak, jako jeho nemanželský otec Mussolini.
Kdyby byli slušní lidé světa pochopili, že černá komediantská košile se může změnou podnebí a německou důkladností proměnit v košili hnědou, ukrývající Deutsche Ritter, Fried-richa, Bismarcka, Viléma II. a i tmavohnědého Hitlera v jedné osobě, byli by před lety přestali doufat v dohodu s gangstery. Byli by už tenkrát učinili to, co dnes jednoznačně činí ti dosud svobodní obyvatelé naší zeměkoule, kteří věří a vědí, že musí dosáhnout toho, aby pro jejich děcka byl Hitler a Mussolini takřka neuvěřitelnou vzpomínkou ustaraných rodičů. Tak jsem si trochu zafilosofíroval, ale vy chcete taky něco o dnešních a zítřejších událostech.
Na Balkáně hoří koudel, doutnala už dávno před r. 1914. Bulharsko, slovanský stát, bude asi příštím předmětem německého věrozvěstství. (Jaký to rozdíl mezi Hitlerem a Cyrilem a Methodějem!)
Rumunsko už vypilo téměř do dna kalich německého přátelství. Kdo zatím chlastá rumunský petrolej, to vám povídat nemusím.
A Turecko, nejexponovanější, ale také nejpřipravenější spojenec, stojí hotov hájit svoji tak těžce dobytou svobodu a přístup k území, které od staletí nemohlo a nesmělo patřit do sféry Hitlerových předchůdců. Turci jsou výborní vojáci.
Invasi jsme dosud neměli — a kdyby ve své velikášské zaslepenosti nebo donucen úspěchy Mussoliniho se o ni Hitler pokusil, nebude zde ve Velké Britannii nikdo překvapen, nýbrž každý připraven. Duch a nálada obyvatelstva jsou velkolepé — velkolepé.
Když si tak uvědomím, že zde zastupuji vás, domácí odhodlance, u vlády, která zastupuje 46 milionů odhodlanců zdejších, tak na mou duši nevím, jak jsem k té cti přišel. Děkuji vám za ni, milovaní moji. Dobrou noc!
Jan Masaryk: Volá Londýn , str. 103-104
reprint vydání z roku 1948