Exministr Ivan David zcela vážně - Světová válka reálně hrozí, protože existují síly, které se ji snaží vyprovokovat

10.1.2016   Parlamentní listy

Psychiatr a předseda spolku Nová republika Ivan David tvrdí, že se posílila nedůvěra Evropanů v jednotlivých zemích k jejich politickým představitelům. A radikalizace ve společnosti je plodem neschopnosti a hlouposti mnohých politických představitelů a aktivizaci ultrapravice je nutno připsat „demokratickým“ stranám.

Jak se podle Vás změnila Evropa a EU během loňského roku v souvislosti s imigrační krizí?

Zcela evidentně se posílila nedůvěra Evropanů v jednotlivých zemích, a to téměř všech, k představitelům těchto zemí. Neevropanům „Evropa“ rovněž demonstrovala svoji slabost, poddajnost a nesourodost. Budou se více spoléhat sami na sebe a na sebe vzájemně a méně na Evropu. „Akcie Bruselu“ poklesly všude. I z mezilidských vztahů víme, co se stane, když projevíme slabost. Občané jednotlivých zemí si více uvědomili svoji vlastní osobní zodpovědnost. To Evropu rozhodně změní. Pokud nevypukne revoluční vlna jako třeba v roce 1848 nebo 1968, dojde rozhodně k výraznému přeskupení sil. Bohužel je dost možné, že to dopadne pro většinu Evropanů špatně. Brusel a vyznavači bizarních a perverzních „hodnot“ si to zavinili sami a dokonce nedokázali do dneška smysluplně reagovat. To znamená, že se zhoršování jejich postavení bude nadále prohlubovat.

Co lze v tomto kontextu považovat za úspěch v jednání Evropské unie a v čem naopak evropské elity selhaly?

Úspěch nevidím. Už samotná premisa, že evropské země, v nichž vlastní obyvatelé stále obtížněji hledají uplatnění, potřebují příliv migrantů, je nesmyslná. „Vyznavači hodnot“ si příliv migrantů přáli a mnozí ještě přejí. Už to, že někteří evropští představitelé mají takové „nápady", je hrůzné. Teprve když vlna nespokojenosti obyvatelstva začala ohrožovat jejich politickou budoucnost, začali s chaotickými protiakcemi. Stále není zřejmé, jak chtějí situaci řešit. Jak ukázaly nejen mailové zprávy v poště premiéra, ale i veřejná vystoupení některých „našich“ představitelů, snaha zlomit veřejné mínění mediální kampaní a nehledat účinná protiopatření trvá. Hlavní selhání vidím v tom, že nejsou řešeny problémy spojené s nesouměřitelností příjmů, a s poklesem příležitostí k uplatnění. Cifry o hospodářském růstu a poklesu nezaměstnanosti jsou zavádějící. Týkají se jen části populace.

Téma imigrace rozděluje společnost a vede k radikalizaci. Jak lze v této souvislosti nahlížet na násilné události z Kolína nad Rýnem a dalších městech ze Silvestra 2015?

Radikalizace je plodem neschopnosti a hlouposti mnohých politických představitelů. Jak jinak lze hodnotit doporučení primátorky Kolína nad Rýnem? Místo aby zajistili alespoň bezpečnost, radí, že my „domácí“, nemáme provokovat „vetřelce“ a máme přestat chodit na místa, která se rozhodli zabrat. Aktivizaci ultrapravice je nutno připsat „demokratickým“ stranám. Jak si nevzpomenout na Výmarskou republiku a na Hitlera? Podmínky pro vlastní opozici si vytváří každý sám.

Někteří lidé varují před vyvoláváním temných sil, které mohou společnost nejen destabilizovat, ale přivést i k masovým vraždám, jako byl třeba holokaust. Hrozí to podle vás české společnosti?

Holokaust byl velmi specifický i z hlediska podmínek, za nichž probíhal. Pokud hovoříme o genocidách obecně, ani ty bohužel nelze vyloučit, pokud dále pokročí už probíhající rozklad evropských států a společenský rozklad v nich a pokud se iniciativy ujmou extrémní hnutí. Když jsme jako Nová republika v květnu předloňského roku varovali před možným rizikem světové války – třetí a možná poslední, bylo to možné chápat jako nadsázku. Dnes světová válka reálně hrozí, protože existují síly, které se ji snaží vyprovokovat a domnívají se, že ji lze vyhrát.

Jak kompetentní jsou při řešení migrační krize jednotlivé vlády a EU jako celek?

Pojem kompetence má dvojaký význam, jednak jako „příslušnost“ a jednak jako „schopnost“. Spíše bych mluvil o neschopnosti. Neschopnost má svoji objektivní stránku. Ta je dána osekáváním kompetence, tedy příslušnosti státu při řešení problémů společnosti. Vlády příliš vládnout nesmějí. Občané si většinou mylně představují, že veřejná správa může činit to, co sama pokládá za vhodné. Nikoli, je pouze „povinna“ činit to, co jí zákony přímo ukládají. Zákony byly zejména za neoliberálních vlád upraveny tak, že toho státu ukládají stále méně a proto stát konat nemůže. Další otázkou je, zda by představitelé konali, kdyby mohli. Nekonali, protože toho většinou nejsou schopni. Proč? Protože ve většině evropských zemí vládne garnitura politiků vyrostlá v lůně politických stran, taková, která nebyla nikdy ve styku s reálnou praxí. K čemu jsou nám na čele vlád, ministerstev a zastupitelských sborů přeborníci v zákulisním politikaření a vnitrostranických intrikách? V některých zemích Evropy s ještě divočejšími podmínkami vládnou lokální diktátoři, kteří se „demokraticky“ nechali zvolit. Co od nich můžeme čekat. EU „jako celek“ bude občany zajímat čím dál tím méně, ale Brusel to ještě neví.

Veřejná správa může sice činit pouze to, co jí zákon ukládá, ale občané mohou činit to, co jim zákon nezakazuje a nakonec i to, v čem si jim nikdo nedovolí překážet. Nestačí pouze doufat, že si to uvědomí a neskočí na špek falešným prorokům, je pro to třeba „něco“ udělat. Pracuje se na tom.

V souvislosti s migrační vlnou se mluví o omezení nebo případném rozpadu schengenského prostoru. Hrozí, že přestane fungovat?

V té formě, jak jsme ho znali, zatím jen pozvolna přestává fungovat. Předpokládám, že v některých částech Evropy bude do jisté míry fungovat dál, v jiných spíše fungovat nebude. To silně postihne autoritu Bruselu.

Pomůže řešení zřízení společné ochrany hranic EU? A jak vnímáte na jedné straně centrální snahu po větší integraci (federalizace a společná obrana), na druhé odstředivé síly, které se tomu brání (Polsko, Maďarsko…)

Nevím, jak v budoucnu bude společná ochrana hranic vypadat. To by tak nevadilo, ale obávám se, že to nevědí ani ti, kteří by to vědět měli. Tlak na integraci se oslabuje. Za tlak bych nepokládal různé křečovité snahy „vládnout“, plané vyhrožování atd. Zatím je Brusel respektován. Odstředivé síly by se neuplatňovaly, pokud by celek prokazoval svoji užitečnost pro všechny. Protože ji neprokazuje, jsou odstředivé síly nutným důsledkem. Budou sílit.

V Česku se vedou dost vyostřené debaty, ze kterých je cítit strach a nervozita, zatím sem ale téměř žádní imigranti nepřišli. Jak si to vysvětlujete?

Co se nás týká a co ne? Jestli dojde k sérii vražd v sousedním městě? V sousední čtvrti? V sousedním domě? Ve vedlejším bytě? Pro běžného jedince druhu Homo sapiens může být dostatečným podnětem k vážnému zamyšlení všechno, co si umí představit, nemusí to sám zažít. Najdou se čumilové, kteří se jdou podívat zblízka na nevybuchlou bombu, ale většina lidí uvažuje rozumně. Navíc, a to je extrémně důležité, ukazuje se, že se nepodařilo z lidí úplně odstranit pocit sounáležitosti a spoluodpovědnosti za osud vlastní komunity včetně národa. Tento pocit bude sílit, snahy ho potlačovat nejsou příliš účinné.

Mají extrémně zaměřené politické subjekty v České republice šanci na tématech vyvolávajících strach vyrůst a třeba i uspět ve volbách?

Ano, mají, ale těch podmínek pro uplatnění je více a zatím naštěstí nejsou splněny. Je to spíš na samostatnou přednášku. Jsem přesvědčen, že entomolog Konvička je neškodný a nezaslouží větší pozornosti. Vandas posílí, ale zůstane na okraji. Má tu výhodu, že není monotematický a má „sociální základnu“.

Za „extrémní“ politické subjekty ovšem pokládám také například ODS a TOP 09, protože Českou republiku a její obyvatelstvo v dlouhodobém horizontu směrovaly na trajektorii vedoucí k zániku. Tyto strany vyrostly na falešných nadějích a poklesly, když se naděje nenaplnily. Mají početně slabou sociální základnu. Neoliberální ideologie je zcela zvrácená, protilidská. Současné vládní strany pokračují na stejné cestě jen pomalejším tempem.

Jak hodnotíte postup české vlády v řešení otázek imigrační krize?

Jestli je možné liknavost, vyčkávání a akce okrajového významu pokládat za „postup“, to nevím. Rozhodně neposkytují obyvatelstvu žádné jasné záruky, že jeho zájmy nebudou poškozeny a to dokonce ani ve formě jasných deklarací.

Podle většiny prognóz v 2016 imigrační vlna směrem do Evropy ještě zesílí. Zvládne ji EU?

Určitě budou představitelé EU tvrdit, že ji zvládají. Pro mne je však kritériem zvládání či nezvládání pouhá existence a mohutnost imigrační vlny, protože jde o imigranty ilegální. Pokud bude „vlna“ pokračovat a dokonce sílit, je to nezvládnutí. Pouze mírný růst počtu znásilnění a jednotlivé „pozitivní příklady“ nepokládám za „zvládnutí“ imigrace.