Ještě dnes existuje hodně českých mužů a žen, politiků a vůdců politických stran, dokonce i jeden český prezident, kteří již delší dobu upozorňují na sebe antisudetoněmeckými „vejšplechty“. Nikoli snad kvalitou svých výroků, nýbrž nenávistí, brutalitou či nelidskostí, lživostí a též zjevným nedostatkem vzdělání
V popředí těchto údajně evropsky orientovaných součastníků pohybuje se bohužel paní Jana Bobošíková, bývalá kandidátka na prezidenta České republiky. Neuplyne ani týden, aby tato neblahá dáma nenapadala pochybovačnými výroky snažení sudetských Němců, aby jejich úsilí bylo podkopáno, docházelo k rozmíškám o příčinách a následcích o genocidě z české strany na německých spoluobčanech ČSR od konce druhé světové války.
Tento čin proti lidským právům na více než 3 milionech starousedlých německých spoluobčanech na území Čech, Moravy a Slezska, kteří tyto země z velké části po staletí jak zemědělsky, tak i hornicky, technicky, hospodářsky a právně i organizačně – také ve prospěch českého národa – odhodlaně budovali a kultivovali, není ani dnes paní Bobošíkovou uznáno jako český zločin tisíciletí.
Paní Bobošíková úmyslně přitom přihlíží, že pomocí Benešových dekretů 97% tehdejších německých obyvatel ČSR - muži, ženy a děti – byli vyhlášeni za kapitální zločince a totálně zbaveni práv. Přitom částečně byli těžce zneužiti, zavražděni, znásilněni, státně teroristickými opatřeními, a pomocí Benešových dekretů bylo jejich celkové jmění ukradeno, přičemž přes noc byli z bytů, domů a zemědělských usedlostí vyhnáni do cizoty. Prošli nejdříve přes koncentrační tábory a tábory nucených prací, vězením než je nehumánním a nikoliv „uspořádaným“ způsobem v dobytčátcích dopravovali přes hranice do Ruska nebo Německa.
Proč připomínáme paní Janě Bobošíkové všechny tyto státem řízené zločiny na tehdejších německých spoluobčanech? Aby ona i s ní stejně smýšlející konečně přestali uklidňovat své špatné svědomí lžemi, a jedinou vinu na tomto kapitálním zločinu přisuzovat „Spojeneckým velmocím“.
Paní Jana Bobošíková by měla konečně jednou již vzít na vědomí, že „Postupimská konference“ především s přihlédnutím k již běžícímu bestiálnímu vyhánění Němců a cílené dezinformační kampani Josefa Stalina (Je tam stejně ještě nějaké zbylé německé obyvatelstvo, masa Němců právě utekla do Německa…) volky nevolky musela přijít k zjištění, že bude nutné „zbylé německé obyvatelstvo“, mimo jiné z Československa spořádaně a humánně přesídlit, - ovšem pod podmínkou, že vyhánění musí přestat. Postupimský protokol 3.8.1945 uznal nutnost přesídlení německého obyvatelstva. Ze strany ČSR však šlo o bestiální vyhánění.
Samozřejmě Spojenci jsou vedlejší viníci (pomocníci při genocidě), hlavními kriminálními viníky byli a zůstávají tehdejší vedoucí politici poválečně ČSR!
Příznačné je, že paní Bobošíková se těmito myšlenkovými pochody nachází v „dobré společnosti“. I šéf českého senátu pan Přemysl Sobotka cítil překvapení, že špičkový politik Rakouska ještě dnes napadá rozhodnutí velmocí.
Postupimský protokol není žádnou smlouvou mezinárodního práva.. Ostatně nebyl ani Kongresem USA nikdy ratifikován, jelikož tzv. „Alterova zpráva“ uvedla, že žádná fáze vyhánění nemůže být označena za humánní a uspořádanou.
Když paní Bobošíková dodnes není ochotna si o jasných dějinných okolnostech opatřit nutné vědomosti, měl by alespoň předseda českého senátu znát lépe dějiny svého státu a lidu.
Alfred Bäcker, spolkový místopředseda Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Rakousku
Volný a krácený překlad: Ing. Jaroslav Liška
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz