Evropa si dává mat

   Evropská unie manévruje sama sebe krok za krokem do situace, ze které nemůže vyjít se zdravou kůží.

   Z jedné strany dává smlouvou s Tureckem naprosto volnou ruku Ankaře, aby podle svých potřeb dávkovala intenzitu proudu migrantů, jimiž bude Evropa zásobována. Pokud jakýkoli požadavek Turecka nebude splněn, poznáme to podle početností davů tísnících se na balkánských hranicích. 

   Zároveň má být vládám jednotlivých členských zemí odebrán veškerý vliv, aby mohly třeba jen spolurozhodovat o tom, kolik nově příchozích je ještě jejich země schopna absorbovat.

   O těchto počtech nebudou však do budoucna moci rozhodovat ani politici v Bruselu, ani Komise, a už vůbec ne Evropský parlament. Bude stanoven jednoduchý vzoreček, který s matematickou přesností automaticky převede tureckou libovůli do podoby houfu utečenců vnuceného jednotlivým zemím.

   Zcela bude ze hry vyřazena politika na úrovni národních států. Ať v nich volby dopadnou jakkoliv, ať v jejich vládách a parlamentech zasedne pravice, levice anebo politický střed, nebude to mít naprosto žádný vliv na vývoj složení obyvatelstva, na jeho sociální strukturu a bezpečnostní problémy.  

   Bez ohledu na programy, se kterými půjdou jednotlivé strany do voleb, bude vítěz už dopředu zavázán řídit se v podstatných věcech instrukcemi, které vymysleli členové Komise, jež nevolil nikdo.

   V důsledku toho všeho nebudou faktickými partnery Turecka při určování dalších osudů Evropy vlády evropských zemí, ale neziskové organizace. Ty už dopředu souhlasí s tím, že přivítají jakkoliv početný kontingent, který Turecko na cestu uvolní. Na rozdíl od vlád nemusejí neziskové organizace skládat ze svých počinů nikomu účty. Zároveň nemají žádný ekonomický ani politický důvod na tom, aby proud migrantů slábnul.

Na šachovnici Evropy tak budou působit tři síly. Turecká vláda se svými stupňujícími se požadavky, neziskové organizace se svými vlastními prioritami a Brusel, který za nic nemůže, protože všechno automaticky řídí příslušný algoritmus. Pro demokracii na této šachovnici už příliš místa nezbude.

Prof. J. Keller

Přišlo e-mailem