Epos o sudetském misionáři ministru Hermannovi

Herr Hermann  jel  se kořiti,

do sudetské, do řiti.

Řiť je  jméno spisovné,

najdeme je v knihovně.

My tu nejsme za sprosťáky.

Na to máme jiné páky.

Ministr co emisar,

kultury tu mocný car.

Jel na misi do Norimberka

tam, kde chcípla naci-herka,

na tom soudu velikém.

I s fýrerem tatíkem.

Dnes v městě tom se rojí

sudeti, chystají se k boji.

K boji s těmi dekrety.

Vymést je chtěj košťaty.

Posselt coby praporečník

řve tu coby na lesy.

Dekrety dej na nočník,

parlamente prokletý.

Češi národ pomalý

dekrety on ctí.

Odsun velmoci uznaly!

A sudeti jen sní!

Sudeťáci, černí ptáci,

bývali to darebáci.

Nejprv Čechy vyhnali

pak Hitleru je vydali.

S Hitlerem byli jedna ruka,

metál od něj dostali!

A nám se dneska ruka cuká,

by pohlavky jim přistály.

Vymýšlí lži o totentanzu,

o vraždění masovém,

Přitom na jejich apelplatzu

stáli Češi s okovem.

Noviny jim přizvukují,

blbci píší romány,

Televizní šašci kují

nesmysly jak maxitrámy.

Pan Hermann káže o Rusku,

a jeho caru hrozném.

My panslávové máme mušku,

prohlídnem ho horem spodem.

Sudetů nám netřeba!

Jiná naše potřeba!

Ni Henleinovců veleba.

Nebude u nás Kotleba!

Nechť sudetům zajde chuť.

Nechť dekrety jim činí rmut.

A Republika Česká,

nechť jim k tomu tleská.

A ty pane Hermanne,

my demisi Tvou žádáme.

Tož k sudetům se odstěhuj,

a nekydej tu ten svůj hnůj.

Kdopak Tě tu odhalí?

J. J. Nickelli

Insitní verše na pana ministra kultu Republiky České,

anžto zvláštní to typ výtvoru literárního,

podle zvoleného literárního vzoru,

který čtenář lehce uhodne.