Při
setkání sudetoněmeckých politiků a vědců bylo dosaženo shody o řadě
zásad, které by mohly být směrodatné pro
další orientaci sudetoněmecké národní skupiny. Vyrostly z pocitu
odpovědnosti politicky a publicisticky činných lidí a měly
by být jak závěrem, vyvozeným z tragické minulosti, tak východiskem
nové vůle utvářet budoucnost.
Všeobecná
duchovní krize našeho věku byla ve střední Evropě ještě zostřena
chybnými státně politickými konstrukcemi. Schematickou adaptací
modelu západoevropského národního státu na přirozeně vyrostlá
mnohonárodní společenství byla nabídnuta totalitní moci příležitost
navíc. Násilným přesazením a vysídlením celých národních skupin byl
tento protismyslný akt vybičován do krajnosti. Vývoj od roku 1945
odporuje tezi, že násilím vynucená národní jednolitost
středoevropských států představuje trvalé zajištění světového míru.
Vyhnání naopak vedlo k zániku samostatnosti
států, které je uskutečnily, a urovnalo východní totalitě cestu na
Západ. Dnes ještě málo
lidí chápe, že s ideologickým pronikáním bolševismu jde ruku v ruce
panslavisticko-imperialistický výboj na Západ.
Toto nejtěžší porušení evropské rovnováhy od dob stěhování národů
ohrožuje celý evropský Západ asiatskou přesilou z Východu. Bez
aktivního zásahu Ameriky by byla katastrofa západní Evropy už
dokonána. Záchrana a nové uspořádání Evropy musejí vycházet z těchto
fundamentálních skutečností.
Současné rozdělení Německa a Evropy je neudržitelné. Buď bude východní Evropa navrácena západní civilizaci, anebo se celá západní Evropa dostane pod nadvládu ruského bolševismu. Nejde už o právo na sebeurčení jednotlivých národů či národních skupin, ale o právo na sebeurčení celé Evropy jako takové. Stále ještě vidíme v síle mravního odporu ohrožených a v uskutečnění jednotné Evropy doslova v hodině dvanácté možnost, aby bylo toto nebezpečí zahnáno bez pustošivé atomové války.
Nejdůležitějším předpokladem k tomu je německo-francouzské dorozumění. V zápase mezi Východem a Západem vidíme z hlediska celkového posouzení situace především zápas o lidská práva a proti nim. Národy za železnou oponou by měly vědět, že obnovení jejich vlastních práv a svobod je neoddělitelně spjato s uznáním a obnovením práva všech vyhnanců na domov.
Nepřejeme
si, aby probojování těchto zásad bylo zdržováno uvalováním nějaké
kolektivní viny na český nebo polský národ. My
sudetští Němci nechceme odplatu, ale spravedlnost.
Jakkoli si základní právní cit žádá soudní
potrestání kriminálních činů, nechceme ani v
nejmenším přispět k tomu, aby strach těchto národů před kolektivní
pomstou zdržoval jejich skoncování s komunistickou diktaturou.
Naším
bezpodmínečným požadavkem je navrácení domova v jazykových hranicích
z roku 1937. Nezpochybňujeme přitom
historicko-geografické danosti Čech a Moravy ani karpatského
prostoru. I prastarých osudových svazků podunajských národů jsme si
vědomi stejně jako kdykoli dříve. Žádné nové formování Evropy nemůže
lhostejně přejít ústřední problém nového státoprávního uspořádání
podunajského prostoru a ostatních území, obsazených a ovládnutých od
roku 1945 Sovětským svazem. Zároveň jde
však o ustavení snesitelných vztahů mezi Německem a jeho
západoslovanskými sousedy. Předpokladem i pro to by byla připravenost
Čechů a Poláků vrátit vyhnaným Němcům jejich domov.
Všechny tyto úkoly mohou být řešeny jen
v rámci federalistického celkového uspořádání Evropy,
které vylučuje hegemonní postavení jakékoli velmoci.
Naši krajané
pochopí, že jejich celkové chování je podřízeno těmto zahraničně
politickým nezbytnostem.
Vedeni tímto přesvědčením, chceme uvnitř své národní skupiny a u všech vyhnanců působit k tomu, aby boj o znovunabytí svého domova začlenili do velkého zápasu o znovuzrození Evropy v duchu křesťanského humanismu.
Eichstätt, první neděle adventní (30. listopadu) 1949
Dr. Walter Becher (někdejší přívrženec Kameradschaftsbundu, člen NSDAP)
Dr. Walter Brand (spiritus rector henleinovského hnutí)
Ing. Friedrich Brehm (SS Sturmbannführer, nositel zlatého stranického odznaku NSDAP)
Dr. Emil Franzel (původně soc. demokrat, za okupace policejní důstojník jednotky dislokované v Praze, historik)
Dr. Hermann Götz (MdB) (bývalý spolupracovník nacistické tajné služby, člen NSDAP)
Dr. Walter Hergl (SS Hauptsturmführer, funkcionář NSDAP)
Hermann Hönig (člen NSDAP, nacistický novinář)
Wenzel Jaksch (sociální demokrat)
Dr. Eugen Lemberg (nacista a v r. 1938 člen Sudetoněmeckého freikorpsu)
Dr. Gottfried Preissler (bývalý nacista)
Richard Reitzner (MdB) (sociální demokrat)
Reinhold Riedel
Dr. Rudolf Schreiber (bývalý nacista)
Hans Schütz (MdB), člen SdP
P. Dr. Paulus Sladek OSAug., duchovní
Dr. Wilhelm Turnwald (člen NSDAP, spolupracovník SD)
Dr. Walter Zawadil (MdB) (vysoký funkcionář NSDAP a spolupracovník nacistické tajné služby)
(Vznik Sudetoněmeckého landsmannschaftu a jeho nacistické kořeny, Lukáš Petřík, 10.5.2004,vyšlo v Portálu 2/2004, informace čerpány z publikace: Hruška, Emil: Pohoří divočáků aneb Sudetoněmecké kapitoly, Praha 2002)
Několik vět k textu
Nejrychleji ze všech německých „národnostních skupin“ se zorganizovali odsunutí Němci z Československa. Jejich reprezentace, jak svědčí seznam signatářů Eichstättské deklarace, se již v r. 1949 skládala převážně z bývalých aktivních nacistů. K nim se přidalo několik sociálních demokratů a jeden katolický kněz. Je bezesporné, že sudetoněmecký landsmanšaft (SL) má nacistické kořeny. Nadto, jak uvádí Spiegel, Spolková zpravodajská služba využívala po dohodě s vedením SL Sudetoněmeckou tiskovou službu a od roku 1955 i Sudetoněmecký archiv jako krycí organizace. I někteří funkcionáři SL byli činní jako spolupracovníci či důvěrníci tajných služeb.(BND a CIA verbovaly mezi odsunutými, Právo, 27.12.2012, KOV)
Co zcela chybí v Eichstättské deklaraci, je alespoň minimální sebekritika činnosti německé tzv. národnostní skupiny z doby před válkou v Československu a v době války za protektorátu. O obludných zločinech spáchaných „sudetskými“ Němci nikde ani slovo. Kampaň SL proti bolševismu se jeví jako pouhé pokračování tohoto tažení z doby nacistické říše.
Jak vůbec se mohou váleční zločinci pyšnit tím, že odmítají odplatu, když ve skutečnosti mnozí z nich patřili před soudy a do věznic, když v tu dobu ještě mnohé z jejich obětí umíraly na následky mučení v koncentračních táborech.
Nepředstavitelná nadutost plyne z tzv. bezpodmínečného požadavku SL na navrácení domova v jazykových hranicích z roku 1937, zvláště když si uvědomíme, že ještě před čtyřmi roky se vítězné státy dohodly v Postupimi na odsunu německé menšiny z Maďarska, Polska a Československa v zájmu zachování míru Evropě v následných letech. –red.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz