Ing. Jiří Krutina
Španělský nejvyšší soud v pondělí očistil soudce Baltasara Garzóna, který se zodpovídal z překročení pravomocí kvůli tomu, že v roce 2008 začal vyšetřovat zločiny spáchané během vládnutí diktátora Franciska Franka. Garzón nařídil prošetřit smrt 100 000 lidí, kteří zahynuli během občanské války ve 30. letech minulého století a v následujícím období. Soud rozhodoval, zda na to měl právo, protože na tyto zločiny se vztahuje amnestie z roku 1977.
Garzón během soudních slyšení vinu popřel a své rozhodnutí vyšetřit zločiny spáchané před mnoha desetiletími obhajoval. Podle něj frankistické síly své odpůrce likvidovaly systematicky, a dopouštěly se tak zločinů proti lidskosti, které podle mezinárodního práva nemohou být amnestovány.
Garzónovi v tomto případě hrozil zákaz výkonu soudcovského povolání na 20 let. Přestože mu soud dal za pravdu, nebude už svou funkci nejspíš nikdy vykonávat. V jiné kauze ho totiž nejvyšší soud začátkem února uznal vinným kvůli nařízení nelegálních odposlechů v korupční aféře. Podle rozsudku 56letý soudce nesmí svou práci vykonávat 11 let.
Garzón proslul především vyšetřováním zločinů proti lidskosti po celém světě. Právě on inicioval vydání zatykače na někdejšího chilského diktátora Augusta Pinocheta.
Celá zpráva zde: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/260259-soudce-vysetrujici-frankovy-zlociny-byl-ocisten.html
Ve světě v kterém žijeme je možné naprosto vše. To je velmi alarmující a uvědomění si tohoto faktu je významným impulsem pro duchovní praxi.
Výše je zpráva, kde soudce byl obžalován, že překročil své pravomoce a tedy porušil zákon, když usiloval o prošetření zřejmě systematického vraždění 100 000 lidí během Frankova fašistického režimu. Svou vinu při obhajobě popřel. Nakonec mu soud dal za pravdu. Proč?
Franko se dostal k moci po vyhrané občanské válce ve Španělsku (1936 - 39), kdy svrhnul demokraticky zvolenou vládu. Válku vyhrál za obrovské materielní i vojenské pomoci nacistického Německa a fašistické Itálie. Zde poprvé německá Luftwaffe (Legie Condor) zločineckým způsobem bombardovala civilní města a zabíjela civilisty. Franko a následně jeho režim byl plně podporován římskokatolickou církví z Říma. V roce 1938 udělil španělský kardinál Gomar Frankovi titul vůdce Španělska s Boží milostí. Tento fašistický režim byl velmi úzce spjat s katolicismem a Vatikánem, podobně jako jiný fašistický stát ustašovské Chorvatsko. Katolicismus byl oficiálním státním náboženstvím. Byly například zrušeny do té doby platné občanské sňatky a museli být uzavřeny nově v katolickém kostele, přijetím katolické víry. Od té doby byly umožněny pouze sňatky „požehnané“ katolickou církví. Kdo chtěl sňatek, musel být katolíkem. Takto se uplatňovala násilná katolizace, podobně jako například u nás po Bílé hoře, kdy bylo venkovské obyvatelstvo hromadně katolizováno. Zákonem byla omezena interrupce a antikoncepce. Ženy měli zákonem upravené nerovnoprávné postavení ve společnosti. Například ještě do roku 1970(!) například žena k založení účtu potřebovala souhlas svého otce nebo manžela. Tento režim se udržel až do roku 1975. Během této doby režim mimo jiné potlačoval národnostní menšiny - Katalánců, Basků či Galicijců a pronásledoval, zavíral a zabíjel své politické odpůrce. Hovoří se o tom, že režimisté unášeli i děti politických odpůrců, které mizely beze stopy. To je oněch asi 100 000 obětí, které chtěl výše uvedený soudce prověřit. To bylo, jak žaloba tvrdila porušení zákona o amnestii.
Podívejme na jinou paralelní událost u nás, kauzu Dobronín, kde se našli ostatky Němců údajně ubitými Čechy na konci války, jde asi o desítku koster. Dosud nebylo oficiálně vůbec prokázáno, že se jednalo o výsledek „pomsty opilých Čechů“, kteří si údajně vybili vztek na nevinných Němcích, jak se podává v médiích. Z největší pravděpodobností na základě existujících svědectví jde o vyřizování mezi samotnými Němci, mstu za to, že na základě udání jedni Němci poslali do koncentračního tábora jiné Němce. I kdyby tomu bylo tak (opakuji kdyby, neboť to nebylo zcela jasně prokázáno), že se jedná o oběti spontánní pomsty Čechů v poválečné době na Němcích, tak se jedná o lokální záležitost osobního charakteru a nikoliv státem schvalované a řízené násilí proti skupině obyvatelstva jako v případě například státní politiky nacistického Německa, která ve svých cílech měla likvidaci méněcenných ras, jako například Slovanů a dalších. Na tyto individuální případy „spravedlnosti ve vlastních rukou“ v období poválečném do odsunu Němců z Československa se vztahuje amnestie prezidente Beneše podle jednoho z jeho dekretů. Ostatně i v médiích se mluvilo o tom, že zabití Němci byli členy NSDAP, jeden pak SA a další dokonce SS.
Otázkou je, zda se tímto případem a v tomto rozsahu měli zabývat státní orgány, jako kriminální policie ČR. Mimo jiné jsme tak všichni z našich daních platili práci těchto specializovaných odborníků. To je zřejmě v souladu s přístupem a taktikou některých zahraničních sudetoněmeckých skupin. Nakonec si ještě sami platíme své očerňování v médiích - o násilnických Češích, kteří zabíjeli nevinné Němce. Tak se doslova medializoval „archeologický výzkum“ u Dobronína a rakouské noviny Die Presse psali novinové články s titulky „Čechy doběhl válečný zločin“, apod. Došlo k šílené medializaci v tisku, i veřejnoprávní české TV, která této události věnovala velkou pozornost. Přesně o to také jde - neustále zanášet do české společnosti veřejné debaty na tyto otázky. Samotná politika sudetských landsmanšaftů usiluje o to opakovaně přinášet otázku „nespravedlivého vyhnání“ do ohniska pozornosti české společnosti a tak ji názorově štěpit a rozpoltit. Přesně podle hesla „rozděl a panuj“. Cílem je destabilizace veřejného mínění v otázkách česko-německých vztahů a historické zkušenosti a prosazení cílů landsmašaftů, kterých se dosud nevzdali.
V tomto případě úřady ČR asi mohli celou záležitost „shodit ze stolu“. Neučinili tak. Následně došlo k obrovské medializaci a štvavému tažení proti „zlým násilným opilým Čechům, kteří se mstili nevinným Němcům“. Nyní probíhá další etapa mediálního humbuku - jde o desku se jmény obětí a kde budou jejich ostatky pohřbeny, apod. Medializace Havlova pohřbu byla jistě intenzivní. „Dobronínská kauza“ se však táhne již delší dobu. Někdy si připadám, že žiji v nějaké morbidní společnosti, která jen oslavuje kult smrti a pohřbů a výlevy nad „pravdoláskařskou“ spravedlností.
První případ soudce, který chtěl prošetřit zločinné praktiky fašistického režimu, který připravil o život neméně 100 000, byl zřejmě „politicky nekorektní“. A tak soudce, odborník na mezinárodní právo a zločiny proti lidskosti byl zbaven práce, ale nakonec „očištěn od své viny“. Soudit však, z jiných důvodů, však asi nebude. Zajímavá politická korektnost.
Druhý případ je zřejmě „politicky korektní“. Nyní oběti jsou obviňovány z toho, že se brání agresi a agresoři při očekávané odplatě jsou oplakáváni jako nevinné oběti. Kdo či co se ale skrývá za konceptem a rétorikou politická korektnost? A kdo určuje, co je a co není politicky korektní? Nenechme se nachytat na tento nový moderní pojem a neberme jej nijak vážně. Nejedná se o nic nového, co bychom neznali. Klatba nebo obvinění s kacířství sloužili ke stejnému účelu. Jedná se však o již zprofanované pojmy a tak je nutné nalézt nové, neotřelé, moderní a humanisticky znějící. A kdo je tou autoritou současné korektnosti? Soudě podle výše uvedených dvou případů a dvou rozdílných metrů, které se v nich uplatňují, to na mne dělá dojem a nemohu si pomoci, že za tou korektností zřejmě bude asi zcela obyčejný a nám již známý fašismus a nacismus a síly s tím spojené. Což je alarmující!
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz