Dvě firmy pana Bělobrádka

KDU-ČSL, tedy ta první, je určena domácímu publiku. Když se bělobrádkovci připravovali na parlamentní volby, vystupovali i pod původním názvem jako lidovci. Věděli, že některé voliče šrámkovský název strany může přitáhnout. A nemýlili se. Strana se dostala po půstu opět do parlamentu.

A brzy pan Bělobrádek začal jezdit i do nedalekého zahraničí. Bavorské vdolečky u něj získaly velkou oblibu. A právě tam začal novopečený místopředseda vlády ČR užívat druhý firemní název – křesťanští demokraté, o němž byl přesvědčen, že bude blíže srdci jemu tak milých krajanů, sudetů. Ovšem jaksi opomněl, že mezi jeho „krajany“ patří nejen bavorští křesťanští sociálové a  další němečtí křesťanští demokraté, ale také členové Seliger-Gemeinde, sociálně demokraticky ladění sudeti, a nakonec i Witikouši, nyní dávaní na „sudetoněmecký“ ošklivec. Přesto však pan Bělobrádek   je do svého echt křesťanského srdce všechny vtěsnal jako milé krajany. I když mu asi nejde do hlavy, jak někdo z milých krajanů může odporovat tak milému muži jako je B, Posselt. Svéhlavost Vítkovcům již však odpustil. Vždyť i oni jsou přece nositeli křesťanských hodnot.

Dvě firmy pana Bělobrádka vypovídají o jeho dvou tváří.  Jednou shlíží na občany ČR, o nichž dosud nemluvil, alespoň o tom nevím, jako o milých krajanech, a druhou se usmívá na milé krajany ze čtvrtého bavorského kmene.

Můžeme říci u pana Bělobrádka, že nevědomost hříchu nečiní? Jsem na jistých rozpacích. Ale připusťme, že je to možné. Snad pan místopředseda vlády málo slyšel o tom, že i někteří němečtí historici považují „sudetoněmecký landsmanšaft“ za nositele henleinovských tradic. Dr. Eva Hahnová dokonce nás podněcuje, abychom o tom se sudety diskutovali. Henleinismus podle této historičky neumírá, poněvadž další a další generace sudetů ho neustále přenášejí v čase. Co by se asi stalo, kdyby někdo panu Bělobrádkovi alespoň pár vět  řekl o henleinovsko-fašistických kořenech slavného landsmanšaftu? Přijal by historickou pravdu? Mluvil by o ní? Pochybuji. Dvě firmy pana Bělobrádka mluví i o jeho dvou tvářích.

J. Skalský