Dvacet historiků pracuje na společné učebnici dějepisu

 Studijní text

Jedna historie a dvě interpretace, je vždy dost hlasitě slyšet, když se diskutuje o vztahu mezi Rakouskem a Českou republiku. A opravdu: obě země sdílejí společný osud až do 20. století. Dlouhé úseky dějin jsou však viděny a vykládány různě, v důsledku vzniku moderních národních společností.

Poté, co se rozpadla habsburská monarchie ve střední Evropě, mezi oběma sousedními zeměmi vznikly konkurenční vztahy, ale také pokusy o spolupráci. Československo se stalo národním státem Čechoslováků, který pro německou a maďarskou menšinu nevytvořil v dlouhodobém měřítku podmínky prosperity. V Rakousku zase nastalo, při ekonomické, sociální a společenské krizi v zemi, hledání identity mezi dvěma póly "velkoněmectví" a "velkorakouství".

Také když došlo k rychle rostoucí popularitě německého nacionálního socialismu v Rakousku a mezi Němci v Československu, nemohly se vlády dohodnou na užší spolupráci. Mnoho Rakušanů pak zařazení do německých "Sudet" v roce 1938 vítalo jako náhradu za pociťované křivdy, vzniklé v letech 1918-19. Zřízením Protektorátu Čechy a Morava se jim zdál být obnoven starý pořádek "německého pána a českého sluhy". Časy okupace a války byly velmi odlišné v obou zemích.

Po roce 1945 využívaly elity obou zemí od počátku nesporně symetrické obrazy: oficiální Rakousko se vidělo jako oběť nacistické německé agrese. Idea oběti nezávislého rakouského národa témuž "němectví" podporovala přehodnocení českého obrazu Rakouska. Při odmítnutí sudetských Němců, to bylo široce dohodnuto v Praze a ve Vídni. Zkušenosti s komunismem vyústily v české veřejnosti v další pozitivní hodnocení Rakouska, posílené začleněním uprchlíků po rozdrcení "pražského jara" v letech 1968/69. V souhrnu lze konstatovat, jak uvedl český prezident Václav Havel ve svém projevu na univerzitě ve Vídni v roce 1993: "Mohli jsme to udělat tak, jako Rakousko". Československo se naopak stalo v roce 1970 pro Rakousko oblastí "terra incognita" a symbolicky bylo chápáno jako špinavá šedá myš. Po roce 1989 se staly kontroverzními tématy "Temelín" a  "Benešovy dekrety", které dominovaly politickým diskusím mezi Prahou a Vídní a mediálně zprostředkovanému vnímání sebe navzájem.

Projektovaná kniha má přispět k nezploštělému pohledu na dějiny, aby se země chápaly. Spolupracuje na tom dvacet historiků z Rakouska a České republiky. Připravují asi pět set stran, nejen o nejdůležitějších událostech, ale i o dílčích otázkách, jako je vyprávění o stereotypech, nebo životě na hranici.

Kromě toho vytváří brožuru a výukové materiály pro použití ve školách. Tento projekt je koordinován členy Stálé konference rakouských a českých historiků pro společné kulturního dědictví ERBE (SKÖTH).

V Rakousku projekt financují Spolkové ministerstvo pro Evropu, integraci a mezinárodní záležitosti (BMEIA), Spolkové ministerstva školství a žen (BMBF), Spolková země Dolní Rakousy, Horní Rakousy a ve Vídni budoucí fondy Rakouské republiky. V České republice Ministerstvo zahraničních věcí ( MZV ČR), Ministerstvo školství (MŠMT ER) a kraje Jižní Morava a Vysočina.

Knižní dějepisný projekt sídlí na rakouské straně v Institutu moderních a soudobých dějin (INZ) Rakouské akademie věd (ÖAW), na české straně v Masarykově ústavu a Archivu (MIA) Akademie věd České republiky (AV ČR). V roce 2018, sto let po rozpadu společného státu, budou výsledky k dispozici.

Sudetenpost, 10.3.2016, str. 2, bez podpisu a značky

Pro České národní listy volně přeložil P. Rejf