Dřevěný jazyk Bruselu
Na dokumentech, které produkují jako na běžícím pásu evropské instituce, na první pohled zaujme jejich nesrozumitelnost. Jsou-li přeloženy do češtiny, zjišťujeme, že na nesrozumitelnosti jim to nijak neubírá.
Je třeba dlouhé měsíce pilně cvičit, má-li člověk tomuto jazyku porozumět. Nejnověji můžeme procvičovat na návrhu Evropské komise (EK) k reformě společného unijního azylového systému, který vyvolal mezi našimi politiky zaslouženou vlnu nevole.
V materiálu se úvodem konstatuje, že EK přichází s řešením spravedlivým a udržitelným. To je nutno číst tak, že navrhovaný systém bohužel poškodí řadu členských zemí, bude se však jednat o země méně důležité. Důraz na udržitelnost řešení je třeba dešifrovat jako přiznání obavy, že systém zkrachuje stejně tak jako to, co navrhla EK posledně.
Dále se konstatuje, že dojde k harmonizaci, která posílí mandát celoevropského azylového úřadu. Chce se tím říci, že jednotlivé členské země budou vyvlastněny od práva samy rozhodovat, kdo bude na jejich území žít. Jejich vlády ponesou plnou zodpovědnost za všechny bezpečnostní, sociální a politické důsledky těch rozhodnutí, která nebudou moci ani v nejmenším ovlivnit.
Konstatuje se, že tímto způsobem budou v rámci celé Evropy vytvořeny rovné podmínky. O tom nelze ani v nejmenším pochybovat. Pro čtenáře s delším vedením se mohlo třeba dodat, že po čase budou všechna letiště v hlavních městech členských zemí ve stejné bezpečnostní situaci jako to bruselské.
A pak už se říká, že je třeba zamezit praktikám „asylum shopping“. Tento výraz v bruselské novořeči znamená, že uprchlík, který dostane azyl v jedné zemi, toho využije k tomu, aby odešel do destinace atraktivnější a tam požádal o nový azyl. Tyto praktiky jsou v dokumentu EK kladeny za vinu „různým národním přístupům“, které uprchlíky nutí počínat si takto zoufale. Právě kvůli tomu mají být státy potrestány tím, že budou zbaveny možnosti si svoji azylovou politiku určovat.
Výraz „dřevěný jazyk“ (la langue de bois) pronikl do francouzštiny původně z ruštiny. Označuje formu komunikace, která slouží k zakrytí nekompetentnosti mluvčího. Je s oblibou užíván byrokratickými institucemi, tedy takovými, které v případě, že určitý postup selže, trvají na něm s o to větším důrazem.
(Dřevěný jazyk je neklamný indikátor byrokratického fenoménu)
Prof. J. Keller
Přišlo e-mailem