Drazí se vadí - oni jen žertují?

O rusko-běloruských otázkách

Roman Skomorochov, Nikolaj Lukašenok

Zdálo by se, že Putin v únoru 2017 objasnil situaci z poslední doby mezi Ruskem a Běloruskem. „Spory jsou vždycky. Jsem přesvědčen, že ze všech i z těch velmi těžkých najdeme východisko.“

Co dál? Fakticky současně vyšlo najevo, že ministerstvo financí RF připravuje zákon, který umožní stahovat sankcionované potraviny v jakékoliv fázi, bez ohledu zda se jedná o dopravované, nebo přímo při prodeji v obchodě. Akce je určena také k boji s reexportem potravin z Běloruska. Známé jsou „běloruské krevety“ a „běloruská jablka“ ve skutečnosti pocházející z Polska. Pokud bude zákon schválen, postihne silně běloruské vývozce a dopravní společnosti, které toto provádějí. Následně bude zasažen státní rozpočet, který se i bez toho bortí. Dluh za plyn roste, obnáší již 600 milionů dolarů a podle ruského ministra energetiky Novaka „je podmínkou realizace kompromisních dohod plné splacení dluhu, který se navršil za rok 2016 a první měsíce roku 2017“. Jenže v pokladně peníze nejsou.

Po  celý rok 2016 odebíralo Bělorusko ruský plyn, řadoví občané ukázněně platili a když se Gazprom začal zajímat kde jsou peníze, běloruská vláda v čele s vševědoucím se divila: „Jaké peníze?“ Potom nastaly teatrální cesty po zemích třetího světa, ignorovalo se zasedání Eurasijské hospodářské unie a pak se náhle navštívilo Soči. Avšak Rusové (je to zvláštní) neuhnuli: Plaťte. Po prohlášení Putina jako kdyby běloruské zpravodajské agentury znehybněly v očekávání: Co dělat a jak se zachovat. V podstatě se vše omezilo na citace z ruské agentury TASS.

Rusko nehodlá financovat blázny a vyděrače. Od spojeneckého státu žádá skutečné činy a nikoliv obvyklé šílení vyvolané prázdným rozpočtem. Putin řekl, že „skrytá i přímá podpora ekonomiky sousedního státu – to nemohou být vyhozené peníze, ale promyšlené kroky  v kalkulaci na budoucí výsledek“. Z jeho slov je možné pochopit mnoho. Dlouhodobá a vzájemná spolupráce je jedno – ale „dejte peníze, protože je potřebuji“ – to je něco jiného. Ruské hospodářství má ze spolupráce výhodu, posiluje to výsledný efekt, a to obou a zvyšuje rovněž u obou konkurenceschopnost. Putin tomu rozumí, ale Lukašenko ne? On to vrchní Bělorus chápe moc dobře. Jen peníze mu od toho nepřibydou.

Všechny tanečky, které Lukašenko předvedl, když ukazoval svoji ochotu přátelit se s kdekým, byly typické. Stejně jako výsledky. Přátelit se s „posledním diktátorem Evropy“ nikdo nepospíchá.

Alexandr Grigorjevič moc dobře chápe, že Rusko (mimochodem Bělorusko také) bez něho přežije, ale on bez nich sotva. K čemu nakonec došlo. Po demarši ohledně absence na EAES, po všech cestách po zemích druhého a třetího světa je docela možné, že Lukašenkovi zazvonil telefon a známý hlas mu řekl, aby přestal trojčit a přifičel k němu do Soči.

Všichni zde dobře chápou, že se ve skutečnosti Rusko bez Běloruska obejde. Ale pro koho to bude dobré? Ani pro Rusy, ani pro Bělorusy. Jsme součástí jednoho světa. Má smysl očekávat nové období oteplení vztahů těch nahoře. Jestli k tomu dojde, bude to dobré pro obě strany.

Převzato z Topwar.ru, 2. března 2017

Outsidermedia.cz