Drang nach Osten? Proč Německo leze do Sýrie?
Bundestag schvaluje zásah. Kritici, stejně jako přívrženci síly, jasně přehánějí německý příspěvek k boji proti mezinárodnímu terorismu
Německo s "pacifistickou ústavou" se jen zřídka zapojí do vojenských operací v zahraničí. Výjimkou je účast na jugoslávského konfliktu jako součást sil NATO KFOR (1999) a ISAF v Afghánistánu (2001). Nejčastější pro Berlín je - "humanitární intervence" pod vlajkou OSN. Ale Hérakleitos řekl: "Všechno teče, všechno se mění." 4. prosince Bundestag schválil zaslání 4-6 bitevníků "Tornado" k boji proti "islámskému státu." Levicové strany, hlasující proti, kritizovali rozhodnutí, protože rozkládá právní rámec. Ministryně obrany Ursula von der Leyen, jako i ministr zahraničí Walter Steinmeier, se opírají o článek 51 Charty OSN ("individuální nebo kolektivní obrana") a rezolucí 2.249 Rady bezpečnosti OSN. Posledně jmenovaná povoluje "přijmout veškerá nezbytná opatření v souladu s mezinárodním právem" pro vymýcení ISILu a "Džebchatu en-Nusra". Usnesení neuvádí článek 7 Charty OSN, o legitimizování použití násilí. Je to - stejné právní odůvodnění pro zásah, jako rezoluce č. 1973 o Libyi (o "bezletové zóně"), s cílem svrhnout Kaddáfího v roce 2011. Vedení Bundestagu se odkazuje na Françoisem Hollandem aktivovanou Smlouvu EU ("O Solidaritě"), a tím staví evropské právo nad mezinárodní.
Jaké jsou důvody pro vládnoucí koalici Spolkového sněmu pro připojení se k alianci? Podle odborníka StiftungWissenschaftundPolitik (SWP), Guido Steinberga, křesťanští demokraté (CDU) si chtějí posílit důvěryhodnost, pošramocenou kvůli vlnám migrace a teroru, Hollandovou důvěryhodností. V případě, že motiv byl pouze tento, jde zjevně o špatný odhad. 7. prosince "pravicová" strana Marine Le Pen uskutečnila test pro parlamentní a prezidentské volby, regionálním vítězstvím. Přízemnější vysvětlení naleznete u náměstka CDU Henninga Otteho: "Pokud nejsme připraveni jednat v krizových oblastech, pak tyto krize přijde k nám domů." Opozice se domnívá, že útok na teroristy je jenom posílí, protože po "Smrti jednoho povstalce ISIL přijmou šest nových". Záměr účelné chránit německou společnost spočívá ale na dvou předpokladech: účinnosti operací a následném politickém urovnání v Sýrii. Expert SWP pro bezpečnost Markus Kaim pochybuje o druhém bodě: "Nevidím žádný konsensus ... v antiisilovské koalici." Kaim vidí velké nebezpečí - ne v samotném "islámském státu", ale v rychlém vítězství nad ním.
Samozřejmě se jedná i o geostrategický kalkul. Německo má v regionu dva spojence - Turecko (člen NATO) a Izrael. Již v roce 2012, na žádost Erdogana, umístili v jihovýchodním Turecku (Kachramanmaraš) německé obranné systémy Patriot. Brzy je stáhnou, ale cíl chránit hranice NATO je stále aktuální. Vždyť zejména přes syrsko-turecký koridor v Džerablusu se do Evropy probíjejí extremisté. Na izraelský faktor lze soudit ze zprávy Federální agentury pro politické vzdělávání (BPB) z roku 2013:. "Sýrií podporovaný Hizballáh byl podezřelý ze zajišťování zbraní z Íránu, které by byly použity proti Izraeli." Dále: "přímý íránský zásah s možnou podporou Hizballáhu není pro Izrael únosný za žádných okolností." Teherán od roku 2011 neustále plánovitě zvyšuje vojenské schopností pro syrsko-irácký prostoru operací. Takže, přítomnost Bundeswehru v regionu částečně zaručí bezpečnost židovského státu ze strany Německa.
V geoekonomických souvislostech je Sýrie - potenciální tranzitní zemí pro energonositele, které potřebuje německá exportně orientovaná ekonomika. Ale jsou tu dva konkurenční PLYNOPROJEKTY : Kataru (přes emiráty, Jordánsko a Sýrii do Turecka) a Íránu (Írán-Irák-Sýrie). Pro Německo je obtížné v šíitsko-sunnitských "střetech" si vybrat. Katar a Saúdská Arábie – jsou pravidelní zákazníci německého vojenského průmyslu, ale podporují ISIL. A Írán - "energetické Eldorado" pro německé podnikání – podporuje Berlínem odvrhovaný syrský režim.
Akci Berlína lze interpretovat také jako pokus o sdílení břemene "globální odpovědnosti", ke kterému je dlouho vyzýván zámořskými stratégy. V roce 2013, na žádost MZV vedoucí "think tanky" v zemi, SWP a Marshallova nadace, připravily strategický dokument s názvem "Nová moc - nová zodpovědnost" Politický časopis Telepolis naznačuje, že představitelé výkonné moci ve svých projevech doslova uvádějí v něm zapsaná ustanovení : "... USA signalizují, že se snížením jejich materiálních zdrojů - bude americká angažovanost ve světě budoucnosti problematická a jejich očekávání příspěvku partnerů poroste. Za prvé, pro Evropu a Německo to znamená značný nárůst povinností a odpovědnosti. "A v prohlášení prezidenta Joachima Gaucka: "Zejména tehdy, když Spojené státy nemohou trvale dělat více, Německo a jeho evropští partneři musí přebírat stále více odpovědnosti za svou vlastní bezpečnost." Připravena odborníky tato neveřejná národní bezpečnostní strategie - v podstatě opakuje nápady Zbigniewa Brzezinského o "Strategie sdílené odpovědnosti", popsané v knize "Globální nadvláda nebo globální vedení" (2005).
Ze seznamu důvodů, počínaje "pomoz Francii!" po "globálními ambice", je jasné, že německé rozhodnutí není bezdůvodné. Přestože drtivá většina odborníků obviňuje německou kampaň z bezcílnosti. Otázka o použití síly v Sýrii způsobila vyloženou paniku v německém politickém diskursu. Kritici, stejně jako přívrženci síly, jasně přehánějí německý příspěvek. Úkol německých letadel bude - ne bombardování ale dozor, školení rozvědky a podpora francouzských strojů. Bundeswehr bude působit celkem s 1200 vojáky, sloužícími na německé fregatě (200) a letectvem. Steinberg věří, že opatření nebude mít žádný dopad, neboť dublují Američany. Vojenská akce – je symbolické gesto, řekl. Mimochodem, se všemi omezeními, je přítomnost mise Bundeswehru v Sýrii - "malou revolucí" v historii německé zahraniční politiky. Berlín jedná obcházením OSN a mimo NATO. Co bude dál?
Kamran Hasanov Berlín, prosinec 10, 2015 - REGNUM
http://regnum.ru/news/polit/2032628.html
Volný překlad pro České národní listy : P. Rejf