Lítost, kterou svým projevem premiér Nečas v Bavorském zemském sněmu dal najevo, doslova ze židlí nadzvedla nejen členy Českého svazu bojovníků za svobodu, ale také řadu dalších občanů. Zejména jeho slova o poválečném vyhánění.
Když jsme proti tomu letos 22. února veřejně důrazně protestovali, tázali jsme se pana premiéra, kdo mu dal mandát se takto za nás, občany České republiky vyjadřovat. Nepovažoval za nutné nám odpovědět.
V německém Augsburgu 19. května, v den, kdy se konala Terezínská tryzna, skončily 64. sudetoněmecké dny. Varovná slova prezidenta Miloše Zemana, která na ní zazněla, tedy, necháme-li sebou manipulovat, budeme se chovat jako ovce, byla velice aktuální. Sudetoněmecké dny totiž opět ukázaly, že úsilí členů landsmanšaftu manipulovat s námi, nijak neoslabilo. Nejvyšší představitel odsunutých Bernd Posselt pochválil českého premiéra Nečase za lítost za „příkoří způsobená odsunutým Němcům při vysídlení po druhé světové válce, vysoce ocenil, jak velký počet Čechů se postavil na stranu K. Schwarzenberga, který poválečný odsud hodnotil kriticky. Posselt šel tak daleko, že prezidentské dekrety – znovu jím nesprávně označené coby Benešovy – označil za zombie, které prý vždy, když se vynoří, šíří strach a děs. Vyzval Čechy, aby jej společně s odsunutými Němci pohřbili.
Pane Posselte, co tím myslíte? Máme to snad chápat jako popření prezidentských dekretů?! Tedy de facto revizi poválečného uspořádání Evropy?! Pane Posselte, kdo vyvolává onen strach a běs? Především vy, vaše organizace! Omluvili jste se snad někdy za to, že to byli právě Němci usazení v ČSR, kdo Hitlerovi aktivně pomáhali rozbít Československo, že to byli oni, kdo se aktivně podílel na teroru obyvatel tehdejšího protektorátu? Přiznali jste někdy válečné zločiny K. Henleina či K. H. Franka?!
Vám a vám podobným včetně současných českých přisluhovačů připomínám, co poválenému transferu Němců předcházelo: mimo jiné mnichovská dohoda, okupace českých zemí a vznik protektorátu Čechy a Morava. Šlo o dovršení úsilí nacistického Německa o rozbití česko-slovenského státu. Krátce po okupaci českých zemí byly aktivovány všechny projekty na přípravu „konečného řešení“ české otázky. Byla jím úplná germanizace českého prostoru i obyvatelstva. Samostatnou kapitolu německé okupační politiky představovala genocida židovského obyvatelstva protektorátu.
Rozhodnutí Adolfa Hitlera znělo jasně: „Poněmčení českomoravského prostoru germanizací Čechů, tj. jejich asimilací. Z asimilace je třeba vyjmout ty Čechy, o kterých jsou rasové pochybnosti anebo kteří mají k říši nepřátelský postoj. Tuto kategorii je třeba vyhubit.“
Je snad toto zombie?!
Samotný odsun německé a maďarské menšiny z ČSR je otázkou, kterou je nutno posuzovat v mezinárodně právní a politické konstelaci konce druhé světové války. To znamená, že na transferu se podílely velmoci, ostatně proběhl i v jiných státech. Nejde tedy o izolovaný problém československo-německý.
Odsun německého obyvatelstva z ČSR nelze posuzovat odděleně bez srovnání s postupem dalších států protihitlerovské koalice. Obdobné požadavky během druhé světové války formulovala například také polská a jugoslávská exilová reprezentace a domácí odboj v těchto státech. Rozhodující pro provedení transferu však byl postoj velmocí.
V průběhu druhé světové války vyšlo najevo, že odsun národnostních menšin bude zřejmě jedinou cestou řešení složitých národnostních problémů řady států střední a jihovýchodní Evropy. Nevíte snad, pane Posselte, že především německé menšiny se staly významnou součástí agresivní nacistické politiky?!
Pro nás dekrety prezidenta nejsou zombie. Nevidíme důvod pro jejich pohřbívání. Ani pro revizi závěrů druhé světové války, tedy rozhodnutí vítězných mocností z Postupimi. Pane Postelte, přestaňte už strašit minulostí a raději se podílejte na mírovém budování Evropy a Evropské unie, aby se minulost v její kruté podobě nemohla už nikdy opakovat.
Ing. Jaroslav Vodička, předseda ČSBS, v Praze dne 20. května 2013
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz