Dokončení obklíčení berlínského uskupení nepřítele

24. dubna se 8. gardová a 1. gardová tanková armáda 1. běloruského frontu spojily s 3. gardovou tankovou armádou 1. ukrajinského frontu jihovýchodně od Berlína. Hlavní síly německé 9. a část 4. tankové armády byly odříznuty od města a obklíčeny. Příští den se svazky 1. ukrajinského frontu spojily s vojsky 1. běloruského frontu v prostoru Ketzin, západně od Berlína. Tím bylo obklíčení berlínského uskupení Němců dokončeno.

Sovětská vojska tak během deseti dnů zdolala mohutnou obranu nepřítele na Odře a Nise, obklíčila a rozdělila jeho vojska na berlínském směru a vytvořila podmínky pro úplnou porážku tohoto uskupení. Koncem dubna soustředilo sovětské velení veškerou pozornost na boj o Berlín. Před závěrečnou ztečí Berlína byla u vojsk znovu rozvinuta stranickopolitická práce. Člen vojenské rady 1. běloruského frontu Tělegin napsal: „Jak veliká musela být duchovní síla a touha zvítězit, aby voják došel do cíle v ohnivé bouři palby, přes kamenné a železobetonové překážky, aby překonal četná záludná překvapení - palebné pytle a léčky, pouštěl se do boje muže proti muži. Vždyť každý chtěl žít! Tak už je vychován sovětský člověk. Štěstí jeho lidu a sláva vlasti jsou mu nade vše drahé, dražší než vlastní život.“

Při řešení problému, jak dobýt Berlín, si sovětské velení bylo vědomo, že nelze podceňovat frankfurtsko-gubenské uskupení, které chtěli hitlerovci využít k vyproštění hlavního města. Toto uskupení mělo 200 000 vojáků, bylo vyzbrojeno 2 000 děly a 300 tanky. Od 26. do 30. dubna zde probíhaly úporné boje, avšak snaha nepřítele prolomit obklíčení nebyla úspěšná. 30. dubna byla hlavní část frankfurtsko-gubenského uskupení zlikvidována. Sovětská vojska zajala 120 000 vojáků, zmocnila se 300 tanků a samohybných děl, přes 1 500 polních děl, 17 600 automobilů a dalšího vojenského materiálu. Na padlých ztratil nepřítel 60 000 vojáků. Poslední naděje fašistického velení na uvolnění Berlína tak ztroskotaly.

Současně vrcholil boj v Berlíně. Početní stav berlínské posádky se postupně zvětšoval a dosáhl počtu 300 000 lidí. Ve výzbroji měla více než 3 000 děl a 250 tanků. Území německého hlavního města a předměstí představovalo 325 km2. Ve městě byly vybudovány železobetonové bunkry pro 300 až 1000 vojáků. Likvidace berlínského uskupení se zúčastnily armády 1. běloruského frontu a části sil 28. armády 1. ukrajinského frontu. Celkem 464 000 bojovníků, 12 700 děl a minometů, na 2 100 raketometů a 1 500 tanků a samohybných děl.

Sovětské velení upustilo od útoku po celém obvodu města a využilo taktiku vrážení hlubokých klínů do sestavy nepřítele. Tím byla jeho obrana rozkouskována na jednotlivé izolované části a paralyzováno řízení německých vojsk. Sovětské velení nařídilo vytvořit v každé divizi úderné odřady v síle roty až praporu. Každý odřad měl ve své sestavě kromě pěchoty také polní děla, tanky, ženisty i ohňometníky. Útoku předcházela dělostřelecká příprava.

Boje ve městě neustávaly ani v noci. Sovětská vojska 26. dubna odřízla od Berlína postupimské uskupení nepřítele. Příští den se svazky obou frontů vklínily do nepřátelské obrany a zahájily boj přímo v centru města. Soustředěným útokem bylo nepřátelské uskupení do večera 27. 4. stlačeno do úzkého pásma dlouhého 165 km

a širokého 2 - 3 km. Do konce 28. dubna bylo obklíčené uskupení rozděleno na tři části. V té době se definitivně zhroutily pokusy velení wehrmachtu pomoci obráncům údery zvenčí. 30. dubna měla hitlerovská vojska v Berlíně, roztržená na několik různě silných a izolovaných částí, paralyzováno velení. Ve fašistickém velení vznikla panika. Aby unikl odpovědnosti, spáchal Hitler 30. dubna sebevraždu. Ve snaze utajit to před německou armádou oznámil německý rozhlas, že Hitler padl na frontě u Berlína. Téhož dne jmenoval Hitlerův nástupce velkoadmirál Donitz prozatímní vládu, která se snažila navázat kontakt s USA a Velkou Británií na protisovětské základně. Situace berlínského uskupení se 30. dubna stala katastrofální.

1. května ve 3 hodiny přešel náčelník generálního štábu německé pozemní armády generál H. Krebs po dohodě se sovětským velením linii fronty v Berlíně a byl přijat generálem Čujkovem. Krebs informoval o Hitlerově sebevraždě, předložil seznam členů nové říšské vlády a návrhy Goebbelse a Bormanna na dočasné příměří válečných akcí v hlavním městě. V dokumentu nebylo ani slovo o kapitulaci. Byl to pokus německých pohlavárů vnést rozkol do protihitlerovské koalice.

Krebsova informace byla prostřednictvím Žukova odeslána do hlavního stanu vrchního velení. Odpověď byla krátká: donutit berlínskou posádku k okamžité bezpodmínečné kapitulaci. V 18 hodin vešlo ve známost, že fašističtí předáci odmítli požadavek bezpodmínečné kapitulace. Sovětské velení vydalo vojskům rozkaz, aby v co nejkratší době dokončila porážku nepřátelského uskupení v Berlíně. Když byly zbytky posádky rozděleny na izolované skupiny, pochopili hitlerovci, že další odpor je marný.

2. května sdělil velitel obrany Berlína generál Weidling sovětskému velení, že 56. tankový sbor, který mu byl bezprostředně podřízen, kapituluje. Sám pak přešel v pásmu 8. gardové armády linii fronty a vzdal se do zajetí. Na návrh sovětského velení podepsal rozkaz berlínské posádce, aby přerušila odpor a složila zbraně. O něco později podepsal podobný rozkaz jménem prozatímní říšské vlády Goebbelsův spolupracovník Hans Fritsche. Protože velení hitlerovského vojska v Berlíně bylo paralyzováno, nemohly být rozkazy doručeny všem německým útvarům a svazkům. Ráno 2. května pokračovaly jednotlivé nepřátelské skupiny v odporu a pokoušely se probít na západ. Teprve po rozšíření rozkazu radiem začala hromadná kapitulace. V 15 hodin nepřítel zcela přerušil odpor. Jenom toho dne zajala sovětská vojska 135 000 fašistických vojáků.

V průběhu operace se tisíce Němců na vlastních zkušenostech přesvědčily o humánním postoji příslušníků Rudé armády k civilnímu obyvatelstvu. Ještě pokračovaly prudké boje v berlínských ulicích a sovětští vojáci se již dělili s dětmi, ženami a starými lidmi o teplé jídlo. Za vedení vojenských inženýrů a techniků uvedli sovětští vojáci společně s obyvatelstvem do provozu podzemní dráhu a byla obnovena tramvajová doprava. Život se zabíhal do normálních kolejí.

Porážka berlínského uskupení Němců a dobytí Berlína Rudou armádou byly vrcholným aktem zápasu proti fašistickému Německu. Pádem svého hlavního města ztratilo jakoukoli možnost pokračovat organizovaně v odporu a kapitulovalo.

Internetová Wikipedia uvádí, že berlínské operace se na německé straně zúčastnilo 766 75 vojáků, posílených o desetitisíce bojovníků z hitlerjugend, volkssturmu a policie. Německé ztráty uvádí takto: 88 000 mrtvých a 479 000 zajatých. Dále 22 000 padlých ve vnitřním Berlíně. Značné byly i civilní ztráty, které představovaly 22 000 občanů. Celkové ztráty Němců v této operaci jsou vyjadřovány počtem 937 378 mužů. Podle téhož pramene jsou udávány sovětské ztráty takto: 81 116 mrtvých či pohřešovaných, z toho 2 825 Poláků. Nemocných a zraněných 280 000.

V. Šůstek, Velká vlastenecká válka