Dodatky z Plzeňského kongresu - potomci zlodějů

Studijní text

V září se v západočeské Plzni konal komunálně politický kongres. Místní politici a zástupci spolků z Německa a České republiky diskutovali o možnosti dalšího rozšíření dvoustranné spolupráce. Zde je dodatek z pohledu předsedy sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) Horního Bavorska, Johanna Slezaka:

Ti, kteří očekávali, že v Plzni budou uvedeny nové iniciativy a akce přeshraniční komunální politiky, byli zklamáni. Počet aktivních místních politiků z Německa a České republiky byl zvládnutelný. Kongresu se zúčastnila obvyklá "stará garda" místních politiků, i těch, kteří už nemají komunální politickou funkci.
Veškeré zprávy a příspěvky byly dobré, ale byly založeny hlavně na dlouho uzavřených partnerstvích a přeshraničním setkávání. Nastíněny byly možnosti získání grantů pro přeshraniční akce "euroregionů" a z Fondu budoucnosti. Tento Kongres byl také financován z Česko-německého fondu budoucnosti.
Význam kongresu dokazuje skutečnost, že ohlášená "velká demonstrace" Čechů z pohraničí proti sjezdu sestávala z přibližně dvanácti postav s českou vlajkou a panelu se sloganem.

Přednáška paní Schusterové byla dobrá. Příspěvky dalších řečníků, i když nepřinesly nic nového, také. Na novou průkopnickou činnost pro zavedení dvojjazyčných názvů míst, naléhavé zachování hřbitovů, péči o německou kulturu a historii, nebo dokonce nabídku vytvoření opory pro vyhnané osoby a jejich potomky v domovských komunitách, čekali účastníci marně.

Oficiálně se kongresu, ze strany vedení Bavorska, zúčastnil pouze pan Hörtler a já. Opět se mluvilo o "průkopnickém průlomu" i když je taková budoucnost stále zatížena zákony a vyhláškami porušujícími lidská práva.

V „Sudetendeutschen Zeitung“ se bude jistě kongres chválit. V diskusi jsem místnímu politikovi z Plzně položil následující otázku (neuvádím jméno, aby nebyl napadán): "Já jsem byl jako devět let starý chlapec vyhnán z domova. Pokud bych byl zabit, jako mnozí jiní, pachatelé by stále byli beztrestní - pod ochranou práva a vyháněcích dekretů, tak proč se od nich nedistancujete? ".

Jeho odpověď zněla: "Kdybychom to prosadili jako téma, stáli by před hotelem ne tři protestující, ale tři tisíce, protože jinak by se museli přiznat, že jsou potomky zlodějů a lupičů."

Samotné toto odvážné prohlášení místního plzeňského politika stojí za účast na kongresu. Bernd Posselt se po tomto odhalujícím prohlášení staral o to, aby žádné falešné tóny nezazněly a zasahoval přímo v diskusích.

Po našem "společenském setkání" v plzeňském pivovaru jsem šel, i když unavený, znovu po městě. Za kostelem je lékárna s německým nápisem. Fotografoval jsem ji se svým mobilním telefonem. Ze tří mladých mužů, kteří byli poblíž, mi řekl jeden: "vy patříte k sudetským Němcům, kteří se sešli v Plzni. To podle toho, že jste vyfotografovat německý nápis." Po mé kladné odpovědi poslal další dva pryč, protože mě chtěl překvapit. Překvapením byla vinárna s německým nápisem „Weinstube“. Nad sklenkou vína, ke které mě pozval, chtěl vědět o kongresu a mých názorech více. Měl znalosti o SL a jeho novém směřování a stěžoval si následujícími slovy: "Ti se nestydí. Moji prarodiče měli jako odborníci zůstat v Československu a byli podrobeni těžkému šikanování. Mojí matce, která byla Češka, se vyhýbali, protože si vzala Němce. A dokonce i já, který se narodil po listopadu, jsem byl ještě v nevýhodě kvůli svým kořenům. Nikdy jsem svůj německý původ nepopíral a vždy jsem doufal, že se s vaší pomocí odnaučíme poklonkovat Čechům."

Nemám co dodat, má mou e-mailovou adresu a zůstáváme v kontaktu.
Cenné bylo také setkání s dvěma mladšími krajany, kteří chtějí být informováni o situaci a rozporech v SL, protože se cítí být jednostranně informováni tiskovými pověřenci SL. Vyměnili jsme si adresy.

Sudetenpost, 7.12. 2016, str. 2, bez autora a značky

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf