Dobytí Berlina

Ráno 16. dubna přešly hlavní síly 1. běloruského a 1. ukrajinského frontu do útoku. Dvě hodiny před svítáním začala dělostřelecká příprava. V tom okamžiku se výstřely z mnoha tisíců děl, minometů a kaťuší rozhořel celý okolní kraj jasným světlem a hned nato se ozval ohlušující rachot výstřelů i výbuchů leteckých pum. Po půlhodinové palbě, kdy se nepřítel nezmohl ani na jediný výstřel, bylo rozhodnuto zahájit ofenzívu.

Na signál světelných raket se rozzářilo 140 světlometů, které oslepily nepřítele a odhalily cíle útoků našich tanků a pěchoty. Pěchota společně s tanky vyrazila vpřed a jejich útok byl doprovázen palebným valem. Na všech úsecích fronty postupovala vojska úspěšně. Hitlerovci, kteří se opírali o silné a ženijně značně rozvinuté druhé pásmo obrany, začali klást houževnatý odpor. Seellowské výšiny, tato přirozená hradba, jejíž příkré svahy stály před sovětskými vojsky jako souvislá zeď, kryly blízké přístupy k Berlínu. Právě zde před branami Berlína chtěli Němci zastavit útočící vojska. Proto zde soustředili největší množství sil a prostředků. Hitlerovská propaganda zdůrazňovala rozhodující význam a nepřekonatelnost Seelowských výšin, jež nazývali zámkem Berlína.

„Ve 13 hodin mi bylo jasné,“ vzpomíná maršál Žukov, „že palebný systém nepřátelské obrany zde v podstatě odolal a že v té bojové sestavě, ve které jsme zahájili útok a dále v ní pokračujeme, nedokážeme Seelowské výšiny dobýt.“ Proto se Žukov rozhodl zasadit do boje tankové armády, aby společným úsilím se vševojskovými svazy dokončily průlom pásma obrany. Německé velení se snažilo výšiny udržet za každou cenu, a proto koncem dne zasadilo zálohy skupiny armád Weichsel. Také druhého dne uskutečnili několik zuřivých protiztečí. V těžkých a úporných bojích prolomila vojska úderného uskupení frontu do konce 17. dubna druhé pásmo obrany a dvě mezilehlá postavení. Německé pokusy zastavit postup sovětských vojsk zasazením čtyř záložních divizí neměly však úspěch.

Třetí den pokračovaly těžké boje v hloubce nepřátelské obrany. Výjimečně úporný ráz obrany se projevil na tempu postupu sovětských vojsk. Do konce dne pronikly svazky ještě 3 - 6 km a vyšly na přístupy k třetímu pásmu obrany. Pomalý postup 1. běloruského frontu ohrožoval podle názoru vrchního velitele splnění záměru obklíčit berlínské uskupení nepřítele.

17. dubna požadoval hlavní stan na veliteli frontu, aby zajistil energičtější útok vojsk. Současně vydal hlavní stan veliteli 1. ukrajinského a 2. běloruského frontu směrnici, aby podpořil útok. 2. běloruskému frontu bylo uloženo, aby po překročení Odry rozvinul útok hlavními silami na jihozápad a obešel Berlín od severu s cílem dokončit obklíčení berlínského uskupení v součinnosti s 1. ukrajinským frontem. V důsledku učiněných opatření prolomila vojska úderného uskupení do konce 19. dubna třetí pásmo obrany a během čtyř dnů postoupila do hloubky 30 km. Získala tak možnost rozvíjet útok na Berlín a obejít jej od severu. Vojska 1. běloruského frontu potřebovala na průlom oderského pásma obrany čtyři dny. V té době byly nepříteli způsobeny těžké ztráty; 9 jeho divizí prvního operačního sledu a divize druhého sledu ztratily na 80 % svých příslušníků a téměř všechnu bojovou techniku.

Úspěšně se rozvíjel útok 1. ukrajinského frontu. Byl zahájen 16. dubna v 6 hodin dělostřeleckou přípravou, v jejímž průběhu zesílené prapory divizí prvního sledu postoupily až k Nise. Po přenesení dělostřelecké palby začali řeku překračovat vojáci čelních jednotek pod ochrannou clonou dýmu. Protože mosty nebyly dosud hotovy, musela být část polního dělostřelectva přetažena přes řeku po lanech. Prapory prvního sledu se rychle zmocnily předmostí na levém břehu Nisy a vytvořily podmínky pro stavbu potřebných mostů a přepravu hlavních sil. Již po osmé hodině zahájila vojska prolamování hlavního pásma obrany. Boj na levém břehu Nisy byl velmi úporný. Hned prvního dne operace vrhlo německé velení do boje ze své zálohy tři tankové divize a protitankovou brigádu.

Příští den byly zasazeny do boje hlavní síly dvou tankových armád. Sovětská vojska dokončila průlom druhého pásma německé obrany. Během dvou dnů postoupily úderné skupiny frontu o 15 – 20 km. Bojovou činnost tankových armád zabezpečovala většina sil 2. letecké armády. Také na jižním, drážďanském směru byl dokončen průlom taktického pásma německé obrany. Zasloužila se o to vojska 2. a 57. armády. Za dva dny bojů postoupila až o 20 km. Úspěšným útokem 1. ukrajinského frontu vzniklo pro nacisty nebezpečí, že jeho berlínské uskupení bude v hloubce obchváceno z jihu. Začali tam usměrňovat zálohy skupiny armád Mitte a vojska 4. tankové armády. Avšak všechny pokusy Němců změnit ve svůj prospěch průběh bojů byly neúspěšné.

Během tří dnů postoupily armády 1. ukrajinského frontu na směru hlavního úderu až o 30 km. Značnou pomoc pozemním vojskům při tom poskytla 2. letecká armáda. V době kdy 1. běloruský a 1. ukrajinský front vedly úporné boje s cílem prolomit odersko-niskou čáru obrany, dokončovala vojska 2. běloruského frontu přípravy k násilnému přechodu Odry. 18. dubna překročily střelecké pluky divizí prvního sledu Východní Odru. Násilný přechod byl proveden na lehkých přepravních prostředcích pod ochranou dělostřelecké palby a dýmové clony. Nepřátelská obrana v prostoru meziříčí byla zdolána a útočící vojska pronikla k břehům Západní Odry.

Aktivní činností v meziříčí Odry ovlivňovala vojska 2. běloruského frontu podstatně i průběh berlínské operace. Po překonání nížiny při Odře zaujala výhodné postavení pro násilný přechod západního ramene řeky a pro průlom nepřátelské obrany na levém břehu na úseku mezi Stětínem a Schwedtem. To znemožnilo nepřátelskému velení přesunout 3. tankovou armádu do pásma 1. běloruského frontu.

V pásmech všech tří frontů se tak k 20. dubnu vytvořily podmínky k rozvíjení operace. Nejúspěšněji pokračoval útok vojska 1. ukrajinského frontu. V průběhu bojů na Nise a Sprévě porazila zálohy nepřítele, vyšla do jeho operačního prostoru a zamířila k Berlínu.

Rychlý postup 3. a 4. tankové armády a 13. armády vedl k tomu, že na sklonku 20. dubna byly nepřátelské skupiny armád Weichsel a Mitte od sebe odříznuty. Nepřátelská vojska v prostoru Chotěbuze a Sprembergu se ocitla v polovičním obklíčení. Když se zjistilo, že sovětské tanky pronikly na jih od Zossenu, nastal v nejvyšších kruzích wehrmachtu poprask. Operační štáb vrchního velení wehrmachtu a generální štáb velitelství pozemních vojsk rychle Zossen opustily.

Rychlé rozvíjení operace reálně přiblížilo setkání sovětských a americko-britských vojsk. 20. dubna zaslal hlavní stan vrchního velitele velitelům 1. a 2. běloruského a 1. ukrajinského frontu, velitelům vojenského letectva a tankových a mechanizovaných vojsk Rudé armády upřesnění. Na základě dohody se spojeneckým velením bylo velitelům armád nařízeno určit dočasnou taktickou hranici mezi sovětskými a britskými útvary a také nutnost stanovit znamení a signály pro vzájemné poznání.
Z knihy Velká vlastenecká válka, autor V. Šůstek