Dobrota a hloupost

Rok teprve začíná, protože si může člověk ještě dovolit vyjádřit přání. Jedno přání je určeno redakčním kolegům: Konečně přestat nediferencovaně hovořit o "uprchlících", a to zejména v souvislosti s mnoha mladými muži, kteří se hrnou z Afriky a Asie do Evropy! Statut uprchlíka je jasně definován. Vyžaduje doložení individuálního pronásledování, které může poskytnout pouze menšina přibyvších v posledních několika měsících. Špatné slovní obrázky jen vytvářejí špatné představy, a předtím by měl být člověk opatrný. Pro východní a sudetské Němce, kteří byli zbaveni své vlasti, není tak  snadné být slepý k utrpení ostatních. Byli zapojeni na mnoha místech do pomoci potřebným cizím lidem a tím nastavili laťku solidarity. Proto nepotřebují doučování v humanitárních záležitostech. Spíše by se měli snažit jasně rozlišit: například mezi nezletilou osobou vlivem osudu bez doprovodu, a takové osoby bez doprovodu z důvodu kalkulu rodičů. Bývalý politik SPD Richard Schröder to vidí takto: O ty děti, které ztratily své rodiče nebo spojení s nimi a dalšími příbuznými, musí být pečováno podle platných pravidel. Ostatní děti jsou posílány napřed svými rodiči s cílem, aby rodičům umožnily vstup do Německa, i když ani nesplňují podmínky pro získání postavení uprchlíka ani imigranta. Pro tyto lidi jsou, jak napsal Richard Schröder v die „Welt“, skoro jako výhra v

Lottu. 

Podle Spolkového úřadu pro migraci přišlo v roce 2014 přesně 4.300 nezletilých osob bez doprovodu. Následující rok to bylo 14.436 a v roce 2016 v říjnu 50.373. Jde o desetinásobné zvýšení za dva roky. A v dohledu není žádný konec. Dolehnou na naše bedra natrvalo? Schröder, protestant se zkušenostmi z "NDR", nechce morálně zdiskreditovat migrační přání. Nicméně osobně by "nikdy nevystavil své dítě samotné nebezpečí, aby za  ním poté mohl přijít". To Schröder považuje za morálně zavrženíhodné. Není ochoten v případě migrantů toto měřítko potlačit. Jasná slova. Mají podpořit přestavení německé "uprchlické politiky". Pomoc v nouzi ano, pomoc v přestěhovávání ne. Schröder má pravdu: "Abychom mohli i nadále poskytovat pomoc v nouzi, musíme odmítnout ty, kteří využívají naši dobrotu pro získání sociálního vzestupu."

Jde také o sebeúctu. Schröder: "O dobro se jedná pouze v případě, když se spojí s přísností a ne s hloupostí. Němci mohou být snadno podváděni - pokud se rozkřikne, že se dáváme podvést." Takové posouzení nevyžaduje žádný další komentář. Ale s největší pravděpodobností platí podezření muže z SPD, z Berlína, že "jsme se nechali oklamat a zneužít naši laskavost, a dokonce jsme se cítili jako lepší lidé, zatímco příjemci naší pomoci se smáli naší naivitě."

Gernot Facius, Sudetenpost, 9.2. 2017, str. 2

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf