Do vosího hnízda se klacek nestrká

Stále si to pamatuji. Jako malý kluk s mladším bratrem,  jsme šťourali klackem do vosího hnízda. Vosy vyletěly, já utíkal první a ten pomalejší brácha dostal žihadel nepočítaje. Maminka mě tehdy pořádně srovnala  a já jsem si to pamatoval na dlouhá léta.  

A s těmi Američany je to podobné. Jednou šťourají na Balkáně, podruhé v Iráku, či v Libyi, Sýrii, nebo dnes na Ukrajině. My starší pamatujeme ještě Vietnam, Laos, Kubu, nebo ten maličký karibský ostrov Granada. Přičiněním Spojených států se často ten poklidný svět, jistě ne ideální,  změní najednou ve válečné bojiště. Za jejich „šťouráním“ zůstávají rozvrácené státy. Tisíce mrtvých, statisíce nešťastných, miliony běženců.    

Posledním příběhem, z kterého dnes Evropu bolí hlava, je rozvrácený arabský svět a s tím spojený nekontrolovatelný příval imigrantů. Ještě před lety to byly poklidné arabské státy se svými specifiky. Vládci těchto států nebyli jistě žádní beránci, ale v těchto zemích vládnul relativní klid a pořádek. Příjmy z ropy zajišťovaly občanům slušný životní standart. Dnes tyto rozvrácené státy ovládá radikální islám. Zničená města, nefungující ekonomika.

Statisíce běženců z arabského světa i z Afriky, se vydalo na pochod. Jdou za svým snem.  Jejich lodě přistávají v Řecku, Itálii, …  Běženci přinášejí jinou kulturu, náboženství, jiný životní styl a s běženci, také rostou sociální náklady na jejich začlenění do společnosti. Evropa stále planě diskutuje, ztrácí tak drahocenný čas. Místo problému s běženci řeší EU nepodstatné věci. Svými předpisy Evropu bezpečnější neudělají. 

Evropa dnes sklízí to, co zasely Spojené státy před několika lety. Tak zvané „arabské jaro“ přináší dnes své ovoce.  Zatímco na evropských letištích kontrolujeme a svlékáme   každého, kdo přiletí, přes zelenou hranici do EU pronikají desetitisíce imigrantů. Kdo je z nich islámský radikál, kdo z nich jen oběť války, nikdo neví. Bezpečná Evropa je minulostí.

Americké vojenské základny dnes obepínají celý svět, přesto svět není bezpečnější. Od rozpadu Varšavské smlouvy je mír v Evropě vzdálenější, než tehdy před 25lety. Stavíme opět nové drátěné ploty. Zavádíme nové sankce. Místo jednání mluví zbraně. My občané máme obavy z další války, možná té poslední.

Evropu dnes z toho všeho bolí hlava. EU to americké šťourání také zaplatí. A co Spojené státy, jak se budou podílet na této imigrantské šlamastice…. ? Nejspíše  budou hledat další nové vosí hnízdo.  Nabízí se Ukrajina, Bělorusko, Rusko, Irán, Venezuela…?          

Přemysl Votava

místopředseda 

České národní sdružení