Den vlasti 2015
Klosterneuburg, Babenbergerhalle, Rakousko,13. září 2015
Volný překlad pro České národní listy: P. Rejf
Motto Dne vlasti 2015
Před 100 lety genocida Arménů –
před 70 lety sudetských Němců
Zahájení Dne vlasti
Byl krásný slunný den, ale větrno, když se návštěvníci Dne vlasti hrnuli do klosterneuburgského chrámu Collegiate, kde monsignor Karel Wuchterl, předseda sudetoněmeckých kněží, konal slavnostní mši pro krajany. Vzpomněl na vyhnání v r. 1945-46, na to, že jsme vůbec nebyli vřele vítáni v Německu a Rakousku a byli jsme velmi rádi, když s námi lidé dobře zacházeli. Klosterneuburgerská městská kapela poskytla hudební doprovod.
Následoval průvod v tradičních krojích a s tradiční hudbou - od Radničního náměstí (Rathausplatz) na Sudetoněmecké náměstí (Sudetendeutschen Platz), kde položil Hans-Günter Grech věnec k památníku mrtvých. Mezi čestnými hosty byl mimo jiné místostarosta Richard Raz (ÖVP/Rakouské lidové strany), 2. zemský předseda Johann Herzog (FPÖ/Svobodná strana Rakouska), poslankyně Národní rady Anneliese Kitzmüller (FPÖ), poslanec zemského sněmu Willibald Eigner (ÖVP), poslanci Národní rady Dr. Josef Höchtl a Franz Lebeth, zástupci sudetského svazu VDST Sudetia, spolku žen NIKE a krajané se znaky více než padesáti sudetských měst z Babenbergerhalle.
Hlavní manifestace
Za zvuku populárního Chebského pochodu byl vztyčen prapor, přinesený doprovodem v kostýmech a Klosterneuburgští zahráli hymny.
Z projevu Gerharda Zeihsela, předsedy Sudetoněmeckého landsmanšaftu Rakouska
"Vážení hosté, milí krajané!
Motto pro letošní Den vlasti jsme zvolili z toho důvodu, že Arméni jsou dobrým příkladem boje a vytrvalosti za pravdu pro nás, sudetské Němce! Arméni byli téměř 30 let před námi, sudetskými Němci, obětí strašlivé genocidy, za kterou byla odpovědná Osmanská říše. 100 let není nástupnický stát Turecko stále ochoten přijmout tuto historickou pravdu! Toto je i nám známo z našeho osudu, kdy nástupnické státy bývalého Československa (ČSR) – Česká a Slovenská republika, ani po 70 letech nechtějí opustit "tucet špinavostí" Benešových dekretů! Nyní jsou nové generace ve vládách, které nejsou zatíženy žádnou osobní vinou - ale dále nesouhlasí s vyrovnáním s oběťmi a jejich potomky!
Příkladem zlepšení situace v České republice a odstranění temných skvrn z minulosti je Brno. Pamětní pochod z Pohořelic do Brna - v opačném směru brněnského pochodu smrti dne 30. května 1945. Tento příklad odsouzení těchto zločinů následují města a místa s podobnou historií, což je pro nás dobrá zpráva!
Trvajícím základem zbavení práv a vyvlastnění sudetských Němců a Maďarů - jsou Benešovy dekrety - vytvořené před 70 lety. Jsou fundamentem pro přisouzení kolektivní viny těmto etnickým skupinám na území Československé republiky. Ve veřejné debatě jsou Benešovy dekrety jen "tuctem špinavostí" ze sto čtyřiceti tří, které postihly německé a maďarské menšiny.
Pokud jde o kolektivní vinu na nacistických zločinech, které se udály po roce 1929 v Československu, není známá a prokázaná žádná aktivní podpora příslušníků německé nebo maďarské národnosti. A to nejen v oblasti občanských práv, ale i základních práv, která v r. 1938/39 byla oddělena pro německé občanství a pro občanství ČSR, vše bez osobního přičinění a dalších právních náležitostí.
Při současné uprchlické politice bych chtěl zdůraznit, že obrovský názorový tlak provádí média zcela jednostranně v citové otázce. Drtivá většina si netroufá pravděpodobně své obavy a názory otevřeně vyjádřit. Mezi občany je vztek na pojetí a selhání vládní politiky v oblasti přistěhovalectví a uprchlictví. Porovnávání s německými vyhnanci v letech 1945/46 - kdy jich bylo 15 milionů okradeno o jejich domovy – jde úplně vedle. Nemůžete porovnávat události před 70 lety s dneškem! Dnes se musíme jasně rozhodnout: právo na azyl se může vztahovat pouze na lidi, kteří jsou politicky pronásledovaní, nebo na útěku před genocidu, ale ne pro každého, kdo je potlačován diktaturou nebo nedokonalou demokracií v jakékoli podobě!
A co se bude konat v Rakousku, když Německo a Švédsko skončí s přijímáním dalších uprchlíků a my již nebudeme většinou moci uprchlíky Rakouskem jen přepravovat? "(Zeihselův projev byl přerušen potleskem). Několik hodin po těchto slovech převládá v Rakousku červený poplach, protože německé orgány korigují kurz v azylové politice kontrolou našich hranic!
Zeihsel pak přivítal čestné hosty: Především místostarostu patronátního města Klosterneuburgu Richarda Raze (ÖVP), hlavního řečníka Dipl. Ing. Beransche Hartuniana, Mons. Karla Wuchterla, Mgr. Petra Hojniho, tajemníka zastupujícího velvyslance České republiky ve Vídni Jana Sechtera. Dále poslance Zemského sněmu Johanna Herzoga (FPÖ), poslankyni Národní rady Anneliese Kitzmüller (FPÖ), poslance Willibalda Eignera (ÖVP), v zastoupení za poslance Národní rady Dr. Erwin Prölla - poslance Dr. Josef Höchtla (ÖVP), předsedu rakouské Společnosti pro mezinárodní porozumění, poslance Volkmara Harwanegga (SPÖ/Sociálnědemokratická strana Rakouska), poslance Národní rady Ing. Norbert Kapellera, generálního sekretáře VLÖ/Svazu krajanských sdružení národních Němců Rakouska Univ. Prof. Dr. Herberta Vonacha, naši spisovatelku Dr. Ilse Tielscheovou, 1. a 3. místopředsedu sudetoněmeckého landsmanšaftu Rakoska Dr. Karla Kataryho a Dr. Wolfganga Steffanidese, Dr. Herberta Knauthe z Nového klubu, komerčního radu Erharda Freye, Dr. Hanse-Martina Windisch-Grätze.
Z projevu Dipl. Ing. Beransche Hartuniana, předsedy Rakousko-arménské kulturní společnosti
Pronásledování, vyhnání a vražda! Během první světové války Arménů a o 30 let později, po druhé světové válce, sudetských Němců
Dva citáty:
"Člověk potřebuje určitá pravidla, určitou etiku pro práci s historií. Tam, kde obě chybí, dokumenty jsou k ničemu. "(Hrand Dink, turecko-arménský novinář,* 1954 -. † 2007, zavražděn za bílého dne v Istanbulu nacionalisty).
"Vyhnání sudetských Němců je akt genocidy .... který není promlčen ... "( Právní názor odborníka na mezinárodní právo Felixe Ermacory (* 1923 - † 1995))
V dubnu 2015 jsme vzpomínali sté výročí genocidy Arménů. Více než 1,5 milionu Arménů padlo za oběť tomuto zločinu. Zemřeli na pochodech smrti v syrské poušti, nebo ve vyhlazovacích táborech a věznicích. Pro oběti nehraje žádnou roli, zda zemřely jako součást záměrného vyhlazování Osmanskou říší, nebo zbytečnými tzv. poválečně potřebnými deportacemi. Nicméně je v tom dnes rozdíl pro Armény žijící ve světě rozptýleně. Skutečnost, že zločiny na arménské populaci v letech 1915-1918 jsou dnes hodnoceny jako genocida, je pochopitelně vidět. Turecko to popírá dodnes. Toto popírání zločinů minulosti od turecké vlády je překážkou pro zvládání procesu, po kterém touží Arménie po mnoho let. Moje znalosti toto tématu vycházejí především z literatury a rozhovorů s Armény, Turky, Peršany a Kurdy - mluvím těmito jazyky - a příběhů od mých rodičů, prarodičů a příbuzných.
24. duben 1915 je považován za začátek skutečné genocidy Arménů, kdy bylo zatčeno v Konstantinopoli zhruba 2350 Arménů. Všichni politici, spisovatelé, lékaři, novináři a kněží. Po genocidě v roce 1915 stávající arménská diaspora rychle rostla, to znamená, že dnes jen zlomek všech Arménů žije v samotné Arménii.
Více než 90 let po odmítnutí práva sudetoněmců na sebeurčení smlouvou ze St. Germain a 70 let po jejich vyhnání zachovali tito svou soudržnost. Každý rok přicházejí na různá setkání, z nichž Sudetoněmecký den je největší, tisíce sudetských Němců.
"Skončím svůj projev vzpomínkou na významné sudetské Němce, kteří měli v průběhu století zásadní význam pro Rakousko. Někteří z nich, nebo jejich rodiče, přišli ze sudet, a jsou mnohými považováni za významné osobnosti : Spolkový prezident Renner, Körner, Schärf, spolkový kancléř Raab, Ferdinand Porsche, Josef Ressel, Viktor Kaplan, Franz Kafka, Franz Schubert, Siegmund Freud, Marie von Ebner-Eschenbachová, Bertha von Suttner, Gustav Peichl a průmyslnické rodiny Riedelů, Swarovských a Turnauerů. Vaše enormně velké úspěchy jsou částí společné minulosti a pobídkou pro současnost a budoucnost. Existuje mnoho Arménů, kteří mají více, či méně, nebo bohužel velmi málo informací o osudu sudetských Němců. Ale o jedné věci vás chci ujistit, že každý Armén může sympatizovat s vaším utrpení, protože Arméni poznali toto utrpení ve svém vlastním osudu velmi dobře! "
Vděčný potlesk od přibližně dvou set návštěvníků poděkoval řečníku za prezentaci arménské genocidy a uznání pro sudetoněmecké etnikum.
Z projevu Anneliese Kitzmüller poslankyně NR, nluvčí vyhnaných
"Motto vašeho letošního ceremoniálu připomíná dvě katastrofy v nedávných evropských dějinách!
Před 100 lety se bouře nenávisti obrátila proti arménské menšině na území dnešního Turecka – o pouhých 30 let později bouře nenávisti také dosáhla starý rakousko-německý mateřský jazyk. Na genocidu Arménů byl v Evropě po desetiletí spuštěn závoj mlčení. Podobnou genocidu spáchali komunisté po konci druhé světové války. Nyní v roce 2015 je to přinejmenším tak daleko, že utrpení Arménů a obětí komunismu v Evropě již alespoň nejsou zlehčovány státem.
Musím jen připomenout, že výroky, jako "nucená turistika" ve vztahu k brněnskému pochodu smrti, ale také vyjádření oficiálního Turecka, pokud jde o genocidu Arménů jsou prostě ranou do tváři všech lidí, kteří někdy museli snášet útrapy vyhnání. Prohlášení typu "obvinění z genocidy Arménů" nebo "údajné arménské genocidy" od oficiálního Turecka jsou prostě nepřijatelné a dokazují ještě jednou, že Turecko není země, která by byla v souladu s principy západního pohledu na svět.
Zážitek generace, která musela prchat před postupující Rudou armádou již od roku 1944 z východní a jihovýchodní Evropy, pokračoval bezprostředně po válce rekonstrukcí jejich "starého domova" Rakouska. To si však za dnešních podmínek nemůžeme dnes představit!
"Starý dům" byl obsazen a vypleněn zahraničními jednotkami – vyhnané osoby byly dokonce nazývány "bezdomovci". Jako bezdomovci byli bez práv ve všech ohledech. I s vaší neúnavnou píli, s vaší vírou v "nový domov", Rakousko mohlo uskutečnit takzvaný "hospodářský zázrak". Za několik let byly eliminovány všechny vážné válečné škody.
Přesně totéž platilo pro Armény.
Poté co v Rakousku měli vyhnaní štěstí, že se zbavili hrůz, vyhrnuli si naši noví občané ihned rukávy. Začali po první světové válce a hospodářské krizí stavět mladou novou republiku. Ale taky chci vyjádřit poděkování a své uznání arménské komunitě v Rakousku. Děkuji, že jste uvěřili v rodící se Rakouskou republiku a se vší silou jste pracovali na její konsolidaci jak ekonomické, tak kulturní.
Nyní, v roce 2015, vám všem užívajícím "staroříšský německý mateřský jazyk", jakož i arménské komunitě v Rakousku stále není dovoleno uplatnit nárok na Den vzpomínání. Tato skutečnost, dámy a pánové, je prostě nepřijatelná. Znovu a znovu to odmítá oficiální Rakousko. Proto budu žádat příslušná ministerstva, v parlamentních projevech, v úzké spolupráci s jednotlivými organizacemi vyhnaných osob, aby zmíněné oficiální stanovisko bylo přehodnoceno příslušnými ministerstvy a došli jste uznání, které si zasloužíte.
Společenství je síla! Proto považuji za velmi dobré, že zde na sudetském Dni vlasti 2015 jsou také zástupci arménské komunity v Rakousku a připomínají památku, bohužel stále příliš neznámé genocidy. Vyhnání a genocida nemohou být jen poznámkou pod čarou, okrajovou poznámkou v historických knihách. Demokracie a právní stát musí být naplněny životem a bránit uvedenému každý den znovu!
Musíme usilovat, aby paměť na útěk a vyhnání byla živá.
Musíme také vysvětlit, že naši krajané ze svého starého domova se v novém domově v Rakousku nemuseli integrovat, protože byli ze stejné kultury, mluvili stejným jazykem a byli všichni křesťané.
Na závěr bych všem popřála důstojný průběh letošní vzpomínkové akce a poděkovala organizátorům za organizaci letošního Dne vlasti. "
Volný překlad a redakce: Ing. Pavel Rejf, CSc., připravil: Dr. Ogňan Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením jako svou 514. publikaci určenou pro vnitřní potřeby vlasteneckých organizací. Praha, 5. října 2015.
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz e-mail: vydavatel@seznam.cz