Jana Bobošíková
Dámy a pánové,
často mi lidé kladou otázku, zda-li jsme stranou pravicovou nebo levicovou. Musím se přiznat, že v našich podmínkách na tento dotaz mohu jen stěží odpovědět. Ne proto, že bychom my sami byli tak ideologicky neukotvení. Ten problém je jinde. Naše společnost totiž od počátku pokusů o obnovení demokracie, tedy od roku 1989, ještě neměla možnost seznámit se ani s tradiční levicovou stranou, ani se stranou skutečně pravicovou. V naší zemi se totiž nedělá politika, ale pouze politický byznys. Takže tu už léta máme sice řadu parlamentních subjektů, které se tváří jako politické strany, ale bohužel jde pouze o tykadla nejrůznějších ekonomických lobby a zahraničních zájmů.
Když tedy odpovím, že jsme stranou pravicovou, hodí nás do jednoho pytle s TOP 09, ODS či Věcmi veřejnými. A já se ptám – co je na nich proboha pravicového? Snad ne to, že jejich představitelé dlouhodobě a promyšleně likvidují českou státnost? Jak moc je pravicový takový Pavel Tollner z TOP 09, který ještě jako lidovec jezdil na srazy sudetských Němců, kteří se nikdy nevzdali majetkových a územních nároků vůči ČR? Jak moc je pravicový pan Kalousek, který přihrával stamilióny z peněz daňových poplatníků svému příteli Šťávovi? Je snad pravicový pan Karel Schwarzenberg, dříve ministr zahraničí za Zelené, kteří na dlouhá léta s vydatnou pomocí ODS zabrzdili rozvoj naší jaderné energetiky, čímž významně podvázali vývoj hospodářství a naší konkurenceschopnost? A co má být pravicového na jeho rušení ambasád v destinacích, kde má a může mít náš stát řadu exportních možností, které by znamenaly zakázky pro naše firmy a tím i práci pro jejich zaměstnance? A byl tentýž Karel Schwarzenberg snad pravicovým kancléřem prvního polistopadového prezidenta Václava Havla, který likvidací našeho zbrojního průmyslu položil základy k rozpadu státu a budoucím krachům dalších souvisejících strojírenských oborů? A to vše ve prospěch západoevropských firem, které ihned obsadily naše trhy? A mohli by snad pravicoví politici dopustit totální závislost české ekonomiky na ekonomice německé? Výprodej vlivných médií do rukou německých vydavatelů? A cenzuru médií veřejnoprávních za účelem omezení možného vlivu skutečně opozičních politiků? Pomalé rozebírání ozbrojených složek státu včetně policie a tím i ohrožení ústavou daných práv občanů jako je ochrana jejich zdraví, života i majetku? Tvrdím, že žádný pravicový politik nikde na světě by nic takového nepřipustil. A pokud ano, tak jedině tehdy, pracuje-li v cizím žoldu.
Vážení přátelé,
řekneme-li, že jsme stranou levicovou, pak nás zařadí to tábora ČSSD a KSČM. Jenomže já netuším, co je levicového na sociální demokracii, která nikdy neváhala vládnout s ODS v řadě obcí, aby neztratila vliv na veřejné zakázky a penězovody s nimi související. Na té sociální demokracii, jejíž nedávno odstoupivší předseda Jiří Paroubek se neváhal veřejně chlubit svými drahými obleky a pod pojmem „levicová politika“ si představoval jen obhroublou a nabubřelou rétoriku hodnou pravicových extrémistů. Po jeho odchodu pak sociální demokracie na svou opoziční roli rezignovala zcela. Občas sice zaslechneme opatrnou kritiku vládních záměrů, ale ani slovo o hlavním nebezpečí z nich vyplývající, kterým je úmyslná demontáž našeho státu. Svým způsobem to chápu - ono se těžko kritizuje něco, na čem se člověk léta podílel. Nicméně ani KSČM, která nikdy od roku 1989 nebyla u výkonné moci a tedy nemá takové limity jako sociální demokracie, žádnou efektivní levicovou politiku neuplatňuje. Dnes už připomíná spíš klub brblajících nespokojenců v mezích zákona bez jakéhokoliv revolučního étosu. Domnívám se, že ani o žádný podíl na výkonné moci nestojí. Žije si pohodlně ve svém politickém skanzenu se svými skalními voliči, kterým stačí pouze její název. Ani na něm ale nic levicového není. Komunistický režim totiž nebyl režimem levicovým. Šlo o režim diktátorský, který zásadním způsobem omezoval práva a svobody občanů, což je s levicovou politikou v přímém rozporu.
Dámy a pánové,
žijeme v době naprostého zmatení pojmů, což významně přispívá k politickému, ekonomickému, právnímu i státoprávnímu chaosu. Ten šikovně využívají všichni, kterým jde nejen o rozkradení zbytků národního bohatství, ale především o totální devastaci už podkopaných pilířů samostatného státu tak, aby Česká republika konečně zavřela krám a stala se jednou ze spolkových zemí Německo. Z čeho je mi smutno nejvíc, jsou množící se názory občanů, kteří vám řeknou „už aby to bylo“. Ti lidé jsou už unaveni. Stát, který jim není schopen za daně, které mu platí, zajistit alespoň základní fungování úřadů, policie, státních zastupitelství, soudů, stát, kde neexistuje svobodná politická soutěž nezávislá na zájmech politického byznysu, kde je omezována svoboda slova, to rozhodně není ta demokracie, kterou jim mnozí po roce 1989 slibovali. Je to zvláštní způsob totality, která svou moc uplatňuje prostřednictvím naprosté anarchie nebo, chcete-li, výše zmíněného chaosu. Ten umožňuje silným, zdravým a bohatým, aby ty ostatní dnes a denně ponižovali a sráželi na kolena. Bez možnosti se dovolat alespoň elementární spravedlnosti. Proto si řada lidí dnes může myslet, že tento stát je jenom jejich nepřítel a nahradí-li ho silný stát sousední, bude lépe. Je to hluboký omyl. Je-li dnes většina z nás ve vlastní zemi občany druhého řádu, ztrátou suverenity země se jen posuneme o řád až několik řádů níže. Demontáž principů zastupitelské demokracie totiž zdaleka neprobíhá jenom u nás. Stala se bohužel součástí celého procesu evropské integrace, který přeje silným a velkým a nerespektuje ty slabší a menší. Má už dokonce i svou právní formu v Lisabonské smlouvě, kterou s takovým nadšením prosazovali mnozí politici z ODS i KDU-ČSL, dnes TOP 09, ale i ČSSD. Zbytky české státnosti včetně platnosti dekretů prezidenta Beneše ještě stále chrání existenční podmínky lidí asi tak na třetině našeho území. V případě dokončení demontáže našeho státu už nic nezabrání tomu, aby tito lidé přišli o své domovy i o svá pracovní místa, protože budou muset ustoupit „vyššímu“ zájmu – uplatnění „práva na domovinu“, které hraje do karet vysídleným Němcům. Nemylme se – nejde jen o pár desítek či stovek okrojovaných křiklounů, kteří jódlují na svých srazech v Norimberku či jinde. Jejich vliv na německou, rakouskou či potažmo bruselskou politiku rozhodně není zanedbatelný. Uplatňují ho totiž prostřednictvím mnoha spřízněných a vlivných lobby ekonomicky i vztahově propojených s řadou šlechtických rodů a významných představitelů katolické církve.
Vážení přátelé, dámy a pánové,
ještě tomu všemu můžeme zabránit. Ale jenom tehdy, nebudeme-li se živě zajímat jenom o to, co nakoupíme v supermarketu a kam pojedeme na dovolenou. A nenecháme-li se ukolébat představou, že teď máme konečně tu pravou pravicovou vládu, která už zařídí, abychom nezkrachovali, protože opak je pravdou. Nemáme pravicovou vládu, ale státotvorně se tvářící demoliční četu, která pod pláštíkem nutných úspor dělá všechno proto, abychom se mohli rozloučit s vlastní konkurenceschopností a suverenitou. Nemáme média, která by fungovala jako nezávislý zdroj informací, které vám předá v pohodlí domova. Musíte ty informace hledat a sami si tvořit svůj nezávislý názor. Jedině Vaším prostřednictvím se lidé mohou dozvědět, že mají alternativu. Že je tu Suverenita, která nabízí právě to, co vám současné parlamentní strany, ať už takzvaně pravicové či levicové, už nabídnout nemohou. Obecně řečeno zachování a další rozvíjení české státnosti a s tím související ochranu vašich existenčních zájmů. Konkrétně pak čitelnou a jednoznačnou národohospodářskou strategii a politiku zaměřenou na obnovení konkurenceschopnosti a prosperity národního státu. Odstranění všech z Bruselu vnucených právních norem, které poškozují tuzemské hospodářství a tím i vaše příjmy, z naší legislativy. Zvláště v případě energetiky, kde převzatá nařízení fatálním způsobem prodražila elektrickou energii pro firmy i domácnosti, čímž podvázala ekonomickou výkonnost i koupěschopnost. A to vše jenom proto, aby se významné a především zahraniční lobbyistické skupiny mohly napakovat na našich polích za naše peníze výstavbou obludných solárních parků v rámci evropské strategie využívání obnovitelných zdrojů. A to ještě patrně nevíte, že pokud si naši představitelé nadále nechají v předklonu diktovat bruselské podmínky, tak nás po roce 2018 mohou čekat direktivy, které znemožní jakoukoliv (tedy i soukromou) výstavbu či rekonstrukci a to prosím včetně vašich chat a chalup, pokud nově postavený či rekonstruovaný dům nebude schopen vyrobit tolik energie, kolik sám spotřebuje. Tvrdím, že kdokoliv byl za těchto okolností ochoten plédovat za Lisabonskou smlouvu, která předpokládá společnou energetickou politiku, není ničím jiným než vlastizrádcem. Nic z toho se ale v novinách ani v zábavných televizních show typu Otázek Václava Moravce nedozvíte. Nikdo občanům neřekne, že tu existuje politický subjekt, který prosazuje aktivní proexportní politiku, tedy hledání a rozvíjení nových trhů, abychom jen nemuseli čekat na drobty z bruselského stolu. Nikdo nepoví, že stejně tak postupuje Francie, Itálie, Británie i další svéprávné členské státy se svéprávnými politiky v čele. Zkrátka, je jen na Vás, zda se lidé dozvědí, že je na politickém trhu strana, která má odvahu, vůli i sílu na to, aby řekl dost pangermanismu skrytému pod pláštíkem evropské integrace. Občané se to mohou dozvědět jenom od Vás nebo na internetu. A tam pouze do té doby, než se ho bruselským elitám za vydatného sekundování našich „eseróček“ s názvy parlamentních politických stran podaří zcenzurovat. To nebude jednoduché, ačkoliv na tom už jistě usilovně pracují. Takže ještě máme čas. Využijme ho a buďme informovanými politiky a voliči. Jen jako takoví totiž budeme i za pár let mít na to, abychom si odváželi plné košíky ze supermarketu a jezdili na dovolené.
6.9.2010
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty,cz , E-mail: Vydavatel@seznam.cz