Ing. Jiří Krutina
Na ČT2 v současnosti běží dokument s názvem Děti ve válce. Dokument má zachycovat válečné osudy dětí z několika evropských zemí, Německa, Polska, Francie, Británie, Ruska. Dokument je uvozen větou, že ti, kdo nejvíce válkou trpěli, byly ti nejmenší – děti. V pořadu vystupují pamětníci, kterým bylo v letech druhé světové války pět až deset let. Dále cituji přímo z upoutávky pořadu:
„Války rozpoutávají dospělí, ale skutečně nevinnými oběťmi bývají děti. Nepochopitelné jednání dospělých. Strach z náletů, strach o rodiče a sourozence. Mrtví. Hlad a zima. Přechod fronty a mnohdy hořká realita konce války. To jsou stigmata dětí, které válku zažily doslova na vlastní kůži.“ Tolik poutač k dokumentu, pořad samotný byl ještě horší. Jenom dodávám, že pořad byl vyroben německými dokumentaristy!
Jak na první pohled soucitné a dodejme laciné, zavádějící. Každý člověk, když slyší o utrpení dětí, nebo jenom když zaslechneme dětský pláč, každého to jistě chytne, jak se říká u srdce. V dokumentu vypovídají tito dětští pamětníci o svých strastech, které zažili za války. Pokud je pořad sledován bez znalostí dalších souvislostí, tak vyznívá velmi propagandisticky a de facto dělá z bývalých agresorů „chudáky děti“ trpící nálety těch ošklivých spojeneckých letců a z těch, co porazili německý fašismus násilníky a znásilňovatele německých žen.
Za prvé, není pravdou, že válku rozpoutali nějací neurčití dospělí, ale byly to Němci, kteří si do svého čela zvolili A. Hitlera a zcela většinově jej podporovali v jeho agresivní státní politice vycházející po staletí udržované německé filozofii pangermanismu a z ní plynoucího oprávnění zotročit a ovládnout méněcenné Slovany, Romy, Židy a zabrat jejich území. Války se nedějí nějakou náhodou.
Oběťmi nejsou opět nějaké neurčité trpící děti, ale ti, co byly napadeni těmi, co tuto agresivní válku rozpoutali. To, že pak samozřejmě trpěli i děti těchto agresorů je až sekundárním následkem činů agresorů, tedy opět nacistických Němců a jejich satelitů.
Poslední věta je doslova alarmující, opakuji: „Přechod fronty a mnohdy hořká realita konce války. To jsou stigmata dětí, které válku zažily doslova na vlastní kůži.“ Jaká a pro koho mohla být hořká realita konce války? Pro Boha živého, co nám zde autor upoutávky chce sdělit? Nebyl konec války naopak radostnou oslavou konce válečných hrůz? Ano, víme, že pro většinu Němců byl konec války opravdu hořkou pilulkou i jeho realita, kterou bylo na hlavu poražené nacistické Německou se svou státní agresivní politikou směřující k porobení, zotročení a vyhubení celých podle nich méněcenných národů! Ano, tato realita jistě byla pro nacistické Němce hořká! Jejich snu bylo zabráněno. Radostná však byla pro všechny porobené národy, které hrůzy války přežily, ať již jako dospělí, nebo jako děti.
Samotný pořad jde v duchu své upoutávky. Samozřejmě jednotlivé osobní příběhy pamětníků, kteří v dané době byly dětmi nelze jistě snižovat, nebo bagatelizovat, byly jistě skutečným utrpením, které nikdo nesnižuje, ale celkové podání a vyznění celého pořadu je demagogickou koláží a propagandistickou snahou Němců vytvářet iluze o nějaké neurčité válce, která se stala a strhnutím pozornosti na děti – převážně německé děti ukazovat ze svých dětí oběti války a z těch, co Německo porazili, tedy spojenecké letce, nebo vojáky Rudé armády jako ty, co byly příčinami utrpení těchto dětí! To je nehorázné zneužití válečných zkušeností těchto dětských pamětníků. V celém pořadu nezazní, že válku rozpoutali němečtí dospělí, tedy Němci a to kolektivně a že mezi nimi jistě byly ti mnozí rodičové právě těchto dětí.
Velice detailně se například probírá utrpení dětí při odsunu německého obyvatelstva z východních oblastí, ke kterému docházelo již během postupu východní fronty. Samozřejmě všichni Němci, tedy včetně civilistů a celých rodin, utíkali před postupující frontou a Rudou armádou. Věděli moc dobře proč! To, co Němci napáchali na východních územích a zejména v Rusku, na Ukrajině, v Polsku, pobaltských státech, nemá obdobu a nemá omluvu. Proto tak všichni Němci včetně civilistů houfně utíkali zpět do Německa. Věděli moc dobře, co napáchali za zvěrstva na méněcenných Slovanech a obávali se odplaty od Rudé armády. Proč by jinak utíkali, nikdo je nevyháněl. Neměli čisté svědomí, věděli, že na těchto územích neměli co dělat. Samo vrchní velení wehrmachtu vydávalo směrnice k odsunu německého obyvatelstva z východních území zpět do Německa již od roku 1944. Právě při těchto odsunech před blížící se východní frontou zahynulo nejvíce německých civilistů. Nikoliv pro násilnosti, které by na nich dělali nějací zlí Češi, Poláci, nebo Rusové, ale díky překotnosti tohoto ústupu. Při těchto ústupech samozřejmě docházelo k tomu, že například sovětská letadla útočila na ustupující kolony a často zasáhli i ustupující civilisty. Z dnešních zpráv slyšíme takřka pravidelně, jak někde americký bezpilotní letoun zmasakruje poklidnou svatební společnost nebo skupinu hrajících se dětí jenom proto, že si je počítač splete s útočícím talibanem, Al-kajdou a podobnými odnožemi CIA. Válečné hrůzy nikdo nemůže zlehčovat ani utrpení kohokoliv, ale je nutno zachovávat linii příčinnou. Válka sama je obrovské utrpení a hrůza. Proto vše, co války vyvolává je zlé a hrůzné samo o sobě a tím je právě mimo jiné i německý pangermanismus a snaha ovládnout „východní prostory“, odkud pak museli Němci utíkat.
Během těchto líčení ale ani jednou nezaslechneme to, kde se tam najednou ti německé rodiny se svými dětmi vzaly v těchto východních oblastech, které nikdy nebyly a nejsou historickým územím Němců. Proč museli utíkat? Kde se tam vlastně vzali a co tam pohledávali? A co zde bylo jejich cílem? To se z dokumentu nedozvíme. Tak si musíme vystačit sami s historickou znalostí, pokud ji známe. Tito němečtí civilisté zde měli položit základ velkogermanské tisícileté říši na východě, kde měli být panskou rasu, která bude vládnout slovanským otrokům, kteří na ně budou pracovat na farmách podobně jako za feudalismu. Přesně toto bylo naplánováno ještě v dobách míru na německých státních ministerstvech! Tito němečtí kolonisté měli založit německou panskou rasu a byly proto i vychováváni. Tito utíkající civilisté a německé děti měli být novými pány nad slovanskými otroky, měli jim vládnout jako otrokům. Proto se nacházeli na těchto východních jím nenáležejícím územím. Ty malé děti, které nám dnes líčí své válečné zážitky z útěku před postupující východní frontou, se měly stát neomezenými pány nad zbylým porobeným obyvatelstvem po vítězství Němců. Proto pak musely utíkat a proto trpěli pod válečnými hrůzami, o kterých nám dnes sugestivně vyprávějí. Kdo tedy byl viníkem a příčinou hrůz těchto dětí německých rodičů – nadlidí? Byly to jejich rodiče, kteří je vychovávali v duchu zvráceného němectví.
Pro všechny porobené národy na východě, včetně Čechů byla naopak vítanou zkušeností blížící se východní fronta, přinášela osvobození od nacistické německé nadvlády a zachránila všechny východní slovanské národy od jistého vyhubení, které je čekalo, pokud by Němci válku vyhráli. V tomto ohledu si máme vážit a ctít tradice Rudé armády, která nás osvobodila. Ano, svět není jenom černo-bílý, má větší škálu barev, ale v tom hlavním je nutno stále správně rozlišovat. Jiný postoj k Rudé armádě máme jistě v případě násilné okupace a potlačení „pražského jara“, kde jí zcela jasně chápeme jako agresora a nástroj mocenského nátlaku Moskvy. Tedy v době druhé světové války Němci byly agresoři, neprávem kolonizovali východní území, kde bestiálním způsobem vyvražďovali slovanské obyvatelstvo, kterému pak měli vládnout jako novodobí feudálové. Tyto plány se skutečně v hlavách německých nacistů zrodili a v jejich ministerstvech se plánovali a jejich „hrdinní“ vojáci a SSmani je na východě uskutečňovali s veškerou podporou německého obyvatelstva, tedy mužů, žen i dětí. Ano, jsou známy případy, kdy někteří němečtí vojáci vyjádřili protest proti nelidskému postupu proti bezbrannému civilnímu obyvatelstvu na východě, ale byly to ojedinělé případy a v celkové mašinérii Němci rozpoutané války zcela bezvýznamné. V pořadu samozřejmě zaznělo, jak si někteří němečtí vojáci při návratu z východní fronty informovali své blízké o těchto zločinech na východě. To mimo jiné dokazuje, že o tom Němci věděli. Museli vědět i o koncentračních táborech nejen v Německu, ale i těch, co zbudovali na okupovaných územích.
Výpovědi měly jedno společné: my jsme nic nevěděli, byli jsme nevinné oběti nějaké války dospělých. Výpovědi o hrůzách války zachycovaly zejména zprávy o strachu z bombardování německých měst spojeneckými bombardéry, a nebo nálety sovětských stíhačů na ustupující kolony německých civilistů při tzv. „plánovaném zkrácení fronty“, jak Němci propagandisticky popisovali ústup před vítěznou Rudou armádou. Z výpovědí si tak máme zřejmě převzít poučení, že příčinou hrůzných zkušeností malých nevinných dětí byly spojenečtí letci a ruští stíhači. Následovaly výpovědi o hořkém konci války, kde vypovídali dvě německé ženy o znásilnění ruskými vojáky. Když už zaslechneme zmínku o zločinech na východní frontě, nebo koncentračních táborech, je to podáváno stylem, že to bylo, a že o tom ale nikdo v Německu nevěděl a pokud ano, tak musel plnit pouze rozkazy z vlastenecké povinnosti bránit Evropu před „bolševickým nebezpečím“. Nikde ani náznak lítosti, nebo odsouzení těchto německých zločinů. Němci zřejmě stále litují pouze faktu, že válku prohráli, nic více. Tedy stále nic nepochopili, ani nepovažují za nutné změnit své smýšlení. Pouze vymýšlejí jiné postupy jak získat hegemonii v Evropě a ovládnout „východní prostory“.
Německým dokumentaristům se tak daří vyrábět „dokumenty“, které nejen, že nesdělují celkovou pravdu o druhé světové válce, ale vytrháváním určitých momentů bez sdělování příčin, tedy, toho, co předcházelo, nám malují obrázek toho, jak vlastně Němci byli nevinní, takřka se ocitli zcela neočekávaně v nějaké válce a hrůzami války snad trpěly jenom jejich ubohé děti a pár dalších.
O tom, jak trpěly například české děti za protektorátu, kdy byly cíleně udržovány v podvýživě, se z takových německých dokumentárních pořadech nedozvíme. Češi přeci netrpěli, měli se za války dobře, nemuseli na frontu a hrdinní němečtí vojáci za nás pokládali své germánské životy na východní frontě, kde bránili sjednocenou Evropu před „rudým“ nebezpečím.
O tom, že Rudá armáda osvobodila celou východní a střední Evropu za cenu mnoha ztrát na životech a tedy, že osvobodili od válečných hrůz i samotné Němce, ani zmínka. O tom, jak ruští vojáci znásilňovali německé ženy se však sugestivně dozvíme. O tom, jak se chovali „vzorní rytířští“ němečtí vojáci na východě se mlčí. To, že nejen často znásilňovali slovanské ženy, ale že jim přitom lámali údy, aby se nemohli bránit a často hned poté, co se na nich vystřídalo několik vojáků byly zavražděni, to se nesděluje.
O válečné frontě si asi nikdo z nás nedovede udělat přesný obrázek, pokud frontou neprošel, tedy rozhodně si nedělám žádné iluze o etice, ale je nutno sdělovat věci v širších souvislostech. To, že například katolicko-fašistická klika Tisova slovenského válečného štátu vybavovala své vojáky, kteří odcházeli na východní frontu bojovat po boku svých „německých bratří“ mimo jiné velkým množstvím prezervativů, třebaže jinak katolická církev je proti používání prezervativů, svědčí nejen o přímém tichém „souhlasu“ s těmito násilnostmi na ženách ve válce, ale i o pokrytectví. Mělo se tak pouze zabezpečit, aby vojáci vracející se na krátké dovolené z fronty nepřinesli domu pohlavní nemoci. V tomto případě kondomy katolické církvi nevadili.
Díky naopak mnoha statečným slovenským pravým vlastencům a SNP se nakonec Slováci jako národ dostali na stranu vítězných spojenců a nikoliv poražených satelitů Německa, kam se je snažila zatáhnout tato katolicko-fašistická klika Tisa a spol. Právě takto jednostranně nevyváženým způsobem podávané informace, kdy se jedna událost zdůrazňuje a druhá zamlčuje bez sdělení příčinné vazby jsou jen demagogickou snahou pomalu, ale jistě přepisovat historii. Tak se z viníku dělají nevinné oběti války a z obětí násilníci a příčiny utrpení nevinných dětí, kterým bylo v době války pět až deset let.
Divák je tak nejprve správně citově zasažen skrze utrpení „nevinných bezbranných dětí“ a takto vyladěný divák tohoto německého dokumentu je pak připraven na snadnější a povolnější sugestivní přijímání podprahových servírovaných dojmů o zlém nebezpečí „z východu“, o zločinných spojeneckých náletech na německá města, kde trpěli nevinné německé děti. A nakonec se dozvídáme, že osvobození Rudou armádou a porážka hitlerovského Německa byla hořkým koncem pro nevinné dívky znásilňované sovětskými vojáky.
Tak se zneužívá skutečné utrpení jednotlivců ve vytváření posunu v chápání historických souvislostí a to je propagandistický zločin, který navíc využívá působení na náš přirozený soucit s trpícími dětmi, nebo odsouzení znásilňování žen.
Můžeme zřejmě očekávat že bude následovat požadavek omluvy za křivdy, které spáchali Rusové za války na nevinném německém národě. Nebyl bych překvapen, to samé požadovali od nás.
To, zda tyto dokumenty jsou nevyvážené buď záměrně, nebo nedostatkem kvalitní odborné práce dokumentaristů, nevíme, ale to, že pomalu, ale jistě přepisují historii, je evidentní. I to je jedna ze starých strategií této „nadřazené“ rasy v Evropě. Snaha dnes „strašit“ nebezpečným „rudým“ východem je také známkou dnešní doby. I to je v těchto dokumentech vidět.
Je jistě správné ukazovat dokumenty o válce, zejména druhé světové, ale je nutno jasně sdělovat příčiny této války a jasně oddělovat příčiny od následků. Snaha vše vidět pod úhlem, že pokud jde o vinu, tak na válce mají podíl viny všichni, kdo se ji účastnili – tedy oni „dospělí“ a pokud jde o ukazování utrpení nevinných obětí, tak jenom z větší části sdělovat výpovědi o utrpení německých děti německých kolonizátorů, kteří si měli osvojit své vládnutí ve východních prostorech nad méněcennými Slovany, při jejich překotném ústupu z východních území je minimálně nevyvážené. A neváhám říci je odpornou skrytou propagandou, která usiluje o mediální rozmělnění viny Němců na druhé světové válce se snahou začít se stavět před celou Evropou do role obětí druh světové války. Současně se objevují podobné tendence vytváření umělého nebezpečí pro Evropu z „východu“. Místo spolupráce s Ruskem se opět v Evropě usiluje o vybudování „zdi“ před Ruskem.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz