Dejme slovo prof. PhDr. V. Žampachovi, CSc.

Co by si „brněnští Němci“ měli především připomínat nebo případně i my jim, pokud budou zkresleně či dokonce lživě psát a mluvit o událostech již minulých.

Především výslovně protičeské role, které již sehráli za Rakouska-Uherska, za první republiky a zvláště v období druhé světové války. „Brněnští Němci vstřebali velkopanskou ideologii plnými doušky. Za své bytostné ohrožení považovali například i úsilí o zřízení druhé české univerzity v Brně a proto mu bránili ze všech sil. …

Vývoj brněnské minority je vskutku výjimečný. Například už tím, jak se v jeho zdech po první světové válce zorganizovali velkoněmečtí ultranacionálové kolem časopisu Aufbruch do pevného jádra německého dění. … Henleinovské hnutí bylo pro ně nedůrazné a příliš regionální. Jejich vidinou byla sjednocená Evropa pod německým diktátem. Někteří z nich (mimi jiných K. Schwabe) stáli v roce 1923 před soudem pro špionáž ve prospěch cizí moci. Byli to právě příslušníci tzv. Aufbruchkreisu Schwabe, Judex, Tobolar, Kun, Branczik, Hahnreich a další, kteří v součinnosti s říšskými politickými a zpravodajskými kruhy provedli 15. března dokonalý puč a zmocnili se Brna několik hodin před příjezdem wehrmachtu a zvláštních komand gestapa.

Schwabeho pučisté už svou příležitost z ruky nepustili a měnili se v jádro okupační moci a správy, tedy spoluokupanty. Spolu se špičkami delegovanými z říše vytvořili dokonalou teroristickou diktaturu, v níž i ten poslední hájoťák v hnědé košili byl nedotknutelným nadčlověkem terorizujícím své okolí. Čeští Brňané byli pro ně pouhým společenstvím domovníků a služek, spodinou, což ostatně vyjadřovali slovem Unterschicht.

Všechny násilné akty v Brně i širokém okolí prováděli především brněnští Němci, ať již to byly čistky veřejných úřadů od sokolů a legionářů, přes nucené deportování na otrocké práce do Německa, vyhánění obyvatel z Vyškovska, obsazování rolnických usedlostí v pásu od Runářova po Vranovce Němci z východních zemí, až po likvidaci českého středního školství a nahánění studentů do zbrojního průmyslu. Nelze opomenout ani dalekosáhlý pogrom na docenty a profesory brněnských vysokých škol a přeměnu Kounicových kolejí na věznici a katovnu horší středověkého Špilberku. …

Kromě nepočetných skupin levicově zaměřených Němců známých veřejnosti už z předmnichovských časů, nikde žádné větší stopy o tom, že by německé obyvatelstvo Brna hledalo východisko z marasmu války a okupace ve změně mocenského, militantního a šovinisticky nadřazeného postoje. Němci kolem Protifašistického výboru se snažili o likvidaci nejostřejších konfliktů, avšak bylo jich žalostně málo … . Potvrzovali však důležitou skutečnost, že hlavní společenský rozpor se netáhl v rovině etnické mezi Čechy a Němci, nýbrž mezi nacismem, fašismem a antifašismem. Když o problematice válečných zločinů diskutovali s významným německým filosofem Karlem Jaspersem, tento mimo jiné řekl: ´Člověk nemůže žít s lidmi, kteří upírají jiným právo na existenci.´ V tom je veškerá filosofie odsunu.“ Tolik prof. Žampach. Brněnští Němci se mohou hodně dozvědět z díla prof. PhDr. F. Hejla „Zvláštní akce 17. listopad a její průběh v Brně“, či z brožurky JUDr. Františka Vaška „Čeští vlastenci před Volksgerichtem“.

Bude redakce KBG schopná psát o historické pravdě a opravit své, řekněme s taktem, nedostatky? Uvidíme. Samozřejmě jsme připraveni zmíněné redakci pomoci.

Překlad a redakce: ing. arch. Nina Žečeva

Kleiner Brünner Gassenbote Nr. 1/2006

(KBG je vydáván přáteli a členy Deutscher Sprache und Kulturvereins Brno/Brünn – DSKV)

Listy č. 57