Dějiny si nenecháme přepisovat

Velké teploty v závěru června doprovázené bouřkami, někdy dokonce i s krupobitím, neprospívají starším a nemocným lidem. Bouřlivá však nebyla jen příroda, ale také naše politická scéna. Chvilkami se zdálo, že i naši někteří politici běsní. Nejde jen o zákulisní policejní reformu, jíž připravili všeználkové. K nim se bohužel připojil i náš premiér. Odborník na slovo vzatý i přes historii. Výroky, které použil v souvislosti se sjezdem „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ v Norimberku a po něm, svědčí, že buď ztratil soudnost, nebo, co se dosud jen tušilo, že mu české státní a národní zájmy jsou zřejmě cizí.

Zalovil jsem v písemnostech, jak si nacisté počínali na sklonku války u nás. Zúžím vše pouze na jeden okres v našem Západočeském kraji – na Tachovsko. Tam v dubnu a počátkem máje dokázali  esemani, staří příslušníci wehrmachtu a místní Němci rozpoutat doslova peklo.  Peklem se stalo město Tachov a okolí pro ubohé vězně koncentračních táborů, které hnali na západ před postupujícími sovětskými vojsky. Tyto pochody smrti, částečně probíhající i po železnici, převážně však po silnicích a stezkách, se pro vychrtlé, hladové ubožáky, oděné v hadrech, někdy jen cárech, měly stát cestou poslední. Jejich cílem měl být koncentrační tábor Flossenbürg, ležící jen několik kilometrů za naší státní hranici v Bavorsku. Tehdy před 71 léty byla jen malá jiskřička naděje v jejich myslích, že konec války je doslova „na spadnutí“. Jenže bestialita stráží SS a fanatická víra  v nacistické ideje těmto „nadlidem“ zatemnila mozek. A byl tu i příkaz jejich nejvyššího – Heinricha Himmlera, zamést všechny stopy, nenechat nikoho naživu.

Nejhorší transport jedoucí z KT Buchenwald měl hrůzné finále právě v Tachově. Vlak měl při odjezdu z tábora  nacpáno v „dobytčácích“ přes 4.500 vězňů. Do Tachova jich dorazilo již jen dva tisíce. Třebaže stráže zemřelé vězně vyhazovali během jízdy podél trati, přesto navíc – v posledních dvou vagonech, určených jako márnice – se nacházelo přes 400 těl!

Zrůdnost nacistů se tu spojila  s jejich známou nordickou lstí. Vyzvali ty ubožáky, kteří již se necítí dál pochodovat, nechť vystoupí a budou odvezeni do Flossenbürgu. Opravdu jich přes padesátku odvezli, ale jen za město, kde je postříleli. Na dalších – více než 600 vězňů, čekal horší osud. U hřbitova, původně židovského, je polili petrolejem a zapálili. A ti zbylí byli hnáni pěšky do obce Studánky, zhruba 12 kilometrů. Byla to pro ně cesta poslední.  Též je krátce na to postříleli. Více než 200 vězňů odvezli ke hřbitovu. Tam už ležela těla ostatních, pokud je oheň nestrávil.

Přímých svědků z místních lidí nebylo, všichni byli Němci a byli odsunuti. Pouze ti vězni – různých národností – kteří přežili, jednoznačně tyto hrůzy potvrdili.  A také to, že místní náckové při „úklidu“ pomáhali. Ale i první příchozí po válce – noví osadníci v pohraničí – viděli na vlastní oči pozůstatky oněch hrůzných chvil Silně očouzenou hřbitovní zeď, ohořelé oblečení, opasky, lžíce a další drobnosti. O zeď opřená nosítka, na kterých sem vězni museli odnést nemohoucí druhy, aby zde skončili v ohni.

Jen malá skupinka vězňů měla to štěstí. Měla určenou trasu do KT Dachau u Mnichova. Zastihl je tankový předvoj americké armády, stráže předtím se zbaběle rozprchly. Ale i v tomto případě se nedalo jásat – kmotřička smrt si vybírala daň u těch nejvíce zubožených i potom.

Uvedl jsem jen několik vět o tom, co jsme od nacistů, a nejen my, zakusili, Takových svědectví je celá řada. Každý, kdo se chce  k dějinám vyjadřovat, zvláště když jde o čelné politiky, by měl mít více než základní znalosti zvláště o 30. letech minulého století, o období válečném i poválečném. Pane premiére, Vy jste nás svými vyjádřeními  k sudetům přesvědčil, že je postrádáte. A to v tom lepším případě. Jak Vám však radí Vaši placení poradci, když svými nedávnými vyjádřeními se snažíte přepisovat naše dějiny? Je nám líto, že se našemu národu odcizujete a vedete nás do německého chomoutu. K čemu jinému slouží údajně Vámi vymyšlený tzv. strategický dialog ČR a  SRN? Když pasujete sudety na naše spojence, mluvíte sám za sebe a své souputníky, nikoliv za český lid! 

Josef Sedlák, Plzeň