Dějiny ani neměníme, ale ani nezapomínáme. Okupací Československa(ČSR) 15. března 1939, byly dovršeny snahy hitlerovského Německa o likvidaci posledního zbytku demokracie v srdci Evropy. Okupací ČSR byla otevřena cesta pro expanzi na východ. Hlavním cílem německé okupace bylo vedle ustavení Protektorátu Čechy a Morava i likvidace naší národní existence. Významnou roli v rozbití ČSR, sehráli sudetští Němci. Jejich volbou bylo nacistické Německou. Chtěli návrat do Říše. To je nutné zdůrazňovat a stále novým tvůrcům dějin připomínat.
Březnové tragické událostí před 74 lety, měly svůj počátek v mnichovském porcování Československa, za souhlasu Anglie a Francie. Mnichovská zrada zásadním způsobem negativně ovlivnila i poválečný vývoj, jak v naší vlasti, tak i v celé Evropě. Mnichovem 1938 začalo i poválečné rozdělení Evropy.
Někteří evropští politici dnes spoléhají na krátkou historickou paměť našeho národa. Předkládají za pomoci mnohých medií i nové výklady evropských dějin. Jsme svědky cílených útoků na prezidenta dr. Edvarda Beneše, zejména v souvislosti s výsledky druhé světové války. Právě ty totiž měly dopad na viníky mnichovské tragedie, tedy i na tzv. sudetské Němce. Jejich poválečný transfer do Německa byl proveden v souladu s Postupimskou dohodou (1945).
V současné době probíhá v některých politických kruzích, zejména v Rakousku a Německu, mediální kampaň za odsouzení či zpochybnění Dekretů prezidenta republiky. Je pro nás proto zcela nepřijatelné, aby se na této účelové kampani proti České republice podíleli i někteří čeští politici, příkladem je ministr zahraničích věcí Karel Schwarzenberg. Také nemusíme jezdit s „prosíkem o odpuštění“ do Mnichova, jako letos v únoru premiér Petr Nečas. Jeho vystoupení před poslanci bavorského zemského sněmu bylo směrováno zcela nezakrytě k sudetským Němcům. Z jeho úst nepadlo ani slovo, o jejich vině za rozbití Československa.
Osvobození od německého nacismu nám nevybojovali ani Bavoři, ani rakouská knížata. O svoji opětnou svobodu jsme museli tvrdě bojovat. Československo se stalo součástí vítězné koalice zásluhou našeho zahraničního a domácího odboje. Naši vojáci bojovali na všech frontách druhé světové války. Umírali nad Anglií, ve Francii, v SSSR, v Africe…. Letos 8.března jsme si připomněli 70. výročí bitvy u Sokolova, nedaleko ukrajinského Charkova. Tam naši vojáci začali svou vítěznou cestu z východu do své vlasti. Tisíce našich hrdinů zaplatilo životem naší svobodu na těchto bojištích. Za německým řáděním v Československu zůstaly statisíce mrtvých, zůstaly vypálené Lidice, Ležáky, Ploština….
Přemysl Votava, (NS - LEV 21)
Osmý pěší pluk Slezský se jako jediný postavil fašistům
Některé významné milníky naší novodobé historie je nutné si připomínat i po desetiletích. Uvědomil jsem si to, když v médiích proběhly informace o vystoupení našich vojenských jednotek v různých časových obdobích, ale se stejným cílem – bojem za samostatné a svobodné Československo.
Právě v těchto dnech jsme si připomněli výročí bitvy u Bachmače v první světové válce a 70. výročí prvního vystoupení československé vojenské jednotky pod velením plukovníka Ludvíka Svobody po boku Rudé armády ve druhé světové válce v památné bitvě u Sokolova. Obě se odehrály mimo území československého státu.
Připomínáme si rovněž 74. výročí tragických událostí spojených s mnichovskou zradou a vznik tzv. Protektorátu Čechy a Morava. Přijetí mnichovského diktátu z 30. září 1938, po zradě našich západních spojenců, znamenalo pro Československou republiku rozvrácení její obrany.
Odstoupením tzv. Sudet byla naše obrana téměř likvidována a stát vydán na milost a nemilost nacistickým vetřelcům. Velkou část Těšínska a Javorinu zabralo Beckovské Polsko, jižní části Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny pak fašistické Maďarsko. Statisíce českých uprchlíků směřovaly z odtržených oblastí do vnitrozemí.
Po půlroce následoval 14. březen 1939. V poledne schválil slovenský sněm vytvoření samostatného slovenského státu a v nočních hodinách v Berlíně na základě podepsaného dokumentu dr. Hácha »vložil osud Čech a Moravy s plnou důvěrou do führerových rukou«. Politicky bylo rozhodnuto dříve a vojenská obrana českých zemí už nepřicházela v úvahu.
Ne všichni složili zbraně
Navečer 14. března, kdy už první německé jednotky vjely na Ostravsko, se přesto odhodlali k obraně vojáci v Místku. Osmý pěší pluk Slezský se v Místku v bývalých Čajánkových kasárnách jako jediný v naší vlasti postavil na odpor německým vojenským okupantům a zbraně nesložil. Vraťme se na okamžik k osudným událostem v Místku prostřednictvím vzpomínek přímých účastníků.
První německé jednotky dorazily od Příbora do Místku kolem 18. hodiny, kdy obsadily budovu okresního úřadu a policejní stanici. Další německé jednotky projely městem a blížily se k Čajánkovým kasárnám.
Poté, co se fašisté přiblížili s napřaženými zbraněmi ke kasárnám a zazněla jejich výzva, aby se stráž kasáren vzdala, se vzápětí ozval první výstřel. Začal boj o kasárna.
Řízení obrany se ujal velitel kulometné roty kapitán Pavlík se svým zástupcem poručíkem Martínkem. Naši vojáci mohli střílet pouze z pušek a lehkých kulometů, postrádali granáty a těžké kulomety. Také zásoba střeliva rychle docházela. Mezitím nepřátelská střelba stále sílila a dělový granát zasáhl i kancelář velitele praporu podplukovníka Štěpiny. Byl to právě on, kdo z velitelství pluku obdržel rozkaz k zastavení palby a ke kapitulaci. To se také stalo.
Prameny uvádějí, že zatímco českoslovenští vojáci byli beze ztrát, na německé straně se pamětníci shodují na několika padlých, jejichž bližší počet zůstává neznámý a odhaduje se na šest až osmnáct vojáků.
Do půlnoci obsadili nacisté město a všechny okolní vesnice, až po československo-polské hranice. Přibližně jako Místek a Frýdek byla nacistickým vojskem obsazována Ostrava. V brzkých ranních hodinách 15. března vstoupily německé vojenské jednotky i mimo Ostravsko a zahájily obsazování zbývajícího území Čech, Moravy a Slezska.
Morální posila pro národ
Příklad místeckých vojáků a jejich statečný odpor proti okupantům znamenal ve své době velkou morální posilu pro celý národ, protože zpráva o událostech v Místku se šířila také v dalších krajích Čech a Moravy. Nyní událost připomíná pietní místo s památníkem odporu 8. pěšího pluku Slezského v Místku na Hlavní třídě v místech, kde stávala Čajánkova kasárna.
Historie jednoznačně potvrdila slova podplukovníka Štěpiny, který po boji a kapitulaci posádky napsal ve svém hlášení ministerstvu obrany, že byla zachráněna čest vojáků místecké posádky. Proto plným právem byli 18. července 1946 velitelé a několik příslušníků hrdinného odporu vyznamenáni v Místku prezidentem Československé republiky Edvardem Benešem.
Řada tehdejších obránců se však nedožila konce válečného běsnění. K nim patřil velitel obrany Čajánkových kasáren kapitán Karel Pavlík. Za účast v ilegální organizaci Za vlast a další odbojovou činnost byl 26. ledna 1943 popraven v koncentračním táboře Mauthausen.
Nelze proto zapomenout odkaz bojovníků za svobodu z Místku, Sokolova, Jasla, Dukly, Tobruku, Anglie, Prahy, partyzánů z českých a moravských hor, Slovenského národního povstání a všech těch, kteří na frontách světových válek se zasloužili o naši svobodu a samostatnost, neboť je stále živý a jako takový dlouhodobě patří mezi priority politiky KSČM.
Je také závazkem, že ani poválečné generace komunistů nezapomínají na jejich odkaz a vysokou cenu, kterou jsme museli za naši znovunabytou svobodu zaplatit.
Svatomír RECMAN, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje a zastupitel města Frýdku-Místku (KSČM), Haló noviny, 14.3.2013
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz