ať děláme, co děláme, nic s tím neuděláme. Hra na veřejnoprávní televizi pokračuje. Demokracie začíná až tam, kde končí signál ČT
Velmi pozorně jsem četl v tisku zprávu o lednovém jednání Rady České televize. Přítomní zástupci Občanské iniciativy vznesli řadu připomínek a výhrad. Tyto výtky byly plně oprávněné, v ničem nepřeháněly. Vedení ČT, zejména u ČT 24, je opravdu na štíru s nestranností a objektivitou. Ta jednostrannost a manipulace s fakty až „kráká za uši“. Na obrazovce vidíme skupinky diskutujících, jednostrannost přímo bije do očí. Jak správně poukázali, zejména V, Dvořák a L. Procházková, mnohé události se zkreslují, jiné neventilují vůbec. Třeba u tak ožehavého problému, jakým jsou církevní restituce. Tam ta jednostrannosti až to bolí a přitom téměř denně čteme, k jakým neomalenostem od církevní „vrchnosti“ dochází – třeba hrubé jednání vůči domovu důchodců v Jiříkově. Proč tedy nepozvat do besedy bývalého premiéra Nečase a poslance Bendu, aby zhodnotili, jak v praxi se osvědčuje tento zpackaný zákon, který nadto byl přijat rozhodujícím hlasem jednoho novopečeného poslance za ODS, který, ač pravomocně odsouzený za korupci, stačil ještě zvednout ruku pro restituce, než nastoupil výkon trestu odnětí svobody na pět let. Je velká pravděpodobnost, že celý trest si neosedí. Za „dobré chování“ půjde domů dříve.
Nebyl to tedy jen tento poslanec, který sklidil vavříny, za zdvižení ruky. Co se nastaral pan Čistý, alias Nečas, než mu zákon v poslanecké sněmovně odklepli. Ale nemělo by být zapomenuto úsilí ani paní Němcové, tehdy předsedkyně sněmovny. To byl přece výkon takového novoposlance usadit ve sněmovně, aby ještě před basou mohl hlasovat a hlasoval. Kdybychom nevzpomenuli sv. otce Duku a jeho zásluh, museli bychom se stydět. Ten si jistě zákon o církevních restitucích vymodlil na tom nejvyšším. Jenom u kardinála Duky nevíme, kdo tím „nejvyšším“ je. A co pak obyčejní lidé mohou proti tomu dělat? Když i takové eso jako je B. Sobotka, premiér ze všech premiéru ten nejprémijovější, přes všechny volební přísliby, za které sbíral ve volbách hlasy, nic nedokázal. Ani slavná komis v čele s vyhlášenou znalkyní církevních restitucí Gajdůškovou, ač sněmovala a sněmovala, ničeho se nedopracovala. Ale abychom si řekli pravdu, přes všechny řečí vejborů a jakési neurčité sliby, že by snad dokonce mohlo i zahřmít, snad nikdo nic od jejího jednání nečekal. Komis vznikla z jednoho důvodu. Aby církevní restituce bylo kam odložit a současně se veřejnosti vyslal signál, jak se my, sociální demokraté snažíme plnit své volební sliby. Prostě tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
A následně převzala restituční štafetu ČT. Jí sehnaní kovaní „odborníci“ sami sebe i nás, diváky, přesvědčovali a dodnes stále přesvědčují, jaké terno jsme udělali s restitucemi, jak je to pro nás výhodné. Ať se snažím jakkoliv, nedovedu svým rozumem odhalit, v čem tkví ta výhodnost. Přece stát musí církvím, především té svaté, zaplatit celkově i s restituovaným majetkem, který často církvi nikdy ani nepatřil, celých snad 190 miliard korun. A to je přece obrovská částka, která půjde z bohatství, vytvořené našim národem. Ale svatým otcům ani to nestačí. Ještě se soudí. A kdo ví, jak vše dopadne. Jeden řás chce ještě další majetek, a ten druhý, třetí a další zase jiný. Kde až to skončí? Dobou Josefa II, jak se jakoby mimochodem zmínil věčný poslanec M. Benda.
A co naše ČT? Jako snad vždy není na straně zájmů českého poplatníka a za naše peníze nás propagandisticky masíruje, ale, díky Bohu, velmi málo úspěšně. K tomu všemu tvrdí, že je veřejnoprávní, a proto nesmí podléhat žádným interesům. Z toho, co víme za ta léta její veřejnoprávnosti, můžeme jen krátce říci, že v žádném případě není odvislá od plátců poplatku, z kterého žijí všichni v ČT od redaktora po generálního ředitele a samozřejmě i členové Rady ČT, kteří jako strážci jejího veřejnoprávního charakteru zcela zklamali, až na několik čestných výjimek. Páni z ČT, hrátek s vámi máme již dost a dost. Již nám omrzelo vaše povídání o veřejnoprávnosti na jedné straně a bájení, myslíme tím především vaše zpravodajství a filmy typu „Zabíjení po česku“, na druhé. Můžete nám konečně již říkat pravdu i o restitucích. Nebo chceme na vás příliš mnoho? My, koncesionáři, platíme. Proto byste měli dopřát našemu slovu jinou vážnost než dosud. Vysílejte konečně pravdu!
Pokud to nedokážete, ať důvody toho jsou jakékoliv, pak by alespoň parlament se nad námi měl smilovat a zbavit nás povinnosti vám platit za „služby“, které nechceme, ale jež poskytujete někomu jinému, než svému chlebodárci.
Chce se mi nad tím vším plakat.
Josef Sedlák, Plzeň
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz