V Pamětním spisu, který by docela dobře mohl být nazván „Jak likvidovat český národ“, K.H. Frank samozřejmě mluví i o české mládeži a její další výchově. Vlastenecké vystoupení čs. studentů 28. října 1939 a následně při pohřbu jedné z německých obětí, studenta medicíny Jana Opletala, poskytlo Němcům nejen příležitost krvavě a brutálně zasáhnout, ale také uzavřít české vysoké školy. 9 studentů ze dne na den zastřelili a asi 1200 českých studentů pak jelo na dlouhodobé německé školení do koncentračního tábora.
Frank ve své „velkomyslnosti a lásce k českému národu“ hodlal pro české studenty, ovšem pouze na přechodnou dobu, otevřít při německé univerzitě v Praze Collegium Bohemicum. Jaké poměry panovaly tehdy na této pražské univerzitě, jež byla celá prolezlá nacismem, od studentů až po akademické špičky, víme. Takové mělo být i již zmíněné collegium. Zda nakonec nezůstalo jen u Frankovo bohulibé myšlenky, nelze s jistotou říci. Je to však nanejvýš pravděpodobné.
Ať je to již jakkoliv, v nedávné době se však Collegium Bohemicum, slíbené již v Pamětním spisu K.H. Frankem českému národu, konečně objevilo. Ne sice v Praze, ale v Ústí nad Labem. Collegium Bohemikum (CB) se má zaměřovat na kulturní dědictví, které v českých zemích spoluvytvářeli německy mluvící obyvatelé, a jeho plány jsou nemalé – v budoucnu má obsáhnout nejen stálou expozici, ale i archiv, knihovnu, vědecká a vzdělávací pracoviště, pořádat přednášky, konference atd. Prvořadým úkolem je právě příprava první stálé expozice dějin a kultury německy mluvících obyvatel českých zemí. Jeho ředitelkou je paní Blanka Mouralová. Občas tuto paní, či její spolupracovníky, je vidět a slyšet v bavorském Mnichově. Zřejmě celé slavné collegium má blízké kontakty se sudetoněmeckým landsmanšaftem. Nejsem si jistý, ale má pravděpodobně alespoň jednoho sudeta ve své vědecké radě. České dějiny bude pravděpodobně vidět očima sudetů a v souladu s jejich cíly se bude i angažovat.
Dřívější ústecké špičky ODS, která se tehdy tvářila tak vlastenecky, mají podstatný podíl na vzniklých problémech. Jejich jedním z možných řešení je připustit vznik stálé expozice česko-německých vztahů, prostorově však podstatně redukované a vypovídající o česko-německých vztazích objektivní pravdu a ne sudetomilské pohádky. To je to horší řešení. Nevidím totiž důvod, proč bychom měli v budoucnosti finančně zajišťovat chod takového muzea, v němž značná část plochy by byla trvale věnována česko-německým vztahům. A nadto ještě do něj v současnosti dodatečně investovat dalších 50 milionů korun. Najde se však jiné, skutečně optimální východisko ze vzniklé situace? Těžko však skutečné hledání a nalézání můžeme čekat od Collegia Bohemica a jeho představitelů.
Snad by si Němci, kteří mají zájem na muzeu, které by se v ČR zaměřovalo především nebo výlučně na česko – německé vztahy, měli vytvářet sami, sami jej financovat a sami jej provozovat. Z hlediska českých zájmů neexistuje ani jeden rozumný důvod pro to, abychom tak činili my. Pak samozřejmě mohou provozovat i slavné Collegim Bohemicum, jež již stejně připodobňují k obrazu svému. Paní Mouralová mu může šéfovat i nadále, aby vše bylo v dobrých rukách.
J. Skalský
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz