Jeho texty vyjadřují špatně maskované zoufalství a dokonce již i celkový pesimismus, snaživě překrývané možnou optimistickou variantou dalšího vývoje.
Henleinovský Zeit o vánočních svátcích r. 1944 doslova uvádí: „Kruh roku 1944 zahrnuje osudové události, jež nás přivedly na samý pokraj zániku… na západě i východě vstoupil nepřítel na svatou půdu naší říše a přinesl smrt a zmar, kam až dosáhl…“. 1. ledna 1945 sám pan K. Henlein sudetským Němcům vykládá, že mají na vybranou: Buď zvítězit, nebo být zničeni.
26.1.1945 vyšel článek pod názvem „Co chceš, aby ti jiní činili, čiň jiným“. Text vyzýval k podpoře běženců, kteří ve stále větším počtu přicházeli do měst a obcí Němci zabraného pohraničí. Věštecky však Zeit poznamenává: „Nemáme dnes nic, co by nemohlo být každým okamžikem zničeno nebo nám bylo odňato.“
1.2. Zeit obsahuje úvodník, jenž navázal na řeč samotného Hitlera. „Vůdce nás zároveň ujistil, že tato krize, ať je momentálně jakkoliv těžká, bude nakonec překonána naší vůlí, naší obětavostí a našimi schopnostmi. Toto ujištění se zakládá na znalosti souvislostí a podmínek, které jsou našim očím skryty. Pochází z Vůdcova rozhodnutí, ale i z toho, co všechno ví.“ Takže henleinovský plátek říká sudetům, že současnou krizi Německo překoná. Musíme se jen dále a víc snažit a věřit vůdci.
Uvedené číslo „Zeit“ přináší i článek „Daří se nám dobře nebo špatně?“, v němž soukmenovcům připomíná, že nesmí měřit život obyčejnými požadavky, nýbrž tím, že jim všem jde o život. Tonoucí za povodně odhazuje vše od sebe i šaty, aby zachránil holý život.
Zeit 6.2. mluví o neštěstí německých matek a dětí, nejen těch z „německých východních území“, ale i z vlastního Německa. O matkách a dětech z Polska, Francie, Holandska, Ruska, o jejich umírání a bědném osudu o prováděné genocidě Židů a slovanských národů mu dříve chyběla slova. Ale přesto píše: „Jelikož my Němci nemáme proč se něčemu vyhýbat, nevyhýbejme se ani soudu dějin, ale důvěřujme mu, a tím projevíme důvěru i jejich smyslu a božské prozřetelnosti, která jej řídí.“ Pokud uvedenou myšlenku srovnáme s dnešním pojetí dějin sudetů, pak můžeme konstatovat, že jsou již mnohem dále. Rovnou přepisují dějiny, stávají se ve vlastním podání oběťmi a z nás, samozřejmě i z Rusů a Poláků, dělají viníky.
A jak situace pro Němce se na bojištích stávala stále neutěšenější, ozývalo se stále silněji volání, že jde o bytí, či nebytí Němců, všech bez rozdílu. O vítězství nebo zánik, třetí možnost neexistuje.
25.2 Zeit článkem Fatální fatalisté mířil na pochybovače z řad sudetů. Na ty, kteří pod dojmem hrnoucích se událostí tvrzení německé propagandy nazývají frázemi. A tak se dovídáme, že dokonce mezi soukmenovci byli tací, kteří nejen pochybovali o vítězství Německa, ale dokonce si i uvědomovali do jaké hrůzné situace se všichni dostali a že děsné následky budou následovat.
Ano, již tehdy se zřejmě projevovali sudeti, kteří celkem reálně dovedli hodnotit situaci. Věděli, že Němce čeká těžké poválečné období. I když o fyzický zánik, jak psal henleinovský Zeit, sudetů nešlo, čekal je odsun, konfiskace majetku, nucené práce, potrestání zločinců. Velká většina z nich zradila Československou republiku, jíž ruku v ruce s nacistickým Německem zničili. Chtěli domů do říše. Jsou tam. Německo je jejich vlastí.
Dr. O. Tuleškov
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz