Ing. Jiří Krutina
Jako ukázku školy vrcholných demagogů je poučné si přečíst následující rozhovor s olomouckým arcibiskupem Graubnerem, uvedený celý zde:
http://www.novinky.cz/domaci/271334-cirkev-na-restitucich-nezbohatne-tvrdi-arcibiskup-graubner.html
Je dobré si připomenout, čím se projevil olomoucký biskup Graubner v minulosti. Byl to právě olomoucký arcibiskup Graubner, který se jako první český vysoký církevní hodnostář zúčastnil sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu v roce 2002 v Norimberku (mj. tradičním místě, odkud vždy německý revanšismus křičel, ať již jako místo organizování křížových výprav do českého státu v 15. století, tak na sjezdech NSDAP A. Hitlera). Na tomto sjezdu mimo jiné zaznělo, že Česká republika musí ve vlastním zájmu Benešovy dekrety zrušit. Na této akci olomoucký arcibiskup společně se svými německými kolegy světil svatodušní mši. Na osm tisíc sudetských Němců přivítalo Graubnera bouřlivým potleskem. Je opravdu možné, aby na takové mši bylo skutečně duchovním počinem přijímat svátost oltářní posvěcenou tímto arcibiskupem, nebo se jen takové mše účastnit? Jeho účast na tomto sněmu byla kritizována tehdejším premiérem ČR Zemanem. Na tuto kritiku se arcibiskup ohradil slovy: „O našem národě se stále říká, jak je vzdálený od Boha a od náboženství, a tedy se trošku divím, že tento národ nebo jeho představitelé chtějí církvi diktovat, s kým se má modlit a nemá modlit. Já si myslím, že máme svobodu, kterou je třeba k modlitbě využívat." Běda, když někdo vysloví svůj názor, nebo dokonce národní vůli. Nikdo nemá právo diktovat církvi, a ona může diktovat českému státu a vnucovat jeho národu svůj katolický pohled na dějiny a vztah k sudetským Němcům? Současně si nemyslím, že olomoucký arcibiskup je vůbec schopen posuzovat, zda náš národ je vzdálený od Boha nebo náboženství více než jiné národy v Evropě. Nebyl to právě tento národ, který jako celek už v 15. století požadoval návrat k původním evangelickým ideálům a učení Ježíše Krista a požadoval nápravu římské církve?
Jiným počinem arcibiskupa Graubnera byl skandál v jeho diecézi, kdy byl v roce 1995 jeden z kněží obviněn ze sexuálního zneužívání dvou desítek ministrantů a dalších hochů. Přestože měl v ruce svědectví chlapců, nezasáhl a zneužívajícího kněze s největší pravděpodobností kryl.
V neposlední řadě je často poučné se podívat na samo jméno a jeho vznik. Je odvozeno od německého jména pro šedou barvu. V doslovném překladu lze příjmení přeložit jako „našedlý“.
Máme tu tedy vstřícný přístup k sudetským Němcům, dále krytí sexuálního zneužívání dětí, a nyní se podívejme na jeho názory k tzv. „církevním restitucím“. Vypíchnu jenom pár demagogických tezí par excellance.
Darování až 100 miliard od českého národa církvi považuje, světe div se, pan arcibiskup jenom za „starost“, která navíc není ani „obohacením“, a je navíc čistě v zájmu českého státu, který tím dokonce, slyšme správně, ušetří! Taktika úplného převrácení skutečnosti, než se děje.
Další zajímavou myšlenkou je srovnávání daru a financování církví s cestovním ruchem, na kterém stát vydělává. Taktika srovnávání hrušek a jablek.
Tímto darem státu církvi dokonce církev ve svém nekonečném milosrdenství odčiňuje své zločiny, kterými se údajně „mohli“ katolíci provinit vůči jinověrcům. Cituji vlastní slova arcibiskupa: „Katolický podíl je dohodnut na 80 procent. Zbytek dáváme nekatolíkům, kteří by jinak měli nárok jen asi na dvě procenta. Tím snad napravíme to, čím mohli v dějinách katolíci ublížit jinověrcům.“ Tak tedy nikoliv český stát a celý národ, ale katolíci vlastně darují velkoryse dar ostatním církvím, neboť jim pouští drobky od stolu ve výši 20%, a nikoliv podle nároku, který činí jen 2%! Nápravu za své konání a jednání v historii vedoucí k mnoha miliónům obětí, od středověku přes spolčování s nacisty, si odčiní, jak jinak, penězi, a navíc nikoliv svými, ale penězi národa a našeho státu! Tomu říkám demagogická vychytralost nejvyššího stupně, kterou by snad i Goebbels musel oznámkovat jedničkou.
Dalším klasickým trikem je tzv. „nevyhnutelnost“ tohoto daru, že vlastně jiné řešení ani neexistuje. Pokud chce demagog něco prosadit, musí hned na začátku svého výstupu prohlásit, že neexistuje jiná cesta ani jiná možnost. Tak posluchače naladí od začátku do sugestivního rozpoložení, aby následné teze přijímal jako nezbytné. Platí jediné: vydávání majetku a peněz církvím není rozhodně nezbytné, ani nijak předem neměnné.
Dotazu, že majetek církve vznikl zejména ve středověku a pobělohorské době, která byla útlakem našeho národa, a tedy že byl nabyt nepříliš lidským a čistým způsobem, ale naopak velmi potřísněn krví a bezprávím, se arcibiskup mistrně vyhnul. Neodpověděl, jenom srovnal desátky církvi s povinnými brigádami za socialismu. Tedy opět demagogické zneužití primitivního vulgárního antikomunismu a porovnávání jablek a hrušek. Ve srovnání s dnešními daněmi nebo brigádami za socialismu prý středověk vychází nejlépe, podle arcibiskupa! No nevím, v jaké době bych si raději vybral žít, ale je zřejmé, co na sebe prozrazuje podvědomí pana arcibiskupa: rád by se s církví vrátil do postavení, které ve středověku měla. Tedy se nezměnila. Odpustky dokonce arcibiskup ve své odpovědi obhajuje a tiše zamlčuje fakt, že odpustky byly katolíky zneužity na financování právě křížových výprav a válečných akcí v boji o moc mezi papeži!
Dále demagogickým způsobem sděluje, že pak by bylo nutné řešit to, co husité odebrali katolíkům během husitských válek, ale pozor, slyšme správně, to katolíci ani nechtějí, natolik jsou smířliví a milosrdní. Tedy opětné ne-obratné otočení celé skutečnosti.
Na otázku vnímání Mistra Jana Husa se odkázal na oficiální postoj církve, který se vyhýbá jasnému sdělení a odsouzení svého tehdejšího počínání jako zločinného a provedení omluvy. Pouze vyjádřil, že nesouhlasí se vším, co Hus ve své době hlásal, ale ani zmínka politování nad jeho poníženým odsouzením a zavražděním. Nic takového. Církev na to měla podle platného kanonického práva zkrátka právo. My nic, my nejsme vrazi, my jednali podle platného práva.
Vrcholem je závěrečná odpověď na dotaz, jak vnímá fakt, že 80% národa je proti tomuto velkorysému daru církvi. Odpověď arcibiskupa Graubnera cituji celou. Je opravdovou perlou. Nechám na posouzení každého čtenáře: „Hodnoty jako právo a spravedlnost a mnohé jiné, včetně mravnosti, se nemohou stanovovat souhlasem většiny. Promiňte to přirovnání, ale Hitler se dostal k moci demokratickou cestou. Na začátku s ním většina souhlasila, když je zmanipuloval. Pak litovali, ale bylo pozdě. Demokracie je jen metoda vládnutí. Ona sama hodnoty nevytváří, ona nevychovává lidi, ona dobře funguje, když ji tvoří kvalitní a moudří lidé, ale vychovat a vzdělat je musí někdo jiný. Hlavní roli tu jistě má hrát rodina a škola včetně církve, ale také sdělovací prostředky.“
Nesouhlas většiny našeho národa s „církevními restitucemi“ „náš“ olomoucký arcibiskup přirovnává k většinovému hlasování Němců pro Hitlera! A teď to hlavní. To, že Němci většinově, včetně německých katolíků, volili „demokratickou“ cestou Hitlera, je velkým dílem právě výsledek působení katolické církve v Německu, která otevřeně podporovala Hitlera mezi svými věřícími na základě politické dohody mezi Hitlerovou NSDAP a Vatikánem! Jak to, že nezabránila tomuto jevu? Kde byla její starost o blaho svých oveček? A tečka na závěr: je nutná výchova a vzdělávání a, mimo jiné, tuto roli má hrát právě církev!
Pamatujme dobře: nejde o nějakou naši „závist“, že církev zbohatne, jak se nás snaží její představitelé umravňovat, ale jde o moc prosazovat své další zájmy. Nenechme se mýlit demagogickou rétorikou a ukázkami prostého života věřících nebo nějakých řádů pracujících v sociální oblasti, že tomu je jinak.
Ježíš nás před těmito silami varoval: běda farizejům! A i sám nekompromisně nabádal k vyhnání penězoměnců! To má jak duchovní vnitřní esoterický význam, tak je zevním názorem na to, co je dobré a správné, a co nikoliv. Katolická církev a její představitelé skutečného Ježíše zavrhli a svým působením jdou proti jeho původnímu učení.
Je zajímavé, jak se nám témata společné modlitby se sudetskými Němci, krytí sexuálního zneužívání mladých chlapců a boj za „církevní restituce“ spojují. Nezapomínejme na přísloví, že vrána k vráně sedá a rovný rovného si hledá, či se společnými zájmy si hledá a společně se modlí.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz