Co můžeme čekat od  EU? Nic! Sami si musíme pomoci! Volby jsou  nástrojem demokratických, sociálních  a vlasteneckých sil k provedení zásadních společenských změn

Již přes rok se mluví a mluví o migrantech. Zatím, co se planě mluví, statisíce muslimů zaplavují EU. Pokud migraci  necháme volný průběh, již zítra nás z toho bude bolet hlava a pozítří se  budou naše sociální fondy  dostávat k nule. A za další čas?  Všichni si to dokážeme představit.

Abychom se do této situace nedostali, musíme jednat. Příkladem nám může být Maďarsko, které dovede ochránit své hranice a jež odmítá přijímat migranty.

Od evropských institucích nemůžeme nic dobrého očekávat. Stále stojí na přerozdělovacích kvótách a vyhrožují  státům, které je odmítnou, sankcemi. Kdyby jenom to. Evropští papaláši mluví o evropské armádě, o jednotné zahraniční politice, o federalizaci Evropy. EU nám připomíná Rakousko-Uhersko. I to bylo žalářem národů. Naši předkové si v těžkých podmínkách dovedli vybojovat samostatnou Československou republiku. I my, čeští vlastenci, dědici tradic našich předků, si dovedeme poradit. Naší zbraní budou hlasovací lístky, místo války půjdeme do volebního klání.

Proto volby, které nás příští měsíc čekají, nemohou být jen o dopravě, či zdravotnictví a školství. Jejich těžištěm musí být problémy, které občany stále více postihují. Ptejme se pánů politiků na jejich vztah k migraci, na EU, NATO, referendum, na tzv. strategický dialog mezi ČR a SRN, na otázky války a míru, na sociální otázky, zejména stoupající procento chudých v naší společnosti, bezdomovectví a situaci dětí, jejichž rodiče jim  nemohou zaplatit ani obědy ve školní kuchyni.

Když si máme pomoci sami, musíme si nejdříve uvědomit, že politické strany tradiční, ať již vládní či opoziční, a mnohdy i ty novější,  hrubě zklamaly. Káží vodu a pijí víno! Těm nemůžeme dát svůj hlas!  Volme představitele vlasteneckých stran a hnutí, volme ty, kteří se bijí za české národní a státní zájmy, volme ty, kteří jsou proti válce, proti zbrojení, volme ty, kteří jsou pro to, aby lid o nejdůležitějších otázkách rozhodoval přímo, v referendu.

Co však s tou přehršlí vlasteneckých koalic a uskupení? Vlastenecký tábor je rozdrobený. Není to náhoda! I dnes platí: Rozděl a panuj! Snažme se ze všech sil se propojovat, sjednocovat, kde to jde. Osobní zájmy musí jít stranou. Čím větší vlastenecké uskupení vytvoříme, tím větší naději máme, že volbami dovedeme republiku k zásadním změnám, že zvítězíme. I David porazil Goliáše!

J. Skalský