Co jsou české národní zájmy

Václav Klaus


Mluvit o českých národních zájmech má smysl jen při přijetí jednoho důležitého předpokladu, jinak ne. Někteří z nás z něho vycházejí, jiní nikoli. Já tento předpoklad považuji za naprosto nezpochybnitelný (a téměř povinný) a cítím potřebu ho celý svůj život – i v současném světě politické korektnosti a apoteózy globálního (či evropského) vládnutí – obhajovat.


Tento předpoklad říká, že výchozí entitou života mého – ale i životů všech dalších lidí žijících na území České republiky – je právě ona Česká republika, a že je proto v přirozeném, samozřejmém zájmu nás všech, aby tato entita co nejlépe fungovala, aby v ní byla skutečná (nikoli pouze proklamovaná) svoboda a demokracie, aby země prosperovala nejen krátkodobě (abychom si ji udržovali i do budoucnosti) a aby byla suverénní, to znamená, aby mohla sama o sobě rozhodovat. To jsou zájmy obecné, ze kterých vyrůstají nejrůznější zájmy specifické.


Pokud by toto neplatilo, pak by celá naše minulost – přinejmenším od doby národního obrození, včetně celého 20. století – byla naprostým omylem. Pak by to byl souboj s minulostí.


Koncept národních zájmů nemá nic společného s patologií agresivního nacionalismu namířeného proti jiným národům. Tyto dvě věci ať nikdo neplete. Národní zájmy jsou projevem postojů občanů tvořících národní společenství, které existuje v každém skutečném státě, v našem případě v České republice. Slovo národní společenství není obsahově totožné s národem jako takovým, neboť do tohoto společenství patří i všechny další národnosti nebo menšiny, které stát společně sdílejí.


Realizovat naše národní zájmy je úkolem naším, vyžaduje to mnohé od nás samotných, ale předpokládá to i něco v podstatě nesamozřejmého od našeho okolí – respekt k České republice od sousedů a od celé Evropy. Tento respekt vyžaduje, aby byla Evropa seskupením rovnoprávných demokratických států, z nichž žádný není hegemonem, který by své zájmy prosazoval na úkor ostatních. Dnešní uspořádání Evropské unie sice na formální hegemonii toho či onoho státu není založeno, ale důsledkem absence demokracie v rozhodování Evropské unie je to, že je dnešní evropské uspořádání ve svém působení na Českou republiku v mnohém obdobné uspořádání hegemoniálnímu.


Vím, že hovořit o národních zájmech v éře politické korektnosti je nepovažováno za správné a že je obvykle nahrazováno pouhými frázemi, ale já jsem přesvědčen, že je to nezbytné.

Ekonom, 22. března 2012, převzato z Free globe

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz