Církve v ČR, za bohulibé součinnosti prověřujících ouřadů, si vrací dokonce i to, co jím ukradeno nikdy nebylo. Proto odpůrci církevních restitucích mluví o tom, že církve budou muset zase vracet to, co nyní kradou státu, tedy nám všem.
Ve vnitřní politice tato zásada je okřídlená. Hodí se ke všemu a pasuje se na vše. Jen když se z toho dá něco vytřískat. Pravdou však je, že i skutečně ukradené se po právu vrací, mám na mysli v některých případech. A v ČR se ještě v čase bude vracet. Jenže to již bude i v obráceném toku, nebude to brzy, ale dojde k tomu za jásotu velké většiny. Kdyby o církevních restitucích v referendu rozhodovali lidé, vůbec by k nim nedošlo. Kolik nízkostí a špatností se musela nečasovsko.schwarzenbergská koalice dopustit, aby církevní restituce za vypětí všech sil prostrkala parlamentem. Dokonce i jeden poslanec za ODS, který čekal na nástup do výkonu trestu odnětí svobody, byl rychle přivezen, aby ještě stačil zvednout ruku pro restituce než půjde bručet.
Ale jak je to s uplatněním zásady „co bylo ukradeno, musí být vráceno“ v mezinárodním právu? Němci spunktovali první i druhou světovou válku. Reparace nedoplatili ani v prvním, ani v druhém případě.
Faktem je, že když z okupovaných států ustupovali, tak ukradli, co se dalo. Ale samozřejmě kradli i v době, kdy poražené státy okupovali. A tak hodnota jen toho nakradeného, říkali tomu válečná kořist, co ještě nevrátili, jak jsem přesvědčen, jde do stovek miliard euro.
Jen Řekové tvrdí, že Němci si od nich na "památku" odvezli umělecké předměty nedozírné hodnoty, řádově ve výši uvedené částky. U nás kradli také. Jen málo z nakradeného dosud vrátili.
Proto křičme do světa: Pani Němci, vraťte vše, co kde jste nakradli! Nejen Řekům, ale i nám a dalším!
O jakých řecko-německých a česko-německých vztazích se dá mluvit, když nejbohatší stát Evropy, jímž Německo zřejmě je, odmítá státu, který je na pokraji krachu, vrátit to, co mu patří? Řekové s tím, co by jim Němci zaplatili, by se mohli postavit zpříma a nám by německé reparace umázli státní dluh. Nestojí to za to, o vše se zajímat?
Pokud jde o řecké nároky jsou sumirovány v nedávné době. Ty české jsou z dřívější doby. Ozve se již někdo povolaný, např. z ministerstva zahraničních věcí, aby nás dostal do obrazu?
Nebo čeští diplomaté budou v otázkách reparacích mlčet stejně jako ti němečtí. U Němců bychom to mohli ještě pochopit, chrání svou kapsu, sice bez ohledu na jakékoliv "evroské hodnoty", ale důvod mají. U našich se však, ať děláme, co děláme, těžko dopátráme důvodů jejich nečinnosti. Pokud nejde o obyčejný strach z Němců a o dobré bydlo, pak jejich počínání nerozumíme.
Debata o reparacích bez jakýchkoliv tabu by měla již začít. Dnes je sice již hodně pozdě, ale lepší než nikdy. Jsme přesvědčeni, a také i pan prof. JUDr. Václav Pavlíček je obdobného názoru, že na SRN, která je nástupnickým státem hitlerovské třetí říše, reparace můžeme požadovat.
Jestliže naše statečná vláda, která tak neohroženě „hájí zájmy“ našeho státu, si myslí, že se mýlíme, nechť nás poučí! Nejhorší co může dělat , je hrát si na mrtvého brouka. Je vůbec ještě schopna se pochlapit?
Dr. O. Tuleškov.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz