Články k 15 březnu 1939

Články k 15. březnu 1939

Myslíte si, že jen školy chybují při vlastenecké výchově naší mládeže?

Pokud ano, pak se mýlíte. Dnešní "opomenutí" tak tragického data, jako je okupace republiky Německem dne 15. března, svědčí o něčem jiném.

Jde zřejmě o domluvené jednání, nad jehož dodržováním spočívá pevná a tvrdá ruka. Kdo s takovým nápadem přišel a proč? Kdo v republice odpovídá za takovéto odnárodňování?

Rádi bychom jako občané slyšeli toho, kdo je "žábou na prameni". Proč nevystoupí, proč neřekne občanům důvody takovéhoto počínání? Proč je neobhajuje?

Občané jsou zdrojem veškeré státní moci. Oni svými hlasy ve volbách rozhodují o tom, která strana bude sestavovat vládu. Lid dal i současné vládě moc na čas za předpokladu, že bude dodržovat demokratické principy.

Co však vláda dělá? Lid jí zřejmě nestojí ani za to, aby své počínání, ovšem nejen toto, vysvětlila. Taková přezíravost k nám zavání autoritářstvím a jeho nekalými praktikami. V demokratickém systému by měly uspět jen ty politické strany, které demokraticky budou jednat. Ze současných politických stran, alespoň v tom to případě, žádnou takovou neznám.

Pak se nedivme, že škola neplní svou vlasteneckou funkci. Je možné, že ani nemůže. Ministři školství jí zřejmě drželi a drží zkrátka. Ale i tak se dostaneme k tomu, kdo za vše odpovídá. Je to tak? Alespoň si to myslím.

J. Kovář

15. březen 1939 byl osudovým dnem nejen pro Čechy, ale i pro Němce, sociální demokraty a komunisty

Pokud náhodou před nacistickým vpádem do Československa neutekli včas, dostali se do rukou, dříve nebo později, gestapáků.

Co následovalo, všichni víme. Pokud vyvázli živí z jejich pařátů, dostali se zpravidla do koncentračních táborů.

Jen nemnozí přežili táborovou nacistickou

převýchovu a ve zdraví se vrátili domů.

Byli s našimi lidmi v koncentrácích. Mohli zůstat v republice. Přesto mnozí z nich dobrovolně ČSR opustili, jeli v v železničních vozech osobní přepravy, a současně s nimi jel i jejich movitý majetek v nákladních vagonech. Vlaky často směřovaly do sovětské zóny, kde byly přijímáni s radostí. Pomáhali tam vytvářet nové německé správní i jiné orgány.

Z hlediska současnosti vidíme, že jsme v nich ztratili nepředstavitelně hodně. Mezi jiným by patřili též mezi odpůrce landsmanšaftu a jejich cílů. Věříme, že by byli opět s námi.

Co se stalo, nedá se odestát. Na jejich adresu můžeme říci, že si jich velmi a velmi vážíme. Že nedávno jedna taková naše bývalá německá spoluobčanka byla vyznamenána za svou odbojovou činnost, můžeme kvitovat jen s radostí.

15. březen 1939 byl významným datem pro začátek našeho odporu proti Němcům

Stovky mladých mužů po německé okupaci opouštěly své domovy a mířily do středisek našeho zahraničního odboje.

Letci i další vojáci šli na západ i na východ. Ve Francii organizovali naše vojenské jednotky. V Polsku naši hrdinové pod velením pplk. L. Svobody mířili na východ. Než se dostali ke zbraním, než vybudovali první čs. vojenskou jednotku v SSSR, hodně vody uteklo. Dočkali se však poté brzy i bojového nasazení u Sokolova. Zde bojovali jako hrdinové. Kapitán Jaroš, který padl v boji, byl vyznamenán řádem Hrdiny Sovětského svazu. Byl prvním cizincem, kdo takové vyznamenání získal. A pak naši vojáci, na východě i na západě bojovali až do dne osvobození naší drahé vlasti.

V Evropě i v Africe leží naši mrtví hrdinové v hrobech. Jsou tam i naši padlí francoužští legionáři. Zahynuli již v první světové válce v boji proti Němcům. Jeden z mých příbuzných tam spí věčným spánkem. V druhé světové válce opět ve Francii proti Němcům bojoval i můj strýc. Na štěstí vyvázl z bojů jen s lehkým zraněním. Ano, celé generace našich lidí bojovaly za naši samostatnost, za naši státnost. Nezapomínejme!.

O. Tuleškov

3. prapor 8. pěšího pluku – Slezkého přivítal v březnu 1939 Němce palbou

V předvečer II. světové války, nestrašnějšího válečného konfliktu v dějinách, který rozpoutalo nacistické Německo, podepsal 14.3.1939 pod velkým psychickým nátlakem prezident dr. Emil Hácha souhlas s okupací českých zemí III. říší. Přestože protektorát Čechy a Morava oficiálně vznikl až 15. 3. 1939 ráno, první německé okupační jednotky vjely na severní Moravu už 14.3.1939 večer. Jednalo se o jednotky VIII. sboru a pluku SS "Leibstandarte Adolf Hitler", které překročili státní hranici v prostoru Moravské Ostravy a Místku a obsadily obě města. Vojenská kolona wehrmachtu dále míjela objekt Czajankových kasáren, kde sídlil 3. prapor 8. pěšího pluku – Slezkého. Německé motorizované jednotky jsou v kasárnách přivítány jinak, než si představovaly. Rozpoutává se urputný, nelítostný boj. Velitel 12. kulometné roty 3. praporu 8. pěšího pluku-Slezského, kpt. Karel Pavlík excelentně řídil boj. V jeho závěru osobně pálil z lehkého kulometu, a když došly náboje, střílel z pistole. Po čtyřiceti minutách velení praporu na základě rozkazu ukončilo palbu. Pokus o obsazení kasáren wehrmachtem byl odražen. Boj probíhal přibližně od 18.15 do 18.45 hodin.

Asi 1200 vojákům wehrmachtu vyzbrojených obrněným vozidlem a protitankovým dělem se bránilo 300 českých vojáků vyzbrojených lehkými kulomety a puškami. Obránci vyvázli s dvěma lehce raněnými. Údaje o německých ztrátách se různí, uvádí se mezi 15-20 mrtvých německých vojáků, desítky zraněných a zničené obrněné vozidlo. Z taktického pohledu šlo jednoznačně v tomto jediném střetu čsl. armády s okupanty v roce 1939 o vítězství čsl. branné moci. O to více hrdinství čsl. vojáků vynikne, když si uvědomíme, že šlo vesměs o nováčky, kteří teprve 1. března nastoupili vojenskou službu!

Kapitán Karel Pavlík, poté za Protektorátu spolupracoval s odbojem, po svém přeložení do Prahy spolupracoval i s lidmi okolo škpt. Václava Morávka, se sokolskou organizací Jindra a setkal se také s Janem Kubišem a Jozefem Gabčíkem, kteří provedli atentát na R. Heydricha. V září 1942 byl kapitán Pavlík za dramatických okolností zatčen a 26. ledna 1943 v koncentračním táboře Mauthausen popraven.

Po válce mu byl udělen Čs. válečný kříž 1939 in memoriam.

Z článku Ing. Jiřího Krutiny "Československo nebylo v roce 1939 vydáno bez boje'"

Gestapáčtí zločinci hned 15 března 1939 po příjezdu do Prahy zahájili akci Gitter

GITTER (MŘíŽE) -- akce rozsáhlého zatýkání komunistů a antifašistu zahájená 15. března 1939 ihned po příjezdu tzv. einsatzkomand gestapa do Prahy. V rámci akce Gitter bylo zatčeno nejméně 4639 komunistů, německých a rakouských emigrantů, socialistů a pacifistů. Zatýkání bylo prováděno za pomoci českých bezpečnostních . složek v takovém rozsahu, že zatčené nebylo kde umístit. Proto již 18. března vydali nacisté rozkaz o přezkoumáni zatčených. Stovky komunistů zatčených v akci Gitter byly poslány do koncentračních táborů.

Hanba!

Včerejší připomínku obětí nacismu v Brně, která se nesměla konat, protože budova, ve které byly vězněni a popravováni tisíce obětí nacismu, odbojářů i naprosto nevinných členů jejich rodin, "je pod opravou".

Z Brna tak ještě můžeme slyšet fantasticky příznivá slova o sudeťácích a kydat nepravdy na náš odboj, zvláště ten brněnský.

Brno je dále než my. Nejen mlčky přihlíží k přepisování dějin, ale někteří jeho radní jsou v tom směru aktivními aktéry. Ukazují, kam až se můžeme dostat. Br! a hanba!

Mapa ČR

Podívejte se dobře i na mapy níže uvedené. Z poměrně velké Československé republiky, jsme se stávali menší a menší.

Mapa ČR to dosvědčuje. Je již dříve nastolenou otázkou, zda ještě dnes patříme sami sobě. Nebo nás už část mocenské elity prodává?

Nechceme mluvit o tom, zda jsme kolonií, či polokolonií nebo novodobým protektorátem.

Víme však, že v rámci probíhajícího tzv. česko-německého strategického dialogu má v republice zvláštní postavení německý velvyslanec v Praze. Také více než tušíme, že na nás jsou vedeny, v zájmu nám cizích a nepřijaltelných cílů, tlaky, kterým naši mocní, jak vidíme a cítíme, ustupují.

Aby těchto cílů mohlo být dosaženo, chybí ještě jedna maličkost. Musíme si nechat přepisovat dějiny a musíme k dějinným lžím mlčet. To nám předepisuje politická korektnost. Nebudeme-li takovými, mohou nás potkat nedozírné následky.

Chceme-li zachovat republiku, musíme se postavit zpříma a čelem hrozícímu nebezpečí!

J. Kovář

Nejdříve nás rozdělili na Českou a Sloveskou federativní republiku, aby z nás během krátké doby nato udělali ČR a SR

Tytéž síly, co stály a i nyní stojí v pozadí uvedených procesů, nás přibližují k Německu, zvláště pak Bavorsku.

Jejich cílem je, abychom se stali 17. zemí SRN. O tom již před několika lety mliuvil europoslanec J. Zahradil. Ukazoval na Schwarzenberga, že si namlouvá socialistu Sobotku, abychom se stali 17. zemí Německa. V podstatě o totémž mluvil i V. Špidla, šéfporadce premiéra Sobotky.

Jsme přesvědčeni, že k tomu má sloužit i tzv. strategický dialog česko-německý, který zásadně odmítáme.

Vlastenecké organizace by mohly mluvit

Jakmile některá z nich se stane vlivnější a známější, již je tam nějaký dobrodinec, či dokonce dobrodinci, kteří se starají o rozložení subjektu. Někdy dokonce se dostanou do vedení a organizace se stává zaměřením svým vlastním opakem, i když to na první pohled nemusí být vidět.

Takovéto procesy proběhly a probíhají v řadě vlasteneckých subjektů. Někdy téměř nepoznatelně. Když však se vlastenecké subbjekty začnou vzájemně sbližovat, vytvoří třeba jen koordinační centrum, vyskytne se nějaký dobrák, dobráci , kteří vše brzdí nebo dokonce proces sbližování a koorfinace znemožní.

Dne známe subjekty vlastenecké, a to zvláště ty, kteří mají ve svých řadách ony pověstné dobráky. Kdyby však jenom to! Tito dobráci jsou dokonce i ve vedení třeba i složených subjktů.

Proč se to děje? Nespokojenost lidí může nabýt institucionální podoby. Jsme doma. To je ono, říkají si mnozí. Ve skutečnosti však jde o organizaci kontrolovanou, jejímž úkolem je svádět nespokojence do svých řad, aby vedení pak nespokojence "řádně vedlo" a nedopustilo nějakou "radikalizaci".

Co k tomuto tématu dále říci? Sami se rozhlédněte kolem sebe a možná, že i uvidíte, co jste dosud neviděli. Bude-li tomu tak, nenechte se vést jako ovce "ovčáky"! Vypakujte dobrodince ze svého prostředí a vtiskněte subjektu svůj ráz i cíle vámi sledované.

15. březen 1939, který zahájil dobu německého teroru u nás, který si vyžádal statisíce mrtvých, proběhl až na zcela ojedinělé výjimky téměř utajeně

Chápeme, že sobotkovcům se takové výročí nehodí, když hlásají česko-německý strategický dialog. Ale ... historie je přece učitelkou života. Z ní se máme učit všichni i ČSSD a KDU-ČSL. Nikdo nám v tom nemá bránit. A přece se to děje. Proč? Abychom neznali pravdu? Aby nám nepoučeným lépe mohli lhát? Jaký mají důvod? Proč o něm nemluví otevřeně? Proč se svými argumenty, pokud nějaké vůbec mají, neobrátí na veřejnost? Nechť jsme poučeni, když, alespoň oni si to myslí, se mýlíme.

B. Sobotka je miláčkem českých médií. Mluví o všem možném i nemožném. Stále je veřejnosti předkládán na odiv. Ale v den 15. března neřekl o německé agresi ani slovo, pokud víme. Nesměl? Nebo mu to nestálo za to? Vypovídal se se Seehoferem a Posseltem v Bavořích, že si poškodil hlasivky? Moc otázek, žádná odověď. Jeho mlčení si můžeme vykládat i tak, že jsme mu nestáli za to stejně tak, jako celý 15. březen 1939. KJ