Příslušníci gestapa přišli do Klatov současně s oddíly wehrmachtu 15. března 1939. Zpočátku měli služebnu na radnici, ale v červnu již zabrali vilu továrníka Singra. Nechali ji upravit pro své účely a v září zahájili „provoz“. Oblast jejich působnosti byla značná, kryla se s územím klatovského oberlandrátu, zaujímala celé jihozápadní Čechy.
Velitelem služebny byl ustanoven kriminální rada Heinrich Winkelhofer, bývalý bavorský policejní úředník. Byl velmi horlivý, již v r. 1934 obdržel vyznamenání „Řád krve“ a o rok později se stal vedoucím služebny gestapa. Jeho neblahá činnost byla tak známá, že byl po válce prohlášen spojeneckou komisí za válečného zločince.
O jeho profilu a činnosti na Klatovsku svědčí i obžaloba u lidového soudu v Klatovech v roce 1946. Uvedu jen určitou pasáž. „Obžalovaný Winklehofer zřizoval v březnu 1939 oddělení gestapa v Písku, od počátku protektorátu do osvobození působil v Klatovech. Rozhodoval o každém předání stannému soudu, o každém zatčení či propuštění, rozhodoval o odeslání osob do koncentračního tábora. Za jeho působení zatklo gestapo v jihozápadních Čechách 3 250 osob, nepočítaje v to osoby židovské a rodinné příslušníky emigrantů. Dlouhá řada jmen popravených svědčí o nenávisti obžalovaného k Čechům a komunistům. Jeho „zásluhou“ byla například popravena celá rodina Viktorova z Věšína u Rožmitálu, - manželé Josef a Božena, i jejich osmnáctiletá dcera Marie ale i patnáctiletý syn Jiří – za poskytnutou pomoc parašutistům.
Během jeho úřadování bylo vykonáno 73 poprav v Lubském lese v době heydrichiády. Z celkového počtu zatčených tímto gestapem se jich 834 nevrátilo. Byli buď přímo popraveni, či zemřeli v koncentračních táborech a věznicích. V době heydrichiády s mimořádnou horlivostí rozhodoval, jaký návrh má učinit podřízený referent, dokonce žádal, aby poprava se konala v určitý den, poukazoval na to, že ten den je vhodný pro spalování mrtvol v krematoriu. V případě Kamily Barthové ze Sušice bylo v návrhu uvedeno, že jmenovaná vinu popírá a jediná svědkyně Roza Hoštálková činí nevěrohodný dojem. Obžalovaný Winkelhofer mohl tedy soudní řízení zastavit, což neučinil. Ve zprávě ale uvedl prosbu, aby k popravě došlo z důvodů kremačních ve středu nebo ve čtvrtek. V případě Karla Cinka, Oty Škody a Františka Fictuma uvedl v dálnopise, že se žádá o nařízení exekuce na týž den, pro spalování příhodný a že se na týž den počítá ještě se třemi popravami. Čili – šéf gestapa už počítal s popravami ještě před odsouzením.
Na této služebně působilo ještě 16 mužů, u některých jejich jména – Wotava, Vodička, Hetmánek, ale další už zkomolená, dávají tušit český původ. Mnozí se snažili, aby se vyrovnali v horlivosti a krutosti svému šéfovi. Zejména dva z nich, Kilián Ruprecht a Adolf Jarolím. Ruprecht narozený roku 1914 v Mnichově pocházel ze staré policejní rodiny. Přihlásil se do gestapa již jako mladíček. Za okupace pobyl nakrátko mv Písku, odtud byl pak převelen do Klatov. Byl vedoucím referátu IV 1 a – odhalování a likvidace levicových odbojových skupin, zakázaný poslech zahraničního rozhlasu a podobná činnost. Byl, jako mnozí nacisté – sadista. Oběti byl drátěným kabelem do krve, v některých ranách zůstávaly úlomky drátu. Svazoval je do kozelce, potom poléval studenou vodou, vsazoval do bunkru, kde je nechal po několik dní o hladu a žízni. Při výslechu rád používal psů, které proti vyšetřovaným štval. Při zatýkání si liboval ve střelbě, několik obětí předem již zmrzačil, některé zastřelil. Sám má na svědomí přímým či nepřímým zaviněním smrt 128 osob. Dalším českým vlastencům „zařídil“ pobyt v koncentračních táborech.
Gestapáka Jarolíma líčí obžalovací spis jako úředníka velmi hrubého chování vůči straším a nemocným lidem. Zbytečně týral i ty, co byli odsouzeni na smrt. Po chodbách věznice chodil v bačkorách ve snaze přistihnout zatčené při porušení zákazu mluvit a dorozumívat se. Hned poté je týral.
Bylo proto spravedlivé, že gestapáky záhy po osvobození stihl zasloužený trest Lidový soud v Klatovech odsoudil H. Winkelhofera a 9 dalších gestapáků k smrti. Jedním z nich byl i lékař, MUDr. Hans Schrems. Další čtyři dostali doživotí a ostatní byli odsouzeni k trestům od 2 do 20 let. Gestapák Friedl, který se pokusil o útek, byl na Sušicku při stíhání zastřelen. Bohužel, několik z nich uniklo trestu, byli odsouzeni v nepřítomnosti. Mezi nimi i samotný Winklehofer, dožíval v klidu v západním Německu.
Došlo i na kolaboranty z našich řad, kteří klatovskému gestapu donášeli. U Lidového soudu v Klatovech byli k trestu smrti odsouzeni Matěj Decker z Kouta u Domažlic, Roza Hošťálková ze Sušice, Anna Oberhelová z Plánice, Rudolf Petřík, německý renegát Jiří Heintschel z Jiřičné, a Josef Pravda, okresní velitel četníků v Klatovech v protektorátní době. Během vyšetřování zemřeli ve vazbě další dva udavači – Heinz Wettig a Max Altman. Tak skončili někteří klatovští gestapáci a jejich přisluhovači.
Podle archivních materiálů zpracoval Josef Sedlák, Plzeň
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz