Čína se připravuje na světovou válku

V Číně poprvé publikovali Bílou knihu - novou interpretaci vojenské doktríny. Jednoduchým jazykem v ní Čína vysvětluje, jak vidí svět a jak hodlá využít armádu v nových podmínkách. Jeden princip zůstal nezměněn od dob Maa: třetí světová válka bude a Peking je na ní připraven.

Prezentace "Bílé knihy" je ukázka určená především pro Evropu a USA. Na tiskové konferenci Státní rady se úředníci snažili zařídit vše tak, aby byl čínský pojmový systém přizpůsoben evropskému systému logiky a představám o geopolitice. Obecně se zdá, že "Bílá kniha" není ani tak doplňkem vojenské doktríny, jako dlouhé očekávané odpovědi z Pekingu ke změnám okolností ve světě.

Bývalé vojenské doktríny Číny vydávané ještě Maem nelze ze západního pohledu nazývat doktrínami. Původní vojenské doktríny zahrnovaly velmi filozofické a geostrategické uvažování o tisícileté historii, místo jasných definic hrozeb a reakcí na ně s množstvím technických termínů a přenosových funkcí ozbrojených sil.

V Číně je to jednoduché i složité

V roce 1946 v Pekingu prohlásili, že třetí světová válka je nevyhnutelná. Přitom Číňané nemají potřebu bavit se příběhy o tom, že za deset let předeženou HDP celého světa. Nepotřebují sami sobě lhát a rozšiřovat svou ideologii, protože ta už je v myslích analytiků dávno rozšířená. Číňané ve své doktríně upřímně uznávají, že pokud dojde ke třetí světové válce, budou bojovat i proti více technologicky vybaveném a vyspělému nepříteli. A odstranit zpoždění v technologiích, ke kterému v zemi došlo během 21. století, nedokážou, alespoň tedy pokud nedojde k tomu, že Evropa, Amerika a Rusko budou ležet v bezvědomí.

Až do nedávna bylo technologickou převahu nepřítele (není důležité, o koho se jedná, i když existují jistá podezření) plánováno eliminovat početní převahou. Zadupat, přiběhnout, utlouct čepicemi. Samostatné doktríny pro námořnictvo a letectvo nebyly vůbec připravovány, a to kvůli praktické neexistenci těchto druhů ozbrojených sil. Ve skutečnosti se neřešila ani otázka vzájemné spolupráce jednotlivých částí armády. Ale naléhavé a základní potřeby armády, kterými se Čína před deseti lety musela začít zabývat, vyžadovaly modernější (rozuměj – poevropštěný) pohled na vojenské principy a vojenské umění, který od časů Lao-ć hodně pokročil. Přitom ale klíčová teze „Bílé knihy“ zůstala nezměněná – třetí světová válka bude. Je zde vysvětlováno, že ji vyvolají tři faktory: hegemonie a politika síly na jedné straně, rostoucí propast mezi chudými a bohatými zeměmi a boj o přírodní zdroje.

Doktrína „národní války“ je již zastaralá. Nahradila ji doktrína „aktivní obrany“. Zjednodušeně řečeno, Čína si vyhrazuje právo na místní preventivní zásahy, pokud by její obraně nebo hranicím hrozilo nebezpečí. Samozřejmě je to s výhradami. Nejprve musí být vyčerpán veškerý arzenál diplomatických, právních, informačních a dalších „občanských“ akcí a možností. Za tradičně nebezpečné situace jsou považovány nevypořádané poměry na Korejském poloostrově, problematika Tchaj-wanu a spor o vlastnictví ostrovů Spratly. Dalšími hrozbami pro Peking je situace v Sin-ťiangu a pirátství v jižních mořích, přes které Čína dováží 80 procent veškeré ropy. Nebezpeční jsou také tibetští separatisté, ale ne v takovém rozsahu jako Ujgurové. Přesto jsou buddhisté a lámaisté historicky mnohem méně spjati s terorismem. Nicméně všechno se mění a kolo života Samsara může být též vybaveno plastickou trhavinou.

Významné a ambiciózní změny v námořnictvu

Nejvýraznější změny ve vojenské doktríně se budou týkat (a již se i týkají) námořnictva. Peking již přešel ze strategie „pobřežní obrany“ ke strategii „obrany v pobřežních vodách“. Může nám to připadat, že je to jenom jedno slovo navíc, ale v praxi to znamená přechod čínského námořnictva na novou kvalitativní úroveň, která mu dovoluje účast v hlubinách moří.

Dosud ještě ne v Tichém oceáně, ale již ve Žlutém moři, Východočínském moři a Jihočínském moři. Je to výsledek technického a technologického pokroku – až do druhé poloviny osmdesátých let totiž Čína prostě neměla lodě pro dosažení vzdálenějších mořských oblastí. Mimochodem v jedné době bylo pro Čínu jediným zdrojem pokroku Rusko, které čínskému námořnictvu pravidelně dodávalo moderní lodě. Doktrína přezbrojení čínské flotily je evoluční a konzistentní: v současné době budují flotilu mořských lodí. Přitom se opírají o ruské torpédoborce třídy Sovremennyj a dieselové ponorky. Současně významné množství lodí Číňané staví v rámci svých vlastních projektů a obecně je jejich program výstavby lodí považován za jeden z nejambicióznějších na celém světě.

Teprve po vytvoření tří jednotek mořské zóny (celý čínský vojenský systém je tradičně rozdělen do tří geografických zón – severní, centrální a jižní a nejedná se o žádný konfuciánský objev) Peking zahájil budování zaoceánské flotily, která se bude skládat ze tří jednotek, přičemž v každé z nich bude letadlová loď. Bez zaoceánské flotily nelze vyřešit problém Tchaj-wanu, Spratly ani Senkaku. V současné době je totiž čínské námořnictvo spíš atrapou než skutečnou bojovou sílou. S výjimkou lodí ruské provenience je řada dalších používaných lodí vybavena zastaralými zbraněmi a především jim chybí moderní protivzdušná obrana a protiponorková ochrana. Proto je tak důležité vybudování umělých leteckých ploch na ostrovech Spratly. Bez nich by bylo čínské loďstvo snadným cílem pro letadla a ponorky případných protivníků.

I v otázce jaderných zbraní Čína přiznává svou technologickou zaostalost a oficiálně nechce usilovat o rovnost se světovými vůdci. Nicméně ale přikládá strategickým jaderným silám velký význam. Zde se v čínském pojetí nic nezměnilo již od sedmdesátých let: strategické jaderné síly musí protivníkovi způsobit zničující škody a pro tento účel jsou tyto síly udržovány na dostatečné kvantitativní a technické úrovni. Ze samotné povahy čínských jaderných sil jsou tyto zbraně považované za útočné, ale mezinárodní závazky a strategie „taktické obrany“ nedovoluje, aby je Čína použila jako první.

Moderní letectvo je pro Čínu zatím jenom cílem

Zrychlené přezbrojování předpokládá vytvoření nového letectva a protivzdušné obrany, které budou pružné, moderní a budou mít větší akční rádius. V současné době tvoří moderní letadla méně než 15 procent čínské letecké flotily a podobný je i podíl moderních systémů protivzdušné obrany v jejím arzenálu. Většina z nich jsou buď ruská letadla nebo jejich čínské kopie, které jsou ještě horší, protože mají vážné technologické nedostatky. Ve své nynější podobě je čínské letectvo schopné provádět jen velmi omezený rozsah úkolů. V podstatě se jedná pouze o ochranu hranic a podporu pozemních sil. Systémy včasného varování čínská armáda začíná používat teprve nyní, aby zvýšila akční rádius svého letectva.

Hlavní výzvou pro čínskou armádu (mnohokrát zmiňovanou v „Bílé knize“) je rychlý přechod k moderním způsobům řízení a metodám hybridní války. Je třeba opustit praxi druhé poloviny dvacátého století s jejími téměř zbytečnými zkušenostmi čínského bojového umění. Stručně řečeno, čínská armáda musí z poměrů šedesátých nebo v lepším případě sedmdesátých let najednou přímo skočit do 21. století.

Válka v oblasti informatiky

Ale popořádku. Je nutné plně vybavit výpočetní technikou celý systém řízení, a to včetně strategických jaderných sil. Může se to zdát překvapivé, ale v „zemi hackerů“ dosud neexistuje vlastní moderní systém vzájemné spolupráce mezi jednotlivými částmi armády a není možné na potřebné úrovni využívat přesně naváděné zbraně. V „Bílé knize“ se pouze zmiňuje, že zkušenosti z posledních desetiletí ukazují, že je důležité využívat velice přesné prostředky koordinace jednotlivých částí armády (další objev pro Peking od časů Lao-ć – je nutné koordinovat nejen učení feng-šuej, ale i ozbrojené síly).

Války v budoucnosti budou probíhat v „trojrozměrném prostoru“, což bude vyžadovat koordinaci a dokonce i použití kosmických sil, zpravodajských systémů a řízení operací. Hranice mezi frontou a týlem se za těchto okolností stírají. Stírají se i hranice reality, proto se zvláštní pozornost v nové doktríně bude věnovat internetu a válce na něm. Zdůrazňuje se potřeba vést „informační války“, dokonce se předpokládá založení samostatného armádního úseku, který by byl výhradně zaměřen na vytváření propagandy.

Do roku 2020 by mělo být dosaženo plné informatizace a automatizace celé dva a půl milionové armády (plus je tam ještě strategická rezerva 800 tisíc lidí a 1,5 milionu policejních sil). V letošním roce by měl být „dosažen celkový pokrok v klíčových oblastech modernizace“. Ale hlavní úkol – „dosažení hlavního strategického cíle vytvoření informačních ozbrojených sil“ – má být splněn do roku 2050. Tento termín není dán tím, že Číňané jsou proslulí svým strategickým plánováním „na tisíc let dopředu“, ale oni zkrátka nejsou reálně schopni rychleji modernizovat svoji katastrofálně zastaralou armádu.

Pozemní vojska i nadále postaru

Faktem je, že v Bílé knize není žádná komplexní charakteristika reformy samotných pozemních vojsk, celé této obrovské masy pěchoty. Existují obavy, že je to ze základních strategických důvodů – kontinentální obrana proti technologicky vyspělejšímu protivníkovi se na makro úrovni nemění, a proto modernizace pozemních sil nepatří k hlavním úkolům. To je špatnou zprávou pro ruský vojensko-průmyslový komplex, který by chtěl do Číny dodávat nejen letadla a letecké obranné systémy, ale i tanky. Čína ale zatím není připravena na komplexní přezbrojení pozemních sil, a to i navzdory faktu, že její zbraně zaostávají za ostatními státy. Číně se opakovaně nezdařily pokusy vyrábět vlastní střelné zbraně tím, že si „vypůjčili“ zahraniční modely. Kvalita oceli nikdy není taková, aby nekřivila náboje.

Svého druhu výjimkou jsou Pekingem vytvořené síly rychlého nasazení. Jedná se asi o 300 tisíc lidí, kteří jsou do 10 hodin od vydání příkazu schopni objevit se na jakémkoli místě v Číně. To zapadá do strategie „kontinentální obrany“, která obsahuje jeden výsadkový sbor, šest pěších divizí a brigády námořní pěchoty, ale nemá schopnost dostat se na delší vzdálenost a hlavně je nemůžou krýt letadla a moderní výsadkové lodě. Jsou schopni chránit ostrovy Spratli, ale v případě Tchaj-wanu a japonských sil na ostrovech Senkaku už nejsou konkurenceschopné. Do těchto sil rychlého nasazení jsou též zahrnuty prapory speciálních jednotek. U nich však existují vážné pochybnosti, že jsou do určených deseti hodin schopny se shromáždit na požadovaném místě.

http://eurodenik.cz

Zdroj: Vzgljad