Pravděpodobně někdy na přelomu let 1949 a 1950 odsunutí Němci vytýčili jako svůj programový požadavek vytvoření Česko-německé federace. Státotvorným národem, vedle českého, by se stala i „sudetoněmecká národnostní skupina“, jež měla mít ve federaci stejné postaven jako národ český. Nadto, vzhledem k její značně menší početnosti, měly být vytvořeny ústavní zábrany, které by nedovolily v podstatných záležitostech její přehlasování. V čele této federace se měli střídali prezidenti čeští a němečtí. Sídelní území národa německého by bylo nedotknutelné. Bez souhlasu Němců nemělo být s tímto územím jakkoliv disponováno.
Samozřejmě takto narozený německý národ v ČR se měl těšit i právu na sebeurčení. Němci by v česko-německé federaci setrvávali tak dlouho, dokud by to považovali za vhodné. Kdykoliv však mohli rozhodnout, že se odtrhnou od federace a připojí se, i se svým sídelním územím, ke SRN. Český národ takovému rozhodnutí Němců, občanů federace, nemohl nijak zabránit. Jakmile by Němci zrealizovali své právo na sebeurčení, zbytková část česko-německé federace neměla základní předpoklady k další státní existenci. Vznikla by situace v podstatě stejná, jaká byla po Mnichovu v říjnu 1938, kdy Němci okupovali naše pohraničí.
Položme si ještě otázku, zda uvedené řešení česko-německé federace bylo kvalitně rozdílné od henleinovských požadavků v r. 1938, nebo s nimi zásadně splývalo? Domnívám se, že, kromě požadavku na přiznávání se k nacismu, vytýčeného tzv. Karlovarskými požadavky, velké rozdíly zde nejsou!
Uvedené státoprávní německé koncepce byly doprovázeny i dalšími požadavky, zejména právem na vrácení konfiskovaného majetku nebo odškodnění za něj, pokud by k vrácení již nemohlo dojít, a potrestáním všech těch Čechů, kteří o odsunu rozhodli nebo se na něm podíleli.
Jednání představitelů odsunutých Němců z ČSR s prchalovci
Již od počátku, kdy vznikaly organizace odsunutých Němců z ČSR, se jejich představitelé snažili navazovat kontakty a jednat s čs. skupinami, existujícími v tu dobu v Německu.
Byli to prchalovci, kdo na jednání s nimi přistoupili. Fašizující generál Lev Prchala soustředil v Německu kolem sebe skupinu, která byla složena z bývalých Vlajkařů, kteří po válce z Československa uprchli před zaslouženým trestem nebo dokonce i z výkonu trestu odnětí svobody, který si odpykávali v republice, a dalších kolaborantů s Němci. Tato organizace byla politicky nejen málo vlivná, ale v českém prostředí byla právem považována za výslovně proněmeckou, kolaborantskou. Sudeti to věděli, ale žádný jiný český partner jednat s nimi nechtěl.
Podobná situace byla na straně sudetů. Jejich představitel Lodgman von Auen byl považován za nacistu. V době, kdy Němci okupovali naše pohraničí, Lodgman napsal Hitlerovi osobní dopis, v němž mu se slzami v očích děkoval za osvobození. Je ještě dobré dodat, že Prchala a Lodgman byli přátelé. Dokonce leží na mnichovském lesním hřbitově v hrobech vedle sebe. Nadto sudeti určitým způsobem pomáhali prchalovcům přežívat tehdy těžké doby. A tak, především vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, k německo - prchalovskému jednání došlo. Výsledkem dialogu byla Wiesbadenská úmluva, z nichž uvádíme jen následující výňatky:
3. Obě strany považují návrat sudetskoněmeckých vyhnanců do jejich domoviny za spravedlivý a tudíž samozřejmý.
Jsou si vědomy toho, že k tomuto návratu muže dojíti teprve tehdy, až také český národ bude osvobozen. Proto učiní vše, aby jeho osvobození bylo uskutečněno.
4. Obě strany odmítají uznati vzájemně kolektivní vinu a v důsledku toho zavrhují myšlenku na pomstu, naproti tomu však požadují náhradu za škody, jež utrpěl jak český, tak sudetskoněmecký lid, stejně jako žádají potrestání duchovních původců spáchaných zločinu i jejich výkonných orgánů. Obě strany považují toto opatření za nezbytné, protože události posledních desetiletí by znemožnily přátelské soužití obou národů, pokud žije dnešní generace, v níž jsou pachatelé i oběti těchto zločinu na majetku i na životě.
5. Obě strany jsou za jedno, že o konečném státně-politickém uspořádání rozhodnou oba národy ve smyslu ustanovení bodu 2, a to jakmile bude osvobozen český národ a jakmile se vrátí sudetští Němci do svých domovů. Aby mohly býti vytvořeny předpoklady nového soužití obou národů, které v průběhu tisíciletí žily v nejužším svazku a také v něm v budoucnu žíti budou, dohodly se obě strany, že k tomuto účelu ustaví Federální výbor. Obě strany budou v tomto výboru zastoupeny rovným dílem.
München-London pátek 4. srpna 1950
Za pracovní pospolitost k ochraně sudetskoněmeckých zájmu Presidium:
Lodgman, Reitzner, Schütz.
Za Český národní výbor: Prchala, Pekelský
Dr. O. Tuleškov
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz