Mezi silné argumenty katolické církve patří i tvrzení, že co bude získáno v restitucích, tomu bude věnována daleko větší péče, než tomu bylo pod státní zprávou. A uvádí se příklady zpustlých objektů. Ovšem u chátrajících kostelů už se zachovává mlčení.
Lepší péče a zájem -no jak kdy. V době Rakousko -Uherska měla katolická církev takřka neomezenou moc. Zasahovala do všeho, včetně armády - i když film o Švejkovi je trochu nadsazen, feldkuráti si ze státního pěkně žili.
Ale církev tenkráte zřizovala i peněžní ústavy. V jednom z nich - příznačně označeným jako Svatováclavský, v roce 1902 vypukl velký skandál. Dva pánové - Drozd a Kohout se dopustili velké zpronevěry. Záložna vznikla v roce 1872 byla napojena na katolické kruhy, sídlila v tehdejší Řetězové ulici v Praze. Roku 1902 se ukázalo, že z hotovosti 16 milionů korun osm nenávratně zmizelo. Řečeno prostě - desetitisíce vkladatelů, přidržíme-li se jmen pánu pokladníků, bylo oškubáno. A řečeno dnešní mluvou - záložna byla vytunelována.
V březnu 1902 když průvodčí vlaku procházel vozy, nalezl v jednom kupé ležící cestujícího. Byl to účetní katolické Svatováclavské záložny Josef Ort, známý mecenáš. Vlastnil v Praze dva prvotřídní domy a vilu v Dobřichovicích, kde se o něm povídalo, že má "březí" portmonku. Byl prý štědrým dárcem, mnoho lidí mu naopak dlužilo. Pokladna záložny prý za něj jen vzkvétala, nyní byl ale mrtvý.
Jenže záhy se ukázala i druhá tvář tohoto lidumila. Denně si zval k sobě do kanceláře prostitutky od Červeného koníčka, dokázal i čtyřikrát uspořádat kulinářské večeře a pilo se šampaňské. Nyní spáchal sebevraždu a i jeho pohřeb - nikdo ještě netušil nic - byl velmi okázalý.
K podezření dalo impuls Právo lidu, navazovalo na pověsti, které se šířily Prahou. Velmi se do toho vložil Bohumír Šmeral. Ort měl cestou vlakem v kapse 40 tisíc korun a v únoru zaplatil dokonce hedvábnou toaletu se stříbrnou liškou jedné z hereček Národního divadla! A v tisku se objevila zpráva o velké defraudaci. Vše začala vyšetřovat policie a ukázaly se zajímavá fakta.
Při těch bujarých večeřích bylo zvykem, kdo ztrestal více jak tři láhve tokajského a jednu láhev sektu, obdržel speciální minci s nápisem " Jitrnice - žranice , letos u Ortů velice". Mince objednával Ort přímo v mincovně v Kutné Hoře!
Do celé aféry byl zapleten i starosta zmíněné záložny Msgre Jan Drozd, papežský komoří, arcibiskupský notář. A Ortova hospodyně i družka, odbývala případné návštěvníky slovy, "že pan páter nemá čas, rozjímá a chystá se do Vatikánu". Ale ukázalo se, že ona hospodyně -ve své prostotě -měla uschováno v matraci 45 tisíc korun. Mezitím mezi vkladateli vrcholila panika, brali záložnu útokem, ale nemohli být zdaleka všichni uspokojeni.
Koncem listopadu 1903 stanuli viníci před soudem. Jak to tam probíhalo, vylíčila tehdy Národní politika. Drozdova tvář prý měla lhostejný tupý výraz, místy až vyjevený. Viníci byli velkorysí v darech. Katolickým listům věnovali 20 tisíc korun na boj proti nevěřícím. Drozd denně rozesílal svým oblíbencům láhev šampaňského a mrtvý Ort zase obstarával "lehká děvčata" a k jmeninám připravoval obálky s losy, které vždy záhadně vyhrávaly. V procesu s těmito defraudanty se objevily i zábavné momenty. Ředitel záložny Václav Kohout se spojil se svou tchýní ve věcech pronájmu veřejných záchodků. Svou nemístnou podporu tak poškodil ostatní žadatelky. Takže jeho příbuzná dostala pod správu nejen veřejné záchodky v Praze ale je vedena i jako mecenáška záchodů nových, dalších , vykachlíkovaných. Tchán, který proti tomu protestoval, byl dán do ústavu choromyslných - tak informoval žalobce publikum v soudní síni. Takže pan Kohout si pro svou tchýni podplatil záchodový monopol. Vida, kam až sahá křesťanská láska a péče.
Proces trval 18 dnů, a spis měl přes 840 stran. Drozd a Kohout vyfásli po 7 letech žaláře, ostatní měli tresty nižší. Vyšla o tom i protiklerikální brožura. A církevní otřesené kruhy, jak reagovaly? Můžeme se divit, založili spořitelnu novou a dokonce s názvem "důvěra". Arcibiskup ovšem nařídil jedno - nesmí v ní zasedat ani jediný kněz, té ostudy už bylo dost.
Že se to opakovat dnes nemůže? Nu v užívání těch prostředků asi opravdu ne. Ale chtivost a nenasytnost katolické církve je opravdu bezedná. A porušit boží zákony je tak snadné i pro hlavy pomatené. A navíc - vzpomněl jsem si, kardinál Duka nedávno uspořádal pohoštění pro bezdomovce. Do mikrofonu pěl hezká slova o lásce k bližším... To se mu to rozdává, když je to z našeho, naloupeného a on si k tomu dělá vlastnické právo. On totiž víc moc dobře, žádný Ježíš nepřijde, aby důtkami vyhnal farizeje. Bohužel.
Z archivních materiálů připravil Josef Sedlák, Plzeň
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz