Chtěl někdo z vás v roce 1989

 -          aby bylo 600 000 nezaměstnaných a 30 000 bezdomovců

 -          aby žilo 1 200 000 lidí na hranici chudoby

 -          aby voda zdražila na 80 násobek ceny roku 89

 -          aby plyn zdražil na 15 násobek

 -          aby elektrika zdražila na 15 násobek

 -          aby se bytů stavěla polovina a byty zdražily na 50 násobek

 -          aby uhlí a dříví zdražilo na 15 násobek

 -          aby Metro zdražilo na 32 násobek

 -          aby se neobdělávalo 7 miliard m2 zemědělské půdy

 -          aby masmédia manipulovala s veřejným míněním

 -          aby se vybily 2 miliony kusů skotu a trávu neměl kdo žrát

 -          aby zdraví bylo hlavně pro bohaté

 -          aby se rodilo v průměru každý rok o 50 000 dětí méně

 -          aby na místo dětí K NÁM přicházeli imigranti z Rumunska ,Ukrajiny, Vietnamu, atd.

 -          aby vzrostla kriminalita o 300 %

 -          aby stoupl počet vražd o 100%

 -          aby bylo milion exekucí ročně

 -          aby se národní podniky předaly zahraničním vlastníkům a ti si odváželi 500 miliard výnosů a zisku ročně

         aby schopní a inteligentní odešli do ciziny

 -       aby byla rozpoutána skrytá občanská válka a slušně rozeštván národ

 -       aby tady byla gigantická byrokracie a přibylo 50 000 státních úředníků

 -       abychom měli stejné ceny jako v Německu, ale třetinové platy

 -       aby nám ukradli vodárny, plynárny, energetiku, doly, pískovny, cementárny, cihelny, ocelárny, banky, obchody či tisíce podniků

 -       aby tady byla diskriminace  větší než tady byla

    aby člověk měl strach vyjít sám večer na ulici

 -       aby se hodně lidí bálo každého dalšího dne

 -       aby si brali advokáta na kde co ze strachu, že je někdo napálí

 -       aby si například prodavačky nevydělaly za 8 hodin na bydlení, jídlo, oblečení, poplatky a dopravu do práce

 - aby tady bylo desetitisíce narkomanů, gambleři na hracích automatech, prostitutky v příhraničí u    hlavních silnic, bezohlednost, pokrytectví a běžně vítězila lež a nenávist.

 

  To všechno tu totiž  n e b y l o, víte? 

  Hlavně vy mladí?!

 Ale zato jsme stáli frontu na banány!  ….. Och, ta hrůza!!!

Přišlo e-mailem


Jedním z cílů listopadu 1989 bylo vystoupení z Varšavské smlouvy …


Varšavská smlouva měla být zrušena, rovněž tak i NATO. Demilitarizace celého světa a neutralita republiky, to byl program Listopadu 1989. Splněn byl jen částečně. Varšavská smlouva byla rozpuštěna, ale republika se nestala neutrální. Někteří naši politici začali šilhat po NATO, přestože mnozí z nás v tu dobu si ještě dobře pamatovali na slova prezidenta V. Havla, že již nikdy do žádného vojenského paktu nevstoupíme. Ale přesto jsme se na to chystali.


Když jsme před vstupem ČR do NATO požadovali vypsání referenda o této otázce, říkali nám, že o bezpečnostních otázkách státu se nerozhoduje v referendech. Není to záležitostí občanů, ale řady odborníků.


A tak jsme vstoupili do NATO, i když většina obyvatel byla zřejmě proti. Z Havla se stal horlivý natista. Když americké i jiné bombardéry ničily Srbsko, blýsknul se před světem termínem „humanitární bombardování“, na které však doplatilo svým životem asi 2000 Srbů, včetně dětí. Pan „humanista“ měl z ostudy kabát! Vůbec mu to však nevadilo. Snad mu to ani nedošlo.


Dnes jsme v NATO a požadujeme, aby NATO bylo jen obranným paktem, nikoliv agresivním, a tentokrát nám zase říkají, že jsme povinni jednat v souladu s programovými cíli NATO, se svými závazky, které jsme "dobrovolně" na sebe vzali, a proto o těchto otázkách je každá diskuse zcela zbytečná. Kdo se jí snaží otevřít, je pokládán téměř za nepřítele. Již si snad nikdo ani nevzpomene, že jsme kdysi požadovali zrušení i NATO. Jeho současná existence je v rozporu s našim Listopadovým programem z roku 1989. Ale pro současnou „politickou elitu“ je Listopad 1989 již předaleko. Před pány z Bruselu a NATO stojí tito „naši reprezentanti“ v pozoru, či v hlubokém předklonu. Slyší jen na rozkazy nadřízených mezinárodních velitelů a hlas lidu, který kdysi byl s plnou vážností považován za hlas Boží, k nim nedolehne. A pokud náhodou ano, pak mají sto a jeden důvod, proč vše udělat, bez ohledu na naše národní a státní zájmy, zcela jinak. A výsledek? Máme republiku, která není fakticky naše a také nám neříká pane. Je-li západní Evropa mírným protektorátem USA, jak to tvrdí Brzezinski, a dodává, že jím se stává stále více i střední Evropa, pak naše vztahy jsou velmi složité. Jsme také protektorátem USA a současně „mírným“ protektorátem Německa, někteří mluví o tom, že se fakticky stáváme německou kolonii. Ať je to již tak nebo onak, v každém případě můžeme sice o suverenitě republiky hodně mluvit, nábožně ji vzývat, ale ve skutečnosti je pro nás nedostatkovým zbožím. Na téma demokracie můžeme skládat celé referáty, chválit se, jak jsme demokratičtí, ale zase ve skutečnosti náš lid je malým pánem na to, aby sám sobě mohl vládnout. Na to jsou bohužel jiní. Především protektoři či mezinárodní korporace. Těm také naši zástupci skládají své účty, ne lidu, nejsou přeci populisty. Existující výjimky jen potvrzují pravidlo.


A NATO nás dnes táhne k válce, aniž bychom ji chtěli. Ostatně tak tomu bylo v době těsně před první i druhou světovou válkou. Určité mocenské elity si vyhradily právo na rozhodování o otázkách války a míru. Lid, který je nositelem moci ve státě, jak říká ještě naše ústava, jim však do toho nesměl a nesmí mluvit. Musí jen jednat vlastenecky! O tom, co je takové jednání, rozhoduje pár desítek papalášů. A tak demokracie, o níž tak neustále mluvíme vzletnými slovy, přestává v otázkách života a smrti milionů lidí fungovat.


Ukradli nám právo rozhodovat sami o sobě, o budoucnosti své i našich dětí. Žijí v domnění, že tak tomu i bude nadále. Ale mýlí se! O budoucnosti lidstva nemůže a nesmí rozhodovat několik desítek nabubřených panáků, ale lid sám, a to bezprostředně! Otázky války a míru musí opět patřit do výlučné kompetence a pravomoci lidu, který o nich bude vždy rozhodovat přímo v referendu, a to v referendu imperativním! Nelze jinak! Naši zástupci ve své velké většině nás již dávno nezastupují. Musíme proto rozhodovat o otázkách války a míru sami bezprostředně a hlavně … bez nich. Výsledek imperativního referenda musí být závazný pro všechny ústavní orgány republiky, které jej nebudou moci nijak měnit, ale jen provádět. Proto nezbytně nutně a urychleně potřebujeme přijetí ústavního zákona o referendu. Dr. O. Tuleškov




Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz