Český prezident –symbol národa!

Deník Metro 3.2.2011 představil šest možných kandidátů nového prezidenta republiky. Novinář pan Belica a politolog pan Zbořil komentovali šance kandidátů, u některých dokonce v procentech. Čísla však prozradili pouze u dvou - u pana Švejnara a u pana Schwarzenberga. Ekonomu Švejnarovi přiznali 30 procent, ministru zahraničí pak nějakých deset procent. Úsměvně to komentoval pan politolog slovy: "Zamazal se s vládou a s TOP 09, propaganda by na něj vytáhla i uznání Kosova". V tom ohledu se politolog mýlí. Kosovo na něj nemusí vytahovat zrovna nějaký Goebbels. Učiníme to i bez něj my, zástupci nepropagandistických, nepolitických českých vlasteneckých organizací.

"Charismatický, seriózní, elegantní, šarmantní, hloubavý politik, hluboký kritik Benešových dekretů a těžkého bezpráví na chudácích sudetských Němcích", pan Schwarzenberg vylepšil svůj profil nejen vůdcovstvím všestranně profláknuté TOP 09, či údajnými kontakty s údajně vševládným Bilderbergem, ale též chamberlainovským schválením zločinstátu Kosovo. Jestliže v Čechách koluje vtip o tom, že rozdíl mezi tzv. Kosovem (správně Kosovem-Metohijí!) prý tkví v tom, že "mnohé státy mají mafii, leč jen v Kosovu má mafie svůj stát", pak ovšem pan Schwarzenberg nemohl udělat nic lepšího pro svůj image. Ovšem vážně ­video o odebírání orgánů Srbům na Kosovu, které ohlásila srbská prokuratura, svědčí o tom, že ve "Ižistátě Kosovo", jak jej nazývají Srbové, není vše košer z hlediska ani z hlediska humanity, natož z hledisek státoprávních. Právě státoprávní hledisko činí z pana Schwarzenberga nepoužitelného propadlíka na českého prezidenta. Ministr zahraničí, který schválil uznání polostátu, s nímž řada civilizovaných zemí nechce mít nic společného, který přes nesouhlas prezidenta vlastního státu toto učinil, který nerespektoval rezoluci OSN o svrchovanosti a integritě Srbska, který nerespektoval závěry helsinských dohod, a zachoval se v tom ohledu jako Chamberlain neblahé paměti, se stal doslova a do písmene novým Mnichovanem. Na druhé straně to co mohlo jak zahraničí, tak naše republika očekávat od ministra, jenž je chodícím vtělením antirepublikánských tradic, jenž je vtělením a symbolem tradic habsburských, tradic pobělohorského temna? Republika si instalací takového ministra zahraničí svůj problém zavařila sama.

Pokud by pan Schwarzenberg byl skutečně nějakým zlem dějin zvolen hlavou republiky, museli by předchozí prezidenti rotovati ve svých mohylách jako turbiny. Mohl by mít snad sympatie pouze dvou předáckých hlav našich nedávných dějin - jedné zesnulé, protektorátní, a druhé žijící, jež z něj učinila kancléře. Přesto tuto druhou hlavu zradil a spojil se s jejím "úhlavním přítelem". Pro toho,kdo by chtěl konkrétní jméno, pravím s panem Smoljakem, "když my nesmíme ani naznačovat !" Pro nás jako členy vlasteneckých organizací, bojujících za stát, tato instalace by snad měla být pobídkou k nové pražské defenestraci - anebo k emigraci po vzoru Komenského.

A z našich domácích vod vzato, by panu Schwarzenbergovi zcela jistě nepřilepšila kauza internačního tábora Lety, tak šikovně před lety utajená zničením knihy "Bouře" popisující jakési kontakty rodu Schwarzenbergů s instalátory tábora, stejně jako chvála Hitlera jako nejlepšího heraldika v knize jeho předka z roku 1941. Na tyto detaily politolog Zbořil zcela zapomněl... Rovněž pan Švejnar není pro nás z vlasteneckých organizacích ničím pravým ořechovým. Republika nepotřebuje příchozí experty na cokoli. Republika potřebuje to, o čem tak výstižně napsal pan profesor Blížkovský ve své stati o potřebě moudré politiky v NO č.3. Republika potřebuje prezidenta s arzenálem masarykovské moudrosti a benešovské odvahy. Republika nepotřebuje slouhu zahraničních mocností ani zahraničního kapitálu. Republika potřebuje prezidenta, který myslí jako Masaryk, jedná jako Beneš, brání republiku jako Svoboda, bije se za svobodu jako Tito, spojuje národ jako de Gaulle, má sociální vizi jako Roosevelt a je chytrý jako Churchill. Ti všichni jsou pro přestavitele státu vzorem státníka. Vzorem státníka pak nemohou být ti, kdož bourají poválečné uspořádání Evropy, laškují a podlézají revanšistům, omlouvají se vrahům národů, instalují polofašismus nebo celý fašismus, vyhrabávají polofeudalismus, ničí sociální stát a štvou třídy a skupiny národů proti sobě.

Pokud bude přímá volba prezidenta, občané by měli myslet právě na tato měřítka. Pokud zůstane při starém, měl by tak uvažovat parlament. Z obecného zpět ke zvláštnímu: dále byli představeni kandidáti paní Němcová, Bobošíková, a pánové Sobotka a Zeman. Všichni jmenovaní mají klady ve svém projeveném vlasteneckém vztahu k republice, což dokázali i konkrétními činy. Paní Němcová i pan Sobotka například vztahem k dekretům a k odbojářským organizacím a k masarykovskému odkazu republiky. Pan Zeman hájením dekretů v minulosti přes hrozná napadání doma i ze zahraničí, a přesným, pravdivým zařazením sudeťáků na smetiště dějin. Naše sestra Bobošíková pak svým neutuchajícím bojem v europarlamentu za české národní zájmy, odhalením sudetských intrik a praktik napadajících republiku a zájmem o právní zajištění republiky před nároky domácích i zahraničních tunelářů. Ona jediná rovněž správně určila kýžený směr naší politiky ­definovat a obhájit naše skutečné, národní zájmy!

Zatím se žádná z dosavadních vlád v tomto směru - až na jmenované výjimky - nijak nevyznamenala. Právě nový prezident by měl být oním kormidelníkem - nikoli kladečem věnců a sluhou. Víme, že nepřátelé republiky si přejí právě onoho sluhu. Občané musí žádat opak.

Jiří Jaroš Nickelli, ČSBS-ČSOL

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz