Českoslovenští alias sudetští Němci - přiznejte vinu, pak se usmiřte!

K této výzvě mne inspiroval poučný článek bratra Josefa Sedláka v NO č. 5, str.2. Hovořím  nejen za sebe,  a svou rodinu, ale i za skupinu našich pozůstalých po obětech řádění tzv. sudetských Němců. Nikoli tedy říšských Němců, ale přímo československých Němců, vymyšleně zvaných jen podle úzkého  zeměpisného regionu sudetští Němci.

Tak, za první.

Cesta k usmíření naprosto nevede přes rušení dekretů, které nejsou "Benešovy", ale jsou to dekrety exilové československé vlády ratihabované Národním shromážděním ČSR! Drtivá většina dekretů vznikla již za války a jsou dodnes součástí platného právního řádu ČR, zejména ústavní dekret č.33! Dekrety jsou nezrušitelné jak ex lege, tak de facto, a nejsou vyhaslé, jako o tom blábolí jejich odpůrci. Stále se podle nich soudí mnoho restitučních kauz současnosti. Dekrety jsou návazné právní dokumenty na mezinárodní smlouvy poválečné doby - Postupimské a Pařížské. Nelze je dodatečně rušit a nelze je dodatečně morálně i odsusovat a činit nátlak na české orgány státní moci, aby je rušily. Takové jednání je protiústavní a mezinárodně narušitelské. Toto by si měl uvědomit především Herr Posselt, jako hlavní praporečník landsmannschaftů, který po desetiletí soustavně s dalšími aktéry narušuje mezinárodní právo nestydatými požadavky na rušení dekretů, které neustále  neoprávněně ostouzí. Psal jsem o tom již několikrát -  stále vidím, že je to nedostatečné. Tudíž tzv. sudetští Němci a rovněž politikové, kteří je zastupují, musejí veřejně přiznat, že dekrety presidenta republiky a Národního shromáždění jsou legitimními akty poválečného osvobození porobené ČSR a ustanou v jejich napadání, případně se omluví za jejich dosavadní ostouzení.

Za druhé.

Cesta k usmíření nevede přes neustále napadání, ostouzení a lžibláboly o osobnosti našeho presidenta spoluzakladatele ČSR, kterého národ po návratu z exilu označil spontánně za presidenta Budovatele, nástupce presidenta Osvoboditele. Stále platí zákon, že president Edvard Beneš, stejně jako TGM, se zasloužil o stát! A v tomto směru bývalí českoslovenští Němci alias sudetští Němci a jejich potomci ještě stále nedospěli k uvědomění si dějinné pravdy. O našich kolaborantech ani nehovoře.

Za třetí.

Cesta k usmíření může nastat teprve tehdy, až se současné landsmannschafty distancují a veřejně odsoudí své zločinné příslušníky na Češích stejně, jako česká vláda litovala některých excesů na nevinných Němcích v Česko-německé deklaraci. Mam na mysli prokázané sudetské zločince typu  sudetského Herberta Kuky, který zločinně zmasakroval nevinné Čechy, dokonce i ženy a dívky v Letovicích ještě v dubnu a květnu 1945, nebo karpatského, poté sudetského Němce Tugemanna, jenž nechal zahubit naše rodinné příslušníky gestapem a v Osvětimi. Dodnes jsem neslyšel jediné slovo omluvy za tyto, a řadu dalších zločinů, od tzv. sudetských Němců!

Za čtvrté..

Bývalí českoslovenští  neboli tzv. sudetští Němci se musejí distancovat a odsoudit jeden milion stošedesát dva tisíce šestset sedmnáct sudetských Němců, vyznamenaných medailí Adolfa Hitlera za zločin odtržení československého pohraničí podle výnosu Adolfa Hitlera  z 18.října 1938 a 1.května 1939. Tito sudetští Němci buďto přímo páchali nebo se podíleli na zločinu odtržení československého pohraničí, na vyhánění, přepadení a vraždění Čechů.

Pokud se sudetští Němci veřejně a s veřejným pokáním nedistancují od těchto SVÝCH  HITLEREM vyznamenaných zločinců, nemůže být dosaženo žádného usmíření.

Pořád se tu hovoří jen o jakýchsi usmiřováních, a jednostranně se napadá jen a jen český národ za jakési poválečné kolektivní obviňování tzv. sudetských Němců a jejich vyhánění, což vše nemá sebemenší opodstatnění v historii, počínaje odsouzením  role sudetských Němců na Norimberském soudu a konče pochvalou ČSR za humánní odsun sudetských Němců od Mezinárodního Červeného kříže.

Dále musím konstatovat, že v současnosti  k diskusi o usmíření s tzv.sudetskými Němci nikdy nebyli přizváni zástupci početné skupiny pozůstalých po obětech sudetských Němců v ČSR, respektive v ČR,a že se usmiřovací akce dějí bez souhlasu a uvážení této skupiny občanů. Mám tu na mysli zejména akce různých magistrátů, naposledy hanebnou usmiřovací akci v Brně.

Bez  omluvy a pokání českým pozůstalým obětí sudetských a karpatských  Němců se strany landsmannschaftů prostě nelze dosáhnout žádného trvalého usmíření.

 Dr. Jiří Jaroš Nickelli, předseda ČSBS Boskovice