Československé válečné úsilí v Anglii - Neurath zakazuje Němcům styk s Čechy

  Jak Němci chápou spolupráci – Italská porážka v Africe – President Roosevelt vítá Halifaxe – Wendell Wilkie návštěvou v Londýně

29. ledna 1941

Byl jsem se podívat na dva podniky průmyslové, založené zde před nedávnem našimi lidmi. Pracují krásně a výrobky se těší největšímu obdivu Angličanů. A zase jsem viděl, co a jak naši lidé umějí dělat. Po válce musíme ve světě daleko víc využít tohoto umění, než tomu bylo dosud. Někteří ti naši zdejší továrníci, továrníčkové a výrobci jsou předůležitou součástí našeho odboje.

Tak Neurath zakázal svým nacistickým spoluneřádům neúřední styk s českými lidmi. Pozvání do českých rodin se nemají přijímat proto, aby - jak řekl Hitlerův pohůnek - němečtí úředníci a vojáci protektorátu nebyli Čechům ničím zavázáni. Je to symptomatické pro opětnou změnu method se strany Němců. Doufám, že mnohým našim lidem, kteří museli nebo mysleli, že musí skopčáky zvát a s nimi se společensky stýkat, se ulehčí. Němci si nás už dostatečně zavázali - a přijde den, že také my je dostatečně přivážeme. Neuratha mezi prvními.

Další novinou z páchnoucí kuchyně protektorovy je výnos, jímž se snižuje věk státních zaměstnanců, kteří musí do pense. Příčina je jednoduchá. Co se uspoří na vyhozených Češích, ukradnou Němci. Ale ani nás to už nepřekvapuje. Mám zprávy z Francie. V Paříži všichni Francouzi dohromady smějí mít jeden tisíc automobilů - Němci tisíce a tisíce. Na udržování okupační armády mačkají Němci asi 400 milionů franků denně, z toho na armádu jde jen třetina, za dvě třetiny vykupují francouzský průmysl. Tak podobně, jako tomu bylo a je u nás. A pak se píše o spolupráci francouzsko-německé. Pěkná spolupráce! Ale Francouzi se probouzejí z ošklivého snu a jsem přesvědčen, že nakonec budou zase s námi a společně proti svému odvěkému nepříteli.

V Africe jsou Taliáni dále biti jako žito. Zajatých už je hodně přes sto tisíc a právě přichází zpráva, že Angličané jsou už uprostřed Eritreje - a postup zdá se zcela nezadržitelný. Britská armáda ukázala naprostou nadvládu ve všech odvětvích umění válečného nad nafoukanými vřeštícími čemokošiláky. Tak skončí fašismus a později nacismus. S hitlerovci, majícími krádež, lež a vraždu ve znaku, nemůže to jinak dopadnout.

Ciana Mussolini vyhodil na frontu. Jeho diplomacie byla stejně neúspěšná jako válečný um tchánův, a dnes Itálie škemrá o pomoc Němců. Tak krásná Itálie bude asi brzo obsazena Němci, k pramalé radosti těžce zkoušeného obyvatelstva.

Jestlipak jste si uvědomili důležitost faktu, že president Roosevelt jel naproti lordu Halifaxovi až do přístavu? Je to sensační precedent a další historický mezník v nejužší angloamerické spolupráci. A Halifax zůstává dále členem válečného kabinetu Churchillova - to je taky novinka, mluvící za celé svazky.

Návštěva Wilkieho v Londýně přišla Němcům velmi nevhod. Před volbami slibovali nacisti svým podvedeným spoluobčanům, že Wilkie půjde proti Anglii a provede totální isolaci Ameriky. Byl jsem tam v té době a viděl jsem tuto německou agitaci. A dnes Wilkie přichází přesvědčit se o duchu Velké Britanie, poklonit se slavné baště evropské demokracie a po návratu domů pracovat nadšeně pro pomoc Anglii a všem slušným státům evropským. To je, prosím, velká věc, možná jen v demokracii, a ukazuje, že velké demokracie anglická a americká nejsou ani mrtvé ani umírající, naopak živé a dnes výbojné, plné energie a pevného rozhodnutí vybojovat vítězství dobré, čisté věci. A to znamená také věc československou, naši svátou a věčnou povinnost střežit srdce Evropy.

Bude teď pár nepěkných měsíců, jak všichni víme, ale na obzoru svítá a slunce vzejde a bude, bude zase máj. Dobrou noc!

Jan Masaryk: Volá Londýn , str. 98-99

reprint vydání z roku 1948