Československá zpravodajská služba a nacistický Volkssport

Volkssport jako organisace byl ustaven v roce 1929 německou národně socialistickou stranou dělnickou (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei - NSDAP), která se v té době pod vedením svých předáků, poslanců Hanse Krebse a Rudolfa Junga snažila v Československu napodobit říšskoněmeckou stranu Adolfa Hitlera, která rostla jako z vody na druhé straně našich hranic. Oficiálním cílem Volkssportu, vytýčeným v jeho stanovách a schváleným při jeho založení našim ministerstvem vnitra, bylo "rozvíjení sportu a táboření". Ve skutečnosti to však byla polovojenská organizace, přesná kopie tehdy nových německých SA, jejíž členové si říkali "ordneři". Tato organizace rychle rostla, zvláště v severních Čechách, které byly v prostoru mého zpravodajského zájmu. Během shromažďování ordnerů byly v pohraničí časté nepokoje.

V době, kdy jsem přišel na zemské velitelství, nebylo o Volkssportu ještě mnoho známo. Ale koncem roku 1931 moje už lépe fungující organizace přistihla několik ordnerů při provádění drobné špionáže. To mě zaujalo a rozhodl jsem se vyšetřit Volkssport tak důkladně jak jen možno. Výsledky byly velice zajímavé.

Naši agenti v severních Čechách hlásili, že jednotky Volkssportu se ustavují ve všech sudetoněmeckých městech a vesnicích, že provádějí normální vojenský výcvik pod vedením bývalých důstojníků - Sudetoněmců, a že dostávají nařízení a instrukce od svých SA protějšků v říši. .

Podávali jsme o tom zprávy ministerstvu vnitra, ale trvalo dlouho, než se nám podařilo přesvědčit příslušné autority, že je čas k činu. V březnu 1932 byli někteří vedoucí Volkssportu zatčeni a za několik měsíců byly desítky osob ve vazbě, obviněni nejen ze špionáže, ale i z podvratné činnosti proti státu.

Obviněni, ale dosud chráněni svou parlamentní imunitou, byli poslanci NSDAP, Hans Krebs a Rudolf Jung.

V létě 1932 začal v Brně proces proti studentům Volkssportu. Můj úřad, representovaný majorem Kopačkou, který svědčil jako vojenský soudní znalec, dodal většinu doličného materiálu. Volkssport byl obviněn, že je podzemní vojenskou organizací podvratné povahy, že jeho vůdci kuli pikle proti republice v letech 1930-1932, že se spolčovali s representanty cizí mocnosti a prováděli nábor, výcvik a organizaci podvratných ozbrojených jednotek.

Používajíce dokumentačních materiálů nashromáždili jsme mnoho důkazů o pravé činnosti Volkssportu. Jejich členové nosili uniformy s distinkcemi označujícími vojenskou hodnost, vydanými velitelstvím v Opavě. Dva hlavní předměty jejich výcviku byla kurýrní služba, což znamenalo špionáž, a sabotážní činnost. Jinak byl jejich výcvik stejný jako výcvik nováčků v německé armádě a zahrnoval i pravidelná cvičení s ostrými náboji a ručními granáty. Pro tato cvičení vydala Opava pušky a dřevěné modely granátů. Individuální kartotéky členů, ve kterých byl zaznamenán jejich pokrok v polních disciplinách, byly předloženy soudu. Bylo možno předvést důkazy, že členové Volkssportu se zúčastnili polních cvičení v pohraničních oblastech společně s říšskými jednotkami SA.

Proces byl politickou sensací, protože to bylo poprvé v československé historii, kdy se politická 'strana ocitla na lavici obžalovaných. V té době ovšem československé zákony týkající se podobných obvinění byly velmi slabé. V září 1932 vynesl soud rozsudek. Všichni hlavní obvinění byli uznáni vinnými z jednoho nebo více provinění. Rozsudky - podmíněný trest vězení na dva až tři roky, proti kterým odsouzení podali odvolání - se zdály mírné. Ale politické důsledky soudního řízení byly dalekosáhlé, neboť z protistátní činností tu byla odsouzena celá politická strana. .

Formální rozpuštění strany NSDAP bylo jen otázkou času. V lednu 1933 uchvátil Hitler moc v Německu a v červenci jeden z odsouzených studentů, Alexander Petrmichl, který čekal na svobodě rozhodnutí soudu ve věci svého odvolání, podtrhl ironii své předstírané nevinny tím, že uprchl do Německa a vstoupil do SA. V září 1933, zřejmě inspirován totalitním vývojem v říši, vyzval Hans Krebs sudetoněmecké politiky, aby dobrovolně rozpustili všechny německé strany v Československu a spojili se v jednu sjednocenou stranu. Dobře věda, že jeho vlastní strana je odsouzena k zániku, šel Krebs příkladem a sám ohlásil rozpuštění své strany. V říjnu 1933 rozhodnutí nejvyššího soudu potvrdilo rozhodnutí soudu v Brně a NSDAP byla oficiálně rozpuštěna.

Týž den uprchl Hans Krebs do Německa. Jeho byt v Ústí nad Labem převzala policie a zapečetila pro soudní vyšetřování, poněvadž v něm byly dokumenty o činnosti Krebsovy strany a Volkssportu.

Tohle byla moje první důležitá protivýzvědná operace, která znamenala začátek otevřené bitvy proti nacismu na půdě Československa. Byl to také případ, který dokázal, že použití nových metod - v tomto případě zvláště úzká spolupráce vojenských zpravodajců s policií a četnictvem - přináší výsledky. Vynesl mi pochvalu vojenských velitelů, jakož i první styk s nejvyššími politickými místy. Během brněnského procesu jsem byl totiž pozván do kanceláře presidenta Masaryka a do stal jsem rozkaz podat presidentovi podrobné hlášení o celém případu. . .

Asi dva dny po Krebsově útěku do Německa jsem odjel na inspekční cestu do Liberce s kapitánem Fialou. Na zpáteční cestě jsme se zastavili na večeři v České Lípě. Po večeři jsem poslal kapitána Fialu navštívit místního četnického velitele s dotazem, zda pro nás náhodou nemá něco zajímavého.

Fiala se brzy vrátil a hlásil. že četnický strážmistr pro nás nemá nic... Strážmistr prý také mimochodem podotkl, že ve městě teď žije tajemník uprchlého Krebse, mladý sudetoněmecký radikál, Hugo Zappe. Četnický velitel o něm řekl Fialovi, že je to zarytý nacista a poznamenal, že z hlediska výzvědného se od něj nedá nic čekat. Nakonec dodal, že Zappe je na tom špatně, že se v České Lípě vlastně více méně skrývá a že očekává zatčení každým okamžikem.

To mě zaujalo. Nikdy se nedá najisto předpovědět, jaká bude reakce člověka, který se ocitl ve výjimečné situaci. Poslal jsem kapitána Fialu, aby si se Zappem promluvil. Fiala odešel a vrátil se asi za tři čtvrtě hodiny s tím, že Zappe je ochoten ke spolupráci. Dokonce v té tři čtvrti hodině ujednali, že Zappe přijede druhý den do Prahy na schůzku.

Následující den jsem se s ním sešel sám v konspiračním bytě. Zappe byl malý, hubený človíček s úzkým hitlerovským knírkem, který v té době začínal být mezi sudetskými Němci populární. Bylo mu sedmadvacet.

Co se týkalo jeho spolupráce s námi, měl jsem na vybranou. Buď použit jeho výpovědi pro případ Volkssportu a získat podrobnosti o spojení této organizace a NSDAP s Říší. Zappe měl takové postavení, že o tom jistě hodně věděl, a jelikož projevil ochotu ke spolupráci, bylo pravděpodobné, že by mohl velmi mnoho dodat a doplnit k důkazům, které jsme už měli. Druhá možnost byla využít Zappeho na poli výzvědném. Musel jsem si vybrat, protože bylo nabíledni, že jedno využití vylučuje druhé. Zvolil jsem možnost druhou… .

Při rozmluvě se Zappem bylo rozhodnuto, že zorganizujeme jeho útěk do Německa tak, aby tam mohl navázat spojení se svým bývalým představeným Krebsem, pokud možno získat výhodné postavení v nacistické straně. Zappe se vším souhlasil, ale vymínil si, abychom mu opatřili nějaký přesvědčivý důkaz o jeho oddanosti nacismu, důkaz, který by rozptýlil jakékoliv pochyby příslušných osob na druhé straně a znemožnil už předem podezření, že jsme ho poslali ven my. To jsem mu slíbil a v příštích dnech se moje organizace rozběhla na plné obrátky.

V prosinci 1933 se v československém tisku objevil malý, ale důležitý článek. Konstatovalo se v něm, že byt uprchlého poslance NSDAP, Hanse Krebse, v Ústí nad Labem byl vyloupen, ačkoliv se zdá, že nic cenného nebylo odcizeno. Zloděj prý odnesl jenom dokumenty, které kompromitovaly NSDAP. Proslýchá se, dodávala zpráva, že loupež byla provedena Krebsovým přítelem, Hugo Zappem, který právě také uprchl do Německa. přesný seznam odcizených věcí není prozatím k disposici.

Tento seznam byl ovšem k disposici vojenským zpravodajcům na zemském velitelství. "Loupež" byla částí Zappeho legendy. Naši lidé, kteří se do bytu vloupali, provedli tuto operaci z bezpečnostních důvodů bez vědomí policie. Byla pravda, že jejich hlavní kořistí byly Krebsovy usvědčující dokumenty, ale to nebylo vše. Jako vrcholné gesto pozornosti v prosincových mrazech odnesli agenti Krebsův zapomenutý kožich. Všechny tyto předměty byly pak odevzdány Zappemu, který nehrál žádnou roli pří "loupeži" samotné, ale který je vzal s sebou jako důkazy své věrnosti straně a oddanosti svému nadřízenému. Pak už zbývalo jen dát pokyn naší spojce na vybraném úseku hranic a Zappe úspěšně a hladce provedl svůj "útěk" do Říše.

Tohle byla naše úmluva se Zappem. Podrobnosti a vysvětlení o tom, jak kožich a dokumenty hrdinně uloupil, byly ovšem vypracovány velmi důkladně na naší poslední schůzce. V té době byl také umluven Zappeho plat, který byl poměrně skromný, a zorganizováno spojení přes mladou dívku, Zappeho příbuznou, která v minulosti často jezdila na návštěvy do Říše. O té se zmíním ještě v kapitole věnované použití žen ve vyzvědačství.

Náš plán se Zappem byt ovšem riskantní a měl zřejmou slabinu v tom, že se nedalo vyloučit, že nás zradí. Pomohli jsme mu k útěku, ale neměli jsme žádnou spolehlivou záruku, že své sliby a závazky dodrží, až bude v bezpečí. Přesto jsem se domníval, že za pokus to stojí. Háček byl v tom, že v tomto případě hrál čas velmi důležitou roli. Každé prodlení z naší strany by bylo kompromitovalo celou Zappeho legendu a vzbudilo podezření ze strany našich protivníků. Rozhodnutí muselo být rychlé. Měl jsem štěstí, že jsem vzhledem ke svému postavení nemusel žádat o povolení své nadřízené a čekat na ně. Takové komplikace v podobných případech obyčejně celé jednání zbytečně prodlouží a dlouhé porady jen zředí a znehodnotí původní koncept.

Po svém příjezdu do Drážďan s dokumenty a s kožichem byl Zappe v Říši přijat s nadšením jako hrdina, jak oznamovaly články v Dresdener Neueste Nachrichten. Vstoupil do SA v hodnosti Sturmbanführera. Hans Krebs, který se později stal, členem říšského Reichstagu, zastával v té době vysokou funkci v říšském ministerstvu vnitra a zároveň byl jmenován ředitelem agitačního střediska v Drážďanech, zaměřeného proti Československu. Zappe, který podle úmluvy s námi do měsíce. navázal spojení, se stal Krebsovým zástupcem.

Operace Zappe byla úspěšná ve všech směrech. Zappe, který na poslední schůzce se mnou prohlásil; že on je "darebák, na kterého je spolehnutí", byl veden v našich kartotékách pod šifrou X-200. Měl přístup k důležitým informacím a posílal svá hlášení pravidelně a promptně.

Jeho případ byl charakteristický z několika hledisek. První byla už zmíněná nutnost rychle se rozhodnout, bez dlouhého uvažování a rozjímání o všech pro a proti. Druhým charakteristickým znakem tohoto případu byla nutnost psychologické úvahy, pozorování postoje agenta na předchozích schůzkách, způsobu, jakým se rozhodl pro spolupráci, jeho zájem a iniciativa při vypracovávání plánu pro jeho útěk a celou legendu. Zde bylo nutno hledat odpověď na otázku, proč horlivý radikál, do té doby tělem i duší oddaný nacismu, se tak rychle rozhodl ke spolupráci s československou zpravodajskou službou a tak rychle dal souhlas ke zradě své strany a svých soukmenovců. Nevím, zda v jeho případě hrála větší roli okolnost, že jsme měli jeho matku více méně jako rukojmí, či Němcům vrozená svědomitost, s jakou plnili své závazky ve vyzvědačství. Setkal jsem se s tím ve své praxi velmi často.

Prosaický důvod zřejmě byl, že výzva k rozhodnutí přišla v okamžiku, kdy věděl, že má na vybranou bud' vězení nebo spolupráci s námi. Jakmile jednou dal ve slabé chvíli souhlas, byl kompromitován a musel pokračovat ve spolupráci, neboť pak už neměl na vybranou. Byl v našich rukou a věděl, že nacisté by s ním rychle zatočili, kdyby pojali sebemenší podezření o jeho stycích s námi a o pravém pozadí jeho "hrdinného" útěku.

Případ Zappeho byl konečně charakteristický i z jiného hlediska, a to jako osvětlení poměrů, které tenkrát vládly na zpravodajském oddělení hlavního štábu. Když Zappe provedl svůj "útěk" a poslal první hlášení, v němž oznámil své nové přidělení a budoucí možnosti, považoval jsem jeho případ za příliš důležitý pro svou autoritu a odpovědnost na zemském velitelství. Hlásil jsem proto ihned podrobnosti druhému oddělení hlavního štábu s návrhem, aby hlavní štáb tohoto nesmírně důležitého agenta převzal do své pravomoci. Druhé oddělení můj návrh promptně zamítlo a vydalo rozkaz, abych případ řídil sám.

Jako agent vydržel Zappe plných pět let, tedy do doby, kdy už jsem dávno působil na hlavním štábu. Nemohu vysvětlovat podrobnosti jeho tragického konce, který nás připravil o velmi cenný zdroj informací. Chtěl bych jen dodat, že po letech, už ve svém třetím exilu ve Spojených státech, jsem v jednom zažloutlém svazku New York Times objevil krátký nekrolog o tomto prvním důležitém agentovi své zpravodajské praxe.

Zpráva New York Times byla datována 30. října 1938 a konstatovala:

Hugo Zappe, 32, z Drážďan, byl pro údajnou špionáž ve prospěch české tiskové agentury, prováděnou během nedávné krize, dnes v Berlíně popraven guillotinou. Byl odsouzen tajným tribunálem za předstírání, že je sudetoněmecký uprchlík, aby pod rouškou této legendy mohl vyzvídat a odesílat české tiskové agentuře tajné informace, které nejen že ohrožovaly bezpečnost Říše, ale také bezpečnost jeho sudetoněmeckých soukmenovců. (F. Moravec, Špión, jemuž nevěřili, str. 25-30, další údaje o Volkssportu v brožurce „Proces s Volkssportem“, ing. Mikš Josef)  

Připravil Dr. O. Tuleškov