I.
V
době dřívější i v současnosti jsme zavalováni polopravdivými až výslovně
lživými informacemi, šířenými slovem i písmem maintreamovými médii. V tomto
směru zvlášť významnou úlohu hraje ČT. Místo vyváženého objektivního
zpravodajství se setkáváme s nechutnou, odpudivou propagandou, jež se nezastaví
před ničím. Objektem útoků, skrytých nebo již dokonce otevřených, se stává náš
stát, někteří ústavní činitelé, zejména prezident republiky, náš národ, jazyk,
kultura, dějiny. Jsme svědky toho, jak ze zločinců se dělají oběti a ze
skutečných obětí, pak zločinci. Jsme vydíráni, abychom v rozporu se zásadou
mezinárodního práva, která zakládá povinnost agresora zaplatit oběti náhradu škod,
jež jí agresí vznikly, platili těm, kteří se na agresi podíleli, loupili a
vraždili, jakési odškodnění. Zatímco někteří politici křičeli a křičí, že to,
co bylo ukradeno, musí být vráceno a vrací i to, co ukradeno nebylo, ve
vztazích s Německem tuto zásadu odmítají uplatnit.
Se
vzrůstající silou jsme odtrhování od našich tradičních spojenců, Srbska a
Ruska, dokonce i od slovenského národa, který je nám nejblíže, a jsme tlačeni
již několika řadami po sobě jdoucích mocenských elit, k Německu. Sudeti jsou
prohlašováni za naše spojence. Současná vláda nás „úspěšně" pozemšťuje.
Tyto protinárodní odpudivé snahy, jak již v médiích bylo nejednou uvedeno a
někdy i s velkým důrazem, z nás časem mohou udělat německou kolonii,
protektorát, či dokonce jednu ze zemí Spolkové republiky Německo. Jiní
odpadlíci nás táhnou k Rakousku, tomu současnému, k obnově blízkých vztahů s
ním. Monarchisté, kteří zatím živoří na periferii našeho politického systému,
připravují svou chvíli. Dokonce jíž mají vyhlédnutého Habsburga, kterého by
rádi posadili i na český trůn.
Toto
úsilí probíhá na pozadí dosud neslýchané rusofobie, zbrojení, a přibližování
natovských vojsk ke hranicím Ruska, které nikoho neohrožuje, naopak samo je
stále silněji ohrožováno. Konflikt, pokud nově zvolený americký prezident jej
nezastaví, může vyústit v ničivou válku, která bude probíhat i v Evropě,
samozřejmě i na našem území. Výkřiky některých evropských politiků, posilované
i blouzněním některých „našich", o nutnosti se připravit i na jadernou
válku s Ruskem, považujeme za zločinné výzvy k rozpoutání agrese, jimiž by se
měl zabývat mezinárodní soudní trestní tribunál. Zastáváme stanovisko, že mír
nemá žádnou alternativu.
II.
1.
V
době informačního temna osvětlují uvedené problémy pouze alternativní
média. Čím více ta mainstraimová dezinformují a lžou, tím
významnější úlohu hrají právě ony. Jejich záběr je velmi široký, od otázek
války a míru, ekonomické problematiky, slovanské vzájemnosti a samozřejmě až k
české vnitřní i zahraniční politice.
Na
internetu je naštěstí celá řada alternativních médii. Navštěvujeme je často,
čerpáme z nich články, které vyvěšujeme na náš fb i web. Dokonce i část z nich
dáváme do brožurek. Vysoká úroveň některých námi přejímaných textů, svědčí o
vzdělanosti a celkovém rozhledu jejich autorů. Jsme velmi vděční, že z takových
fundovaných zdrojů můžeme čerpat.
Přesto
si dovolíme jednu zásadní poznámku. Přes obsahovou rozmanitost
postrádáme v nabídce alternativních médií články, které by se zabývaly
česko-„sudeto“-německými vztahy systematicky a na potřebné úrovni. Velmi
dobře víme, že média hlavního proudu přinášejí informace zpravidla zkreslené,
pokud vůbec o uvedeném mluví. Na druhé straně máme již letitou zkušenost, že o
česko-„sudeto“-německých vztazích můžeme čerpat potřebné informace, s jistou
zdrženlivostí, z německy psaného tisku, především ze „Sudetenposť, tiskového
orgánu „Sudetoněmeckého landsmanšaftu" (SL) v Rakousku, „Sudetendeutsche
Zeitung", tiskového orgánu SL, a kromě dalšího i z „Witikobrief",
orgánu Witikobundu, složky SL. Aby noviny SL přesvědčily své soukmenovce o
„nezastupitelné úloze" SL, jsou nuceny, někdy v rámci i ostré diskuse,
uvádět informace o tom, jak „sudetoněmeckou věc" zdárně protlačuje a již
již se blíží k žádoucímu cíli. Někdy význam SL nadsazují, ale přesto můžeme z
informací tam obsažených obezřetně čerpat a dát našemu čtenáři, zpravidla
vlastenecky zaměřenému, údaje, které mu umožňují udělat si obrázek o tom, jak
námi sledované vztahy se vyvíjí a příp. ho i upozornit na akce SL v časovém předstihu.
Náš čtenář tak dostává o předmětných vztazích informace, které zpravidla jinde
nezíská. Bohužel jsme jedinými, doufáme, že jenom zatím, mezi alternativními
médií, kdo se česko-„sudeto"-německými vztahy soustavně zabývají.
První překladové texty máme na webu již z roku 1995 a od roku 2001 sledujeme i
německý tisk. Stali jsme se největší vlasteneckou knihovnou, z níž každý může
čerpat potřebné informace. Přesto jen ojediněle jsou vlasteneckými weby naše
překlady využívány. Proč? Některé z nich pokládají mylně předmětné vztahy za
okrajovou záležitost, jiné pak se zřejmě „ostýchají" naše texty přebírat.
Pravděpodobně jsou v pozadí i tlaky sudetů. Nejsme politicky korektní a
nebudeme! Ať za tím vším jsou jakékoliv důvody, dochází k zpomalování šíření
potřebných informací a tak k poškozování českých vlasteneckých zájmů.
Jsme
všichni svědky toho, jak na různých místech republiky někteří zastupitelé
přebírají terminologii i projekty sudetů. Je více než zarážející, že např. na
vychvalování W. Jaksche, nikdo z přítomných na vlastenecké akci nedokázal
odpovědět. O tom, co sudetomilové se sudety činí v Brně, je naše veřejnost
informovaná a odpovídá. Jen málo se však ví o řadě podobných akcí např. v
Poběžovicích, Plzni, Liberci, Ústí n/L, Jablonci atd. Mnohdy
jen neinformovanost zastupitelů umožňuje úspěchy sudetů.
2.
Věděli
jsme např. o tom, že Sobotkova vláda, po svém nástupu, započala tam, kde ta
Nečasova skončila? O té nečasovské jsme věděli, že to byla A. Merkelová,
kancéřka SRN, která při své návštěvě Prahy dala najevo, že by bylo dobré, kdyby
jednání mezi vládou ČR a reprezentací SL konečně probíhala přímo. Bylo nám
známo, že v tomto smyslu působil i Horst Seehofer, bavorský předseda vlády. A
tak v únoru r. 2013 se vydal premiér Nečas do Bavorska, aby v Mnichově před
zemským bavorským parlamentem pronesl podlézavý a falešný projev. Z nás a
Bavoráků dělal, když ne bratry, tak alespoň bratrance. Byla to jeho labutí
píseň, z politiky musel odejít silně poznamenaný různými skandály. Mezi ně patřil
i jeho zmíněný projev.
Z
uvedeného, a z dalších informací, obsažených v tiskovinách SL, jednoznačně
vyplynulo, že H. Seehoder i A. Merkelová nepřípustně zasahovali do našich
vnitřních záležitostí. A podle německého tisku H. Seehofer dokonce opakovaně.
Je též odsouzeníhodné, že pan premiér Sobotka, nebo další ministři vlády ČR,
četným jednáním s bavorskou vládou případně s jejich ministry násobně porušují
princip, že partnerem vlády ČR je pouze spolková vláda, nikoliv vlády
jednotlivých zemí SRN. Tak se naši mocipáni zasluhují o pozemšťování ČR. Zemí
jsme byli za Rakouska-Uherska, naši předkové nám vybojovali samostatný
československý stát. Našim předním zájmem musí být naši státnost držet a
udržet, když už ne upevňovat. A je tady ještě jedna zvlášť pozoruhodná
skutečnost. Došlo již k opakovaným přímým jednáním mezi vládou ČR a
„sudetoněmeckým landsmanšaftem", jeho vedením. SL postrádá
mezinárodněprávní subjektivitu. Nemůžeme být subjektem mezinárodních vztahů To
naši vládní „experti" ví a přesto nedbají. Dokonce letos v březnu se do
Bavorska vypravila vládní delegace ČR, která jednala nejen s bavorskými
„protějšky", ale také s představiteli SL: Jednala a dokonce uzavřela
určité dohody, o nichž mluvil Posselt. Naši pánové jednali o nás, bez nás, za našimi
zády, hezky pomnichovsky. Tradice zde již byla. Poté následně obě „strany"
činily kroky, které byly zřejmě dohodnuty. Víme, jak vše dopadlo za první
republiky při přímých jednání s henleinovci. Následné zmezinárodnění těchto
vztahů bylo jedním z významných hřebíků do rakve Československé republiky.
Je
zde ještě jeden mimořádně důležitý moment, dekrety prezidenta republiky. Jen si
vzpomeňme, kolik ministrů německé vlády, zemských vlád si o ně otíralo a dosud
otírá boty. Že tak činí ladsmanšaft, to nás již tolik nevyvede z míry. Posselt
a další mají kopání do Benešových dekretů, jak jim říkají, v popisu práce.
Útočí však ti i oni i na další normy, které jsou součástí právního řádu. Mělo
by nás to vzrušovat, opět
totiž jde o nepřípustné zasahování do našich vnitřních záležitostí. Když
vláda mlčí, když ministr zahraničních věcí mlčí, měly by mluvit a protestovat
vlastenecké subjekty. Děláme to vždy, když je to potřebné? Děláme to s
potřebnou razancí? Děláme to vůbec?
Nechoďme
však jen do minulostí! Položme si otázku, zda vláda SRN jedná s některými
našimi hejtmany, uzavírá s nimi smlouvy nebo dokonce jedná s některými českými
spolky, uzavírá s nimi smlouvy a následně je plní? O ničem takovém nevíme!
Spolková vláda by k ničemu takovému se nesnížila, kdežto ta naše tak činí
opakovaně. Nikomu to zřejmě, ani z vlasteneckých subjektů, tak dalece nevadí.
3.
a)
Jednání vlády premiéra B. Sobotky je však skandální i dalšími skutečnostmi. Byl
to B. Sobotka, který při jedné interpelaci v září minulého roku básnil o tom,
jak SL je k nám vstřícný, vzdal se, říkal premiér, práva na vlast a na
odškodnění. Několikrát jsme mu psali, že uvedená novelizace stanov SL nebyla
schválena, tudíž platí stanovy SL v původním znění, tedy ty staré. Přesvědčoval
nás, že v listopadu 2015 vše bude pozitivně vyřešeno a nebylo a dosud není.
Teprve před několika dny, po roce snažení, nám doznal, že stanovy SL jsou beze
změn.
Podstatnější
však je, že mluvil o předmětné „velkomyslnosti" SL vůči nám, jako kdyby SL
měl právo na vlast, tj. vrátit se do ČR, jako kdyby měl právo na nějaké
odškodnění od ČR. Jako premiér ČR měl poukázat veřejně a důrazně na to, že SL
žádné právo na „původní vlast" nemá a nikdy neměl a rovněž tak nemá právo
na odškodnění. Měl naopak dodat, že existuje i program SL, kde uvedená práva
jsou zakotvena. A ještě důležitější než uvedené je, že bylo jeho povinností
uvést, že nikoliv
Němci mají právo na nějaké odškodnění, ale my máme právo na to, aby nám Němci
už konečně zaplatili reparace. To bohužel neodeznělo. Naopak nám
B. Sobotka sdělil, že sudeti jsou našimi spojenci, které potřebujeme.
Proto
si klademe otázku, zda premiér B. Sobotka nehájí více zájmy SL než republiky,
zda není více proněmecký než pročeský?
b)
V
době, kdy určití naši spoluobčané, díky uvedeným prohlášením premiéra B.
Sobotky, žili v představách, jak vůči nám je SL velkomyslný, B.
Posselt, nejvýznamnější činitel SL, mluvil 12.
listopadu 2015 ve Vídni v Domě vlasti zcela jinak. Posselt
ujišťoval ve Vídni, že žádné právní pozice nejsou opouštěny! Náhrada
škod musí být provedena. Pokrok v restitucích bude. Prosazování
požadavků nelze provést silou, ale pouze přesvědčováním. Posselt věří, že
uplatnění požadavků bude dosaženo změnou vědomí Čechů, že vyhnání bylo a je
nespravedlnost. V případě, že si to většina Čechů uvědomí, může se změnit
hodně. Vysvětlil také, že zásadní je prosadit neplatnost Benešových dekretů. Prostřednictvím
přímých rozhovorů zástupců lidu je hledáno řešení, které bude vymáháno na
mocenských orgánech České republiky... Pro zástupce SLÓ by mělo
být předpokladem pro usmíření, že Češi přiznají a budou litovat nespravedlnost.
Posselt řekl, že on a jeho tým pracují na tom, aby Češi o této době mluvili.
Cesta k pravdě a k nalezení kroku k usmíření je nastavena. (Sudetenpost,
10.12.2015, str. 12)
c)
Na
Dni vlasti v září 2016 promluvil G. Zeihsel, předseda rakouského SL. Mimo jiné
řekl: V
přímých rozhovorech se SLÖ (Sudetoněmecký landsmašaft Rakouska) snaží dospět v
České republice k řešení otázky odškodnění Novorakušanů... Ve
skutečnosti jde o tzv. sudetské Němce, před koncem války utekli do Rakouska
nebo po válce tam byli přesídleni, kteří získali rakouské státní občanství až
po 27. dubnu 1945.
Na
náš dotaz, zda probíhají jednání mezi SL a zástupci ČR o náhradách škod nebo
dokonce o sudetorestitucích, odpověděl 14. listopadu 2016 Úřad vlády ČR, že
taková jednání neprobíhají. Přesto se domníváme, že ano a dokonce i o dalších
tématech, ale v utajení.
Víme
však, že mezi srbskou vládou a Němci, bývalými občany Jugoslávie, jednání vedla
k majetkovým restitucím a náhradám škod. Bývalým jugoslávským Němcům, pokud
splňují stanovené podmínky, je vracen majetek a mohou očekávat i vyplácení
finančních náhrad za škody jim vzniklé. Sudeti po takových jednání s ČR touží a
věří, jak se vyjádřil B. Posselt, že budou restituce i náhrada škod. Uvedl, i
jakým způsobem toho sudeti hodlají dosáhnout
4.
Jsou
zde další pozoruhodnosti. „Naši spojenci" , lépe řečeno spojenci předsedy
vlády, B. Sobotky, a snad i většiny jeho ministrů, nikoliv tedy naši, spolu se
svými patrony, různými ochránci, prostě s přáteli „sudetoněmecké věci“ se na
naši adresu již dlouhodobě a často vyslovují hrubě urážlivě. Ostatně posuďte
sami. Na 66. sjezdu SL, který se konal v květnu 2015 promluvil i Horst
Seehofer. Jak o nás mluvil, nejlépe vystihuje několik vět z jeho projevu. „70
let od války také znamená 70 let od počátku vyhnání. Vás, sudetské Němce, to
zasáhlo s plnou silou. V
květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších etnických
čistek 20. století. Sudetští Němci byli zbaveni práv, cti, stali
se psanci. Vyhnáni z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci
již 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby. Násilí v Ústí a Brně se staly
symboly nelidskosti, utrpení, mučení a smrti. Dovolte mi, abych se
vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii
zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností. Krátce
po válce přijely první vlaky ze sudet do Bavorska. Náhodní ztroskotanci, bez
bytu, bez práce, domov jim byl ukraden. Ale přinesli věci, které jim nemohli
vzít: podnikatelské dovednosti, odvahu a tvůrčí sílu. A především: Vzali jim
domov, ale ne jejich identitu, ne jejich hrdost..."
Na
témže sjezdu k nám byl B. Posselt mírnější. Obvinil nás jen z válečných
zločinů, i když jindy byl mnohem útočnější. Rakouští landsmani se sešlí v září
2015 na Dni vlasti v Klosterneurburgu. A tam „sněmovali" pod mottem „Dne
vlasti 2015: Před 100 lety genocida Arménů - před 70 lety sudetských Němců“.
Takže z nás udělali genocidní zločince. Pod tím mottem
vystupovali i někteří rakouští ústavní činitelé. Žádný z nich se neohradil.
Snad zbývá dodat, že na uvedených akcích sudetů byli i naši diplomaté. Myslíte,
že protestovali? Nikoliv. Mlčeli, protestního hlásku nevydali. Na některých
podobných akcích dokonce popřáli hodně zdaru, nechť se dílo podaří. Je
samozřejmě, že spíše bychom čekali námitky od Čechů zde přítomných. Ale i ti
mlčeli. Neřekli jediného slova na obranu republiky, našeho národa, na obranu
pravdy. My pravidelně přinášíme přehled českých účastníků těchto akcí.
Hledáme
alespoň několik následných slov námitek. Ale nenacházíme. Naopak. Když již v
dřívější době paní Marksová byla na sjezdu sudetů, protestovala proti tomu, že
ČT nepřinesla podrobné informace o sjezdu a položila otázku, zda ČT se bojí
sudetů. Asi v tom smyslu. Myslíme si, že všichni ti, poslanci, senátoři,
ministři či další ústavní činitelé, co na akcích sudetů sedí a slyší
nelichotivá slova na naši adresu, aniž by se ozvali na obranu republiky,
národa, porušují slib věrnosti, který při nastoupení do funkce složili.
Samozřejmě
jsme si opakovaně stěžovali na Ministerstvu zahraničních věcí ČR a požadovali
jsme, aby použilo přiměřený diplomatický prostředek, aby se takové a podobné
protičeské provokace neopakovaly. Dozvěděli jsme se, že MZV o tom ví, ale
protestovat nebude. Jak protestujeme my jako vlastenci, jako vlastenecké
subjekty? Je nás slyšet? Nemůžeme přece si nechat nadávat do zločinců
proti lidskosti, válečných či dokonce genocidních zločinců ... a mlčet. Proč k
tomu mlčíme?
5.
V
posledních letech se setkáváme s tím, že někteří „naši" politici přejímají
určité termíny SL. Máme na mysli především pojem „vyhnání" a jeho
odvozeniny, který je sudeťáckým produktem, neodpovídajícím termínům Postupimské
smlouvy. Prof. JUDr. M. Potočný, DrSc., k tomu říká: "Nejen právnímu a
lingvistíckému specialistovi, ale i prostému občanovi cosi vnitřně říká, že "vyhnání"
nemá nic společného s transferem. Institut přesídleni předpokládá
předchozí mezinárodní dohodu zainteresovaných států o spořádaném a humánně
uskutečněném transferu osob z jednoho státu do druhého. Vyhnání
naopak bývá jednostranným aktem státu. Je-li provedeno svévolně a
v rozporu s obecným mezinárodním právem, nebo smluvními závazky dotyčného
státu, představuje jeho protiprávní chování, které může mít za následek jednak
jeho mezinárodní odpovědnost a jednak nárok takto vyhnaných osob na odčinění
způsobené újmy." (Sborník: Právní aspekty odsunu sudetských Němců, Ústav
mezinárodních vztahů, Praha 1996, str. 18)
Takže
používáním termínu vyhnání Němců ústavními činiteli ČR, nakročují tito k
důsledkům, s nimiž je mezinárodní právo spojuje. Tedy nárok vyhnaných osob
na náhradu škod, které jim vyhnáním vznikly a návrat do míst, odkud byly
jednostranným protiprávním rozhodnutím státu vyhnáni.
6.
a)
Platné
Stanovy SL obsahují i následující cíle:
-
prosadit
právní nárok na domov, jeho znovuzískání a s tím spojené právo na sebeurčení
národnostní skupiny,
-
zastupovat
nárok národnostní skupiny a jednotlivých krajanů na navrácení uloupeného
majetku a z toho vyplývající nároky na odškodnění.
b)
O
cílech snažení „sudetoněmeckého landsmanšaftu" vypovídají nejen jeho
platné stanovy, ale také tzv. program 20 bodů z roku 1961. Přestože
na přelomu 20.
a 21.
století Seliger-Gemeinde a Ackermann-Gemeinde měly k němu určité
připomínky, znění programu se nezměnilo. V SL se tehdy nenašla většina k jejich
prosazení. Uveďme pro představu jen několik programových bodů:
„Naše
politické úsilí se zakládá na právu na domov ("Heimat") a
na sebeurčovacím právu národů v rámci evropské integrace, a sice nezávisle na
sporné mnichovské dohodě z r. 1938.“ (Čtrnáctý bod)
„Přihlašujeme
se taktéž k přirozenoprávnímu nároku každého člověka na nerušené usazení ve
svém právoplatném bydlišti, jakož i k právu národů a etnických, rasových a
náboženských skupin na nerušené usazení ve svých zděděných osídlených oblastech
(právo na vlast). V našem případě tím rozumíme právo sudetoněmecké skupiny na
návrat do své vlasti a na nerušený život právě zde v souladu s právem
sebeurčení. Poměry v Evropě - též mezi Spolkovou republikou Německo a Československem
- mohou být považovány za normalizované teprve tehdy, až bude toto právo
uskutečněno.” (Patnáctý bod)
„Hlásíme
se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně
svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských
Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným
souhlasem." (Šestnáctý
bod)
c)
Jak si
představují sudeti budoucnost „sudetenlandu, až ho získají'1? Zásadně vidí tří možnosti: - autonomní
německé území uvnitř ČR, - jako samostatnou správní a státní jednotku, -
připojení k Německu.
Sudetoněmecká
suverenita by vedla ke ztrátě české svrchovanosti nad česko-německým
pohraničím.
d)
Jak
vyplývá z článku „Setkání významné pro budoucnost", který byl publikován v
Sudetendeutsche Zeitung, 18.03.2016, na str. 1
a 3,
pochválil H. Seehofer čtvrtý bavorský kmen jako základ pro „budoucí spojení
mezi oběma zeměmi".
Když
jsme se obrátili na P. Bělobrádka, místopředsedu vlády ČR, aby nám slova H. Seehofera
vysvětlil, sdělil nám písemně, že k této otázce bude vydáno prohlášení. Čekali
jsme asi půl roku, žádného prohlášení jsme se dosud nedočkali a proto jsme
uvedený dotaz nedávno opakovali.
e)
„Sudetoněmecká mládež vysvětluje, co znamená znovuzískání vlasti" je
nadpis článku, který vyšel v Sudetenpost, 9.6. 2016, str. 5. Předseda
sudetoněmecké mládeže, Peter Paul Polierer, přednesl při svatodušním setkání v
Norimberku referát, v němž mluví o Bohémii (Čechách - pozn. red.) a Moravě a v
souvislosti s nimi pronesl i slova: Generace
dědiců sudetských Němců má více než jednu vlast/domov a pracuje s velkým
potěšením na tom, aby byly respektovány všechny její domovy, historické a
vytvořené. Opět ta dávná
německá touha po nadpráví.
f)
V myslích některých sudetů dosud nezmizela představa o česko-německé federaci,
jíž zakotvovala Wiesbadenská úmluva, uzavřená mezi sudety a prchalovci v r.
1950. Ta předpokládala i návrat sudetů do Československa.
Bernd
Posselt ve svém projevu na 61. sjezdu odsunutých Němců z Československa poměrně
široce mluvil i o wiesbadenské dohodě. Označil ji za vizionářský dokument, jímž
sudetoněmecká národnostní skupina učinila velký krok k českému národu a zvláště
pak k úpravě budoucích vztahů mezi Čechy a sudetskými Němci. I později
představitel SL prohlásil, že v budoucích jednáních mezi SL a českou vládou by
měla Wiesbadenská úmluva sehrát alespoň orientační úlohu.
g)
Bavorská CSU si vytýčila program, který probouzí vzpomínky na germánský Drang
nach Osten. „V
příštích několika letech si CSU dala za cíl rozvíjet sousedské vztahy se středo
- a východoevropskými státy. V programu je v zásadě: "Bavorsko je motorem
progresivní integrace střední a východní Evropy. To je předmětem bavorské
strategie pro Střední a Východní Evropu. "Usmíření s Čechy, které je na
konci dlouhého procesu, bude v této souvislosti příkladem.“ (Z článku Vyhnanci respektováni vícekrát, Sudetendeutsche
Zeitung, 11.11. 2016, str. 1)
7)
Sudeti
mají svůj program, přestože mlží, neskrývají ho. Jdou za svým. Sami
o sobě, bez zásahů bavorské a německé spolkové vlády v jejich prospěch, a bez
podpory našich sudetomilů a germanofilů, by nemohli uspět. Na
tzv. historickém sjezdu SL letos v Norimberku bylo asi 1500 účastníků, z toho
možná až dvě stovky Čechů. Proto sudeti volali až zoufale po podpoře českých
souputníků. A dostali ji, velmi širokou a významnou. A budou zřejmě ji dostávat
i v dohledné době. Jejich nebezpečnost ve spojení s některými českými ústavními
činiteli tak může i narůstat.
Proto
české vlastenecké subjekty by měly věnovat pozornost zvláště některým
politickým stranám. V současnosti v čele „přátel sudetské věci“ stojí KDU-ČSL,
která s vlasteneckou šrámkovskou ČSL nemá nic společného. Činnost takového
Hermana, o němž se soudí, že je členem SL, Bělobrádka, který prohlašuje, že je
sudetským Čechem, zatímco předseda Němců v republice, M. Dzingel, naopak o sobě
říká, že raději se označuje za českého Němce, než sudetského, a Šumava a Brno,
pokračuje pan P. Bělobrádek (v lekcích českému národu), patří do politických
sudet, má viditelně negativní odezvy. Velmi blízko KDU stojí TOP 09, Zelení.
Příchodem dr. Fialy, dřívějšího panevropského harcovníka na Moravě, který
připravoval půdu O. Habsburgovi a Posseltovi pro jejich akce, do čela ODS,
ztratila tato hodně ze svého dosud zbývajícího původního vlastenectví. Pokud
jde o ČSSD, sobotkovci v čele se svým náčelníkem nás táhnou do německého
chomoutu. Sobotkovci mohou silně poškodit české zájmy a pomoci těm tzv.
sudetoněmeckým. Mohou však přivést doslova na buben i celou sociální
demokracii. Část babišovců, např. P. Vokřál, od nich nemá daleko. Ani
KSČM nelze označit za vlasteneckou stranu, přestože značná část komunistů má k
tomuto směru blízko nebo jsou v něm dokonce doma. Filipovci a dolejšovci
představují jakýsi salonní komunismus, který je politicky korektní.
Mohou
uspět sudeti za takových podmínek? Ano, mohou! Proto naší nadějí jsou
parlamentní volby, které změní náš stranicko-politický systém. Pokud to
nedokážeme, republika, náš národ, jazyk, kultura budou ohroženy. Sudety pak
budou podporovat nejen nějaké naše politické strany, ale i nadále některé
ústavní orgány. Nic dobrého pro nás z toho vzejít nemůže.
8.
Zastáváme stanovisko, že ČR je nedělitelná, hranice nedotknutelné, odsun německého
obyvatelstva nevratný. Odsunutí, kteří byli a jsou jen národnostní menšinou,
neměli proto ani nemají nárok na sebeurčení, jsou v německé vlasti, kam chtěli.
Nebyli vyhnání, ale přesídleni. Za způsob provedení odsunu jsme sklidili od
představitelů Spojenecké kontrolní rady poděkování a pochvalu. To je pro nás
podstatné. Nikoliv zvrácené hodnocení sudetů. Žádný nárok na původní vlast, ani
na restituce či nějaké náhrady škod nemají. Nejsou našimi spojenci. Nevidíme
žádný důvod, aby s nimi jednal jakýkoliv český ústavní orgán.
Pokud
jde o Německo a některé spolkové země požadujeme, aby se napříště zdržely
jakéhokoliv zasahování do našich vnitřních záležitostí. A naopak aby konečně
nám zaplatily reparace, které nám dluhují.
Naši
státnost můžeme udržet pouze v Evropě, která se stane svobodným a rovnoprávným
společenstvím národních států, zbavených natovských opratí a válečnických
choutek. Nejbližším národem pro nás jsou Slováci, následují ostatní Sloveně,
zejména Srbové a Rusové. Zásadně odmítáme bavorský pokus o pronikání do střední
a východní Evropy, který nám připomíná germánský Drang nach Osten.
1.
Spolupráce,
nikoliv další dělení, českých vlastenců, vlasteneckých subjektů, je příkazem
doby. Nejjednodušší formou této spolupráce, která nevyžaduje žádná další
složitá jednání, ani finanční či časové investice, ale jen dobrou vůli, je vzájemné
sdílení informací. V první fázi, a to v každém sdružení, i v tom
neformálním, jde především o tvorbu vlasteneckých textů, autorskou, překladovou.
Teprve potom následuje sdílení. Jsme přesvědčeni, že máme co nabídnout. V naší
knihovně na webu je přes 4000 textů, z nich více než 1000 se zabývá
česko-„sudeto“-německou problematikou. Řadu témat zpracovali univerzitní
profesoři, docenti a jiní odborníci i v rozsahu několika desítek stran. Nové
aktuální články, zejména překladové z německy psaného textu, pravidelně do
knihovny přikládáme. To je i jeden z důvodů, proč na nás útočí.
Rádi
budeme i nadále přebírat texty od vás, od blízkých webů. Rádi budeme, když se
alespoň přesvědčíte, jaké texty máme ve své knihovně a podle vlastních potřeb z
ní budete čerpat. Nepožadujeme za to žádný finanční příspěvek, ani vás
nenecháme tápat v bludišti reklam. Velmi rychle se tak můžeme vzájemně
obohacovat a zásadně přispět i k větší informovanosti našich čtenářů a následně
pak i k jejich důraznější angažovanosti. To je jistě cílem nás všech. Vlastenci
musí být slyšet, musí být vidět! Pište, prosíme, otevřené dopisy, dotazy na
základě zákona o svobodném přístupu k informacím, petice. Publikujte je, včetně
odpovědí, které jste na ně dostali.
O
uvedené spolupráci jsme mluvili již vícekrát, bez většího efektu, bohužel.
Proto se nyní obracíme na Vás i na řadu dalších vlasteneckých subjektů s tímto
návrhem a chceme věřit, že alespoň část vlastenecké obce, jež se nezalekne
dupotu či dokonce „domluv" sudetů a je schopná pohledu za své hranice
činnosti, pochopí nutnost vzájemného sdílení informací.
2.
Víme
však, že vývoj vlastenecké obce se nemůže zastavit na tomto stupni.
Předpokládáme, že o další se přičiní větší subjekty ve vzájemné spolupráci a
vytvoří v nepříliš vzdálené době jádro nového politického vlasteneckého
subjektu, který by uspěl v parlamentních volbách.
Je
zde však ještě jedna možnost, spíše ta sekundární. Dohodnout se s nějakou
politickou stranou již existující, jíž lze označit za vlasteneckou, že jí dáme
své hlasy při volbách, pokud ona zajistí zvolení námi navržených kandidátů, tj.
umístí je na kandidátce na volitelná místa. Dohoda musí být písemná.
Vlastenecká obec, pokud chce uspět, musí postupovat v jednotě. I o uvedených
možnostech by se měli její představitelé dohodnout. Z vlasteneckých řad musí
pocházet nová mocensko-politická elita, jež nahradí „elity“ zkorumpované a
zrádné. Vlasteneckou povinností dnes je hledat cestu k sobě a
překonávat rozdíly. Času je málo. Sjednocující snahy podporujeme. Sehrát
rozhodující úlohu ve vlasteneckém táboře patří jiným, mnohem významnějším
vlasteneckým subjektům. My je k tomuto naléhavě vyzýváme, my je o to prosíme.
Odpovědí nechť nám jsou potřebné vlastenecké činy!
V
Praze dne 26.11.2016
Za
České národní listy: Ing. Pavel Rejf, CSc.
Webová
adresa: www.ceskenarodnilisty.cz
e-mail: vydavatel@seznam.cz
Facebooková
adresa:
https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170