České umělecké památky za vlády nacistů

 Dr Václav Wagner

Je těžko a bolestno psát o těchto ranách a není možno vylíčiti všechny škody, jež na českou kulturu navalilo zlých šest let.

Zabavováním, násilnými rekvisicemi, obmyslnými způsoby „převzetí" i prostým braním bylo nám odcizeno veliké množství uměleckých pokladů. A když v květnové revoluci nacistická zloba a msta způsobila zkázu mnohých movitých památek i budov a prostorů národu nejdražších, bylo nám, jako by ze živého organismu našeho národa bylo vytrženo samo srdce, jímž žije a sílí substance národa.

Zpráva, že hoří Staroměstská radnice, velmi zarmoutila každého českého člověka. Nikdy nezapomeneme na průvody hochů a děvčat, které po revoluci přinášely prosté květy i nádherné věnce před staroměstský orloj, jako na hrob...

*

S registrováním ztrát na movitém majetku jsem začal již roku 1939. Je to nekonečná řada ztrát, která byla způsobena vyvlastněním, „půjčkou", „převzetím do ochrany", „darem", „novou organisací uměleckých sbírek" atd.

„Novou organisací" byl na příklad nacisty nazván jejich úmysl zrušiti maltézský kostel Panny Marie v Praze III, umělecké dílo rané gotiky, zbudované v 17. století za účasti Giovanna Mademy. Měl býti zbořen a nahrazen příčným spojovacím křídlem mezi velkopřevorským palácem a maltézským klášterem, aby tak byl „důstojně upraven" rektorát německé university, jenž tu měl býti umístěn. Bylo velikým štěstím pro Prahu, že tyto a jiné podobné projekty ztroskotaly pro nedostatek pracovních sil a materiálu. Z úmyslu byla uskutečněna jen část. Kostel byl zavřen a ve velkopřevorství byl umístěn ústav hudební vědy německé university. Řada vzácných flámských gobelínů byla „věnována" říšským protektorem do Berlína. Po těchto vzácných památkách nebylo dlouho ani stopy. Teprve v roce 1944 bylo zjištěno, že jsou uloženy v nacistickém „letním sídle" zámku Fuschlu v Solnohradu.

Veliké ztráty utrpěly Čechy a Morava, zvláště jejich jižní části, tehdy připojené k Říši, když bylo v Linci zřizováno Hitlerovo centrální museum. Do něho byly sváženy naše nejcennější poklady, nejvíce z kostelů a klášterů. Jejich větší část jest dosud nezvěstná. Mezi nimi jest i jedna z nejslavnějších památek zlatnického umění 13. století, Závišův kříž, věnovaný Závišem z Falkenštejna klášteru vyšebrodskému. Je to dvojitý zlatý kříž, posázený drahokamy, jemnými byzantskými smalty a zdobený zlatým filigránem. Tento kříž přečkal ve vyšebrodském klášteře téměř sedm set let, až Hitlerova „organisace" jej „převzala" a učinila nezvěstným. Touto ohromnou ztrátou, se kterou se nikdy nemůžeme smířiti, byla zahájena pravá záplava rekvisic českého veřejného i soukromého majetku, která soustavně a s důslednou zlomyslností rušila souvislost našich sbírek.

Nemůžeme bez zatrnutí vzpomenouti sbírek roudnického zámku, z něhož si okupanti „vypůjčili" několik nejvzácnějších obrazů (Rubens, Cavaletto, Broughel) a jehož vnitřek nenahraditelně poškodili stavebními úpravami, které výmluvně hovoří o nekulturnosti a barbarství. Není možno vyjmenovati všechno, co bylo vzato ze zámeckých sbírek a z museí.

Také gestapo při zatýkání bralo všechno, co mu přišlo pod ruku a co se mu zdálo cenné. V Nových Benátkách byla při zatýkání musejního pracovníka ing. Soukala, který byl později zastřelen, odcizena stříbrná městská pečetidla. Nejstarší plzeňský dřevoryt z plzeňského historického musea byl „věnován" nacistickému hodnostáři.

Krásný barokní krucifix ze soukromého majetku domu čp. 189/III v Praze byl zašantročen organisací SS mládeže, která se - jaká ironie - nazývala „Neue Wissenschaft".

Postupně mizely archivalie, části veřejných knihoven, jednotlivé cenné předměty ze soukromého vlastnictví, zmizel celý inventář zámku Konopiště.

*

Značné škody byly způsobeny i leteckými útoky na stavebních památkách v Praze, v Brně a v Olomouci. I tyto škody zavinili nacisté.

Sotva jsme se z nich trochu vzpamatovali, vybuchl poslední záchvat nacistické zuřivosti v květnu roku 1945. Německým bombardováním bylo zapáleno a úplně zničeno východní a severní křídlo Staroměstské radnice, novogotické dílo z let 1838-44. Ničivá fúrie zasáhla i arkýřovou kapli z roku 1381, dílo doby Karlovy, sice značně opožděné tradiční formy, ale dokladově zvláště vzácné a výtvarné důležité tím, jak zdobilo prostor náměstí, a drahé všem Čechům tím, že tam byl umístěn hrob Neznámého vojína československého. Požár zničil i radniční věž z roku 1364 a z celé nádherné jižní radniční fronty s orlojem, který bude možno opraviti, nezůstalo skoro nic jiného, než ohořelé zdi. Vzácnost těchto částí jsme si uvědomili teprve po průzkumu z posledních let před okupací. Rovněž městský archiv v přízemí radnice, nejvzácnější listinný soubor k dějinám českých zemí a jejich hlavního města Prahy, byl požárem úplně zničen.

Mnohé historicky i umělecky cenné domy na Staroměstském náměstí byly také zničeny nebo poškozeny. Z domu čp. 551/1 „U kamenného beránka" zůstalo jen průčelí. Kynzlovy domy, v posledních letech tak nákladně a pozorně upravené, jmenovitě čp. 481 a 482, byly těžce poškozeny dělostřelbou a ohněm. Kinského palác čp. 606/1, dílo A. Luregha a částečně i Týnská škola čp. 604, byly střelbou poškozeny. Také dům s Rejskovou klenbou čp. 548/1. a řada domů v západním dílu Celetné ulice byly těžce zasaženy. Mnoho nenahraditelných, charakteristických a krásných rysů zmizelo s nádherné tváře staré Prahy.

Neméně bolestné jsou ztráty mimo Prahu. Krásný barokní kostel nešťastných Lidic z let 1729-32, Mirotice, Malin, barokní kostelík v Kolíně, radnice v Holicích, s níž byla zničena i obrazová galerie města Pardubic, škody v Plzni a Mělníku, to vše jsou veliké ztráty. O každém z těchto jmen by bylo možno vypracovati velmi obšírnou kapitolu.

Jeden kostel v Kolíně dal zbořit v roce 1941 nacistický Landrat, protože mu kostelík překážel ve vyhlídce. To jest charakteristické pro nacistickou mentalitu a bezohlednost k českému národu.

Vybírám jen fragmenty z celkového obrazu zkázy, v němž hrály neblahou úlohu všechny zlé vlastnosti okupantů od neznalosti až ku zlomyslnosti, brutalitě a šílenství. Škody způsobené v šesti letech okupace pálí jako živý plamen.

Z knihy Šest let okupace Prahy