květen, červen 2014
Koho volit a koho nevolit do europarlamentu
V poslední době se v tisku setkáváme s lákavými inzercemi kandidátů na posty eurokomisařů České republiky. Volič se tam dozvídá, jaké krásné zítřky jej čekají, když bude volit právě toho či onoho kandidáta. Na místě je stará bolševická zásada - prověřuj ! O důvěře zde v řadě případů nemůže být ani řeči.
Školní případ takového lákadla poskytuje inzerce pana Radka Johna, exministra vnitra a předáka strany Věci veřejné. Pan John slibuje věci, které nemůže splnit. Na jedné straně jedním dechem uznává Unii, a na druhé straně nechce mnohé věci, které Unie zplodila. Pan John byl "vždy na správné straně", na straně obyčejných lidí, kteří chtějí pomoci republice a mocní s nimi zametli. Píše o policistech, kteří se pustili do ožehavé kauzy a mocní s nimi zametli. Píše o situaci ve Šluknově a tvrdí, že řešením je poskytnout občanu právo jakékoli obrany v domácím prostředí. Pan John píše, že Česko ovládli veksláci z roku 1989, kteří tu vytvořili kmotrokracii místo demokracie. Pan John - asi správně - tvrdí, že po přijetí eura nám všem bude hůře, budeme muset ze skrovného přispívat na úhradu dluhů jiných členů eurozóny, kteří žili nad poměry. Ovšem pan John je opatrný - už nám neřekne, kteří to členové Unie "žili nad poměry" - a ani to, kdo tyto členy Unie vydíral a okrádal s profesní dokonalostí... Ovšem jaký lék navrhuje pan John ?? Chce jako komisař zabránit eurotunelům. Jak, to neřekne - sám určitě zjevně ví, že z pozice eurokomisaře to snad ani není možné.
Sám mám s panem Johnem jako ministrem vnitra osobní zkušenost. V kauze rájeckých prorestitučních zlodějen jsem jej interpeloval. Neučinil zhola nic. Rájeckou kauzu místo něho vyřešil až kritizovaný pan ministr Kubice, pečlivým šetřením a nařízením soudu s rájeckým úřadem. Kontrast s panem Johnem, tímto bývalým investigativcem, prezentujícím mnohé kauzy na veřejnosti, byl až křiklavě propastný. Pro mne jako občana s takovou zkušeností je pan John jako eurokomisař naprosto nedůvěryhodný. Proto mu svůj hlas prostě nedám.
Pan John se chce zabývat bojem proti zákazům názvů zavařenin jako marmeláda, ale neříká to zásadní a hlavní - jak obhájit to, čemu my občané říkáme český národní zájem.
Často se posměšně hovořilo o europoslankyni Janě Bobošíkové. Naopak, sám se domnívám, že paní Ing.Bobošíková byla příkladem europoslankyně, která správně hájila v Unii český národní zájem, zájem republiky. Postavila se proti Lisabonu a racionálně tento postoj zdůvodnila, stejně jako svého času pan prezident Klaus. Výjimka z Lisabonu, probojovaná právě lidmi jako byl prezident Klaus a paní Bobošíková, nás měla chránit před invazí sudetských interesentů do země. Nyní ji chce nová vláda zrušit a připravit tak pohodlný hrob dekretům.
Právě opatření, jako tato výjimka, měla zabránit, aby k občanům této země "dotekla povodeň až k jejich plotům“, jak se to stalo již v případě církevních parestitucí. Občané jistě nechtějí, aby jejich majetek, právoplatně nabytý dle dekretálních norem, znovu restituoval nějaký sudet či Rakušan. Například v obci B. u Brna, kde jsem hlášen, je takových konfiskátů hned několik - a je to obec v hlubokém vnitrozemí!
Občané si musejí vybrat, koho chtějí za eurokomisaře. Zdali lidí, kteří slibují nesplnitelné a budou řešit jen ornamentální problémy, anebo lidi, kteří se postaví za zájem českého národa jako zájem suverénní republiky s vlastním právem a s vlastními zákony v občanské společnosti. Samozřejmě to musejí být lidé, kteří hájí zájmy milionové většiny proti menšinám mocných boháčů, mocných církví a mocných korporací. A kteří hájí republiku proti zahraničním útokům landmanschaftu, maďarských orbánovců, rakouských haiderovců a dalších nepřátel státu. Je špatné volit eurokomisaře, kteří pod pláštíkem všekřesťanské pospolitosti, třeba budou hájit zájem Vatikánu místo zájmu republiky. Je špatné volit ty předáky stran, kteří se potají či veřejně paktují se sudety. Ať přiznají zástupci křesťanské strany, proč se jejich někteří předáci stýkají s lansdmannschafty! Takové spolky jsou evidentně proti zájmům republiky. Za starodávna se takovým lidem, kteří poškozovali zájem země, říkalo zemští škůdcové. Takové strany a takové předáky je třeba nevolit.
Naši odbojáři, kteří mají historické zkušenosti se zemskými škůdci a zrádci národa, se jistě o eurovolbách i dalších volbách zařídí podle toho.
PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, předseda OV ČSBS Boskovice
Ukrajina, kvantitativní uvolňování a 42,3 tuny zlata
Michal Klusáček
Sledováním našich sdělovacích prostředků se nedozvíme podstatu toho, co se nyní děje na Ukrajině. Jako vždy tam nejde o boj za demokracii a lidská práva, ale o další oddálení západního bankrotu. Když se totiž tisknou nekryté peníze, je potřeba expandovat a takovou expanzi nyní sledujeme v přímém přenosu.
O co tedy jde, popíši velmi stručně. EU a USA jsou dlouhodobě v krizi, kterou v krátkodobém horizontu řeší tím, že ve velkém tisknou nekryté peníze. Tuto proceduru nazývají velmi pěkným eufemismem - kvantitativním uvolňováním. Protože je tisk nekrytých peněz (kvantitativní uvolňování) jen krátkodobé řešení, je potřeba přejít k nějakémů střednědobému řešení a nekryté peníze "něčím podložit". A zde se už dostáváme k politice a k událostem na Ukrajině, ve kterých jsou tři hráči s rozdílnými zájmy.
1. EU (v událostech zastupována Kličkem) potřebuje Ukrajinu čistě kvůli ekonomice. Její plán byl následující: přidružit k sobě Ukrajinu (za nevýhodných podmínek pro Ukrajinu) a za nekryté peníze tuto zemi skoupit. Tím se na nějakou dobu řeší problém s inflací, protože nově natisknutá tzv. inflační eura se náhle stávají krytá ukrajinskou půdou, doly, podniky atd.
2. USA (v událostech zastupována Jaceňukem) hraje vyšší hru. Potřebují Ukrajinu také kvůli ekonomice (také mají natisknuto hodně nekrytých dolarů), ale zároveň geopoliticky tlačí na Rusko. Je jasné, že pokud by Ukrajinu převzalo USA vcelku, Rusko by se mohlo rozloučit se svou černomořskou flotilou v Sevastopolu. Co se týče ekonomiky, USA jde na věc mnohem více zpříma a za těch několik dní po převratu už stihlo z Ukrajiny odvézt 42,3 tuny ukrajinského zlata (1). Kromě toho se také nevzdá možnosti skrze MMF "poskytovat půjčky" Ukrajině (neboli nekryté peníze zajistit dluhem, po kterém bude následovat tzv. kapitalzace pohledávek, což je další eufemismus pro zabavení majetku v tomto případě jiného státu).
3. No a třetí hráč je Rusko, kterého první dva podcenili.
Nyní čteme o sankcích proti Rusku, o nedemokratičnosti referenda na Krymu, o protiústavnosti vyhlášení samostatnosti atd. Vše je to jen nátlak na Rusko a na Putina, který ovšem nemůže ustoupit. To by to musel úplně zabalit a to neudělá. Je typické, že o porušování ústavy, nedemokratičnosti a nelegitimitě jsme nečetli, když bylo Kosovo násilně odtrženo od Srbska nebo když byla napadena Libye a jiné státy. Zkrátka měří se dvojím metrem tak, jak se to hodí. Z Libye a Iráku se do USA vozí ropa, z Ukrajiny zlato. Kdyby se Rusko proti tomu nepostavilo, bylo by další na řadě. Převzato ze stránek ČSNS. Michal Klusáček je předseda ČSNS (České strany národně sociální).
Poznámka editora
Všiml jsem si toho jevu už dříve. Někteří naší politikové nejsou úplně hloupí. Mají celkem přehled a vědí, co se děje. Nedávno mě upoutal senátor Doubrava, rád si přečtu něco od Petra Macha (Strana svobodných občanů), zde čteme názor pana Klusáčka, se kterým lze celkem souhlasit, a vím ještě o několika „spravedlivých“. Bohužel jejich hlas není slyšet, když dojde na lámání chleba a různá oficiální stanoviska. Je to tím, že je jich málo? To také, hlavně ale pro Bakalova a Babišova kolaborantská média, kde na vedoucích místech stále sedí mnoho havloidů, jakoby tito politikové neexistovali. Raději citují názory různých Bursíků, Kocábů a podobných grázlíků. Přesto mám pocit, že jejich jednotná fronta ignorantství a tupostí dostává poslední dobou tu a tam trhliny. Zvědavec
A opět esesáci pochodují
V Rize se sešli 16. března bývalí příslušníci jednotek SS a jejich příznivci. Akce se zúčastnilo asi 200-300 lidí, kteří za zvuku bubnů a písní vyšli z Domského náměstí k památníku Svobody. Tam položili květiny. Trasu pochodu zabezpečovali policisté.
Setkání se také zúčastnili představitelé nacionálních organizací. Mezi nimi byl i bývalý ministr regionálního rozvoje Ejnar Cilinskis, a to přes doporučení představitele litevské vlády, že není vhodné se takových akcí zúčastnit. Pan Cilinskis však trval na tom, že přesto poctí borce za svobodu Litvy.
16. březen byl zvolen za svátek SS legionářů proto, že v tomto dni v roce 1944 svedli první bitvy se sovětskými vojsky. SS legionáři se také zúčastnili německých protipartizánských akcí, namířených proti obyvatelstvu Litvy. Není tajemstvím, že legionáři se při těchto akcích dopouštěli zločinů.
Dnes se z nich stávají v očích některých lidí bojovníci za svobodu. Nezapomeňme, že SS byla Spojenci označená jako zločinecká organizace. Nyní již chybí jen to, aby se začali scházet gestapáci a stráže z koncentračních táborů, pořádat pochody a klást květiny k hrobu neznámého vojína. Budou první Ukrajinci nebo Pobalťané?
Krajané na ukrajinské Volyni v ohrožení
Mnohdy, velice daleko od své pravlasti, žijí naši krajané. Jsou zapomenuti, jako národnostní menšina, často uprostřed silné majoritní společnosti. Je tomu tak i v daleké ukrajinské Volyni. Česká Volyně často měnila svého vládce. Také dějiny měnily hranice tohoto území. Zapomínali jsme na ně, přesto naši krajané i přes nepřízeň osudu, na svou domovinu nikdy nezapomněli. Zachovali si svůj jazyk, kulturu. Jsou to stovky míst, kde žili naši krajané na Volyni.
Pro neznalé historie českého osídlení na Volyni, je třeba připomenout, že čeští krajané do této oblasti přišli před 150 lety. Jednalo se tehdy o organizované osídlení. Přicházeli na pozvání carského Ruska. Naši krajané se stali nositeli pokroku, přinesli na Volyni vyspělé zemědělství, pracovitost. Zakládali pivovary, drobné strojírenské podniky. Spojovala je kultura a láska ke své vlasti. Druhá světová válka však tvrdě dopadla na tyto malebné české vesnice. Čeští krajané se střetávali s nenávistí a s perzekucí, jak od německé armády, tak i s počínáním ukrajinských nacionalistů. Vypálený Český Malin, se stal symbolem tohoto zvěrstva. Několik set krajanů, zde bylo v létě roku 1943 povražděno. Nebyla to jediná česká vesnice, která platila za německou okupaci svými životy.
Je třeba připomenout, že svou lásku k vlasti, projevili krajané i svým hromadným vstupem do československého armádního sboru. Celkem jich v československé armádě bojovalo 10.500. Tisíce volyňských Čechů také platilo životem na dlouhé cestě k osvobození své mateřské vlasti. Po porážce německého agresora velká část krajanů přijala nabídku Československa a usadila se i s rodinami v českém pohraničí po odsunu tzv. sudetských Němců. 40.000 krajanů se v té době přestěhovalo do Československa. Po tragedii v Černobylu, v letech 1991 -199, se přibližně další necelé dva tisíce krajanů vrátilo do vlasti. V té době i později, byly organizovány českou vládou ozdravné pobyty pro děti krajanů z Volyně. Přišel ale opět čas našeho zapomnění, měli jsme také jiné domácí starosti a na naše krajany, jsme opět zapomněli. Zapomněli jsme na sliby, které jsme jim na počátku devadesátých let dali. Tedy na pokračování další jejich repatriace, tedy v návratu do České republiky. Stále na Ukrajině žije několik tisíc rodin českých krajanů.
Teprve současné události na Ukrajině, opět vyvolaly solidaritu s našimi krajany na Volyni. Na Ukrajině vládne dnes anarchie, chaos. Záběry české televize z české Volyně, to dokumentují. Krajané mají opět obavy o své rodiny, o své domovy. Před několika dny krajané z české Malinovky, z vesnice ze západní Ukrajiny, vyslovili před TV přání návratu do vlasti. Nárůst vlivu extrémních skupin, na politické klima na Ukrajině, vyvolává jejich strach. Menšiny na Ukrajině jsou opět vítaným terčem ukrajinských nacionalistů.
Zástupci krajanů se nyní obracejí s prosbami na českou vládu. Je třeba rychle jednat. Nabídnout jim pomoc, vytvořit podmínky pro jejich návrat. Dát jistotu, že Česká republika na své krajany nezapomněla. Desítky milionů korun, které vynakládá česká vláda na raněné ukrajinské občany, by měly najít obdobně i cestu k českým krajanům. Ukrajinské události ohrožují českou menšinu na Volyni. Tyto otázky nelze zastírat. Naši krajané nesmí zůstat zapomenuti v daleké ukrajinské Volyni. Česká vláda musí jednat. Je to naší povinností. Je to důrazná výzva na naší vládu. Přemysl Votava, České národní sdružení
Ze srdce vám děkuji
S povděkem jsem v článku „Lidické ženy vzkazují ministryni Valkové – podejte demisi a emigrujte, nezasloužíte si ani občanství“, zaznamenala, že se už někdo konečně ozval!
Politici si jen hrají na svém písečku a skandální výroky představitelky vlády, od niž jsme tolik čekali, budou za chvíli zapomenuty. V naší rodině zanechali němečtí fašisté rány, které nelze zahojit. Historická pravda nesmí být zapomenuta, a proto prosím, že jestli někdo dnes říká, že za protektorátu se nic moc nedělo, je třeba mu důrazně připomenout, že dělo!
Nejsem vaší členkou, ale doufám že brzo vyjde společné prohlášení Českého svazu bojovníků za svobodu, Československé obce legionářské, Památníku Lidice, Památníku Terezín a Památníku Pečkárna, ve kterém jménem obětí paní ministryni připomenete, jaká je úloha ministra vlády svobodné České republiky.
Děkuji vám ze srdce jménem svým i tatínka, který už e-mail nenapíše, ale vím že by s tímto mým dopisem z hloubi svého srdce, co vždy bilo pro naši republiku, souhlasil. Ing. Drahomila Sýkorová, Plzeň
Paul Craig Roberts: Americká propaganda nás žene
do finální světové války
Uvědomuje si Obama, že USA a jejich loutkové státy vede k válce s Ruskem a s Čínou, nebo je Obama k této katastrofě manipulován svými neokonzervativními pisateli projevů a vládními činiteli? I. Světová válka (a i ta II. světová válka) byly důsledkem ambicí a chyb jen velice maličkého počtu lidí. Byla do toho ve skutečnosti zapletena jen jediná hlava státu – francouzský president...
Dnes jsou manévry tlačící to k válce s nehoráznou očividností zjevné. Ty lži jsou nápadné a celý Západ se toho účastní, jak média, tak vlády.
Americká loutka, kanadský ministerský předseda Stephen Harper v kanadské televizi otevřeně lhal, že ruský president Putin provedl na Krym invazi, hrozil Ukrajině a zase začal se Studenou válkou. Moderátor tohoto televizního programu přitakával a pokyvoval hlavou na souhlas těmto nestoudným lžím. (www.calgaryherald.com)
Scénář, který Washington přistrčil této své kanadské loutce, šoupli i všech ostatním washingtonským loutkám, a všude na Západě je to poselství stejné: „Putin provedl invazi na Krym a jeho anexi, Putin je odhodlán k znovuvybudování Sovětského impéria, Putina je nutno zastavit.“(Novinky.cz) Slyšel jsem mnoho Kanaďanů, kteří jsou pobouřeni, že jejich zvolená vláda reprezentuje Washington, a ne Kanaďany, ale ať je Harpes, jak chce hrozný, Obama a Fox „News“ jsou horší.
26. března se mi povedlo chytit kousek „zpráv“ od Fox. Tento Murdochův propagandistický orgán referoval, že Putin obnovuje praxi cvičení ze sovětské éry. „Zprávy“ od Fox z toho dělaly výhrůžné a nebezpečné gesto vůči Západu. Fox přistrčily i „experta“, jehož jméno jsem zachytil jako Eric Steckelbeck nebo tak nějak. Tento „expert“ prohlásil, že Putin vytváří „Hitlerjungent“ s vidinou na znovuvybudování Sovětského impéria.
Ta neskutečně průhledná lež, že Rusko poslalo na Ukrajinu armádu a anektovalo Krym, je teď všude na Západě přijímána jako fakt, dokonce i mezi kritiky americké politiky vůči Rusku. To Obamova vláda svrhla demokraticky zvolenou vládu na Ukrajině a jmenovala vládu loutkovou, která vyhrožuje ruským provinciím Ukrajiny, falešně obviňuje Putina z „invaze na Krym a jeho anexe“.
To buď Obama, nebo jeho loutkovodiči a programátoři spoléhají na naprosté ignorantsví k historii u lidu Západu. A ignorance a ožulitelnost Západního lidu umožňuje americkým neokonzervativcům, aby pro ně aranžovali „zprávy“ a kontrolovali jim mysl. Obama nedávno vyhlásil, že washingtonská destrukce Iráku – s až jedním milionem zabitých a čtyřmi miliony vysídlených, infrastrukturou v troskách, výbuchem sektářského násilí, zemí v naprostých ruinách – zdaleka není tak hrozná jako to, že Rusko akceptovalo sebeurčení Krymu. Americký ministr zahraničí John Kerry ve skutečnosti Putinovi nařídil, aby referendu zabránil a znemožnil Krymcům uplatnit své sebeurčení. Obamova řeč z 26. března v Paláci krásného umění v Bruselu je surrealistická. Překračuje všechny hranice pokrytectví. Obama říká, že západní ideály jsou ohrožovány sebeurčením Krymu. Rusko, říká Obama, musí Západ potrestat za to, že Krymu dovolilo uplatnit sebeurčení. Návrat ruské provincie z její vlastní vůle ke své mateřské zemi, v níž existovala po 200 let, je Obamou prezentován jako diktátorský, anti-demokratický akt tyranie.
Zde Obama, jehož vláda právě svrhla zvolenou, demokratickou vládu Ukrajiny a na místech volené vlády je nahradila Washingtonem vybranými loutkami, promlouval o svatých ideálech toho, že „to lidé ve svých zemích mohou učinit rozhodnutí o své vlastní budoucnosti.“ Ale přesně tohle Krym udělal, a přesně tomuhle puč USA v Kyjevě odporoval. V Obamově pokřivené mysli spočívá sebeurčení ve vládě uvalené Washingtonem.
Zde Obama, který skartoval americkou Ústavu, mluvil o „individuálních právech a o vládě zákona.“ Kde je ta vláda zákona? Ta určitě není v Kyjevě, kde násilím svrhli zvolenou vládu. Ta určitě není ani ve Spojených státech, kde výkonná složka moci nastolila zcela novou vládu 21. století, kdy je vládou nad zákonem. Habeas corpus, řádný proces, právo na veřejný proces a určení viny nezávislou porotou před uvězněním nebo popravou a právo na soukromí, to všechno bylo režimy Bushe a Obamy zavrženo. Mučení je opět USA i mezinárodním zákonem; ovšem Washington zřídil mučírenské žaláře po celé planetě.
Jak je to možné, že zástupce americké vlády válečných zločinců může předstoupit před evropské posluchače a promlouvat o „vládě zákona,“ o „individuálních právech“, o „lidské důstojnosti,“ o „sebeurčení“, o „svobodě“, aniž by posluchačstvo propuklo v chechtot?
Washington je tou vládou, která vpadla do Afghánistánu a Iráku, a zničila je, na základě lži. Washington je tou vládou, která financovala a zorganizovala svržení vlád v Libyi a v Hondurasu a tou, která se momentálně pokouší udělat to samé v Sýrii a ve Venezuele. Washington je tou vládou, která útočí drony a bombarduje obyvatelstvo suverénních zemí Pákistánu a Jemenu. Washington je tou vládou, která má vojska po celé Africe. Washington je tou zemí, která obklíčila Rusko, Írán a Čínu vojenskými základnami. Je to ta sbírka válečných štváčů vybraných z washingtonských válečných zločinců, která teď se teď pasuje na zastánce mezinárodních ideálů, když se staví proti Rusku.
Té nesmyslné Obamově řeči sice nikdo nezatleskal. Pro Evropu ale přijetí takovýchto nestoudných lží, aniž by došlo k protestům, zakládá nastartování pohybu směřujícího k válce, do které to Washington tlačí.
Video z té proslulé scény, kdy snad poprvé v historii nikdo při dokončení řeči amerického presidenta nezatleskal: Obama se dožaduje, aby bylo ve Východní Evropě umístěno více vojsk NATO k „ohrazení Ruska.“ Obama řekl, že soustředění vojenských sil na ruských hranicích ujistí Polsko a Baltické státy, že budou jako členové NATO chráněni před ruskou agresí. Tento nesmysl Obama vykřikuje i přes skutečnost, že nikdo neočekává, že by Rusko vpadlo do Polska či Baltických zemí.
Obama nemluví o tom, jaký bude mít soustřeďování USA a NATO vojsk a četné válečné hry na ruských hranicích vliv na Rusko. Odvodí si ruská vláda, že Rusko má být napadeno a udeří první? Bezohledná Obamova lehkomyslnost je tím způsobem, jakým se války spouští. Vyhlášením, že „svoboda není volně dostupná,“ vyvíjí Obama tlak na západní Evropu, aby vyčlenila více peněz na budování větších vojsk a na konfrontaci s Ruskem. (www.antiwar.com)
Postoj washingtonské vlády a jejích loutkových států (Východní a Západní Evropy, Velké Británie, Kanady, Austrálie, Nového Zélandu, Gruzie, Japonska) a dalších spojenců koupených za žoky peněz je takový, že washingtonské pošlapávání mezinárodního práva mučením lidí, invazemi do suverénních zemí pod zcela falešnými záminkami, běžné svrhávání demokraticky zvolených vlád, které se nešikují do washingtonské linie, není ničím jiným než počínáním „nepostradatelné a výjimečné země,“ která „světu přináší svobodu a demokracii.“ Ale ruské přijetí sebeurčení krymského lidu, že se vrátí ke své mateřské zemi, je „porušením mezinárodního práva.“
Který vlastně z mezinárodních zákonů Washington a jeho loutky ještě neporušily?
Obama, jehož vláda v posledních několika letech šikanovala Afghánistán, Irák, Sýrii, Libyi, Pákistán, Jemen, Somálsko, Libanon, Írán, Honduras, Ekvádor, Bolívii a Venezuelu, a teď zkouší šikanovat i Rusko, ve skutečnosti vyhlásil, že „větší národy prostě nemohou šikanovat ty menší.“ Co si Obama a pisálci jeho proslovů myslí, že Washington dělal celé 21. století?
Kdo by snad mohl uvěřit, že Obamovi, jehož vláda každý den odpovídá za smrt lidí v Afghánistánu, Iráku, Pákistánu, Jemenu, Libyi a Sýrii, byť i špetku záleží na demokracii na Ukrajině. Obama svrhl ukrajinskou vládu, aby tuto zemi mohl dokopat do NATO, vyrvat Rusku jeho černomořskou základnu námořnictva a rozmístit americké raketové základny na Ukrajině na ruských hranicích. Obama se vzteká, že jeho plán mu nevyšel, a svůj vztek a frustraci si má v úmyslu vybít na Rusku.
Jelikož Washington zachvátila klamná iluze, že USA představují idealismus pevně se stavící proti ruské agresi, klam umožněný mediálními presstitutkami, jelikož i Valné shromáždění OSN tak hlasovalo, zrovna tak jako na washingtonských strunkách visící loutkové státy, tak se Washington více nadmul vlastní bohorovností.
Se vzestupem té bohorovnosti bude přicházet více požadavků na potrestání Ruska, více démonizace Ruska a Putina, více lží odrážejících se jak ozvěna od presstitutek a loutek. Ukrajinské násilnosti proti ruskému obyvatelstvu se nejspíš spolu s anti-ruskou propagandou zintenzivní. Putin bude možná nucen k obraně Rusů vyslat ruská vojska.
Proč jsou lidé tak slepí, že nevidí, že Obama svět žene do jeho konečné války? Jsme teď svědky toho, jak je svět opětovně veden za nos pomocí lží a propagandy tentokrát za účelem světa pod americkou hegemonií.
Výňatky z článku, AC24.cz
Generální konsulát Ruské federace¨
Vážený pan
Andrej Jevgenjevič Šaraškin, generální konsul, Brno
Vážený pane generální konsule!
Zdravíme Vás jménem odbojářů a potomků odbojářů oblasti Boskovice. V posledním čase jisté síly rozpoutaly kampaň proti presidentu Putinovi a proti Ruské federaci i proti ruským krajanům na Krymu. Naši odbojáři, kteří bojovali za svobodu spolu s velikým ruským národem, nesouhlasí s touto lživou kampaní.
Jako odbojáři, kteří mají zkušenosti s fašismem, máme za to, že současnou situaci rozpoutali fašisté. Tak tomu bylo dříve. Tak je tomu i dnes.
Vážíme si jak ruského národa, tak i pana presidenta Putina, který je podle nás osvícený státník. Snaží se nejen vybudovat kvetoucí Rusko bez parasitů, ale zajistit též všeobecný mír. Odsuzujeme fašistickou kampaň proti Ruské federaci, proti presidentu Putinovi, a proti ruským krajanům na Krymu i jinde v Ukrajině.
Každoročně vzpomínáme obětí Ruské federace v boji proti fašismu, země, která zachránila svět i nás od záhuby. Stojíme za Vámi všemi.
V dokonalé úctě
Za ČSBS Boskovice
PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, předseda OV ČSBS
Vojnový plán USA pre Európu a Rusko
Od: prop
US-Russia, autor: Finian Cunningham
USA sú pripravené uvrhnúť Európu do vojny s Ruskom, aby si Washington zachoval svoju hegemóniu nad transatlantickou osou.
Kľúčovými záležitosťami je zabránenie Rusku a Európe vyvinúť užšie obchodné a politické väzby – čo vyplýva primárne z obrovského obchodu s palivami pre energiu; a po druhé, prežitie amerického dolára ako svetovej rezervnej meny. Pre americkú hegemóniu sú tieto záležitosti také dôležité, že Washington je pripravený obetovať milióny životov vo vojne medzi Ruskom a svojím takzvaným európskym „spojencom“.
Toto šokujúce odhalenie pochádza od bývalého veliteľa NATO. Podľa Christofa Lehmanna, redaktora spravodajskej a analytickej stránky nsnbc international dostal európsky vojenský úradník ponuré varovanie od svojich amerických náprotivkov na brífingu, ktorý nebol zaznamenaný.
Európsky veliteľ, teraz na výsluhovom dôchodku, sa následne podelil o túto informáciu s Lehmannom, podľa ktorého je napätá situácia kvôli Ukrajine medzi Ruskom a Západným mocnosťami zhodná s touto americkou skrytou hrozbou.
Pôvodná hrozba bola odhalená v 80-tych rokoch, no nie je dôvod veriť, že by sa americká politika podnecovania vojny v Európe odvtedy zmenila. Je to preto, lebo strategický dôvod pre americkú bojovú logiku zostal rovnaký. A nedávne udalosti na Ukrajine silne naznačujú, že deštruktívne plány Washingtonu sú stále na svojom mieste.
Lehmann hovorí: „Podľa vrcholného európskeho veliteľa NATO mu americkí kolegovia koncom 80-tych rokov povedali, že USA a UK by neváhali rozpútať novú európsku vojnu, ak by došlo ku situácii, kedy by si Európa a Rusko, vtedy ZSSR, vyvinuli užšie vzťahy.“
Ústredným problémom amerického odôvodnenia bol – a je aj naďalej – problém s palivom pre energie. Washington nechce vidieť integráciu európskej a ruskej ekonomiky kvôli dôležitému problému obchodu s ropou a plynom, ktoré sú základom pre ekonomický a spoločenský vývoj.
V posledných dvoch desaťročiach od konca Studenej vojny medzi Západom vedeným USA a bývalým Sovietskym zväzom videla Európa a Rusko základné urovnanie svojich ekonomík, primárne kvôli obrovským ropným a plynovým dodávkam poskytovaných Moskvou. európsko-ruský bilaterálny obchod dosahuje ročnú úroveň viac ako 1 bilión dolárov a predstavuje asi desaťnásobok americko-ruského obchodu.
Rusko je dodávateľom približne tretiny z celkovej spotreby fosílnych palív v Európe. V Nemecku, najväčšej európskej ekonomike dosahuje toto číslo 40 %. S novými potrubiami North Stream a momentálne budovaným South Stream-om porastie v nasledujúcich desaťročiach úloha Ruska ako hlavného dodávateľa energií ešte viac.
Lehmann dodáva: „Americká dominancia nad atlantickou osou so Západnou Európou je ohrozená týmto vývojom užších ekonomických väzieb medzi Európou a Ruskom. Nemecko a Česká republika si od konca Studenej vojny vyvinuli úzke ekonomické a iné vzťahy s Ruskom. Obe krajiny spolu s Rakúskom a Talianskom pretláčajú trend smerom k ešte užším vzťahom s Moskvou.“
Tento trend sa vždy považoval za strategické nebezpečenstvo pre Washington. Dá sa argumentovať, že Studená vojna od roku 1945 do roku 1990 bola zámerne podnietená Spojenými štátmi ako ochrana pred prirodzene naklonenou obchodnou integráciou medzi Európou a Ruskom, v dôsledku obrovských ruských zásob energie a jeho kontinentálnej blízkosti.
Strategické nebezpečenstvo pre USA je dvojaké. Po prvé, úzke vzťahy medzi Moskvou a Európou by odstránili dôvod pre americkú vojenskú rolu v NATO a tým aj jej politického vplyvu v Európe. Druhým dôvodom je, že európsko-ruské obchody s energiami podkopávajú úlohu amerického dolára ako svetovej rezervnej meny. Výmena v takom kľúčovom svetovom trhu nevyhnutne povedie k používaniu eura/rubľov, čo by znamenalo koniec americkej globálnej finančnej hegemónie a s tým koniec monštruózne zadlženej americkej ekonomiky.
Americká ekonomika už balansuje na hranici bankrotu s celkovým dlhom 17 biliónov dolárov a špirálovito rastie. Americký bankrot a spoločenská implózia je možnosť, ktorá sa odkladá kvôli tomu, že dolár je aj naďalej štandardnou menou pre medzinárodný obchod s palivom a de facto kvôli licencii pre americkú Federálnu rezervu, aby pokračovala v tlačení peňazí bez toho, aby to malo nejaký ekonomický základ.
Lehmann hovorí: „Vývoj rusko-európskeho partnerstva by ponechal USA politicky, kultúrne a ekonomicky izolované v priebehu menej než 25 rokov. Znamenalo by to tiež, že USA by boli čoraz viac izolované pokiaľ ide o vojenstvo a strategické obkľučovanie Ruska a Číny. Dolár by sa zrútil.“
Dôležitou vedľajšou poznámkou je zákerná úloha Británie. Ako odhalil vrcholný európsky veliteľ NATO, Británia podporila americké vojnové plány pre Európu. Čiastočne z dôvodu historickej spoluzávislosti anglo-amerického kapitalizmu a tiež, ako poznamenal Lehmann, „oslabená atlantická os by znamenala významnú stratu britského vplyvu nad Nemeckom a Francúzskom.“
Toto je v pozadí toho, prečo sa Washington snažil vytvoriť krízu nedávnymi udalosťami na Ukrajine. Washington hral kľúčovú úlohu v podnecovaní zmeny režimu na Ukrajine, kde sme boli svedkami vzostupu nevolenej fašistickej chunty v Kyjeve, ktorá predstavuje pre Rusko vážnu hrozbu. Kyjevskí demagógovia otvorene hovorili o podnecovaní terorizmu a masových vrážd proti Rusku a sú ochotní inštalovať americké strely na svojej východnej hranici s Ruskom.
Debakel viedol ku najhoršej diplomatickej kríze medzi európskymi hlavnými mestami a Moskvou od konca Studenej vojny. Možnosť vojny medzi jadrovými veľmocami môže na teraz pominúť, no hrozba takej katastrofy zostáva.
Tento víkendy sa ruský minister zahraničia Sergej Lavrov stretol v Paríži na naliehavých rokovaniach so svojím náprotivkom Johnom Kerrym. Kerry údajne zvolal míting na „de-eskalovanie napätej situácie“ medzi Ruskom a Západom. V skutočnosti Washington urobil všetko pre to, aby eskaloval tento konflikt, konkrétne medzi Ruskom a Európou, pre svoje vlastné sebecké strategické záujmy. Tieto záujmy počítajú – pokiaľ to budú pyromani vo Washingtone považovať za nevyhnutné – aj roznietenie totálnej vojny v Európe. Preklad: zet, www.protiprudu.org
Se Slováky na jedné lodi
Nápad rozdělit Československo nebyl možná politicky úplně nejlepší, ze sociologického hlediska je však přímo k nezaplacení. Získali jsme dva vzorky populace, které se vyvíjejí nezávisle na sobě a v jistém smyslu ze své vlastní vůle. Výsledky jsou až překvapivě podobné.
Oba národy přišly zhruba o čtyři pětiny národního majetku. Byl převeden do cizího vlastnictví a stalo se tak za vlád politiků, kteří se bili ve svou národoveckou hruď. Cena pracovní síly v obou zemích stagnuje, či dokonce mírně klesá v porovnání se zeměmi, ve kterých žijí vlastníci bank, továren a obchodů obou dvou našich jinak zcela suverénních států.
Podíl lidí pod hranicích chudoby je v obou zemích srovnatelný a postupně narůstá. Pro ty nejchudší na Slovensku už přicházejí ze západu balíčky rýže a mouky, na nichž je napsáno „pomoc Evropské unie“.
Také politický vývoj je srovnatelný. Nejprve ovládly v obou zemích scénu pravicové vlády. Slibovaly nebývalou prosperitu a brzké dosažení životní úrovně zemí ležících na západ od nás. Politici, kteří se v těchto vládách vystřídali, již vesměs západní životní úrovně dosáhli, zbytku obou národů se to zatím jaksi nedaří.
Po rozčarování z pravicových vlád nastoupila v obou zemích levice. Na Slovensku byla výrazně silnější, v Česku zůstala rozbita mezi dvě víceméně antagonistické levicové strany. Výsledek je ovšem zase stejný. Voliči zjišťují, že pravicové vlády stačily zafixovat u moci nové vlivové skupiny tak spolehlivě, že manévrovací prostor vlád je silně omezen. Ať již mínily své volební sliby sebeupřímněji, rychle zjišťují, že prosperita se ani za nich nedostaví, majetek, který byl rozdán, se nevrátí a chátrající veřejný sektor se bude dále propadat.
Nespokojení voliči přestávají v obou zemích volit strany a jako k poslední naději se upírají k nejbohatším jednotlivcům, kteří prokázali, že se v nových poměrech vyznají.
Evropská unie nalévá do obou zemí peníze. Část z nich je použita nehospodárně, respektive mizí neznámo kam. Jen pro ilustraci. Z Bruselu budeme nyní každoročně až do konce této dekády čerpat zhruba 30 miliard korun. Každým rokem odplyne z České republiky desetinásobek této částky formou zisku velkým zahraničním investorům. Na tomto půdorysu mohou superbohatí spasitelé v obou zemích předvést, jak dokáží naplnit očekávání frustrované společnosti.
Prof. Jan Keller
Dopis z 24. dubna 2014
Velvyslanectví Ruské federace v České republice
Pod kaštany 1, 160 00 Praha 6
K rukám mimořádného a zplnomocněného velvyslance pana Sergeje Kiseleva
V Praze dne 24. dubna 2014
Vážený pane mimořádný a zplnomocněný velvyslanče,
v blízké době budeme všichni, co stáli a bojovali na straně spojenců proti barbarskému nacistickému Německu, vzpomínat na výročí vítězného ukončení druhé světové války. My v České republice nikdy nemůžeme zapomenout na slavné májové dny r. 1945, na osvobození republiky sovětskými a americkými vojsky. Nikdy nemůžeme zapomenout na oběti spojeneckých vojáků. Těch sovětských padlo na našem území na 144.000. Ještě 9. května 1945, tedy již na samém prahu svobody, v Praze a v jejím okolí jich položilo své životy téměř 500.
Padli, abychom my v Československu mohli žít. Ve druhé světové válce šlo českému národu, podobně jako Polákům, Jihoslovanům, Ukrajincům, Bělorusům a Rusům, doslova o vše. Podle německých plánů měl být český národ likvidován, jeho část germanizována, další pak vyhnána daleko na východ a říši nepřátelské obyvatelstvo mělo být postaveno ke zdi, zastřeleno či jinak fyzicky zničeno. V česko-moravském prostoru podle nacistických představ, jak to výslovně uvedl R. Heydrich, tehdejší zastupující říšský protektor, jeden z největších a nejodpornějších zločinců všech dob, Čech nemá co dělat. Takto uvolněný prostor měl být osídlen Němci. Podobně byli Němci rozhodnuti postupovat i vůči ostatním slovanským národům.
Spojenci svým vítězstvím, na němž měl zvlášť významný podíl Sovětský svaz, jehož 27 milionů občanů padlo v boji, či bylo Němci zavražděno, zachránili náš národ před zničením. Tuto skutečnost nesmíme nikdy zapomenout! Existujeme proto, že spojenci, na jejichž straně bojovala i československá vojska, porazili Německo. Jinak by již nikdo z nás Čechů zde nebyl. Z tohoto zásadního hlediska bychom vždy měli posuzovat i své vztahy k dřívějšímu Sovětskému svazu a nynější Ruské federaci. V květnových dnech roku 1945 se náš národ znovu „narodil“ a obnovil svou státnost.
Naše představy, to znamená představy těch, kteří se podíleli na porážce německého nacizmu v roce 1945 a jejich následovníků, že druhá světová válka byla v pořadí poslední, se nenaplnily. Pro civilizovaný svět je pohromou současná eliminace světového bezpečnostního systému, představovaného zejména RB OSN, a soustavné a zásadní porušování norem mezinárodního práva. Právo přestalo chránit slabé, a stalo se nástrojem k prosazování mocenských zájmů. Svět se geopoliticky mění. Nicméně vojenskými prostředky se vývoj nezastaví. Bezpečnost světa bude zajištěna jen tehdy, když místo konfrontace, která v současnosti ve vyhrocené podobě na různých místech probíhá, bude docházet k mírové spolupráci v rámci mechanismů OSN.
Už od dob národního obrození cítí obyčejný český člověk zvláštní sympatie k Rusku i dalším slovanským státům a národům. Rovněž dnes je nám vlastní princip slovanské vzájemnosti, který je často účelově, avšak zcela mylně interpretován jako nějaký imperiální panslavismus. Slované jsou si blízcí také v současnosti. Proto vyjadřujeme nesouhlas s neobjektivními informacemi, které se ve světových i v českých médiích o Rusku a o jiných slovanských zemích, často objevují.
Obracíme se na Vás, vážený pane mimořádný a zplnomocněný velvyslanče, abychom Vás ujistili o naší podpoře Ruska. Představitelé Ruska by měli vědět, že ruský národ má mezi Čechy hodně přátel. Při příležitosti 69. výročí nadcházejícího Dne vítězství ve Velké vlastenecké válce proti nacistickému Německu přejeme ze srdce Ruské federaci hodně zdaru při mírovém řešení současných i budoucích světových konfliktů.
S hlubokou úctou a přátelskými pozdravy
Za spolky sdružené ve Vlasteneckém fóru
Ing. Jaroslav Vodička,
předseda Českého svazu bojovníků za svobodu
Slovo Sudety a jeho odvozeniny jsou nacistickým výmyslem –
naši sudetomilové
V dubnu jsem si v tisku (Právo, 10.4.) přečetl úvahu o stále používaném výrazu „Sudety“. Souhlasím plně s autorem, že by se používat neměl. Téměř 70 let po válce se užívá označení části naší země, která nikdy neexistovala. Byl vytvořen uměle a zneužit Němci v pohraničí.
Zájemci o „sudetský“ problém se dozvědí, že poprvé s tímto slovem přišel německý politik a nacionalista Franc Jesser. V létech 1902-3 debatoval s důvěrníkem Svazu Němců v Čechách Josefem Tschanem o pronikání Čechů do pohraničních oblastí u nás. Shodli se, že by se měl najít, stanovit jeden výraz pro Němce v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Právě Tschan uvedl, že Němci v alpských zemích mají svůj název – Alpendeutschen. Hodilo by se, jestliže pohoří u nás je v geologii označeno jako sudetské, použít tohoto slova. Z dávné historie je znám název pohoří „divokých prasat“ – sudeteyle. Pojem - sudetský – se však do doby vzniku Československa neprosadil. Až poté jej Němci u nás začali užívat. V té době již brojili proti republice, jak mohli. Jejich pokusy s provinciemi nevyšly. Stali se v ČSR pouze jednou z menšin. Své vládnoucí postavení v bývalé rakouské monarchii ztratili.
Když se dostal Henlein do čela příhraničních Němců, termín „Sudety“ a jeho odvozeniny se již užívaly. Staly se běžným výrazem. A v současné době v médiích i jinak nás zcela zahlcuje. Přitom jde o patvar, vyhovující jen zájmům landsmanšaftu. Sám jsem už před časem s tím skoncoval, používám termín odsunutí Němci, bývalí spoluobčané, pohraničí.
Ohlédneme-li se, přežívá u nás i další slovo – fašista a jeho odvozeniny. Přitom u nás fašisté, pomineme-li hlouček kolem Gajdy a jemu podobných, v tom skutečném slova smyslu, neexistovali. Vojáci při zteči volali o fašistech. Prý i ten, co vztyčoval vlajku nad Reichstagem, to vše lze pochopit. Ale od Mussoliniho falangy a italských fašistů se nacisté hodně lišili. Slovo fašista je u nás také zažité. Když jsem chtěl, aby se toto slovo neobjevilo na pamětní desce, musel jsem tvrdě bojovat. Obhájil jsem své stanovisko, ale oponenti i po schůzi, už na ulici, stejně volali – „a byli tady fašisté!“
Je třeba na sobě zapracovat a vyvarovat se obou oněch slůvek.
Odsunutí Němci brzy ve své nové vlasti – v Německu, kam tak v době první republiky chtěli, zdědili z henleinismu mnohé, především však označení sudetský Němec. Když srovnáte požadavky těch dnešních odsunutých Němců s programovými cíli Henleina a jeho nacistické Sudetendeutsche Partei, můžete dojít k zajímavým závěrům. V řadě bodů se oba programy shodují nebo jsou si velmi blízké. I proto dr. E. Hahnová mluví o nich jako o nositelích henleinovských tradic. A ona dobře ví, proč. Několik let totiž spolupracovala s nimi v různých institucích, jak se v Německu říká, sudetoněmeckých.
Odsunutí Němci mají svou organizaci propracovanou. Organizují se podle bydliště v původní vlasti i podle současného bydliště. Svoje uskupení má mládež. Existuje i Pracovní kruh žen. Důležitá jsou jejich názorová společenství, základní složky landsmanšaftu – Witikobund, Ackermann-Gemeinde, Seliger-Gemeinde. Společenství evangelických sudetských Němců však ztratilo svůj význam.
Nedlouho po listopadu 1989 se část německé menšiny u nás zorganizovala ve Svazy Němců a tyto pak se prohlásily za součást sudetoněmeckého kmene. Ještě však léta existoval Kulturní svaz čs. občanů německé národnosti, jehož členové takové sjednocení považovali za zradu. Jeho funkcionáři dokonce mluvili o nové páté koloně u nás. Ty doby jsou však již pryč. Nová předsedkyně Kulturního svazu, Irena Nováková, postupně fakticky přivedla i jeho členy do společného kmenového ovčína. O to se zasloužila, i když stále Kulturní svaz existuje.
Ale abychom nezapomněli na členy landsmanšaftu u nás. Ve Sdružení Ackermann-Gemeinde (SAG), která je dceřinou organizací mnichovské Ackerman-Gemeinde, je řada katolických kněží v čele s kardinálem Dominikem Dukou. Pak kardinál Vlk je čestným členem SAG. Předsedou SAG je Daniel Hermann, ministr kultury vlády ČR, který je též význačným funkcionářem KDU-ČSL, jež s landsmanšaftem i jejím „velvyslanectvím“ v Praze již léta spolupracuje. Pavel Bělobrádek, předseda uvedené strany, je místopředsedou vlády. Nedávno společně s Hermanem jednal s představiteli landsmanšaftu, které pozvali na půdu sněmovny. Vedoucím poradcem Hermana je ing. J. Talíř, současný místopředseda SAG. Kontakty s landsmanšaftem již delší dobu udržuje i Pavel Svoboda, současný lídr „křesťanské“ strany pro volby do EP.
Ale ani sociální demokracie není prostá příznivců landsmanšaftu. Např. paní M. Marková – Tominová, ministryně práce a sociálních věcí, byla již na nejednom sjezdu landsmanšaftu. Dokonce kritizovala ČT, že o landsmanšaftu málo informuje. B. Posselt na jednom sjezdu jí jmenovitě poděkoval, že nenapadla řečnivého P. Nečase, dřívějšího premiéra vády ČR, za jeho lokajsko podbízivý projev z února 2013. Šéf poradce pána B. Sobotky, se kdysi „proslavil“ výrokem, že ČR by se mohla stát 17. zemí SRN. V současnosti se stranickým kolegou Roučkem jezdí na akce Seliger-Gemeinde, jež je sociálnědemokratickou složkou landsmanšaftu. Snad si mnozí z nás pamatují, jak Rouček, evroposlanec, se omluvil odsunutým Němcům z Československa. Bránil se, že tito lidé byli tehdy dětmi, že se ničím neprovinili. Měl pravdu, ale zapomněl, že dnes jsou postaršími lidmi, jímž mnohým protičeské útoky jsou, a ani nyní snad nepřestřelíme, vlastní.
Babišova strana má také svého „kostlivce“ ve skříni. Nedávno si paní ministryně spravedlnosti, prof. JUDr. Helena Válková, CSc., trvale bytem v Pasově, vzpomněla na své německé kořeny, a k našemu údivu prohlásila, že nám, Čechům, za protektorátu, se až tak moc nestalo. Těch 360.000 obětí německé hrůzovlády ve svých hrobech, kde spí svůj věčný sen, se snad zděšením obracelo v hrobech, když my, živí, jsme tento skandál tak lehce přešli. Pan A. Babiš jen tak lehce odtušil, že paní Válková není členkou jeho strany.
O TOP09 se nezmiňuji, není ve vládě. Ale v blízkých vztazích s landsmanšatem, jí může konkurovat snad jen KDU-ČSL.
Toť skutečně neradostný vzhled s českého hlediska na naši politickou scénu. Změní se k lepšímu? Pokud budeme jako ryby, těžko. Nezapomeňte, že v blízkých volbách do EU můžete svými hlasy „odměnit“ strany, které dostatečně nehájí naše zájmy nebo je dokonce poškozují. Josef Sedlák, Plzeň
Ministryně Válková se postavila čelem ke čtenářům? Ne, postavila se bokem!
Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno
Paní ministryně prof. JUDr. Helena Válková, CSc., se na Parlamentních listech i na serveru PL.cz vyjadřovala k dotazům o protektorátu, jež byly reakcemi na její předchozí výroky. Svůj postoj dotvrdila následným vyjádřením na téma odsunu ve spojitosti s děním v protektorátu: „Odsun se totiž týkal nejen nacistických funkcionářů a válečných zločinců, ale i všech rodin, které se Hitlerovi a jeho režimu nepostavily. Nechci tento přístup hájit, ale myslím si, že pouhá ztráta odvahy bojovat proti diktátorskému režimu by měla být automaticky postihována radikálním odsunem z míst, k nimž měla daná rodina vybudována po staletí silná pouta. I přes znalosti takových otřesných zločinů, jako bylo např. vypálení Lidic a Ležáků, popravy českých studentů nebo všeobecná nesvoboda civilního obyvatelstva protektorátu, se nedomnívám, že poválečný odsun bylo správné a spravedlivé řešení".
S tímto vyjádřením nemůže žádný soudný občan republiky souhlasit, natož příslušník rodin vyvražděných nebo persekvovaných protektorátním a říšským režimem! Paní ministryně totiž opět celý problém zamlžuje a v některých bodech nepravdivě zkresluje.
Jak by totiž měl poválečný stát rozlišovat mezi desetitisíci nacistickými funkcionáři a členy partaje, mezi ordnery, freikorpsy, jichž byly další desetitisíce a dokonce statisíce, a mezi "neutrálními Němci"?? Přitom jsou tu nevyvratitelná historická fakta, protiřečící takovému pohledu na věc.
Především je to fakt udělení jednoho milionu dvě stě tisíc medailí za "osvobození Sudet" všem Sudetoněmcům a jejich pomocníkům, kteří se podíleli na rozbíjení ČSR. Tak to stanovil Hitler a bylo to takto provedeno. To paní ministryně nezná?? Kolik tedy zbývalo těch,to jen "neměli odvahu postavit se Hitlerovi"? Kolik Sudetoněmců pak sloužilo ve wehrmachtu, kde se přísahalo ne Německu, nýbrž přímo Adolfu Hitlerovi??
Dále jsou pominuty zločiny Sudetoněmců na vyhnání 250.000 Čechů z pohraničí ČSR, což uznali s hrůzou i sami Angličané - a kvůli tomu přijel i sám londýnský starosta do Prahy, aby zmírňoval utrpení vyhnaných Čechů! Přitom vyhánění provázely persekuce, žhářství, loupeže majetku, fyzické napadání a dokonce i vraždy. To vše paní ministryně nezná??
Dále paní ministryně nepřesně mlží zločiny Němců v protektorátu. Lidice, Ležáky, to nebylo pouhé vypálení, to bylo vědecká genocida a vyhlazení z povrchu země! Další desítky zničených, vyrabovaných,vystřílených, vyvražděných a vypálených obcí, ještě do května 1945 paní ministryně pomíjí. Jména obcí jako Leškovice, Lejčkov, Prlov, Ploština, Javoříčko, Horní Životice, nebo městeček, kde byly masakry Čechů, jako Třešť, Velké Meziříčí, Letovice, atd., paní ministryně opět zapomíná, a přitom se na těchto zločinech opět podíleli i sudetští Němci, včetně jejich vůdce K.H.Franka, který potrestání u nás neušel jen díky pečlivé práci generála JUDr.Ečera.
Paní ministryně zapomíná na desetitisíce Čechů a čs. občanů uvržených do koncentráků, zapomíná na pochody smrti na konci světové války přes naše území, na transporty vězňů, na jejich ubíjení civilními Němci, kterému se říkalo "hony na zebry" podle oblečení vězňů, zapomíná na nucené otrocké nasazení Čechů, Slováku v rajchu, zapomíná na popravy I. a II.stanného práva v Čechách i na Moravě, zapomíná na chování vnitrozemských i sudetských Němců vůči Čechům za protektorátu, kdy Němci podle norimberských zákonů měli postavení panského národa, a Češi a ostatní jen postavení otroků.
Dále paní ministryně zapomíná,že odsuny se nekonaly jen v ČSR, ale i v Holandsku, Francii. Belgii, Jugoslavii, Polsku,Bulharsku,Rumunsku atd., a že platily nejen dekrety prezidenta a Národního shromáždění, ale též Postupimské dohody a Pařížská reparační dohoda stanovující, že se žádný ležící německý majetek nesmí vrátit do německých rukou. A to prosím tvůrcem této dohody nebyl žádný president Beneš! To vše podle paní ministryně jsou rovněž akty nesprávné a nespravedlivé???
Paní ministryně se nepostavila čtenářům ve svém vysvětlování čelem, nýbrž zcela nakřivo bokem! Paní ministryně prostě a jednoduše za každou cenu - i za cenu historické nepravdy! - hájí stanovisko, že odsun byla jakési nespravedlivé trestání.
Můj názor je, že taková zarputilost, doslova zaťatost, paní ministryni jako vysokoškolsky vzdělanou osobnost vůbec nectí.
Myslím, že paní ministryně by se ve svých výrocích o protektorátu měla držet rady jednoho rakouského generála starého mocnářství, který před bitvou u Solferina prý prohlásil "Pánové, nesmíme dělat vůbec nic, abychom situaci ještě více nezhoršovali!"
Paní ministryně se svým vysvětlováním nejenže nepostavila k tragedii protektorátu čelem, nýbrž svým nemotorným přístupem svou beztak již morálně nabouranou pozici jen ještě výrazně zhoršila.
Válka či mír?
To je otázka, která nás trápí. Na Ukrajině kyjevská nelegální moc posílá na východní a jihovýchodní část země tisíce vojáků, tanky, transportéry, děla i letadla, aby bojovali proti ruskojazyčnému obyvatelstvu, které neuznává kyjevské pány a přeje si federalizaci Ukrajiny.
Jde o politické problémy, sice velmi závažné, ale přesto řešitelné jenom politickými prostředky. Proto bychom měli odsoudit používání vojenských sil proti obyvatelstvu Ukrajiny. Je třeba si sednout k jednomu stolu a přes vzájemné averze spolu jednat, to by si měli říci Kyjevané, západní i východní Ukrajinci a svět by je měl k tomu donutit, pokud ještě neztratil pud sebezáchovy. Otázky války či míru se týkají nás všech.
Nedojde-li k tomu, hrozí silové konflikty. Pokud přerostou v další ozbrojené srážky, pak Rusové zřejmě zasáhnou. Střet se rozšíří. Koho všeho zasáhne?
Proč naši „umělci a lidskoprávníci“ nekřičí, že v Evropě se neposílá armáda s těžkou technikou proti občanům? K tomu bychom my, stoupenci míru, neměli mlčet. Silně volejme i o nutnosti odstranění banderovských a dalších fašizujících sil z kyjevské vlády. Strana Svoboda, Pravý sektor nemají ve vládě co dělat, natožpak v armádě a bezpečnostních složkách. Musíme odsoudit i ty síly, které povzbuzují kyjevskou Ukrajinu k použití násilí a podporují ji nejrůznějšími způsoby!
Nenamlouvejme si, že nějaká malá válečka na Ukrajině je od nás hodně daleko, že se nás netýká. Ale týká, poněvadž víme, že z obyčejné jiskry může vzniknout plamen. Velký požár se pak těžko hasí.
Řekněme jasně, že nechceme válku, že jsme pro mírové řešení konfliktu! O válce a míru vždy v konečné instanci může rozhodnout pouze Rada bezpečnosti OSN! Nikoliv nějaké blíže neurčené „mezinárodní společenství“. Z praxe již víme, že když se tímto společenstvím začíná ohánět Amerika, blíží se silné komplikace, případně i vojenský útok. Pokud by nějaká skupina států, a je to již jedno, zda ze Západu nebo z Východu, válku samovolně podnítila, pak se jedná, budeme-li nazývat věci pravým jménem, a to bychom už konečně měli, o agresi. Představitelé těchto válkychtivých států nepochybně patří před mezinárodní trestní tribunál!
Před lety se mluvilo o zločinech amerických mariňáků. Zazněly úvahy, že by měli jít před soud, samozřejmě evropský. Tehdejší prezident USA, G. Busch, na to rozhořčeně reagoval. „Jen ať si to zkusí, přijdu si pro ně se svými mariňáky a pak uvidí.“ Asi v tomto smyslu.
Pár amerických vojáků se již skutečně dostalo za spáchané zločiny před soud, ale ten americký. Jejich odpovědnost byla mnohem užší, než těch, kteří je na „mise“ posílají. Za ušlechtilým slovem mise se skrývá zpravidla prachobyčejná agrese. Věřím, že přijde den, že před soudními tribunály budou stát nejen obyčejní vojáci, či nižší důstojníci, ale i představitelé států, kteří je do války svévolně poslali bez rozhodnutí RB OSN.
Válka je hrozný zločin na lidech páchaný. Nic horšího než válka, malá nebo velká, vedená konvenčními zbraněmi, či jadernými pumami, lidstvo nemůže potkat. Válka to jsou lidská jatka, organizovaná na mnoha místech souběžně a trvající dlouhodobě. V těch „menších“ konfliktech jde o statisíce obětí, v těch světových o desítky milionů. A tak mi napadá, kde jsou nyní, když hrozí konflikt na Ukrajině jako rozbuška většího a tragičtějšího střetu, naši lidskoprávníci. Proč nebijí do bubnů, že mnoho a mnoho lidí může přijít nejen o některá svá práva, ale že přemnoho lidí může přijít dokonce o svůj život, ač jejich nejvyšším právem je právě právo na život a na jeho důstojné prožití. Lidé, co zemřou, jak víme, již se těšit lidským právům nemohou. Proč tedy lidskoprávníci proti hrozící válce nevystupují jako její odpůrci? Co dělá K. Schwarzenberg? Myslí to s lidskými právy v uvedených souvislostech skutečně vážně nebo v nich vidí pouze velký klacek, který se dá užít proti nepříteli, na kterého prst mocného z tohoto světa ukáže? Nedělá náš současný mistr zahraničí pouhého kotelníka, který nediplomaticky přikládá do kotle bez ohledu na to, že hrozí exploze?
Kde jsou státníci, kteří by za nás měli bojovat za mír? Vidím a slyším, bohužel, jen ty, až na malé výjimky, kteří jsou válkychtiví, o jejichž státnictví však silně pochybuji. Zvolili jsme je skutečně dobře? Obávám se, že asi nikoliv. Ne nemnozí jsou politikáři, pleticháři a z plen slabé prostřednosti zdaleka ještě nedorostli do státnictví a bojím se, že ani nikdy nedorostou. Rozhodování o válce a míru, jak jsem přesvědčen, není v dobrých rukou, a to nejen u nás! Přesto si myslím, že obyčejný selský rozum nakonec převáží. J. Skalský
Zvůle expansionismu
Eurlng Dr Bohumil Kobliha
V Mnichově r.1938 říšský kancléř Adolf Hitler gigantickými lžemi, že Československo ubližuje německým menšinám, docílil porážku evropského rozumu. Chamberlain a Západ podlehl podvodu a zřítil se do Il.světové války. V době nejnovější prezident Obama ve své adrese USA a světu 30. března 2014 převrátil skutečnosti o amerických tazích na světové šachovnici a dokazoval, že USA nemá zájem dobývat cizí území. Oproti "nezákonným" tahům Ruské federace, která, dle něj, chce dobývat cizí území.
Obamovo tvrzení je ovšem v přímém rozporu s US Wolfowitz-Bushovou doktrínou (dále jen W-B doktrínou). Dle ní, jak víme, USA si osobuje právo zasáhnout všude, kde usoudí že jsou ohroženy zájmy USA. To ovšem logicky může být po celém světě. Strategie USA je tedy otevřeně útočná a skrytě expanzivní.
Na podporu W-B doktríny vybudovali US námořní sílu 14 bojových grup, kde jádrem je nosná mateřská letadlová loď (dále jen MLL). Historicky známé flotily Pátá, Šestá a Sedmá jsou daleko ve stínu této nové "výstavby".
Zdá se ale, že US strategii, jejich generalitě a admiralitě je to vše málo. V inženýrských informacích se můžeme dočíst, že USA staví další dvě nejmodernější super MLL, podobně jako GB.
Prezident Obama dále prohlásil, že v nejnovějších událostech na Ukrajině nebude USA zasahovat. Pochopitelně. Oranžová revoluce vyvolaná a podpořená americkým "Freedom House" selhala, a útočné frakce vč. ukrajinských neonacistů nedostaly obecnou podporu občanů, jak US administrativa evidentně očekávala. USA přehrála" řešení" na EU.
Neradi si připomínáme, že část Ukrajinců se přidala k expanzivní Třetí říši a bojovala po boku jednotek Wehrmachtu, proti SSSR. Proč neradi? Protože před tlakem útočící Rudé armády ustupující oddíly ukrajinského generála Vlasova se po 5.květnu 1945 na československém území vzpamatovaly, a pomohly Praze proti nacistům. Bolestivá je historie Evropy...
Co je ale skutečně překvapující, jsou hrubé útoky proti Ruské federaci a osobně proti prezidentu Vladimíru Putinovi! Tak ostré jsem nikdy za 40 let exilu nezaznamenal. Nemluvím o "produktech" novinářského císařství pana Murdocha (TheTimes atd.), které úplně ustoupilo od tradiční objektivity, ale i státní BBC vč. TV. Novinářská skoro tma o zimní Olympiádě 2014 v Soči byla nápadná každému. Pozastavil se nad ní i dopisovatel Shaun Walker listu "The Guardian" z 24.března 2014 v článku "Proč kontra-revolucionář Putin jednal rychle na Krymu", kdy mluví o ruském pocitu nespravedlnosti a nespravedlivém odsuzování (unfair victimisation) Západem. Vždyť skvěle organizovaná Olympiáda byla např. v Anglii dostupná jen na okrajovém kanále "E4+1" atd.
Že vlády Západu, a včetně nešťastného Merkellandu, ze servilní závislosti na USA a NATO útočí na Putina, by nemuselo být překvapující, ale nápadná je intenzita a zavilost útoků. To nevěstí nic dobrého.
Ale proč to vše tak najednou? Osobně jsem přesvědčen, že v pozadí je osobní řevnivost proti Putinovi, který si dovolil nedávno říci panu Netanyahu, že zaútočí-Ii Izrael na Irán, učiní ho osobně zodpovědným za chaos, který na Středním východě vznikne... Inu velcí politici jsou velice ješitní a citliví. Londýn, 4.dubna 2014
Velvyslanectví Ruské federace
Mimořádný a zplnomocněný velvyslanec
pan Sergej Kisilev
Vážený pane velvyslanče!
Zdravíme Vás jménem členů Českého národního sdružení, které sdružuje členy vlasteneckých a národních organizací České republiky. Se znepokojením sledujeme v posledních týdnech pokusy EU a NATO o destabilizaci situace na Ukrajině. Slovanská Ukrajina čelí dnes vnitřnímu rozpadu, který je způsoben zejména nárůstem podpory ultranacionalistických, často až fašistických sil na Ukrajině ze strany EU a NATO. Dochází zcela nepokrytě k útokům na národnostní menšiny, které žijí na území Ukrajiny. Diskriminační opatření, ze strany nelegitimní vlády ustavené v Kyjevě za podpory extrémistů z Majdanu, dopadají zejména na ruskou menšinu, která tvoří podstatnou část obyvatelstva na jihovýchodě Ukrajiny. Ruská menšina dnes bojuje za svá národní a jazyková práva. Bojuje na svých manifestacích za své rovnoprávné postavení na Ukrajině. Je pro nás zcela nepřijatelné, aby nelegitimní vláda v Kyjevě, vyhrožovala demonstrujícím použítím armády. Aby opět umírali lidé na obou stranách barikád. To vše za souhlasu EU a NATO.
České národní sdružení odsuzuje politiku EU a NATO vůči Ukrajině a jeho lidu. Slovanské národy jsou dlouhodobě terčem těchto útoků, jejichž cílem je rozbít jednotu slovanských národů. Připomínáme v této souvislosti osudy národů bratrské Jugoslávie. V těchto dnech jsme si připomínali 15.výročí leteckého barbarského bombardování Srbska silami NATO. To vše se stalo bez mandátu RB OSN.
Vážený pane velvyslanče, jsme hluboce znepokojeni postojem české vlády. Česká vláda svým jednostranným hodnocením událostí na Ukrajině se přidává k protiruskému tažení bruselských politiků. Vyjadřujeme svůj stud nad tímto přístupem české vlády zejména nyní, v blížících se květnových dnech. Před 69lety sovětská armáda, spolu s československou armádou, došla po dlouhé cestě až do Prahy. Jejich často společné hroby jsou rozesety po celé této hrdinné cestě. Ani na tyto skutečnosti nesmíme dnes zapomínat.
S pozdravem
za České národní sdružení
RNDr Viktor Trkal, CSc., předseda Přemysl Votava, místopředseda
O zbytečném ústavu, o kterém se hodně mluví, ale málo ví
Angličané se nedávno pochlubily svojí zvláštností. Mají nejmladší rodiče na světě, otci je 13 let a matce celých dvanáct. I my se můžeme „nadýmat pýchou“ nad svými raritami. K nim patří věk ředitelů, vedoucích různých institucí. Někdy se pohybuje pod rokem 30, jindy dosahují 30 let a o trochu i více. Pan Zdeněk Hazdra, který se stal novým ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů, také není ani v Kristových letech, přesto jako třicetiletý se stal šéfem instituce proslavené hádkami, spory a produkty vesměs nízké vědecké úrovně.
Mnozí z nás očekávali, že do uvedeného postu bude zvolen někdo ve zralejším věku. Člověk, který sám prožil alespoň část života v předlistopadové době, jejímž zkoumáním se jmenované zařízení má zabývat. Ale jak je vidět, skutečnost naše představy zcela překonala.
Ale ani na tom není dosti. Nový ředitel se již vyjádřil, že do funkce svého prvního náměstka hodlá instalovat pana Ondřeje Matějku, historika a politologa, ředitele občanského sdružení Antikomplex, vyučujícího na Fakultě humanitních studií UK. Tento pán, který je o několik let zralejší než jeho budoucí představitel, je znám nejen jako spoluautor knih Zmizelé Sudety a Tragická místa paměti, ale především jako jeden z nejbližších letitých českých spolupracovníků sudetoněmeckého landsmanšaftu, jak ostatně jeho spoluautorská díla již samy napovídají. Účastní se různých akcí tohoto „bohulibého spolku“, přednáší, pořádá výstavy na téma „Zmizelé sudety“, které někde stále putují a opakovaně jsou „nově“ instalované. Samozřejmě, že se strany sudetů se mu dostalo četných uznání a, pokud se nemýlím, jeho hruď zdobí i nějaká medaile, jíž si tvrdou prosudetskou prací jistě zasloužil. Abychom si tohoto vědátora alespoň trochu přiblížili, uveďme několik slov z jeho článku „Šance překročit svůj stín“ z roku 2013. Autor se v něm rozplývá nad odvahou K. Schwarzenberga, který prohlásil, že Benešovy dekrety neplatí. A dále dodává: „Zkrátka – je velký přínos pro politickou kulturu této země, když se jednou vážné téma pojmenuje tak netakticky ostře a přitom k jádru věci.“ Bohužel, čeští voliči neumožnili svými hlasy, jak píše pan autor, překročit Benešovy dekrety. Naopak, zvolili prezidentem M. Zemana, který ve svých projevech lidi rozeštvával, aby je získal na svou stranu, kdežto K. Schwarzenberg po nich požadoval jasný názor v nesnadné věci. „Představa, že by Schwarzenberg jako prezident tuto schopnost prokazoval i u dalších témat je vyloženě lákavá. Možná by se podařilo překročit svůj stín v těch nesčetných jiných problémech, se kterými ne a ne pohnout. Pro tuto šanci i já volím Karla.“ A tak můžeme čekat, že v nové funkci se bude pan Antikomplex snažit, abychom překročili svůj stín a konečně hnuli „problémy“, které nás zatěžují. Jistě mu nejde jen o dekrety prezidenta Beneše, ale i o další skvělé, již letité a obecně známé požadavky sudetoněmeckého landsmanšaftu, jak se můžeme důvodně domnívat.
A tak nový tandem v ÚSTR vzbuzuje jistě ty nejlepší naděje. Ne u obyčejného českého člověka, jenž zřejmě ani toto skvělé „studijní“ zařízení téměř nezná, ale spíše u sudetoněmeckého landsmanšaftu. Konečně má v této instituci svého člověka, jak se dá říci. Možná, že funkce prvního náměstka ředitele ústavu pro pana O. Matějku je nejen vyjádřením určitých očekávání, ale i odměnou za jeho letitou sudetomilní činnost. Láska k vlasti, věrnost republice nejsou zřejmě požadovanými kvalifikačními požadavky na toto, či jiné místo v této studijní instituci.
Ať již je to tak, či jinak, celý ústav se již dlouhodobě propadá v očích veřejnosti a jeho celková důvěryhodnost se blíží k nule. Snad by bylo lepší takovéto zařízení zrušit a takto uvolněné finanční prostředky poskytnout příslušným institucím Akademie věd ČR, jejichž výsledky vědecké činnosti, na rozdíl od uvedeného ústavu, jsou nesporné. J. Kovář
Hořkost ze zrady, 15.3.1939 - 5.5.1945
Eurlng Dr Bohumil Kobliha
Svět První republiky ČSR byl světem dobrých snah a činů. Z činů se rodilo další poznání a moudré návody, jak dále a rčení se jen rojily. TGM na příklad říkal: Lid chce být klamán, tedy ho neklamme.
Oproti tomu dnes a celosvětově se řítíme pod hesly jako: beze lži ani ránu. Nejsem staromilec, ale vím že v První republice politici neoslavovali svoji práci "stále se zlepšujícími ekonomickými ukazateli".
Práce byla to, co se muselo užitečně dělat, udělat a vyrobit, aby život rozkvétal, kvetl. Život měl chuť i vůni po našem. Aby bylo co jíst ze svého, o to se starali všichni naši rolníci od půlláníka do velkoagrárníka. Abychom měli sami pro sebe na naší míru ušité šaty, se starali naši krejčí a módní domy jako prostějovský Nehera. A o to abychom měli kde zdravě a čistě bydlet, vzdělávat se a pracovat, usilovali naši skvělí architekti a stavebníci.
Geniální náš a světový průmyslník Baťa obul náš národ a stal se obuvníkem světa. Nejen to, postaral se abychom jako první na světě měli doslova všeobecnou vědeckou péči o nohy výzkumem a pedikúrami, které byly ve skoro každé jeho filiálce.
Náš Sokol a tělovýchovné a výchovné spolky jako Orel a DTJ (Dělnické tělovýchovné jednoty) se svými cvičiteli a vzdělavateli pěstovali tělesnou ale i morální zdatnost (viz sokolské heslo "ni zisk ni slávu"). Stavěli si pro svoji činnost hřiště a tělocvičny a Baťa nám vyráběl cvičky unikátního návrhu, tenisky a kecky.
Národohospodář Baťa nám přinesl začátky toho co jsme chtěli znovu oživit, propracovat a přinést naší zemi s prof.Zeleným po "sametu" pod pojmem "Zaměstnanecké podílnictví". Tak aby privatizace byla naše a pro nás. Aby výtěžky z naší práce zůstaly v zemi.
Náš národ měl první světové všeobecné sociální a penzijní pojištění. Měl jsem štěstí, že jsem se kdysi setkal a pracoval s jedním vedoucím činitelem, úředníkem, toho odboru panem Doležalem, který mi o všem vyprávěl. Tvrdil že nepřijít Hitler, topili jsme se v penězích pro tyto účely a každý bez výjimky by byl státně dobře pojištěn pro případ nemoci, úrazů a invalidity. Nikdo se nemusel bát jít do penze, byl zajištěn pro věk odpočinku. Věřím, že jsme ve svém hlubokém národním sociálním cítění pro spravedlnost spěli tím směrem a předběhli svět.
Vedle toho velké podniky jako Škodovka měli své podnikové pojištění. Byl tam pro všechny dělníky zřízen "Haléřový fond" a pro ostatní zaměstnance střádal "Šimůnkův fond" (Ještě jsou tam někde pro mne moje peníze. ..snad).
V třicátých letech, kdy světová krize dopadla i na Československo, můj děd¨pracoval jako disponent v administrativě/spisovně Škodovky. Bylo mu padesát čtyři let, ale byl požádán aby uvolnil místo mladším a odešel do předčasného důchodu. Jeho odstupné se rovnalo výši ceny auta Škoda-Populár a byla mu vyměřena slušná penze, ze které mohl vydržovat syna na gymnasiu a jednu dceru na škole pro ženská polování. Druhá dcera, moje matka, už byla vdaná.
Pak bohužel přišlo světové šílenství Druhé světové války, kdy "zazněl zrady zvon a my jsme jim věřili - sladká Francie a hrdý Albion"
Nevěděli jsme před tím nic, či málo o koloniálních zrůdnostech a že jsou celé státy schopny ve svůj prospěch i toho nejhoršího - totiž zrady přátel. My jsme je milovali a bezmezně jsme jim věřili.
Viděl jsem muže plakat 15. března 1939, když zpupní henleinovci spolu s rozkuráženou Wehrmacht, kácely naše hraniční sloupy a vše to, na čem jsme hrdě dvacet let První republiky pracovali a budovali s oddaností a láskou Čechům vlastní. Viděl jsem tváře ustaraných a nešťastných žen a matek. Co bude s dětmi? Slyšel jsem o vzpouře i sebevraždách těch, kteří nechtěli opustit naše obranné pásmo, pevnůstky a to, co mělo uhájit všechno, čím žili a co jim bylo drahé a svaté.
Jako malý chlapec jsem nechápal jak hořkost zrady na ně dopadla a musela působit na všechny ty, co mozky a rukama stavěli ve hmotné realitě sny a ideály své republiky - Československa: "Budeme se bránit!", "Ani píd' ''... "Dejte nám zbraně dali jsme si na ně", tak volali Čechoslováci. Na nás se mělo chtít poraženectví!?!
Museli ale zatnout zuby a přežít. Celý svět musel přežít svoji zradu, která začala na malém, ale statečném demokratickém Československu. Jejich zrada nakonec zasáhla je samotné jako ruční granát, který si vyhodili nad hlavu.
My, náš národ ale bídy překonal a bojoval i po boku těch, kteří nás zradili. Nic jiného ve světovém požáru nezbývalo. A zvítězili jsem spolu se spojenci na všech frontách Evropy i Afriky.
V Praze pak přišel 5.květen 1945 kdy jsme viděli, jak se bortí Hitlerova Třetí říše. Ještě se nacisté, SS i Wehrmacht vzchopili k vzteklému pálení, ničení a vraždění na pankráckém bitevním poli, Na Zelené lišce a jinde v českých městech a vesních.
Protože jsem viděl hořkost zrady a šest let nacistické zvůle všude okolo, proto mne tím více překvapovala klidná rozvaha a umění našich lidí se bránit na pražských barikádách (viz moje kniha "Šest dní kdy národ věděl").
Dodnes se obdivuji vznešenosti našich občanů, celého našeho národa, že dokázali překonat hněv nad nespravedlnostmi, které se na naše hlavy snášely šest let a v nacistické koncovce prezentované zběsilým zabíjením.
Divím se dodnes, když měli naši opět zbraně v ruce, že nelikvidovali do jednoho všechny zrádce a vrahy, jako toho hitlerčíka ve Vršovicích, co z vikýře střechy roháku v Orelské ulici střílel na naše barikádníky.
My je jen z části (bohužel), rozhodnutím Postupimské dohody, vystěhovali tam, kam chtěli a patřili, dle jejich vlastního hesla "Heim ins Reich"...
Londýn, 7. dubna 2014
Otevřený dopis
Vážený pan
Bohuslav Sobotka, předseda vlády ČR
V Praze dne 28. března 2014
Vážený pane předsedo vlády,
obracím se na Vás jménem desítek tisíc našich současných i dřívějších členů, i jménem těch, kteří bojovali, trpěli a umírali na frontách, východních i západních, v domácím odboji, v gestapáckých mučírnách, v koncentračních táborech i na pochodech smrti. Někteří z nich dosud leží v hromadných či bezejmenných hrobech i mimo hřbitovy. 360.000 jich bylo, co v boji proti genocidnímu barbarskému nacistickému Německu, na jehož straně stáli znacizovaní tzv. sudetští Němci, položilo své životy, aby Československá republika byla osvobozena, obnovena.
Díky jejich oběti my všichni dnes žijeme na našem dědičném území, z něhož, jak nacisté plánovali, Češi měli být jednak vyhnáni, jednak germanizováni či postaveni ke zdi a zastřeleni, aby náš sídelní historický prostor mohl být jednou provždy osazen Němci. Čech v česko-moravském prostoru, jak prohlásil R. Heydrich, tzv. zastupující říšský protektor, masový vrah, neměl co dělat, český národ měl být zlikvidován. Znacizovaní sudetští Němci, o tom mluvil i K. Henlein, jejich vůdce, vystupovali v roli páté kolony a pomáhaly nacistickému Německu Československou republiku zničit. Jiný jejich předák, K.H. Frank, se podílel na vypracování plánu germanizace a likvidace našeho národa a usilovným způsobem pracoval na jeho zničení. Byl to on, co v posledních dnech války dal rozkaz k zastřelení desítek vězňů, co spoluřídil barbarské potlačení Květnového povstání českého lidu, zvláště pak toho Pražského. Opět v samý předvečer německé kapitulace bylo zavražděno téměř 8000 našich lidí, kteří bránili své domovy, svou vlast před zamyšleným zničením, před jejím obrácením ve spálenou zemi posetou mrtvými. Prahu měl očekávat osud Varšavy.
Vážený pane předsedo, všichni ti, co trpěli, zemřeli, abychom my žili, si zaslouží hlubokou a věčnou naši úctu. Všichni to považujeme za samozřejmé. Skutečně ale všichni? Bohužel nikoliv! Občas se ozvou hlasy, které zpochybňují na československém odboji to, či ono. V našem národě, tak jako i v jiných, je hrstka lidí, kteří, z různých důvodů, znevažují i nejvyšší oběť našich hrdinů. Všechny nás to bolí. Když však do této skupiny se zařadí i paní prof. JUDr. Helena Válková, CSc., která na neštěstí je ministryní spravedlnosti ve Vaší vládě, pak bolest přejde v rozhořčení, v početné a důrazné protesty.
Široká veřejnost s rozhořčeným údivem a bouří nesouhlasu přijala slova paní ministryně, že v protektorátu se toho zas tolik nedělo, že o odsunu Němců z Československa po druhé světové válce si myslí to nejhorší, že má trvalý pobyt v Německu a německá kultura je ta skutečná kultura. Její slova již nemohou být vzata zpět. Je doktorka práv, dokonce univerzitní profesorkou, takže musela vědět, co mluví, jaký dopad její slova mohou a také nevyhnutelně budou mít. Každý právník, i ten nejobyčejnější, pokud se vůbec něco málo naučil, musí umět vybírat slova a přesně formulovat své myšlenky. A to se vztahuje v míře co nejvyšší na paní ministryni. Přesto uvedená slova řekla a jejich dopad nemůže již nyní nijak zeslabit. Zpochybnila, kromě dalšího, jak jsme přesvědčeni, za protektorátu počínající a sílící genocidu našeho národa i genocidu Židů, československých občanů židovské víry. Znevážila oběti 360. 000 našich lidí, kteří padli v boji proti Němcům. Znevážila utrpení dalších statisíců hrdinů, kteří v historickém zápase s německým „panským národem“ po boku se Spojenci bojovali za svobodu, za obnovení naší státnosti. Za protektorátu každodenně trpěl, až na malou skupinku kolaborantů, celý národ. Naše děti byly ohroženy podvýživou, tuberkulózou. Naše vysoké školy byly zavřeny a postupně byly zavírány i střední. Němci přepsali naše dějiny a odnárodňovali mládež. Nacisté nás celých 6 let poroby okrádali a za sebou ponechali utrpení a zkázu.
Češi, kteří žili v Němci okupovaném pohraničí, a bylo jich statisíce, neměli žádná menšinová práva, žádné střední školy. Ani do učení českou mládež Němci nebrali. České knihy byly ničeny, české knihovny, školy zavírány. Čeština byla tehdy jazykem, jímž se nesmělo mluvit na veřejnosti. Češi měli vykonávat jen podřadná zaměstnání. Byl jim postupně zabavován jejich majetek, včetně nemovitostí. Mnozí z nich prošli věznicemi i koncentračními tábory. Taková tehdy byla německá kultura! Takové tehdy bylo společné soužití Čechů a Němců!
Je proto pro nás podivem, že paní ministryně spravedlnosti se nezmínila o principu mezinárodního práva, že agresor je povinen nahradit škody, které oběti vznikly v důsledku agrese. Ano, ač paní ministryně „zatracovala“ odsun Němců z Československa, na stamiliardové reparace v předválečných korunách, nám nadto mezinárodně přiřčené, které jsou nám povinni zaplatit Němci, ani nevzpomněla.
Vzhledem k uvedenému jsme přesvědčeni, že paní prof. H. Válková by neměla vykonávat ministerskou funkci. Její demisi považujeme za nezbytnou. Pokud však paní ministryně odmítne z ministerské funkce dobrovolně odejít, pak je na Vás, pane ministerský předsedo, abyste se vší rázností a bez zbytečných odkladů konal to, co je Vaší povinností.
Vážený pane předsedo, je to pouze několik dní, co jsme protestovali proti tomu, že ministrem Vaší vlády je pan Daniel Herman, člen sudetoněmeckého landsmanšaftu. Snahy tento více než politováníhodný fakt případně oslabit používaným tvrzením, že mnichovská Ackermann-Gemeinde je subjekt samostatně registrovaný, neobstojí. Sudetoněmecký landsmanšaft (SL) se skládá ze tří základních složek, a to Witikobundu, Ackermann-Gemeinde a Seliger-Gemeinde. Tyto části SL mají společný program, společné stanovy, společné ústřední orgány v čele s mluvčím, jímž je v současnosti B. Posselt. Společně se každoročně scházejí na sjezdech. Jde tedy bezesporu o jednotnou organizaci, v níž nadto je Ackermann-Gemeinde nejpočetnější organizací, ač Witikobund, ta nejhorší složka SL, která i v Německu je mnohými považována za extrémistickou, je tou nejvlivnější. SL dr. E. Hahnová, která sudetoněmeckou problematiku mimořádně dobře zná, pracovala po určitou dobu v určitých sudetoněmeckých institucích, považuje za dědice henleinismu a nás vyzývá, abychom tento problém nepřehlíželi.
Vážený pane předsedo, naše stanovisko je jasné. Ministerskou funkci v české vládě nemůže vykonávat člen a vysoký funkcionář sudetoněmeckého landsmanšaftu. Ministerskou funkci nemůže vykonávat ten, kdo zpochybňuje v protektorátu probíhající genocidu českého národa a naplňovanou genocidu československých občanů židovské víry. V této souvislosti se nabízí otázka, zda zlehčováním a popíráním genocidy nedošlo ke spáchání trestného činu. Posouzením uvedených jednání se zřejmě budou zabývat příslušné justiční orgány.
Pokud jde o politickou odpovědnost, nikoliv tedy právní, tu za pana ministra D. Hermana a za paní ministryni H. Válkovou nesete jako premiér také Vy. Očekáváme proto od Vás kroky, které povedou k očistě Vaší vlády. Čekají na to mrtví i živí hrdinové protiněmeckého odboje, čekají na to Vaši voliči. Doufáme, že nezklamete.
S úctou
Za spolky Vlasteneckého fóra
Ing. Jaroslav Vodička,
předseda Českého svazu bojovníků za svobodu a Vlasteneckého fóra
Ani plastiku, ani pomník Habsburkyním!
Naše republika vznikla na republikánských základech v boji proti monarchistickým principům a Habsburkům zvlášť. Téměř 300 let dusil habsburský dům život českých zemí, našeho národa.
Čs. legionáři umírali v první světové válce v boji s Němci a Rakušany. Když byli zajati, byli zpravidla jako zrádci zastřeleni, ač tehdejší čs. armáda byla součástí armád spojeneckých.
O naši minulosti a budoucnosti jasně a přesvědčivě mluvilo „Prohlášení nezávislosti československého národa“ z 18.10.1918: „Činíme toto prohlášeni na základě svého historického a přirozeného práva. Byli jsme nezávislým státem od sedmého století; a v roce 1526 jsme se jako nezávislý stát, sestávající z Čech, Moravy a Slezska, spojili s Rakouskem a s Uhry v obrannou unii proti tureckému nebezpečí. Nikdy jsme se dobrovolně nevzdali svých práv jako nezávislý stát v této konfederaci. Habsburkové rozbili svou smlouvu s našim národem tím, že bezprávně porušovali naše práva a znásilňovali ústavu našeho státu, kterou se sami zavázali dodržovat, a my proto odpíráme zůstat částí Rakouska-Uherska v jakékoli podobě…
Svět zná historii našeho zápasu proti habsburskému útisku, který nabyl na intenzitě a stal se soustavným po rakousko-uherském dualistickém kompromisu z roku 1867. Tento dualismus je jen nestoudná organizace hrubé síly a vykořisťování většiny menšinou; je to politické spiknutí Němců a Maďarů proti našemu vlastnímu národu tak jako proti jiným slovanským a latinským národům monarchie. Svět zná spravedlivost našich požadavků, které Habsburkové sami se neodvážili popříti. František Josef více než jednou uznal nejslavnostnějším způsobem svrchovaná práva našeho národa. Němci a Maďaři se postavili proti tomuto uznání a Rakousko-Uhersko, které se sklonilo před pangermány, stalo se kolonií Německa a jako jeho východní předvoj vyprovokovalo poslední balkánský konflikt právě tak jako nynější světovou válku, kterou začali Habsburkové sami bez souhlasu zástupců lidu.
Nemůžeme a nechceme dále žíti pod vládou - přímou nebo nepřímou - těch, kdo znásilnili Belgii, Francii a Srbsko, těch, kteří chtěli zavraždit Rusko a Rumunsko, vrahů desetitisíců civilistů i vojáků z naší krve a spolupachatelů při bezpočetných nevýslovných zločinech, kterých se dopustily v této válce proti lidskosti dvě zdegenerované a neodpovědné dynastie. Nechceme zůstat části státu, jehož existence není ničím ospravedlněna a který, odmítaje přijmout základní principy moderní organizace světa, zůstává jen umělým a nemorálním politickým útvarem, jenž překáží každému pohybu k demokratickému a sociálnímu pokroku. Habsburská dynastie, skloněná pod tíhou velikého dědictví omylu a zločinu, je trvalou hrozbou světovému míru a my pokládáme za svou povinnost k lidstvu a k civilizaci, abychom pomohli přivodit její pád a zničen. Popíráme rouhavé tvrzení, že moc habsburské a hohenzollernské dynastie je božského původu; odmítáme uznat božské právo králů. Náš národ zvolil Habsburky na český trůn ze své vlastní svobodné vůle a týmž právem je sesazuje. Prohlašujeme tímto habsburskou dynastii za nehodnou vésti náš národ a popíráme všechny jejich nároky na vládu v československé zemi, o které my zde a nyní prohlašujeme, že od nynějška bude svobodným a nezávislým lidem a národem…“ Tak jménem prozatímní československé vlády a našeho lidu mluvili T.G. Masaryk, E. Beneš a M. R. Štefánek.
Habsburkové pili naši krev až do posledních dnů své existence. Zvítězili jsme a vznikla Československá republika. Habsburky jsme sesadili z českého trůnu. Nemůžeme na ně vzpomínat v dobrém. Nechceme si je připomínat ani plastikami, ani pomníky. Historie se nedá odestát.
Pokud někdo z nás má katolicko-monarchistické tendence, nechť se podívá na web www.monarchiakatholica. Může si přečíst texty plné nenávisti k republice, k Masarykovi, Benešovi a naopak velmi přátelské k tzv. sudetským Němcům. Pak zřejmě zjistí, že je na zcela špatné adrese a hned republikánské zřízení, byť v současnosti je plné i větších nedostatků, mu bude bližší a snad jej bude považovat i za jedině možné.
Ti, co prosazují vzpomínky na Habsburky, to dělají buď z neznalosti, nebo, možná, i ze zlého úmyslu. Habsburkyně patří do Vídně, do Rakouska nikoliv do ČR! Pokud chceme mít nějaké nové monumenty, pak naše české dějiny jsou plné vynikajících mužů. Proč slavná Praha 6, její zastupitelé, nevolají po pomnících našich význačných obroditelů nebo českých králů? Proč to musí být Habsburkyně? Kdo za těmito snahami stojí? Dozvíme se, kdo uvedené návrhy podával?
Zajímejme se o jména těch, kteří tyto a podobné návrhy prosazují! Zajímejme se, z které strany či z kterých stran jsou! Proč? Abychom je již nikdy nevolili, iniciátory i jejich strany! Abychom jim připomněli, že návrat do minulosti nepřipustíme a že nedopustíme ani takovéto snahy o přepisování dějin.
Bydlím v Praze 6. V žádném případě si nepřeji, aby prostředí, v němž se pohybuji, „zkrášlovaly" sochy nějakých Habsburkyň nebo Habsburků. Není důvod, aby nám pomník Marie Terezie připomínal velmi nepříjemná historická fakta. Totiž to, že tato panovnice Koruně české prohrála téměř celé Slezsko a své prohry platila českou krví a českými penězi. Ztracená země a ztracení její obyvatelé se již k zemím Koruny české nevrátili. Posílili Prusko a následně císařské Německo. Prusové Slezany postupně a bezohledně zgermanizovali. Takže místo pomníku Marie Terezie, ani v Bratislavě, kde jej též chtěli postavit, zřejmě iniciátoři neuspěli, bychom mohli postavit malou symbolickou zeď nářků, kam bychom mohli chodit smutit a oplakávat naše padlé v habsburských službách, oplakávat zgermanizované Slezany, ztrátu Slezska a třistaletou porobu našeho národa v habsburském žaláři.
Dr. O. Tuleškov
Zločinné předražení na MPSV za Drábkovy éry
Podle dnešní MF Dnes zaplatilo Ministerstvo práce a sociálních věcí, v čele s Jaromírem Drábkem, provozovatelům počítačových systémů, které zajišťují výplatu sociálních dávek, každý rokjednu miliardu korun. Celkem tedy čtyři mld. Kč, což je dvojnásobek původní ceny! Domnívám se, že ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová by měla na J. Drábka podat okamžitě žalobu. Počínal si jako ministr neuvěřitelně nehospodárně, a nikoliv s péčí řádného hospodáře.
Situace na ministerstvu se totiž jeví jako velmi závažná a ohrožující celkový chod této instituce. Zajímavé navíc je, že některé měsíce musejí běžní občané čekat do poslední chvíle na výplatu sociálních dávek, ale i přesto se na ministerstvu sehnala každý rok jedna miliarda na správu systému, který stojí za potížemi příjemců s výplatou dávek od státu. V mnoha interpelacích a vystoupeních v Poslanecké sněmovně jsem opakovaně upozorňoval na tuto závažnou situaci a její důsledky, nyní se ukazuje, že na moje slova, bohužel, došlo.
Jiří Paroubek, expremiér a lídr strany LEV 21 pro volby do EP
Jak únosná je ještě pro nás EU?
EU je jiná, než byla a než jsme si mysleli, že bude. Z hlediska bankéřů a byznysmenů je nesmírně výhodná, ale pro občany a státy v EU se stává pomalu noční můrou. Poslední události v souvislosti s Ukrajinou, Ruskem a Krymem, ukázala svoji pravou tvář i skutečné zájmy. My „zájmy“ EU pociťujeme na vlastní kůži každý den. Vyjma hlavních mocenských hráčů, tj. Německa a Francie, které slízávají smetanu všech ostatních států EU, státy, které došly do EU mezi posledními, jsou na tom nejhůře.
Původně nastíněná rovnocenná spolupráce mezi suverénními státy Evropy, se zvrhla na „třídní“ a nerovnocenné dělení států a jejich kolonizaci, což byl zřejmě původní a zcela skrytý úmysl, o kterém museli vědět i naši politici, když do EU náš stát vstupoval. Z původní rovnoprávnosti států se stala postupně a krok za krokem, kolonizační politika EU. Byli jsme podvedeni, jak EU, tak našimi politiky. Jak je možné, že spolupráce přináší většinou všem stranám užitek, ale zde tohle pravidlo zásadně neplatí? Jak je možné, že jsou na tom státy daleko hůře, než před vstupem do EU a jsou svazováni jejími pravidly, smlouvami a dohodami tak, že na to pouze doplácíme a doplácet budeme – viz souhlas naší vlády s fiskálním paktem? Namísto kladů, zjišťujeme jen samé zápory s tím, že se nebudeme mít lépe, ale máme se stále hůř a hůř se mít budeme! Jsme na to připravováni, jsme připravováni na chudobu a beznaděj bez budoucnosti!
Naši politici „slibují“ – jak jinak, že budou více prosazovat české zájmy. Dovolte, ale pokud je neprosazovali hned za tepla a nebyly jasnými podmínkami vstupu do EU, tak jen postupně ztráceli veškeré výhody v jednání a nikdy nemohou tuto ztrátu a v současné situaci, dohonit ani dokázat. Z pozice kolonie Česko se ani moc vyjednávat nedá – trumfy v ruce nemáme, ty jsme odevzdali nejdříve a ani schopné politiky, kteří by pro Česko něco skutečně významného dokázali na EU vydobýt. Je pár jedinců, kteří mohou projevit upřímnou snahu, ale budou převálcováni – snaha musí vzejít především a prvotně, od samotné vlády, ale ta leze EU do řiti i když nemusí. Nakonec i závazný slib podepsání fiskálního paktu, kdy se vzdáváme i poslední státní suverenity a rozhodování o našich státních financích, je jasně v neprospěch Česka a jde proti občanským zájmům. I toto životně důležité rozhodnutí by mělo být řešeno referendem. Naši politici nejsou schopni zjednat pořádek ani doma, natož pak něco konkrétního prosadit v Bruselu – jako koloniální vláda a kolonizátorům podlézající politici – a nemusí ani podlézat, ale nemají a nebudou mít sílu cokoli změnit, ale slibovat mohou, alespoň to „dobře vypadá“.
EU se pomalu rozpadá a státům nevyhovuje. Způsobila krizi, převrtala hospodářství, průmysl i zemědělství v jednotlivých státech, státy neúnosně zadlužila, obyvatelstvo zchudlo, přibylo nezaměstnaných a bezdomovců a ani mladí nemají práci. Dotace slouží tomu, co chce a schvaluje Brusel, nikoli, co je potřebné pro stát a občany - ve finále se dotace rozkradou, ale vše musíme draze zaplatit a splatit! Politika EU zničila postupně fungující sociální systémy, střední třídu, malé podnikatele a menší firmy, které nahradila nadnárodními – inu globalizace a kolonizace v prospěch nejmocnějších.
Nebude dlouho trvat a tento nefunkční a pro státy Evropy devastující projekt EU, se rozpadne – ale i za to budou státy tvrdě platit. Jenže, je zde otázka, zda státy nakonec nezaplatí méně, když z EU vystoupí, než když setrvají v nefunkční a polorozpadlé EU, kdy její rozpadání a nefunkčnost budou stále a více dotovat, kde budou občané stále více živořit a na EU doplácet, zatímco jako samostatný a suverénní stát se může časem postavit opět na nohy a vzájemně spolupracovat i bez Bruselu – Evropa existovala před Bruselem a EU a bude existovat i po nich.
Na EU a Brusel nadává stále více občanů, nejsou spokojené některé, politikou EU zchudlé státy nebo regiony, ale ani některé vlády. Nejsme sami, kdo se má pod kuratelou EU hůře, než když v EU nebyl. Státy ani občané nejsou zvědaví na nařízení úředníka od stolu a někde v Bruselu, který nemá nejmenší ponětí o místních problémech a koná jen v zájmu bankéřů a byznysmenů. Politika EU je jasně kolonizačním projektem velkých mocností, který se nyní projevuje v plné síle a navíc je v krizi, která se dala očekávat, protože EU a Brusel rozboural, co bylo funkční, co fungovalo uvnitř i vně států.
Politika EU navíc bourá národní kořeny a zvyky, z národů Evropy se snaží udělat jakousi nesourodou, poslušnou a nesvéprávnou lidskou vykořeněnou hmotu , bez tradic i kořenů a z mnohých chce dokonce nadělat lacinou, bezprávní, otrockou a levnou pracovní sílu. A tohle, vážení politici, zapotřebí rozhodně nemáme!
A pak se nabízí i otázka, zda krach politiky Bruselu a EU i ohromnou zadluženost států, kdy hrozí reálně, že se EU brzy rozpadne, nebude EU řešit třeba i válečným konfliktem, čímž samozřejmě udrží dočasně i některé státy EU pohromadě a různé válečné výpravy budeme hradit z vlastních kapes. Ty chytřejší utečou z EU včas.
Vaše věc
Svět je mnohem složitější
Už je to skoro rok, co mne předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek obvinil z propagace třídního boje. Trpělivě jsem se mu pak snažil vysvětlit, proč nikdo, kdo se vážně zabývá problémy společnosti, neuvažuje už hodně dlouho v kategoriích třídního boje. V článku nazvaném Nestrašme se třídním bojem (Právo 15. 6. 2013) jsem se mu snažil složitost dnešního dění aspoň trochu přiblížit.
Asi jsem Pavla Bělobrádka přecenil. Využil času velikonočního, který alespoň my, ateisté, považujeme za symbol naděje a za čas smíření, k úplně zbytečnému útoku na moji osobu. Nazval mne „starým komunistou“ jen proto, že nejsem nadšen návrhy na přijetí plošných hospodářských sankcí vůči Rusku. Můj pedagogický optimismus, který jsem si ohledně lidoveckého předsedy tak usiloval zachovat, získal další vážnou ránu.
Místopředseda české vlády nechápe, že Rusko není o nic komunističtější než Ukrajina. Na východě proti sobě stojí dva pravicové režimy, ani na jedné straně nechybějí krajní nacionalisté. To, že se jedná o nástupce státu, který se svého času vydával za předvoj světové levice, jen dokresluje tragikomičnost situace.
Věkově by mohl být Pavel Bělobrádek mým synem. Z tohoto hlediska chápu jeho výrok o tom, že jsem starý komunista. Stejně se ale nedovedu zbavit hlubokých obav, když vidím na postu vicepremiéra pro vědu a výzkum člověka, jehož analytické schopnosti ustrnuly někde na úrovni kádrováka.
Nevíru v účinnost plošných sankcí vůči Rusku sdílejí přece liberálové, pro které jsou sankce jen pokřivením pravidel trhu, s pacifisty, kteří upozorňují, že sankce jsou výrazem bezradnosti diplomacie a zahnáním Ruska do kouta pouze eskalují napětí.
Pokud by byla opatrnost vůči sankcím proti Rusku projevem komunistické mentality, pak by za starého komunistu bylo třeba považovat i Williho Wimmera, předního politika pravicového křídla CSU. Také on varuje před jednostranným pohledem a před ukvapenými kroky.
Nezbývá než se modlit, aby lidovci v květnových eurovolbách získali tolik procent, aby nemuseli zasednout v Bruselu do stejné frakce s těmi, o jejichž bolševismu má člověk, který vyměnil profesi veterinární za ideologickou řezničinu, naprosto jasno.
Jan Keller, (zdroj:Právo,ČSSD)
„…O problému imigrace, který je vážným problémem i pro Českou republiku, je potřeba hovořit bez demagogie a věcně. Strana LEV 21 od svého vzniku navrhuje imigraci omezit jen na pracovní obory, kde je nedostatek českých pracovníků, a teritoriálně jen na imigranty ze slovanských zemí jižní a východní Evropy. Zkušenosti řady zemí západní Evropy ukazují, že multikulturalismus situaci v západní společnosti spíše zkomplikoval nežli naopak.“
Jiří Paroubek, expremiér a lídr strany LEV 21 pro volby do EP, výňatek z textu
V globální válce musí být někdo poražen
Planeta Země zažila globální civilizační krizi. Tato krize byla způsobena několika disproporcemi, konkrétně:
1) konflikty mezi růstem výroby a spotřeby a dostupnými zdroji;
2) konflikty mezi "chudými" rozvojovými zeměmi a "bohatými" průmyslově rozvinutými zeměmi, mezi národy a nadnárodní elitou;
3) konflikty mezi bezduchým volným trhem s mocí peněz a spirituálními kořeny různých civilizací včetně ortodoxních, muslimských, buddhistických a dalších.
Analýza možných řešení těchto nerovnováh a konfliktů ukazuje, že jsou antagonistické povahy, a krize nemůže být vyřešena bez výrazného narušení zájmů některých velkých geopolitických subjektů. To znamená, že účast ozbrojených sil je nevyhnutelná. Vzhledem ke globální povaze krize můžeme předpokládat, že účast ozbrojených složek bude globální rovněž.
Třetí světová válka bude svou povahou koaličnÍ. Země vytvoří koalice podle jejich loajality k jednomu ze dvou modelů světového řádu. Půjde o konflikt většiny populace se západní civilizací
Prvním modelem je svět civilizované hierarchie, v němž několik málo vyvolených využívá zbytek lidstva. Druhým modelem je civilizovaná vzájemná podpora či civilizovaná harmonie.
Jinými slovy, válka bude vedena proto, aby definovala spirituální základnu nového světového řádu. Ten bude založen bud' na individualismu a útlaku, nebo společenství, vládě společného zájmu, abychom přežili a vzájemně se podporovali. To je hlavním rozdílem mezi nadcházející válkou a válkami bojovanými kvůli ekonomické redistribuci.
Dvě koalice již existují. První je aliance tak zvaných průmyslově vyspělých zemí představovaných západními civilizacemi. Spirituální základy této koalice jsou založeny na individualismu a materiálním vlastnictví, vytvářejícím moc peněz. Vojenské a politické jádro této koalice představuje blok NATO.
Do druhé koalice patří ortodoxní země, islámské a další civilizace, založené na vládě ducha nad materiálnem. Tato koalice má zájem na multipolárním světovém řádu. Přesto tyto země nepochopily, že mají společné geopolitické zájmy, nemluvě o nezbytnosti politické nebo vojenské jednoty.
Země, které nejsou součástí západní civilizace, nejsou připraveny na vojenskou konfrontaci, ani organizačně a ani co se týká technické připravenosti. Na druhou stranu má tato koalice převážnou většinu populace a kontroluje rozsáhlé přírodní zdroje a území. To značně zvyšuje jejich šanci na vítězství v dlouhé válce a poskytuje jim to příznivé podmínky pro boj s agresorem během počátečních fází války. Další potenciální výhodou je, že simultánní útok všemi směry je prakticky nemožný. To vytváří časovou rezervu pro konsolidaci těchto zemí do antiimperialistické koalice. Existuje možnost podpory zemí, které se stanou prvními oběťmi agresorů. Přišlo e-mailem
Vztahy mezi SRN a ČR budou normalizovány teprve tehdy, až bude "odčiněno vyhnání", tj. provedena totální majetková restituce, a až se uskuteční návrat sudetských Němců do jejich vlasti
Prof. PhDr. Jaroslav Valenta, DrSc.
Za mimořádně důležitý příspěvek do česko-české diskuse, přesněji řečeno pro doslova základní informaci čtenářům, považuji připomínku těch dalších programových cílů, už dávno promyšlených a naplánovaných, které podle představ SKS (Sudetoněmecké krajanské sdružení) mají přijít na řadu poté, co nějak podaří přimět nebo přinutit Čechy a českou politickou reprezentaci, aby uznali, že se odsunem a dalšími opatřeními na sudetských Němcích dopustili "bezpráví". "Zrušení dekretů" je sice zatím jediné, o čem se hovoří, ale ani zdaleka to není jediné, čeho se SKS domáhá. Ani slůvko se o tom také nelze dovědět od těch českých publicistů, kteří SKS horlivě reklamují. Připomeňme aspoň nejdůležitější: je to souhrn hlavních požadavků z dodnes platného programového dokumentu SKS ještě z r. 1961. Doba vzniku je v dokumentu výrazně citelná, skoro z každé věty čiší studenoválečnický slovník i představy. Pro sudetoněmeckou propagandu je příznačné, že se tu sice tvrdí, že české země patřily do r. 1806 do svazku svaté říše římské (což tehdy byla už po staletí zcela prázdná formální fikce, pro život lidí v českých zemích to nemělo pražádný vliv či význam), pak do 1866 do tzv. Německého spolku, než z něj Prusko Rakušany vyhnalo (což byla rovněž fikce naprosto bez vlivu na život), pak až do 1918 k Rakousku-Uhersku. Ani slůvkem není zmíněno, že po staletí existoval český stát, české království, země České koruny. Z let 1918-38 není ani slovem zmíněno, že Henleinova SdP se stala povolným a dokonce nadšeným nástrojem nacistického Německa, vyděračsky stupňovala požadavky vůči čs. vládě, když jí bylo vyhověno, kladla požadavky další a nakonec bezdůvodně přerušila jednání, až vyhrotila situaci k neřešitelnosti. Ale dost historie.
Jak se tu plánuje budoucnost? Podle tohoto programu prý budou vztahy mezi SRN a ČR normalizovány teprve tehdy, až bude "odčiněno vyhnání", tj. provedena totální majetková restituce, a až se uskuteční návrat sudetských Němců do jejich vlasti a tam budou moci realizovat své sebeurčení, to vše prý musí garantovat "společenství svobodných národů Evropy". Evropská integrace, tohle heslo se v Mnichově skloňovalo pilně už tehdy, prý vyřeší poměr mezi Čechy a sudetskými Němci. Jak? Předem se hlásá, že sudetské sebeurčení je zcela neslučitelné se zahrnutím do "centralistického českého národního státu". Tedy v nejlepším případě snad jakési bizarní "Česko-Německo" a ještě spíše rozhodnutí, včlenit onu "sudetoněmeckou otčinu" třebas do Bavorska. Oficiálním českým uznáním odsunu za bezpráví celý proces jednotlivých kroků demontáže českého státu jen má začít. Skončit má jeho úplným rozbitím. Československo bylo fakticky, nikoli de iure, zničeno agresí nacistického Německa, jíž sudetští Němci víc než aktivně přihrávali. Bylo obnoveno vítězstvím antihitlerovské koalice, na níž se podílel i československý druhý odboj. Leckterý pisálek, ale i seriózní novinář asi z neinformovanosti tvrdí, že vyhovět sudetským Němcům neznamená prý revidovat výsledky druhé světové války. Co na to odpoví ve světle těchto programových požadavků, z nichž za minulých let nebylo nic odvoláno? Proč se o tom nikdy ani slůvkem nezmínili ti početní čeští publicisté, kteří nás přesvědčují, že naše morální integrita ono uznání prý nezbytně vyžaduje a že jen tak si vykoupíme dobré sousedské vztahy. Nevím, kdo z českých občanů stojí o dobré vztahy s kýmkoli za cenu sebezmrzačení a sebevraždy českého státu. Já nikoliv. Výňatek z článku
Z dopisu V Putina evropským státníkům
ze dne 10.4.2014
"...Rusko a státy Evropské unie jsou největšími obchodními partnery Ukrajiny. Vycházejíce z toho jsme se na lednovém summitu Rusko-EU domluvili s našimi evropskými partnery na konzultacích o rozvoji ukrajinské ekonomiky s ohledem na respektování zájmů Ukrajiny i našich zemí při formování mezinárodních svazků s její účastí. Žádné pokusy ruské strany zahájit reálné konzultace ale výsledky nepřinesly. Místo konzultací slyšíme výzvy ke snížení smluvních cen za ruský plyn, které prý mají "politický charakter". Vzniká dojem, že evropští partneři chtějí na Rusko jednostranně přenést následky ukrajinské hospodářské krize.
Od prvního dne existence nezávislé Ukrajiny podporovalo Rusko odolnost ukrajinské ekonomiky a dodávalo jí plyn za sníženou cenu. V lednu 2009 byl za účasti premiérky Julije Tymošenkové podepsán kontrakt na nákup a prodej zemního plynu v letech 2009 -19, který upravoval dodávku a platby za plyn a zaručoval jeho hladký tranzit přes ukrajinské území. Tento kontrakt Rusko přesně dodržuje. Ministrem paliv a energetiky byl ostatně tehdy Jurij Prodan, který stejnou funkci zastává i dnes v kyjevské vládě.
Objem zemního plynu dodávaného na Ukrajinu v souladu s touto smlouvou v letech 2009 -14 (první kvartál) činil 147,2 miliardy krychlových metrů. Chtěl bych zvlášť zdůraznit, že "konstrukce ceny" zakotvená ve smlouvě se od těch dob ani jednou neměnila. A Ukrajina až do srpna roku 2013 řádně platila za plyn v souladu s touto konstrukcí.
Jiná věc je, že už po podpisu smlouvy Rusko poskytlo Ukrajině celou řadu bezprecedentních půjček a slev na cenu plynu. Je to sleva podle "charkovských dohod" z roku 2010, která byla poskytnuta jako záloha na budoucí nájemní platby za pobyt černomořské flotily počínaje rokem 2017. Dále sleva na cenu za plyn nakupovaný pro ukrajinské chemické podniky. Sleva platná od prosince 2013 na dobu jednoho kvartálu dohodnutá v souvislosti s kritickým stavem ukrajinské ekonomiky. Počínaje rokem 2009 tyto slevy v souhrnu činily 17 miliard dolarů USA. K tomu je třeba připočíst ještě 18,4 miliardy dolarů USA, což jsou za sankce za neodebrání minimální roční kvóty plynu (take-or-pay), které Ukrajina nezaplatila.
Rusko tak za poslední čtyři roky sníženými cenami za plyn subvencovalo ukrajinské hospodářství v objemu 35,4 miliardy dolarů USA. Kromě toho v prosinci roku 2013 Rusko poskytlo Ukrajině půjčku tři miliardy dolarů USA. Tyto velmi značné finanční zdroje měly podpořit stabilitu a platební schopnost ukrajinské ekonomiky, měly zachovat pracovní místa a zaměstnanost. Zdůrazňuji, že kromě Ruska nikdo nic takového nedělal.
A co evropští partneři? Místo reálné podpory Ukrajiny jen deklarace o záměrech. Sliby bez reálných skutků. Evropská unie využívá ukrajinské hospodářství jako zdroj potravinářských surovin, kovů a minerálních zdrojů a zároveň jako trh pro odbyt hotové produkce ve vysokém stupni zpracování (strojírenství, chemie). Vytváří přitom deficit obchodní bilance Ukrajiny za víc než deset miliard dolarů USA. To jsou téměř dvě třetiny celkového deficitu běžných operací Ukrajiny v roce 2013.
Krize ukrajinského hospodářství, v mnohem vyvolávaná nerovnováhou obchodu se zeměmi EU, silně negativně dopadá na plnění smluvních závazků Ukrajiny při dodávkách ruského plynu. Gazprom nepředkládá a nechystá se předkládat žádné další podmínky ve srovnání s těmi, které obsahuje kontrakt z roku 2009. Týká se to i smluvní ceny za plyn, která se vyměřuje v přísném souladu s dohodnutou cenovou konstrukcí. Rusko už ale nesmí a nemůže nést samo břemeno podpory ukrajinského hospodářství tím, že Ukrajině poskytuje slevy na plyn a promíjí dluhy. Rusko fakticky svými dotacemi vyrovnává deficit Ukrajiny v obchodu s členskými zeměmi EU.
V letošním roce měsíc po měsíci roste zadlužení společnosti Naftogaz Ukrajiny za dodávaný plyn. V listopadu a prosinci 2013 to bylo 1451,5 milionu dolarů USA, v únoru 2014 dalších 260,3 milionu, v březnu ještě 526,1 milionu. Upozorňuji Vás, že v březnu ještě platily ceny se slevou - 268,5 dolaru USA za tisíc krychlových metrů. A dokonce ani při této ceně Ukrajina nezaplatila ani jediný dolar!
V těchto podmínkách bude Gazprom v souladu s články 5.1.5, 5.8 a 5.3 platné smlouvy nucen přejít na platby za dodávky plynu předem, a budou-li platební podmínky porušeny, úplně nebo částečně dodávky plynu zastavit. Jinými slovy - bude dodávat jenom tolik plynu, kolik ukrajinská strana zaplatí měsíc předem.
Je to nepochybně krajní opatření. Uvědomujeme si, že zvyšuje riziko neoprávněného odběru plynu, který přes ukrajinské území směřuje k evropským odběratelům. A že může zkomplikovat tvorbu zásob plynu na Ukrajině nutných pro zajištění jeho spotřeby pro podzimní a zimní období. Aby byl zaručen hladký tranzit plynu, je třeba už v nejbližší době zahájit čerpání 11,5 miliardy krychlových metrů plynu do ukrajinských podzemních zásobníků - a k tomu jsou zapotřebí platby v řádu pěti miliard dolarů USA.
Vzhledem k tomu ale, že naši evropští partneři jednostranně odmítli společné akce k vyřešení hospodářské krize na Ukrajině a dokonce i konzultace s ruskou stranou, nemá Rusko žádnou jinou možnost.
Východisko ze vzniklé situace může být jen jediné. Uspořádat okamžité konzultace na úrovni ministrů hospodářství, financí a energetiky s cílem vypracování koordinovaných akcí ke stabilizaci ukrajinského hospodářství a k zajištění dodávek ruského plynu a jeho tranzitu v přísném souladu se smluvními podmínkami. A co nejrychleji zahájit koordinované konkrétní akce. K tomu vyzýváme naše evropské partnery.
Rusko je rozhodně připraveno i k účasti na stabilizaci a obnově ukrajinské ekonomiky. Ne ovšem jednostranně, ale v podmínkách parity s našimi evropskými partnery. S přihlédnutím k faktickým investicím a výdajům, které po dlouhou dobu jednostranně zajišťovalo Rusko při podpoře Ukrajiny. Jen takový přístup, jak se domníváme, je spravedlivý a vyvážený. A jen on povede k úspěchu. ČTK
Školní mládež ve škole na Přimdě diskutuje
s „pamětníky německé minulosti“
V nedávných dnech se nám dostal do rukou článek „První rozhovory s pamětníky v základní škole v Přimdě“, jenž byl publikován v Sudetendeutsche Zeitung, tiskovém orgánu sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL), dne 28.2.2014 na straně 20, který volně a zkráceně přeložil Ing. J. Liška. Vzhledem k obsahu textu uvádíme jeho překlad:
„ První rozhovory s pamětníky v základní škole v Přimdě
V říjnu 2013 se obrátila učitelka Jana Anděla Valečková ze základní školy v Přimdě na vlastenecké muzeum ve Waidenu (Horní Falc) s prosbou o zaslání vlastivědných knih. Poslali jsme jí knihy „Vlastivědy“, „Zmizelé obce“, „Vyhánění a útěk z okresu Tachov, svazek II. Češi zjistili, že bez dějin vyhánění 1945/46 nemohou žít. Zříceniny hradu, stará fara, hřbitov s německými jmény padlých v první světové válce, nová radnice, připomínají, že zde žili Bémové mluvící německy. Nyní si pohovořili čeští žáci s pamětníky německé minulosti. Mezi žáky byli dva němečtí klučinové, jejichž otec se oženil s Češkou. Jejich rodina nyní žije v Přimdě. Vzpomínalo se také na bombardování a požáry. Školy v Přimdě byly od listopadu 1944 zavřené. Byli do nich nastěhováni utečenci ze Slezska a vybombardovaní z Berlína. Starosta řekl, že obdobné rozhovory by se měly vést i s dospělými z Přimdy. Bylo to poprvé, že děti byly pozvány k takovýmto rozhovorům. SZ, 28.2.2014, str. 20.“
S uvedeným se nám vnucuje otázka, zda je na českých školách obvyklé, že o odsunu Němců mluví s žáky „pamětníci německé minulosti?“ Jde zřejmě o členy SL nebo o osoby s ním sympatizujícími.
Ptáme se též, zda na českých školách je obvyklé, že čeští učitelé si nechávají od SL nebo jeho institucí zasílat publikace o tzv. vyhnání Němců? Paní učitelka Jana Anděla Valečková ze základní školy v Přimdě tak podle SZ údajně učinila.
Pokud se tak skutečně děje, pak SL z takových a podobných skutků může i vyvozovat, že „Češi zjistili, že bez dějin vyhánění 1945/46 nemohou žít.“
Asi to na českých školách obvyklé není. Ale na Přimdě se tak stalo. V Německu by těžko bylo možné, aby učitelka z německé školy nám psala o materiály o odsunu Němců, aby v německé škole diskutovali s žáky čeští účastníci protiněmeckého odboje a aby nějaký německý bürgermeister doporučil německým obyvatelům diskusi s českými odbojáři.
Pokud se domníváte, že starostou obce je někdo z TOP09 nebo ODS, že členové a stoupenci těchto stran tvoří většinu zastupitelstva, tak se mýlíte. Je to zcela jinak. Kladu si proto stále otázku, jak je to vůbec možné? Dr. O. Tuleškov
Vydaly Nezávislá skupina Věrni zůstaneme a Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Kruhem občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí a Českým národním sdružením jako svou 466. publikaci určenou pro vnitřní potřebu českých národních organizací, Praha, 29. dubna 2014.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz e-mail: vydavatel@seznam.cz
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz