Již jsme si téměř zvykli na to, že ČT nás málo informuje, zato však hodně se snaží nás usměrňovat a vnucovat nám svá stanoviska, která jsou někdy až primitivní obhajobou „asociální a protinárodní politiky“ ještě nedávno vládnoucí ultrapravicové koalice.
Jaké neštěstí pro „naši televizi“, která je česká jen podle jména, že Jiří Rusnok splnil svůj slib a sestavil novou vládu. Jeho posledním ministrem se stal J. Fischer, který bude řídit resort financí. Hlasatelka : M. Augustová hned vypočítávala jeho dluhy z prezidentské kampaně a dávala jejich splacení do souvislosti s nabytým ministerským úřadem. Nebudou dárci, podsouvala, požadovat za peníze, které poskytli, nějaké protislužby? I to by byla přece korupce, zdůrazňovala. Zatímco většina našich občanů již netrpělivě očekává odchod současné vlády, a své naděje spojuje buď s novou vládou J. Rusnoka nebo s předčasnými volbami, pro vládní média obě alternativy jsou nechtěným dítětem. V televizi nás D. Němcová či M. Kalousek přesvědčují, jak je nutné bojovat za parlamentní demokracii a dát vládu opět do rukou sto jedničkové koalici. Jiné řešení je údajně nedemokratické až dokonce pučistické. M. Kalousek, i další „politické veličiny“ nás přesvědčují, že obchod s rebely, který uskutečnil P. Nečas, poslanecké mandáty za výnosné funkce v polostátních organizacích, je normálním a běžným politickým aktem, který nesmí být kriminalizován. Proto také odmítnou dát souhlas se stíháním P. Nečase pro zneužití pravomoci úřední osoby a pro podplácení. „Protikorupční“ vláda končila korupcí.
Pokud by uvedené stanovisko morálního velikána, M. Kalouska, bylo uznáno normou politického jednání, pak bychom již žádné další volby do poslanecké sněmovny, dokonce ani jakékoliv jiné, již nemuseli vypisovat.. V PSP ČR by se potřebná většina mohla vytvářet případ od případu stejným nebo podobným čachrováním. Za hlas či hlasy toho či onoho poslance, poslanců by byla vždy nějaká odměna. Vyhrával by ten proud, který by mohl poslance atraktivněji a více odměňovat. A tomuhle kšeftování, které by samozřejmě nebylo populistické, bychom říkali parlamentní demokracie. Asi v tom smyslu, že takovéto „politické hry“ by se uskutečňovaly na půdě parlamentu, v němž by démos představovali osobně poslanci. Jistě, takováto koncepce parlamentní demokracie by se dala uskutečnit, ale pouze v Kocourkově a nikoliv v České republice.
Kdyby naše média, včetně ČT, byla objektivní a chtěla nás informovat, nikoliv nám vnucovat své názory, pak odchod zkrachovalého kabinetu je dobrým důvodem, aby nás informovala o dosažených výsledcích této vlády. Možná, že by nám stačilo, alespoň pro začátek, sdělit, jak náš státní dluh obhospodařoval M. Kalousek, ministr financí. Tentokrát již zřejmě nebude posílat před volbami voličům poštovní poukázky s vyznačenou částkou dluhu, která připadá na každého občana. Kdyby M. Kalousek však své praktiky zopakoval, pouhým srovnáním bychom museli přijít k závěru, že státní dluh na hlavu každého z nás za poslední tři roky ministrování páně Kalouska vzrostl asi o 30 či 40 tisíc. Vláda rozpočtové odpovědnosti nás tedy nejen přivedla ke značně zvýšenému státnímu dluhu, nýbrž i ke zvýšené chudobě většiny z nás. Ano, odcházející vláda byla zřejmě nejhorší vládou za posledních několik desetiletí.
J. Skalský
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz