Píše nám pan, jenž své jméno zatím již dlouhodobě skrývá. Vystupuje pod zn. „Sudetenland“. Toto slovo je výrazně spojené s henleinismem a s jeho dědici. V jejich terminologii se označení „Sudety“ vyskytuje. V ústavě ČSR, ani v ústavě ČR, či v jiných jejích právních normách se tento územně - správní termín neužívá.
Takže první konstatování. I někteří současní sudeti užíváním uvedeného termínu dokazují svou blízkost k henleinismu a nacismu.
Přesto zkusme se podívat na jejich tvrzení. Mluví pravdu nebo jako již často opět lžou?
Všichni víme, že K. Henlein a jeho lidé se dost dlouho zaklínali svou „neochvějnou věrnosti“ k Československé republice. K. Henlein o tom jezdil dokonce přednášet do staré dobré Anglie a očekával, že tam získá podporu pro ubohé a Čechy utiskované landsmany. Ve zralejší době začal mluvit o prvním dílčím cílu, o autonomii. V době předmnichovské však již chtěli sudeti domů do říše, samozřejmě i s územím, kde žili. A to byl ten tzv. Sudetenland.
A jaká je situace dnes? Česká republika je podle ústavy jednotným státem. A jaké jsou požadavky landsmanů na republiku, na nás?
Horst R. Übelacker, bývalý předseda Witikobundu a vlivný funkcionář landsmanšaftu, uvedl, že "sudetoněmecká politika národních skupin musí být zaměřena na to, aby hájila právo na sebeurčení ve všech variantách. Nesmí být vyloučeno žádné z těchto tří řešení:
1) Sudety jako součást... České republiky.
2) Sudety jako samostatná správní a státní jednotka.
3) Sudety jako součást Německa "
1.Již první varianta navrženého nového státoprávního uspořádání České republiky narušuje její charakter jako jednotného státu. Sudety, tedy celé naše pohraničí, by se staly zvláštní složkou ČR. V souladu s tím by se změnilo i její územně-správní členění. Německá národnostní skupina zde sídlící by podle uvedeného měla mít dokonce právo na sebeurčení, které by jí umožnilo kdykoliv se rozhodnout, zda zůstane součástí ČR nebo naopak se se svým sídelním územím připojí k Německu.
Tato varianta se přibližuje požadavku henleinofašistů na autonomii, ale ani ti v této variantě veřejně neusilovali o právo na sebeurčení.
2. Realizace této varianty znamená rozdělení ČR na německou a českou část. Šlo by zřejmě o nějakou federaci česko-německou. O tom mluvil nejednou sám velký B. Posselt.
3. Třetí varianta předpokládá, že Česká republika by byla zbavena části svého území. Na mapě by pak vypadala jako pomnichovská republika.
Tato varianta odpovídá mnichovskému řešení česko-sudetoněmeckých vztahů, jež nikde v civilizovaném světě v současnosti nemá oporu.
Jak tedy dějiny poučili pana Horsta R. Übelackera? Jeho řešení, podle našeho názoru, jen kopírují ta henleinofašistická a hitlerovská. Žádné obohacení dějinami v jeho myšlenkách nespatřujeme. Spíše jde jen o opisování z doby henleinovské a hitlerovské.
Ale abychom nezůstali jen u představitele Witikobundu. V říjnu roku 1989 se tzv. kongres mladé a střední generace sudetských Němců konaný v Regensburgu zabýval "modely budoucnosti Sudet", přičemž byl formulován závěr, že ,,jsou myslitelné tři modely spojené s požadavkem sudetoněmecké suverenity:
(1) Připojení (anšlus) Sudet ke Spolkové republice.
(2) Samostatné Sudety jako součást menší či větší středoevropské federace.
[3) Sudetoněmecký svobodný stát - člen EU".
Tyto modely již vycházejí z toho, že tzv. Sudety nebudou v žádné variantě součástí ČR.
Takže ani tito landsmani se dějinami nepoučili, spíše jen opisují staré nacistické recepty. Proto na námi vznesenou otázku, zda pan Sudetenland mluví pravdu či lže, odpovídáme, pokud nejde o člověka málo gramotného, že zřejmě lže. Varianta, že pan Emil Hruška, jenž je autorem publikace „Sudetoněmecké kapitoly“ vydané v r. 2008, se mýlil v částech, které jsme výše citovali, je totiž podle nás víc než krajně nepravděpodobná, spíše jen teoretická.
O odsunu Němců nejen z Československa rozhodli spojenci v Postupimi. O konfiskaci německého majetku tak, aby se nikdy nevrátil do německých rukou, rozhodla Pařížská reparační dohoda. Československo bylo jejím signatářem. Němci z ČSR byli odsunuti, přesídleni, transferování do Německa, nikoliv vyhnáni. Jejich vlastí je Německo, kde žijí. Není důvod na tom něco měnit.
Máme ještě jednu otázku, jíž adresujeme našim čtenářům. Jak je vůbec možné, že sudeti se zabývají problematikou nového dělení naší republiky a případně až odtržením části našeho území? Kdo jim k tomu dal právo? Proč se vlastně tedy máme smiřovat se sudety? Proto, aby nám sebrali kus naší země, jež byla součástí našeho státu více než 1000 let? Jaképak to je smiřování? Je třeba jednoznačně prohlásit, pokud landsmani budou mít program, který obsahuje výše uvedené požadavky, pak je jakékoliv jednání s nimi zbytečné a pro české národně-státní zájmy i silně škodlivé.
J. Skalský
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz