Čechoslovakismus
Ideologická a politická koncepce vládnoucích kruhů české buržoazie v období buržoazní ČSR, prohlašující svébytné národy Čechů a Slováků za jeden „československý národ“. Měla zahalovat faktickou nerovnoprávnost Slováků a potlačovací vykořisťovatelskou politiku českého velkokapitálu na Slovensku. Nesprávnost této koncepce, obsažené v buržoazní ústavě ČSR z r.1920, již tehdy odhalovala KSČ. In: Příruční slovník naučný. ČSAV Praha 1962.
Audiatur et altera pars
Požadujeme pro Čechy právo, aby byly spojeny se slovenskými bratřími na Slovensku, které kdsi bylo součástí našeho národního státu, později odtrženou od těla našeho národa a před padesáti lety přivtělenou k uherskému státu Maďarů, kteří pro své nevýslovné násilnictví a surový útisk podrobených národů ztratilo veškeré mravní i lidské právo vládnout komukoli kromě sobě samému.
Z Prohlášení nezávislosti, resp. Washingtonské deklarace 18. října 1918
Zastupitelia všetkých slovenských politických strán, shromaždení dňa 30.októbra r.1918 v Turčianskom Sv.Martine a organizovaní v Národnú Radu slovenskej vetve jednotného česko-slovenského národa, trvajú na zásade samourčovacího práva národov prijatej celým svetom. Národná Rada vyhlasuje, že v mene česko-slovenského národa, bývajúceho v hraniciach Uhorska, je jedine ona oprávnená hovoriť a konať.
Úvodní věty Deklarace Slovenského národa (Martinské deklarace) ze dne 30.října 1918.
„Nemárnime čas bojem o písmeny, o to, či sme jeden alebo dva národy, či máme jednu alebo dve reči, ale usilujme sa dohonit´ to, čo sme v porobe zameškali.“ Vavro Šrobár, Oslobodené Slovensko.
Pamaeti z rokov 1918-1920.
„Existence českého a slovenského národa nevylučuje existenci československého národa, který znamená vyšší kulturní , duchovní – a za příznivých okolností i politickou a hospodářskou jednotku. Podobně jako třeba vedle národa anglického, skotského a welšského existuje národ britský. To začlenění do vyšší, obecnější jednotky nijak neomezuje rozvoj a uplatnění národních svébytností
jednotlivých členů vyššího celku.“ Edvard Beneš, Úvahy o slovanství. Praha 1947.
„Pred rokom 1993 slovo Čechoslovák malo jednoduchú a oficiálne platnú definíciu. Čechoslovák = občan Československa. Čo teraz, po roku 1992 ? Naďalej sa možme cítit Slovákmi i Čechoslovákmi zároveň. Tak napríklad aj ja patrím medzi tých, čo sa i teraz považujú za Čechoslovákov. Som po rodiči Čechoslovákom, otec Slovák, matka Češka. A Čechoslovákom sa cítim byť i kultúrne. To mi vobec neprekáža, aby som sa zárovň cítil byť aj Bratislavčanom, Slovákom, Slovanom a občanom našej Zeme. (Po bombardovaní Juhoslávie a po nadvaeznom olúpení Srbska o Kosovo ma zklamala aj EU.)
Mám vlastnú definíciu pre súčasnost´: Čechoslovák = človek, vyznávajúci svoj kladný citový i rozumový vzťah k Československu a k humanitne-demokratickému odkazu jej zakladate´lov a budovatel´ov..“ Ing. Michal Petrovič, PhD., In: Živé hodnoty Masarykova Československa pro 21. století. Brno 2012.
„Obě kultury – slovenskou i českou - pokládám za vlastní. Jsou mi odjakživa dvěma zdroji, stejně jako dva konce jednoho pevně svázaného provázku. A jako příklad takového spojení bych použil i srdce, které má přece dvě předsíně a dvě komory.“ Ladislav Ballek, spisovatel a diplomat. In: Právo 15.dubna 2014, u příležitosti úmrtí L.B., významné osobnosti české a slovenské politiky a kultury.