Často potlačovaná kapitola společné historie

 Před 70 lety bylo internováno 150.000-200.000 sudetských Němců

Studijní text

Dříve než bylo 2,1 milionu sudetských Němců systematicky vyhnáno odvezením po železnici, od ledna do listopadu 1946, byla desetina z nich  měsíce internována v táborech. Kromě odnětí svobody trpěli hladem, bitím a ponižováním od strážných a museli často vykonávat nucené práce v továrnách a zejména v zemědělství. Na tyto události jsou četné vzpomínky.

Nejrozsáhlejší paměti jsou z Prahy od poloviční Židovky Margarete Schell ("Deník z Prahy 1945-46"), které byly publikovány v knižní podobě v roce 1957, jako druhý dodatek k dokumentaci o vyhnání Němců z východní Evropy Spolkovým ministerstvem pro vyhnance, uprchlíky a oběti války. Schell byla internována po dobu deseti měsíců, z toho osm měsíců v táboře  u Benešova u Prahy. Ostravský historik Tomáš Staněk napsal před 20. lety autoritativní práci na toto téma: "Tábory v Českých zemích 1945-1948" (Opava,1996). Tato práce vyšla v německém překladu dvojice Elišky a Ralpha Melvillových v r.  2007 pod názvem "Internace a nucené práce: systém internačních táborů v českých zemích od roku 1945 do roku 1948". Collegium Carolinum ji zveřejňuje jako 92. svazek  svých publikací (dále jen Staněk, 2007). Staněk vyhodnocuje ve svých archivních pracích zdroje Československého ministerstva vnitra, které byly před 20 lety klasifikovány jako tajné a jsou přístupné od roku 2008 bez zvláštního povolení. Druhým, bohužel dosud neúplným, dílem je sbírka listin "Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945-1951", oddíl II. 1. : duben - srpen /září 1945, Středokluky 2011. Autory jsou Adrian von Arburg a již jmenovaný Tomáš Staněk (SDZ 18/2011, dále jen "Arburg/Staněk, 2011“).

Na jakém základě byli sudetští Němci zadrženi?

Právní základ pro hromadnou internaci byl "velký retribuční dekret" č. 16/1945 ze dne 19. června 1945, který vychází z ustanovení v bodě IX. V tomto bodě IX je poprvé oznámeno zřízení táborů pro Němce a Maďary, kteří byli  "jakkoli ( ! ) spojení s nacistickými a fašistickými organizacemi". Důsledkem vyhlášky č 16/1945 nebylo jen 24 mimořádných lidových soudů pro stíhání nacistických zločinů kolaborantů a "zrádců", ale také 300 internačních táborů. Jejich přesný počet je těžké určit, protože tranzitní tábory se částečně překrývají s pracovními a cílové skupiny se částečně překrývají. Zatímco v pracovních táborech byli téměř výlučně Němci za účelem nucených prácí, v tranzitních v rámci přípravy na vyhnání, byli v internačních táborech zadrženi i Češi a lidé dalších národností, kteří byli podle vyhlášky 16/1945 podezřelí.

Co se rozumělo pod internačním táborem?

Tyto tábory byly v rámci správních orgánů - politických okresů. Z toho bylo v r. 1945 v české části země 110, na Moravě a ve Slezsku 44, dohromady 154. K tomu je třeba přidat sedm statutárních měst - Prahu, Plzeň, Liberec, Brno, Olomouc, Ostravu a Opavu, s odhadovaným počtem 20.000 lidí, kteří byli internováni policií v krajských a okresních věznicích. Staněk trvá asi na 152 tisících internovaných civilistech v listopadu 1945. I tento počet je stále příliš nízký. Neznáme počty internovaných ve známých táborech jako Rýnovice nebo Albrechtice u Frýdlantu, protože počty nebyly hlášeny. Jedenáct okresních správ nedalo žádné údaje. Součet všech internovaných v roce 1945 v Čechách na Moravě a ve Slezsku, tedy v tehdejší české národní části Československa je proto odhadován na blízký 200.000.

Kolik internovaných osob bylo přiřazeno na nucené práce?

Tato otázka může být bohužel nedostatečně zodpovězena. V několika okresech, které poskytly informace, musela asi třetina z internovaných dělat práci různého druhu, většinou na polích nebo v továrnách. Ale chybí mnoho tisíc lidí, kteří byli ubytováni u českých zemědělců nebo soukromých osob, často za žalostných podmínek. Jako baronka Johanna Herzogenberga (1921-2012) a její přítelkyně Hella Gensbaur, později benediktinská jeptiška Matka Agape OSB (1922-2015). Jak již bylo uvedeno, pracovní síly v pracovních táborech jsou zcela neadekvátně zdokumentovány. Ale pravděpodobné číslo - mezi 60.000-80.000 není nadnesené.

Kolik dětí žilo v táborech?

Děsivé je, že v táborech napočítali více než 15.000 dětí a mladých lidí. Asi pětina z nich byla ve věku 15-18 let, a proto vhodná k nuceným pracím. Z přílohy lze vidět, že tam byly jednotlivé tábory, které byly určeny především pro děti a ženy jako Lysá nad Labem. V prvních několika měsících byly v táborech dokonce české děti ze smíšených manželství. V době dvou hlavních průzkumů v srpnu a v říjnu došlo k nalezení jen německých dětí.

Vyhláška ministerstva ochrany práce a sociálních věcí ze dne 20. července 1945 nařídila, že všechny děti pod deset let věku musely odejít k příbuzným či do dětských domovů.

Většina internačních táborů byla zrušena do r. 1947. Nejdéle internovaní vězni strávili deset let v pracovních táborech, například v Jáchymově, nebo ve Vítkovicích.

Raimund Paleczek, Sudetendeutsche Zeitung, 12.2.2016, str. 3

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf