Čápi děti nenosí, hnízdí u Babiše

Vlastimil Podracký

Dotace jsou způsob jak lidi rozeštvávat a demoralizovat. Dostávat něco zadarmo bez práce je vždy nemorální a společnost rozkládá. Císař Nero házel davu denáry a díval se, jak se o ně bídní lidé perou. Zatímco práce na společném díle lidi spojuje, zadarmo rozdávané peníze svádí k nemorálnostem při jejich získávání a závist potom dokáže rozeštvat celý stát. To vidíme na kauze Čapí hnízdo.

 Ve společnosti řízené rozdáváním vládnou ti, kteří rozdávají. To jsou evropské instituce nebo státní úřady. Vždy se najde v předpisech skulinka, jak je obcházet nebo i mírně porušovat a tím se dává do rukou velká moc různým kontrolním orgánům. Lidé, kteří porušili pravidla, jsou snadno vydíratelní. Vše to vytváří nemorální společnost, jakýsi předobraz beztřídní komunistické společnosti, kde dostane prý každý podle svých potřeb. Co kdo potřebuje, bude asi určovat nějaká instituce se všemi nešvary, které lidská povaha přináší včetně korupce, klientelismu a nepotismu. Neomarxistická Evropa se tím inspiruje.

V jisté vesnici na jižní Moravě rozkopali celou obec, že prý zavedou kanalizaci za evropské peníze. Protože výběrové řízení má svoje pravidla, nemohli přijmout drahou firmu, ale jen tu lacinou. Žádný starosta si nevezme na triko potom někde stát jako hlupáček a zdůvodňovat, proč vzal tu dražší firmu. Ale laciná firma to dílo úspěšně vykonat nemůže a mnohdy ani nechce. Nabere peníze, které vytuneluje a potom zkrachuje. Navíc peníze musí být utraceny do jistého data. Protože to fyzicky není možné, radnice vyplatí peníze firmě předem předstírajíce, že byla práce vykonána, firma potom ještě několik měsíců ji dodělává. Zde je ovšem velký problém, že firma, která není poctivá, ty prachy prostě sbalí a zmizí. Dotace v kombinaci s pravidly výběrových řízení je smrtelný mix. Obec zůstává rozkopaná, EU nezaplatí a obecní rozpočet to neutáhne. Není řešení než nějaká půjčka a zaplatit to ze svých. Obec se potom topí v dluzích kvůli projektu, který ani nepotřebovala.

Neznám všechny podrobnosti kauzy Čapí hnízdo, ale podle zkušeností si dovedu představit celou záležitost, jako obcházení pravidel pro přidělení dotací. Kdo je ovšem v takovém případě vinen? Jenom ten, kdo dotace přijal? Někdo přece dotace dává a někdo to vše kontroluje. Ti jsou nevinní? Kdo byl tenkrát v letech 2008 – 2013 u vlády? Nejsou to náhodou ti, kteří dnes nejvíce křičí na Babiše?    

Obcházení pravidel v podstatě dělá kdekdo, a pokud by to nedělal, asi bychom vybrali dotací z EU velmi málo. Nezapomeňme, že pravidla pro dotace jsou nastavena tak, aby jejich čerpání bylo složité. Sobotkovo slibování, že ON dokáže čerpat dotace lépe než jeho političtí odpůrci, je v této situaci směšné vychloubání. Těch, kteří kritizují nízké čerpání dotací, je mnoho, každý neznalý se může opájet představou, že orgány jsou neschopné dotace vybrat. Pokud ovšem sám se dostane do situace odběratele dotací, nejedná jinak, než kritizovaní. V podstatě se jinak chovat nemůže.

V jednom městě postavili cyklostezku spíše jako silnici pro auta, aby se občané lépe dostali ke svým domkům. Jistě velmi dobré využití dotací. Ale co když se někdo objeví po několika letech a začne město vydírat? Nebudou ve stejné situaci jako dnes Babiš? Budou se padesát let bát, aby se na to nepřišlo? Po zkušenosti s Čapím hnízdem, které je dnes napadáno po osmi letech, se domnívám, že na evropské dotace neplatí ani ona normální tříletá promlčecí lhůta, prostě vydírání je možné donekonečna.

V další obci stavěli kanalizaci částečně za dotaci z EU. V rámci dotace se zaplatilo též uvedení vozovky do původního stavu. Jak toho využít, když většina vozovek byla prašná nebo pouze štěrkovaná?  Vystavěli tedy  nové povrchy všude a započítali do stavby. Dodnes čekají, že se na to přijde. Jsou to podvodníci? Nejspíše ano. Zatím na to nikdo neupozornil. A co když někdo bude chtít vydírat? Co když se vyskytne takový Kalousek, který bude chtít někoho zničit? 

Ale řízení hospodářství dotacemi z EU je nejvíce vidět na zemědělských plodinách. Pro ty jsou předepsané určité normy, které musí splňovat. Brambory, jablka, hrušky a dokonce i švestky musí mít určitou velikost. Pokud ji zemědělec nesplňuje, potom nedostane dotaci. Viděl jsem už celou vlečku paprik, které nebyly dostatečně rovné, jak je žerou prasata. Představte si dilema zemědělce, který na jedné straně není schopen vypěstovat europapriky a na druhé dotace potřebuje, aby vůbec přežil. Divíte se, že raději pěstuje řepku nebo kukuřici, na kterou jsou dotace bez podmínek. Potom supermarkety nakupují zahraniční potraviny a není šance to změnit. Nebo je tu možnost prodat křivé papriky na nějakém trhu nebo u soukromého obchodníka. Opět kolotoč poníženosti: podvod, strach, vydírání.

Každý je obžalovatelný, každý je vinen, na každém se něco najde, každý se třese, že ho někdo bude vydírat. V takovém světě žijeme. Svobodu jsme prodali za peníze z dotací.

Lze být v případě dotací opravdu poctivý?

Ano lze, ovšem potom obvykle žádné nedostanete a akci zaplatíte ze svého. Vyřizování stavebního povolení blokované obvykle spoustou požadavků a ekologických vyděračů, trvá dlouho. Obvykle je potom stavební firma ve velkém stresu a není schopna stavbu dokončit v termínu. Potom dochází k prvnímu podvodu. Aby se peníze dostaly, je nutno vše zfalšovat. Zfalšuje se kolaudace a všechny doklady. Peníze se vyplatí firmě předem, přestože práci neudělala. Pokud všichni mlčí a nikdo do toho nešťourá, je to v pořádku. Je ovšem jiná možnost než podvod? V podstatě jsou možnosti velmi neslavné: Stavba se buď zahrne a zlikviduje nebo dokončí na dluh a obec má na krku stavbu, kterou většinou ani nepotřebovala a postavila jen proto, aby dotace vyčerpala. Mnohdy ovšem obec některé stavby vykonat musí, třeba kanalizaci. Dokonce jsou na to termíny a platí se i pokuty. Kde se poděla svoboda? Jsme ještě vůbec svobodný lid? Přitom do toho chomoutu strkáme hlavu z vlastní vůle. 

Kdo za to může?

Nemyslím, že účelem je nás rozeštvávat, ale prostě, kdo něco dostává, musí splnit podmínky. Jeden něco dostane, jiný ne a museli bychom být svatí, abychom se nepohádali a nezáviděli si. Do toho se promítá závislost na mnoha okolnostech, na úřadech, na mnoha lidech a na celém tom byrokratickém a nefunkčním mechanismu. To vede k mnoha situacím svádějícím k nemorálnostem a také k nim přímo vedoucí. Jiná situace je, když si někdo peníze zaslouží prací, tam nebývá důvodů k nemorálnostem, protože je to přirozené a spravedlivé. Jsme jako opičky v kleci. Někdo nabízí zdarma pamlsek otvorem v oplocení a opičky musí panáčkovat.

Jestliže chce nějaká politická strana uspět ve volbách v obci, obvykle slibuje občanům všechno možné i nemožné, většinou však nepotřebné. To ovšem může dokázat splnit pouze dotacemi. Obec sama na takové věci obvykle nemá. Tímto slibem začíná kolotoč dotačního řízení. Stavební úřad – státní orgán, není na tom vůbec zainteresován, není povinen zajistit stavební povolení včas, aby se stihly všechny administrativní úkony. Potom nastartují různí vyděrači. Ti jsou tím aktivnější, čím ve větším nebezpečí se obec nachází. Vlastníci nechtějí prodat pozemky, ekologové jsou drzejší, hrozí žalobami. Potom nastane kolotoč ohledně výběru stavební firmy. Výběrové řízení je zatíženo spoustou sporů, někdy i soudních. Termíny se natahují, obvykle se na tom podepíše neznalost celé dotační problematiky, udělá se spousta chyb. Třeba se navrhne příliš krátký termín, který potom nelze dodržet. V tom se také podepisuje populistická politika, stavba by měla být dokončena do voleb, aby se jí mohla strana pochlubit jako svým dílem.

Můžeme si za to především sami. Nedokážeme se chovat jako svobodní a sebevědomí občané. Potom se dostáváme do toho ďábelského cyklu, který začíná chamtivostí občanů a populistickou politikou, pokračuje všemi špatnými lidskými činy, které se na to nabalují. A to v prostředí stranické rivality, podrývání, škodolibosti, závisti, ideologické zaslepenosti a to vše vedoucí k selháním, které jsou zase jen předmětem vydírání. Na začátku byl nabízený pamlsek ve formě dotace, nabízení něčeho, co jsme si nezasloužili přímo svojí prací, co není zařazeno v rovnováze svobodné práce a hrdosti z výsledků. Ale je to systém, který toto vše o nás ví a využívá toho. Zbavme se postupně tohoto chomoutu a staňme se svobodným lidem hrdým na svoji práci a výsledky.