Strach obchází českou pravici. Vývoj na Ukrajině přináší bezesné noci naší pravici.. Starostlivý pan kníže a jeho věrní volají do zbraně. Strašení ruským bubákem nezabírá. Velké černé mraky obestírají vládce EU a NATO.
Ta ekonomicky i politicky rozpolcená Ukrajina, už není tou Ukrajinou, jaká byla na počátku letošního roku. Ještě včera ti sebevědomí vládci Kyjeva hýřili optimismem, dnes již zoufale hledají pomoc u svých patronů. Válka se stala jejich programem.
Nový ukrajinský prezident Porošenko, místo olivové ratolesti, mává stále jen mečem. Ani jeho protiruské tažení nepomáhá. Ještě nedávno jednotná Ukrajina se hroutí. Její ekonomika je v rozvalinách, možná už téměř na dně. Ukrajinská měna v hlubokém propadu. Miliardové dolarové půjčky od MMF či EU nezabírají. Kohoutky plynu pro miliardové dluhy Ukrajiny jsou uzavřeny. Zima se již blíží, starosti tedy narostou. Průmyslová oblast Donbasu je ukrajinskou armádou poničena. Dokonce, ani tolik prosazované protiruské sankce se míjí účinkem. Obrací se samotným státům EU.
Nekoná se ani tolik očekávané velké vítězství kyjevské armády na východní frontě. Místo její slavné bojové cesty na Východ, přichází kvapný útěk na Západ. Vlastenecké nadšení domobranců jim připravilo nejednu krutou porážku. Za prchající kyjevskou armádou zůstaly tisíce padlých či zajatých kyjevských vojáků.
Sen o rychlém vítězství a obdivu jejich patronů z NATO a EU, se tak rozplynul. Po kyjevské armádě zbyla jen zničená města, jako Slavjansk, Doněck, Luhansk….Miliardové škody na majetku občanů, zničené nemocnice, školy, …. Ale i tisíce mrtvých, či statisíce běženců, kteří prchají ne do náruče Kyjeva, ale za hranice Ukrajiny, do Ruské federace. Ruská federace dnes musí čelit humanitární katastrofě na východě Ukrajiny. Ruská federace prosazuje dialog, mírovém a spravedlivé řešení ukrajinské krize.
Česká pravice, nepoučena historií, volá dnes do zbraně, k tažení proti Rusku. Je třeba jí připomenout, že právě před 75lety, 1.září 1939 začalo německé tažení na Východ. Slovanské státy měly být obětovány německé rozpínavosti. Vlády Anglie, Francie, tak zvané bašty demokracie mlčely, stály u Mnichova 1938. Je také nutno připomenout české pravici, že nedávné 70. výročí vypuknutí Slovenského národního povstání (SNP), je spojeno s materiální a vojenskou pomocí, která přišla z Východu. Historii nelze přebarvovat. I dnes v případě Ukrajiny místo zbraní hledejme dialog, mírová řešení. Náš hlas musí zaznít v Bruselu, ale i v Kyjevě. Narovnejme záda, nesmíme být jen papouškem EU. Evropská unie se nesmí stát žalářem národů.
Československo se před 21 lety pokojně rozdělilo. Svět se nepřestal točit, Evropu rozdělení Československa nestálo miliardy. Neumírali lidé, nebyly ničeny města, ani majetky občanů. Běženci nehledali pomoc za hranicemi země. Česká republika může být Ukrajině nápomocna v této zkušenosti. Česká republika a Slovensko jdou vlastní cestou, přesto jsou, jako národy, si navzájem nejbližší.
Přemysl Votava, České národní sdružení
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz